Sladké recepty nepřipravuji zrovna často, ale dobrou čokoládu si občas dám moc ráda. V tomto receptu jsem ji navíc spojila s chutí a vůní pomeranče, protože tak mi asi čokoláda chutná nejvíc. Takové košíčky pak mohou také být společně s malou sklenkou dobrého portského sladkou tečkou za pohoštěním při jakékoliv sváteční příležitosti. Potřebujeme: 100 g kvalitní hořké čokolády papírové košíčky 3 žloutky 75 g krystalového cukru 1 lžičku kukuřičného škrobu 1 dcl mléka 1 lžíci vody z pomerančových květů 400 g mascarpone 2 lžíce pomerančové šťávy kůru z poloviny pomeranče Ve vodní lázni rozpustíme čokoládu. Tu pak lžičkou nanášíme na vnitřní stranu papírových košíčků. Dbáme, aby čokoláda byla ve stejnoměrně silné vrstvě. Košíčky dobře vychladíme v lednici, alespoň 1 hodinu. Poté papírový obal z čokolády opatrně sloupneme. Čokoládové košíčky jsou tak připravené pro naplnění. V misce utřeme žloutky a cukr s kukuřičným škrobem do pěny. Postupně přiléváme mléko. Část mléka, asi 1 lžíci, můžeme nahradit vodou z pomerančových květů. Poté misku vložíme do vodní lázně a za stálého šlehání (asi 5 minut) zahříváme téměř k varu. Když směs zhoustne, odstavíme ji a dále šleháme, dokud nezchladne. Pak ji asi na půl hodiny dáme do lednice. Pak v další misce rozšleháme mascarpone a do něho postupně přidáváme žloutkový krém. Nakonec dochutíme pomerančovou šťávou a trochou pomerančové kůry. Plníme do čokoládových košíčků, podáváme vychlazené. Dobrou chuť!...

Ještě dříve, než začneme s půstem, který by nám měl vydržet až do Velikonoc, uvaříme si něco dobrého. Maso z mladého divočáka není až tak běžnou surovinou a tak jsem chvilku promýšlela, jak si jej připravit jinak, než je u nás obvyklé. Slavnosti sněženek zřejmě každý viděl, a tak tady ani nemusím českou klasiku zvlášť připomínat. Chuť masa z mladého divočáka je velmi delikátní, takže by zároveň byla škoda jej připravit nějakým jiným běžným způsobem. Posloužil mi tedy jeden starý italský recept… Budeme potřebovat: 1,3 kg kýty z mladého divočáka 100 g pancetty 1 menší celer 4 menší mrkve 3 kořeny petržele 8 šalotek několik stroužků česneku pár snítek čerstvého tymiánu pár snítek čerstvého rozmarýnu šťávu a kůru z jednoho pomeranče 10 kuliček černého pepře 8 kuliček nového koření 14 kuliček jalovce kus skořice několik hřebíčků 3 bobkové listy 2 lžíce másla 3 lžíce třtinového cukru 1,5 dcl červeného vinného octa 5 dcl suchého červeného vína (já použila Chianti) 2 lžíce olivového oleje kus kvalitní hořké čokolády s vysokým obsahem kakaa Maso z divoké zvěře běžně před samotnou úpravou nakládáme do takzvaných mořidel. Ta mohou být pouze ze suchého koření nebo spojená s tekutinou, většinou obsahující víno, ocet nebo obojí. Mořidlo lze poté použít i pro další vaření. Mořidlo (marinádu) NIKDY NESOLÍME. Nejprve maso našpikujeme hranolky z asi poloviny pancetty. Poté maso pomocí kuchyňského provázku svážeme, aby při pečení drželo tvar a lépe se porcovalo. V hmoždíři rozdrtíme asi polovinu daného množství koření: černý pepř, nové koření, jalovec, hřebíček a skořici. Přidáme nalámané bobkové listy. Tuto směs koření důkladně vetřeme do masa. Pak nakrájíme kořenovou zeleninu: část celeru, mrkve a petržele. Přidáme několik stroužků česneku a pár šalotek a samozřejmě snítky čerstvých bylinek. Z dobře omytého pomeranče seřízneme ostrým nožem nebo škrabkou kůru tak, aby neobsahovala spodní hořkou vrstvu, a přidáme ji k zelenině s bylinkami. Do tohoto základu vložíme maso a přelijeme ho směsí vína, červeného vinného octa a šťávy z pomeranče. Nádobu s marinádou a masem zakryjeme potravinovou fólií a necháme odležet v chladu. Ideální bude doba 24 hodin, přičemž je dobré v polovině času maso v marinádě otočit. Těsně před vařením maso vyjmeme z marinády, setřeme z něho koření, dobře osušíme a trochu osolíme. Marinádu scedíme...

