Kuře se sherry omáčkou a rýží z Camarque

Zář 14

Kuře se sherry omáčkou a rýží z Camarque

Další způsob, jak si vychutnat obyčejné pečené kuře. Pomůže nám k tomu pouze sherry a vůně čerstvých bylinek. Použila jsem rýži i sůl z oblasti Camargue. O tom všem jsem již dříve napsala ZDE. Pokud jsme si vaření naplánovali včas, můžeme na několik hodin předem kuře naložit do bylinek a sherry: Budeme potřebovat: • 1 farmářské kuře (nejlépe s droby) • svazek čerstvého rozmarýnu • svazek čerstvého tymiánu • 2,5 cl sherry Kuře očistíme a podélně rozpůlíme. Později, při pečení, to bude velká výhoda. Poloviny kuřete poklademe ze všech stran asi polovinou množství čerstvých bylinek (druhou si schováme na pečení) a bohatě zastříkneme sherry. Na pečení a omáčku budeme kromě marinovaného kuřete potřebovat: • zbytek čerstvých bylinek • sůl (já použila Fler de sel z Camarque) • 150 g másla • 4 větší šalotky • 180 g créme fraiche (1 menší kelímek) • 5 cl sherry Kuře, pokud jsme zvládli marinování předem, osušíme a odstraníme z jeho povrchu větvičky bylinek. Obě poloviny kuřete ze všech stran dostatečně osolíme. Pod každou z nich vložíme několik snítek (z části, kterou jsme si uchovali) bylinek, navrch položíme silnější plátek másla a zakryté pečeme v předehřáté troubě na 160 stupňů. Rozpůlené kuře se propéká rovnoměrněji a kratší dobu. Jakmile začne kuře zlátnout, přidáme do výpeku najemno nakrájenou šalotku a dále pečeme již nezakryté. Po dobu pečení kuře podle potřeby podléváme vývarem a dbáme, aby se šalotka nepřichytila. Vývar si v rychlosti připravíme z drůbků, které v malém množství vody povaříme s několika kuličkami nového koření a celého černého pepře. Během pečení si připravíme rýži. Jedinečná rýže z Camarque je tak trochu speciální. Já měla po ruce dlouhozrnnou, tříbarevnou (bílou, červenou, černou). Tahle směs v ústech neskutečně voněla po ovoci. Stejně tak ale můžete použít rýži indiánskou nebo natural. Rýži důkladně propláchneme studenou vodou a na dvou lžících rozpáleného olivového oleje zprudka krátce osmahneme. Pak rýži zalijeme vroucí vodou těsně nad povrch rýže, osolíme a dál dusíme pod pokličkou na mírném plameni. Na sáčku s rýží byla doporučená doba 28 minut, ale vařila jsem o trochu déle, asi 40 minut. Dle potřeby doléváme vodu. Když je rýže takřka měkká a téměř vsákla všechnu tekutinu, zabalíme kastrol do utěrky a dáme odpočinout pod peřinu, kde dojde...

