Cestování
Kachní prsa s příchutí kaštanů i vzpomínek
Advent je sváteční období. A pro tento čas jsem si připravila tak trochu sváteční pokrm, který byl z velké části inspirován mými stále ještě obrovskými zážitky z dovolené ve Francii. Ostatně, většinu surovin na jeho přípravu jsem si z té země také dovezla. Kombinace, kterou vám nabízím, se výborně hodí na začátek zimy, kdy ve sklepě máme hrušky a zároveň nám pečené kaštany připomínají nadcházející Vánoce. Znovu, tak jako loni, jsem si pochutnávala na kombinaci pečených kaštanů a portského vína a se všemi těmi vůněmi a chutěmi jsem si trochu pohrála. Na přípravu pro 2 osoby budeme potřebovat: kachní prsa o vázce cca 450 g 3 lžíce kachního sádla na opečení 2 lžíce medu (nejlépe kaštanového) 2 lžíce portského 0,5 dcl kaštanového sirupu 3 čerstvé hrušky 2 šalotky 2 snítky čerstvého rozmarýnu plátek másla 2 dcl suchého bílého vína 4 lžíce hnědého cukru šálek bylinkového vývaru malé brambůrky vhodné pro vaření v mikrovlnné troubě 10 jedlých kaštanů Začneme tím, že si upečeme kaštany. Každý z nich nejprve nařízneme do kříže a na pánvi pečeme nasucho asi 10-15 minut. Upečené kaštany oloupeme a nasekáme na hrubší kousky. Teď si připravíme pošírovanou hrušku. Tato úprava bývá obvyklejší s červeným vínem a taková hruška má pak více využití. Jako téměř samostatné jídlo nebo jako příloha k masu. Výtečná je také ke zvěřině. Pro pošírování je lépe vybrat trochu pevnější hrušky. Oloupeme je, vykrojíme jádřince a nakrájíme na silnější plátky. Současně si nakrájíme šalotky na slabé proužky. Na másle šalotky zlehka osmahneme a přidáme hnědý cukr. Necháme lehce zkaramelizovat. V zápětí přidáme nakrájené hrušky, 0,25 dcl kaštanového sirupu a několik snítek rozmarýnu. Vše zalijeme bílým vínem. Když se směs začne vařit, stáhneme zdroj tepla na minimum a hrušky vaříme do mírného změknutí. V tomto případě asi 5 minut. Zatímco se připravují na plotně hrušky, upečeme si brambory. Použila jsem miniaturní brambůrky, které jsem si přivezla z Francie. V našich obchodech jsem však viděla podobné, ve slupce, vhodné k vaření v mikrovlnné troubě. Brambory pečeme na 200 stupňů v zapékací nádobě. Po patnácti minutách přidáme dvě lžíce kachního tuku a lehce brambory promícháme. Všechny pak posypeme sušeným rozmarýnem. Ten čerstvý by se nám v troubě mohl lehce připálit. Brambory pečeme přibližně dalších 10 minut. A teď už je na řadě maso. Protože půjde o úpravu téměř minutkovou, necháme si ji na závěr. V našich podmínkách jsou v obchodech zpravidla k dostání celá kachní prsa i s kostí, tzv. motýlek. Já jsem si dovezla a do dne přípravy v mrazáku uchovala poněkud větší kachní prsa, která jsou tam prodávána již bez hrudní kosti. Jsou mnohem masitější. Však jsem také ve Francii původně považovala kachnu za pultem řeznického úseku v obchodě za malou krůtu. Kůži na prsou nařežeme na malé kostičky opatrně tak, abychom nezajeli do masa. Při pečení by nám z masa vytékala šťáva a to nechceme. Kůži osolíme a opepříme. Připravíme si marinádu smícháním dvou lžic kaštanového medu, dvou lžic portského vína a 0,25 dcl kaštanového sirupu. Do marinády položíme kachní prsa tukem nahoru a marinujeme asi dvě hodiny uložené v chladu. Kůži nemarinujeme, aby se zpočátku při vypékání nepřipalovala. Do pánve nalijeme trochu kachního sádla a na něm zvolna opékáme maso kůží dolů, dokud se většina sádla nevypeče. Přebytečný tuk průběžně odebíráme. Pak prsa obrátíme, zprudka opečeme, přelijeme zbylou marinádou a chvíli dusíme...