Jednoduchý a chutná úžasně – hruškový koláč s čokoládou. Sladké křehké těsto používám téměř vždy stejné, protože mi chutná. Suroviny na těsto: • 170 g hladké mouky • špetka soli • 75 g nesoleného másla • 2 vejce Forma, kterou jsem použila, má rozměr 9 x 33,5 cm. Na koláčovou formu běžné velikosti použijeme dvojnásobné množství surovin. Do těsta obvykle přidávám i trochu moučkového cukru. V tomto případě však není třeba těsto sladit, vše obstará čokoláda. Mouku prosejeme přímo na pracovní plochu a přisypeme sůl. Uprostřed uděláme důlek, do kterého přidáme máslo. Z másla a trochy mouky vypracujeme prsty a palcem velmi jemné těsto. K této směsi přimícháme cukr a poté i vejce. Teprve teď začneme postupně přidávat mouku, dokud pod rukama nevznikne tuhé těsto. Těsto důkladně prohněteme a poté do něj několikrát udeříme pěstí, aby bylo zcela hladké. Vytvoříme z něj kouli, kterou zabalíme do potravinové fólie a necháme alespoň 1 hodinu odpočinout v lednici. Poté těsto vyválíme na lehce pomoučněném vále do tvaru kruhu. Tvar placky zpravidla kopíruje tvar formy, ve které budeme těsto péct. Ale to je uvedeno u každého receptu. Okraje těsta zarovnáme a odřízneme je kolem dokola, aby strany korpusu zůstaly rovnoměrné. Formu položíme na plech a necháme v lednici 10 minut odpočinout. (Těsto velmi často používám, recept je z knihy Skvělá chuť Francie, nazváno Sladké těsto) Na náplň budeme potřebovat: • 250 g mascarpone • 1 tabulku kvalitní hořké čokolády • 1 vejce • pár kapek vanilkového extraktu • měkčí, nikoli však příliš zralé hrušky Těsto natlačíme v tenké vrstvě do formy. Propícháme vidličkou a v troubě předehřáté na 200 stupňů asi 10 – 15 minut předpečeme. Mezi tím si připravíme náplň. Ve vodní lázni rozehřejeme rozlámanou čokoládu. Smícháme ji s mascarpone a do zcela zchladlé směsi přidáme jedno vejce. Dobře prošleháme. Hrušky oloupeme, rozpůlíme a zbavíme jadřinců a stopek. Poloviny hrušek nakrojíme na proužky tak, aby zůstaly držet pohromadě. Výsledný koláč se tak bude lépe porcovat. Když je těsto předpečeno, naplníme jej čokoládovou směsí a navrch poskládáme hrušky. Pečeme na 180 stupňů asi 20 minut. Povrch hrušek můžeme po upečení natřít meruňkovou (nebo jinou čirou) marmeládou rozředěnou kapkou horké vody. Hrušky tak získají efektní lesklou glazuru. Koláč bude delikátním doprovodem dobrého odpoledního...