Read More

Quiche s rajčaty, sýrem a bylinkami

Čvc 17

Quiche s rajčaty, sýrem a bylinkami

První, co mne napadne při vyslovení slova quiche, je Francie. Se slanými koláči se tam setkáte v každém bistru a bývají nedílnou součástí domácích posezení s přáteli. Slaný koláč může obsahovat oblíbenou zeleninu – fazolky, lilek, papriky, kousky pečeného nebo uzeného lososa, vejce, bylinky, oblíbený sýr. V pečící formě pak bude vždy vypadat nádherně a podávaný s malou porcí ochuceného listového salátu je třeba vynikající lehkou večeří. Suroviny: Těsto: • 170 g hladké mouky • 1 vejce • 75 g másla • špetka soli Náplň: • 200 g ricotty • 1 vejce • 1 lžíce provensálské bylinkové směsi • 100 g strouhaného sýra výrazné chuti (Gruyére apod.) • třešňová rajčátka Forma, kterou jsem použila, má rozměr 9 x 33,5 cm. Na koláčovou formu běžné velikosti použijeme dvojnásobné množství surovin. Do prosáté mouky přidáme sůl a do dolíku uprostřed přidáme máslo pokojové teploty. Prsty prohněteme, přidáme celé vejce a vypracujeme tuhé, hladké těsto, které zabalíme do potravinové fólie a dáme odpočinout na půl hodiny do lednice. Poté těsto rozválíme na plát vysoký asi 0,5 cm a vyložíme jím formu. Okraje zarovnáme a zbytky těsta odřízneme tak, že jednoduše přejedeme válečkem po hraně formy a těsto se tak krásně „ukrojí“ a zarovná. Zbytky těsta můžeme použít na případné záplaty uvnitř formy nebo z nich později vykrojit ozdobné tvary na povrch koláče. Mně z tohoto množství vystačilo přesně na jednu tartaletku. Můžeme je použít na případné záplaty uvnitř formy nebo z nich později vykrojit ozdobné tvary na povrch koláče. Těsto ve formě propícháme vidličkou a v troubě předehřáté na 200 stupňů asi 10 – 15 minut předpečeme. Ricottu dobře promícháme s vejcem, strouhaným sýrem a provensálským kořením. Směsí naplníme formu s předpečeným těstem. Na povrch zlehka vtiskneme rajčátka, která třeba pro efekt můžeme ponechat na větvičce. Ta pak půjde před konzumací hravě odstranit. Pečeme shora na 170 stupňů dokud náplň nezačne zlátnout. To bude trvat asi 35 minut. Dobrou chuť!...

Read More

Můj dobrý ročník – díl 3. Chateau la Canorque

Zář 04

Můj dobrý ročník – díl 3. Chateau la Canorque

Konečně jsme byli u cíle našeho putování. Tím bylo sídlo Chateau la Canorque – dědictví Maxe Skinnera z filmu Dobrý ročník. Jak už jsem napsala v minulém článku, nachází se, coby kamenem dohodil od městečka Bonnieux. Stačí sjet z kopce po Route du Pont Julien – úzké silničce vedoucí směrem na Rousillon a po minutce odbočit vpravo na příjezdovou cestu k zámku. Zámek je v soukromém vlastnictví, takže je přístupná pouze zahrada a za ní obchod s vínem. Není třeba se bát zajet dovnitř autem. U obchodu je k dispozici malé parkoviště. Sídlo patří místnímu vinaři jménem Jean-Pierre-Margan. Hospodaří zde společně se svou rodinou a v jejich obchodě najdete také víno Coin Perdu, které se objevilo ve filmu. My jsme však koncem září už neměli možnost žádnou láhev koupit – prý „přijeďte si příští rok, to budou další“ 😀 Zahrada je téměř stejná jako ve filmu. Jen bazén, který si ve filmu zahrál svou roli, se v ní nenachází. Je tu jen jeden malý, starší, vypuštěný a téměř zarostlý trávou. Vodní plocha na fotografiích je spíše okrasným jezírkem. A před vchodem do zámku je ze zahrady vidět posezení, kde Max se strýčkem ochutnával své první doušky vína… Neviděla jsem ani tenisový kurt, ale přiznám se, že jsem zahradu důkladněji neprošla s ohledem na stávající majitele. Další změnou je vinice, která rozhodně není tak ohromná. Ve filmu si totiž v celkových pohledech zahrála vinice jiná. A konečně příjezdová cesta k zámku… Znak u silnice… Z putování po této části Francie jsem byla nadšena a doufám, že se mi alespoň trochu podařilo přenést na blog dojmy z míst, kde se natáčel můj oblíbený film. A také doufám, že se do těchto míst třeba někdy vrátím… Au revoir!...