Číst dálMěsto Valence – nejen krásný trh – díl čtvrtý
Výlet do města Valence stál za to. Byla to vlastně jediná možnost, jak vidět v přijatelné vzdálenosti od místa našeho pobytu opravdu velký trh. A skutečně. Množství, rozmanitost a kvalita nabízeného zboží, jakož i celková atmosféra, to vše mne zcela uchvátilo. Hleděla jsem na to všechno jako mládě skotu na nový vstup do dvora. Fotky níže snad není třeba komentovat… Valence je ovšem také krásné město… Pohled z vyhlídky na park Victora Huga… Když později po poledni trh končil, chtěli jsme se usadit v nějaké místní hospůdce. Byla ale sobota, navíc krásné počasí a tak v nejbližším okolí náměstí nebyl nikde ani jeden volný stůl. Minuli jsme restauraci s názvem „Coq au vin“… … a nakonec nás pohostila restaurace Libanonská… V moderně, vkusně a velmi čistě zařízeném interiéru jsme si pochutnali na bulghuru s hovězím masem… … a talíři mezze… Šátečky měly tu správnou teplotu, vinný závitek byl skvělý a o salátu tabbouleh ani nemluvím. Bylo to báječné. Obě jídla byla součástí denního menu společně s nápojem (vodou či sklenkou vína) a kávou nebo čajem. Po procházce městem jsem se s potěšením zastavila před obchodem „Modré kočky“… … a pak už jsme vyrazili zpět do Saillans – místa našeho dočasného bydliště. Počítali jsme s tím, že se tento výlet docela protáhne a nebude tedy dostatek času na přípravu večeře. Proto jsme si na trhu koupili – pro Čechy ne až tak běžnou – grilovanou perličku. V oblasti Drôme se perličky chovají a tak je tu můžete koupit na každém kroku. Maso perličky je poněkud tmavší než kuřecí, ale zároveň světlejší než maso kachní. Chutná výtečně a pokud budu mít možnost ji znovu koupit, nebudu váhat ani minutu. Mimochodem, ve Francii na trzích ve speciálně upravených skříňových automobilech negrilují jen kuřata a perličky, ale také kachny, velká krůtí stehna a dokonce králíky. Na rozdíl od našich zvyklostí je nepotírají přesolenou grilovací směsí, ale používají bylinky, např. rozmarýn nebo tymián. V prostoru pod rožni jsou pak nasypány drobné brambory ve slupce, které se také grilují a jejich chuť zvýrazní tuk s bylinkami, který na ně z grilovaných mas skapává. Jsou výtečnou přílohou k zakoupené drůbeži. Čtvrtky perličky jsme ohřáli a k ní udělali salát z grilované zeleniny. Stačilo rozpálit gril na terase a na něj položit v alobalu zabalenou oloupanou cibuli a také paličku česneku, které jsme uřízli vrchní část. Současně s tím se na grilu opekly plátky cukety, lilku a barevné papriky. Opečenou zeleninu jsme pak dali do mísy, cibule se sama rozpadla, pečené stroužky česneku se po jednom vyloupávaly ze svých slupek. Připravená zálivka z olivového oleje, citrónu, pepře a soli salát bezvadně dochutila…. Share Krásný den se zajímavým výletem se nám podařilo tak dobrou večeří také hezky...
Číst dálKočky, které mluví francouzsky…
Ve Francii je spousta koček. Podle jejich kožíšků je vidět, že se o ně páníčkové a paničky výborně starají. Kočičky se málokdy bojí a klidně se nechávají pohladit. To bylo něco pro mne. A vám přece muselo být divné, že doposud v žádné reportáži nebyl ani jeden kočičí ksichtík. Tak tady jsou všechny najednou… Tak zase příště na shledanou…...