Při pobytu ve Francii jsme zpravidla nakupovali v nejbližším větším městě, vlastně městečku – Crest. Bylo menší, než třeba Beroun v Čechách, ale to, co bylo možné nakoupit ve dvou větších hypermarketech, jsem neviděla ani v největších pražských obchodech. Třeba v Intermarché bylo obrovské rybí oddělení se třemi prodavači. A měli se co otáčet… Jen oddělení sýrů bylo větší a co do sortimentu pochopitelně rozsáhlejší, než nejeden tzv. supermarket u nás. Měla bych však začít cestou do Crest. Trvala asi 15 minut autem a vedla přes malebnou vesnici Aoust. Vesnice, kde bylo několik obchodů, malé náměstí a krásný most nad řekou Drôme. A také romantický, malinký trh. Slunce sotva vyšlo a pánové s cigaretkou v ústech si už nesou domů noviny a čerstvou bagetu… Na trhu jsme potkali prodejce sýrů v kloboučku, který jezdí na všechny trhy do okolních vesnic. Ve městě Die jsme se s ním potkali a pamatoval si nás. Stále si vyzpěvoval a jeho pultík i auto byly vyzdobeny plyšovými zvířátky, z jejichž mléka se ten který sýr vyrábí. Při projíždění vesničkami se nám vždy naskýtala spousta krásných pohledů na krajinu… Hned při vjezdu do Crest vás upoutá pohled na hrad nad městem. Je vidět snad z každého místa ve městě. Jeden den jakéhosi svátku byl vstup na hrad zdarma. Na návštěvníky na jeho hradbách jsme však skoro ani nedohlédli a tak jsme si těch několik desítek schodů raději odpustili. V Crest je mostů přes řeku Drôme několik… Městečko Crest jsme za dobu svého pobytu prošli mnohokrát a pokaždé jsme objevili nějakou další cukrárnu (Pâtisserie) nebo pekárnu (Boulangerie)…Po jedné návštěvě jsme si však oblíbili jednu, do které jsme se pak několikrát během naší dovolené vrátili. Paní majitelka nás tentokrát už z dálky zdravila, přestože měla zrovna pracovní jednání – s výrobcem obalů na zákusky a cukrovinky dohadovala velikost krabiček tak, aby byly na míru šité právě jejich skvělým dortíkům a tartaletkám… Protože jsme vyrazili do města bez snídaně, rozhodli jsme se pro ni zde. Hruškový dezert, ovocná tartaletka a zelený čaj. Dostala jsem na stůl konvičku s čajovým filtrem a sypaným zeleným čajem. V libanonské restauraci ve Valence jsem si objednala totéž a obsluhující se mi velmi omlouvala, že čaj má právě teď pouze v sáčcích...

Už je nějaký ten den po Vánocích. Myslím, že jsme si je užili a to nejen my, lidi. Jeden z vánočních dárků byl mým přáním už delší dobu. Strojek na těstoviny. A teď, když už z bytu zmizel stromeček a vyhnala jsem z těla bacily, dala jsem se do díla. Domácí těstoviny mne prostě hodně zajímají a od této chvíle se jimi budu zabývat častěji. Jako první jsem zvolila trochu netradiční kombinaci – těstoviny jako moučník. Řeknete si: „Tak to by mohly být nudle s mákem?“. Ale vězte, že sladkých kombinací je o mnoho více. Jako základní surovinu jsem si vybrala vůni citrónu a čokolády. Rozhodla jsem se pro vaječné těsto a dva druhy náplně. Na výrobu dvou druhů domácích těstovin, říkejme jim třeba tortellini, tedy budeme potřebovat: Na těsto: 300 g hladké mouky 3 celá vejce 3 lžíce olivového oleje 1/2 lžičky soli Na náplně: 250 g ricotty 1/2 sáčku vanilkového cukru kůru z jednoho citrónu kůru z jedné limetky šťávu z poloviny limetky tabulku hořké čokolády Na omáčky: 2 lžíce másla filetky z poloviny citrónu šťávu z poloviny citrónu 1 lžíce třtinového cukru 5 dkg hořké čokolády 1 dcl mléka Z uvedených surovin si vypracujeme hladké těsto a necháme ho v lednici asi půl hodiny odpočinout. Mezi tím si připravíme první z náplní. Rozmícháme ricottu s vanilkovým cukrem, citrónovou a limetkovou kůrou. Přidáme šťávu z poloviny limetky a dobře promícháme. Druhé těstoviny budeme plnit kouskem hořké čokolády. Těsto si v lednici odpočinulo, takže se dáme do dalšího zpracování. Je třeba těsto vyválet na velmi slabý plát. K němu však dojdeme postupně. Nejprve strojek nastavíme na nejsilnější zpracování plátů a po protažení těsta postupně mezeru zužujeme. Ze vzniklých plátů pak budeme vykrajovat kolečka na tortellini. Strojek na těstoviny splnil svou funkci a tak ho ofoukáme od přebytečné mouky a uklidíme. V žádném případě se nepokoušejte mýt strojek vodou. Mouka by se v jeho útrobách změnila na kaši a stal by se tak nepoužitelným. Připadalo mi, že práce půjde jednodušeji s velmi známým vykrajovátkem na různé plněné taštičky. To se pro tento účel hodilo výborně. Použila jsem tu nejmenší velikost. Náplně je třeba dát přesně tolik, aby při přeložení z taštičky nevytékala. Okraje těsta by pak nebyly pevně slepené...