Read More

Můj dobrý ročník – díl 2. Bonnieux

Čvn 12

Můj dobrý ročník – díl 2. Bonnieux

Po delší odmlce bych ráda pokračovala po stopách Maxe Skinnera. Cestou z Gordes do Chateau la Canorque musíte projet městečkem Bonnieux. Od kostela je pěkný výhled na okolní kopce i nedaleká městečka Gordes a Roussillon. Městečko Bonnieux je vystavěno na svahu pohoří Luberon, takže při procházení úzkými uličkami jdete vždy buď z kopce nebo naopak do kopce. Přesto, že všechna malá městečka jsou kouzelná, tohle je přece jen trochu jiné. Zřejmě za to mohou domky vystavěné z okrových kamenů. Čím více ve Francii směřujete k jihu, tím více potkáte turistů. A také je pravděpodobné, že někde blízko vlastní dům nějaká známá osobnost, třeba známý herec John Malkovich. A s tím vším logicky přímo úměrně stoupají ceny nemovitostí. Při několika zastávkách u výkladů realitních kanceláří nás proto nejprve napadlo, zda nejsou ceny uvedeny v korunách 🙂 Ale nebyly… Po krátké procházce městečkem jsme nasedli do auta a vydali se směrem k Chateau la Canorque. Značení nebylo moc výrazné, takže jsme se u místního výrobce keramiky zeptali na cestu. Prostě u četnické stanice přímo uprostřed Bonnieux zatočíte vlevo dolů z kopce a pak už jen rovně… Příště si tedy prohlédneme zámek, který zdědil Max Skinner…...

Read More

Můj dobrý ročník – díl 1. Gordes

Led 30

Můj dobrý ročník – díl 1. Gordes

Je na čase se trochu ohřát vzpomínkami a slunečními paprsky z fotografií z loňské dovolené. Mohla bych ji směle nazvat „Můj dobrý ročník“. Při návštěvě Francie jsme se totiž vydali po stopách mého oblíbeného filmu Dobrý ročník s Russellem Crowem v hlavní roli. Pokud jste film doposud neviděli, rozhodně to napravte. První zastávkou našeho dvoudenního výletu do spodní části Provence bylo Gordes. Po úzké a klikaté silnici jsme autem vyšplhali až na miniaturní kruhový objezd – centrum městečka. I přesto, že byl pracovní den a téměř polovina září, parkoviště v centru bylo obsazené do posledního místa. Vrátili jsme se tedy zpět k vjezdu do městečka, kde jsme měli velké štěstí a našla se tam asi dokonce dvě volná místa (mimochodem za dobu mého cestování po Francii tohle jediné nebylo zdarma). Slunce pálilo a v ulicích jste mezi proudem turistů šplhajících po úzkém chodníku vzhůru a druhým proudem v opačném směru zaslechli včetně japonštiny snad dalších pět jazyků. Došlo nám, že navštívit Gordes i téměř po sezóně je něco jako vyrazit si v červenci v Čechách na Karlštejn. Městečko Gordes se rozprostírá v románském duchu na jednom z vrcholů pohoří Monts de Vaucluse. Je úžasně malebné a všechno na vás dýchne tou správnou, starobylou a nostalgickou atmosférou. Ani trochu se nedivím, že přitahuje malíře a umělce, kteří – pokud zde nepobývají na stálo, mají alespoň v této části Provence svá letní sídla. I my jsme se vydali podél hradeb s výhledem na město směrem nahoru. Cestou jsme minuli jeden malinký obchod s místními víny. Za výlohou jsem si všimla této lahve „Coin Perdu“… Kdo zná film Dobrý ročník, tak ví… Kdybych tušila, že právě tahle láhev Coin Perdu bude poslední, kterou uvidím, možná bych si ji i za tu více, než hříšnou cenu koupila. Také městečko Gordes má svůj kruhový objezd a kolem něho vše, co sem patří – kavárny, bistra a také miniaturní trh. Nesmím samozřejmě zapomenout na obchody v nádherném provensálském stylu. Jeden malý obchůdek vedle druhého, od toho zboží mi prostě nešlo odtrhnout oči… A také hrad… přímo uprostřed města. Byl přestavěn v renesančním stylu a také možná proto se restaurace, která k němu náleží jmenuje La Renaissance. Právě tahle restaurace si ve filmu Dobrý ročník zahrála...

Read More