Číst dál„Sur le pont d´Avignon… – díl třetí
…l´on y danse, l´on y danse. Sur le pont d´Avignon, l´on y danse tout en rond.“ Tuhle písničku jsem se učila kdysi dávno ve škole a teď jsem stála přímo u něho. Onoho slavného mostu, na kterém se prý tančí… Po chvilce hledání té správné cesty na velké záchytné parkoviště na kraji města jsme se pak už zapotili pouze od slunečních paprsků. Ze zastávky u obrovského a i ve všední den (bylo úterý) dost zaplněného parkoviště nás odvezl autobus zdarma až do centra města. Jedna místní paní nám poradila, že na kartičku, kterou si vyzvedneme u řidiče, můžeme jet stejně označeným autobusem po prohlídce města zase zpět na parkoviště. A ta paní nám také poradila, na které zastávce nejblíže papežskému paláci vystoupit. K tomu jsme se vydali zrovna v pravé poledne. Zastavili jsme se tedy a poslouchali zvuky orloje na místní radnici. S orlojem tak, jak ho známe z Prahy, moc společného nemá, ale k Avignonu to také patří. Palais des Papes – druhá nejznámější památka v Avignonu. Byl sídlem papežů a vzdoropapežů od r. 1309 do r. 1417 a zároveň pozoruhodnou pevností, stavebně členěnou do dvou částí, Starého a Nového paláce. Budova na náměstí naproti Papežskému paláci… Celkovou atmosféru dotvářel svou hrou a zpěvem starých francouzských písniček flašinetář. Vydali jsme se na prohlídku papežských zahrad, v nichž rostly plody obtěžkané olivovníky… … kolem malého jezírka rostou krásné anturie. Kachny, které se prohánějí po hladině, občas škemrají na kolem sedících turistech něco k snědku… Z nejvyššího bodu papežských zahrad je nádherný výhled na celé okolí. K orientaci slouží stylizovaný horizont s popisem významných míst a staveb. Mezi nimi i upozornění na tento milovníkům vína jistě známý objekt… A to je pohled na slavný avignonský most shora, ze zahrad nad Papežským palácem… Cestou ze zahrad směrem zpět do centra města jsme minuli budovu divadla… Čas oběda už byl sice dávno pryč, ale nás na první pohled zlákala malá útulná restaurace: Všimla jsem si, že nabídka zdejších restaurací je taková, jakou by si člověk přál i u nás. Číšník vám ke stolu nepřinese jídelní lístek, který je silný a obsáhlý jako encyklopedie. Všechna jídla, která si můžete objednat, jsou napsána na tabuli. Jedno z nich je tzv. plat du jour (jídlo dne). To bývá zpravidla cenově zvýhodněno v menu. Menu bývá předkrm, jídlo dne a nápoj. Nebo jídlo dne, nápoj a dezert. Důvod tohoto cenového zvýhodnění je jasný: dnes je již toto jídlo čerstvě uvařeno a provozovatel má zájem ho prodat. Ve většině restaurací se při objednávce vody k pití obsluha ptá, zda si přejete vodu bublinkovou nebo bez a nebo „carafe“, tj. vodu z vodovodu. Tu vám pak do účtu samozřejmě nepočítají. Naše menu se skládalo ze salátu ochuceného vynikajícím vinaigrette… … hlavního jídla: pečené ryby a ratatouille zapečené se sýrem… … a skvělého domácího tiramisu… Vynikající lehký oběd. Bílé maso ryby s tepelně upravenou zeleninou perfektně ladilo. Sama jsem si nebyla jistá, jakou rybu jsme to vlastně zkonzumovali. Velmi ochotný kuchař mně ji později sám od sebe přinesl ukázat v syrovém stavu. Dle mého názoru se jednalo o jistý druh dorády. Po velmi příjemném obědě jsem se samozřejmě musela podívat do několika obchodů. Všude voněla z ozdobných sáčků a krabiček levandule… …v regálech jste mohli vidět Fleur de sel z oblasti Camarque nebo různé druhy likérů a sirupů. Já...
Číst dálMěstečko Die, šumivé víno, pečené ryby – díl druhý
Městečko Die se nachází asi 20 kilometrů od Saillans. Silnice vede vinicemi, sem tam se objeví nějaký ten domeček s barevnými okenicemi. Na konci vinice začíná levandulové pole, pak slunečnicové a pak je tu vinice a tak dál… Nádherný kraj. Cesta do Die vede přes vesnici s názvem Pontaix. To bylo jedno z nejkrásnějších míst, které jsme ve Francii viděli. Posuďte sami: S ohledem na množství vinic vidíte u silnice poutače se jmény vinařů, upozorňující na jejich sklepy. Město Die je proslaveno svým šumivým vínem s názvem Clairette de Die. Je velmi lehké a svěží. Jednou z typických pochutin, které se podávají společně s tímto sektem, jsou sušenky vyráběné přímo v Saillans. Jmenují se croquette a jsou velmi tvrdé na skus. Byli jsme však poučeni, že sušenky se v sektu nejprve malinko smočí, tím se více rozvine jejich sladká chuť a pak už si s nimi zuby poradí lehce. Další vhodnou přílohou je Suisse de Valence – sladké pečivo původem z Alsaska ve tvaru figurky, která představuje vojáka Švýcarské gardy. Zásadní chuť dodává těstu pomerančová kůra a pomerančová voda (v některých receptech jedna nebo druhá). Při našem prvním výletu do Die bylo zataženo a každou chvíli pršelo. Podruhé už jsme měli větší štěstí. Zjistili jsme, že se za nepříznivého počasí nechtělo na trh ani všem prodejcům. Bylo možné zde ochutnat několik druhů vína z tzv. bag in box… … kozí sýry Picodon tak, jako na každém trhu v této oblasti. Picodon je totiž další místní specialitou… Za krásného počasí byl trh větší. Dokonce tu byl prodavač s malým akváriem, ve kterém plavali pstruzi… … a také uzenář, který krájel obrovská kola šunky tak, jak jste chtěli, prodával rillettes na váhu nebo různé druhy paštik… Mohli jsme vidět veselého prodavače sýrů, který byl každý den na jiném trhu (potkali jsme ho ještě dvakrát), měl neustále výbornou náladu a nahlas si zpíval… Také tu byl stánek s mořskými rybami a plody moře. Všechna ta „mořská havěť“ je vylovena z moře předcházející den a časně ráno putuje do vnitrozemí. Vždyť moře je odtud vzdáleno necelých 200 kilometrů. Bylo tedy rozhodnuto o pozdním obědě: bude to ryba. Po návratu z trhu s plným košem zeleniny, ovoce a sýrů připravím z toho všeho chutný oběd. Společně se sardinkami jsem koupila: 400 g zelených fazolek 1 palici česneku 3 šalotky citrón brambory Sardinky očistíme: odřízneme hlavu a pak mělkým řezem od řitního otvoru rozřízneme a vyjmeme vnitřnosti. Zeleným fazolkám odkrojíme špičky a každou překrojíme na dva nebo tři díly. Vložíme je do hrnce s vroucí osolenou vodou a vaříme asi 10 minut. Současně s fazolkami si uvaříme oloupané nakrájené brambory. Na pánvi lehce osmahneme česnek nakrájený na plátky společně se šalotkou nakrájenou na úzké proužky. Přidáme okapané fazolky a několikrát prohodíme. Uvařené brambory opečeme na oleji. Ryby si necháme na konec. Opečeme je podle chuti osolené na olivovém oleji. Sardinky jsou malé a jejich maso je měkké, takže budou stačit z každé strany cca 2 – 3 minuty. Podáváme ihned společně s citrónem. Ty zdejší byly úžasně sladké a měly velké množství šťávy. Byly o dost zralejší než ty, na které jsme zvyklí u nás v obchodech. A po jídle dezert: Pro Francii tak typické „MACARONS“ Příště se podíváme do Avignonu a kousek od slavného mostu zajdeme do jedné malé rybí restaurace…...
Číst dálFrancie – Vallée de la Drôme – díl první
Dovolená je za námi a já mohu říci, že jsem si splnila jeden z mých snů. Navštívit Francii. Na necelé dva týdny jsme si pronajali část venkovské usedlosti v údolí řeky Drôme. Náš přechodný domov měl polohu takřka ideální: z jedné strany vinice (týden před vinobraním obalená hrozny), z druhé strany les a na třetí straně byla zahrada pana domácího, která těsně sousedí se slunečnicovým polem, toho času těsně před sklizní. Pohled na druhou stranu údolí stál také za to… K apartmánu patřila terasa, na které nechyběl gril. Několik večeří jsme si později připravili i zde… V polovině září už je sice bohužel po sklizni levandule, ale stále je na co se dívat. Výhodou tohoto termínu na druhé straně je, že se člověk vyhne obrovskému počtu turistů, kteří tuto oblast a s ní sousedící Provence (směrem na jih) velmi hojně navštěvují. Bydleli jsme v části venkovské usedlosti malého zemědělce, který kromě jiného pěstuje bio-zeleninu. Tu prodává každý týden na trhu v nedalekém městečku Saillans. Pohled do zátiší pod přístřeškem napovídá, že pan domácí Roger pracuje od rána do večera a nějaká ta bedýnka se proto na sklizenou úrodu vždy hodí. Na uvítanou nás na stole čekaly květiny, broskve a později hrozny z révy, která se pnula kolem naší terasy. Jednou nám pan domácí donesl rajčata. Ne až tak vzhledná, ale tak už to u bio-zeleniny bývá. Byla to odrůda „Coeur de boeuf“ (hovězí srdce) – král mezi rajčaty. Další milou pozorností na uvítanou byla domácí zavařenina – mirabelková. Roztomile ulepená sklenice se stala nedínou součástí našich snídaní. Francie je pověstná svými trhy, které jsou součástí tamního životního stylu. V každém městečku, i sebemenším, se koná alespoň jednou týdně trh. Ten v městečku Saillans patří mezi menší. Na zdejším trhu prodává i náš pan domácí Roger. Vždy v předvečer trhu postaví pod lípu, která roste vedle jeho usedlosti, svou starou Renaultku… … a naplní ji právě sklizenou zeleninou, ovocem a bylinkami. Vejde se do ní i vědro s vodou, ve kterém jsou svazky zahradních květin. Ty pak na trhu půjdou na odbyt jako první… Městečko Saillans je velmi malebné, ostatně jako celá tato část Francie. Koryto řeky Drôme je velmi široké. Vody v něm zrovna mnoho neteklo, ale byla naprosto průzračná. K našemu překvapení jsme i v tak malém městečku nedaleko náměstí našli turistické informační centrum. V místním kostele jsme se byli v neděli podívat. Nádhera. Úzké uličky, kamenné domy, barevné okenice. Objevíte je skoro všude a pokaždé si je musíte vyfotit nebo jimi projít. Na fíkovníku vedle dveří v úplně odlehlé uličce byly uzrálé fíky, které dosud nikdo neotrhal… V lehce podzimní náladě začíná trh. Patří spíše mezi ty menší, ale nechybí zde nic. Zdejší oblast se mimo jiné vyznačuje pěstováním česneku. Obdivovali jsme jeho kvalitu a doma teď budeme mít při vaření vzpomínky se silnou vůní… Na žádném trhu nesmí chybět místní pekař s chlebem prodávaným na váhu a také se sladkým pečivem… Roger a jeho váha měli od samého rána dost práce. Jeho stánek byl neustále obklopen lidmi s košíky… Mimochodem, košíky… mně se moc líbily ty ze silného proutí… Pultík se sušenou šunkou a sýry. Stačí se jen mrknout při chůzi kolem nich a cokoliv z vystavovaného je vám ihned nabízeno k ochutnání… Tak, to byla malá pohlednice z městečka Saillans. Příště se opět vydáme na...
Číst dálCibulačka, která voní portským
Ráda bych přidala do kategorie polévky další z mých oblíbených. Není teď zrovna období, kdy by člověk přišel domů a potřeboval se zahřát horkou polévkou, ale tahle polévka i tak stojí za to. Potřebujeme hlavně krásnou kvalitní cibuli, já mám nejraději tuto polévku ze tří druhů cibule. Bílé, žluté a červené. Cibule Zmínky o cibuli nacházíme v nejdávnější historii. Tato zelenina má původ ve Střední Asii a dále ve Středozemí, cibule zvaná sečka pochází z Číny a cibule šalotka je z habešské oblasti. Cibule je zelenina, koření i lék. Je velmi zdravá, hlavně je-li používána syrová. (Vzpomeňte si, když jste jako malí měli bolesti v krku při nachlazení. Najemno nakrájenou cibuli stačilo zasypat trochou cukru a za chvilku byl lék v podobě cibulové šťávy hotov. Rozkrojená cibule je také nejlepší okamžitou pomocí při bodnutí hmyzu nebo žihadle od včely či vosy. Pozn. Mlsné kočky) Bez cibule se neobjede žádná kuchyně. Obsahuje cenné silice nazývané fytoncidy, které působí proti bakteriím, plísním a virům. Látky obsažené v cibuli dále napomáhají pravidelnému trávení, regulují složení střevní mikroflóry, zvyšují chuť k jídlu, podporují činnost štítné žlázy, ledvin, krevní oběh a látkovou výměnu. Cibule dále obsahuje karoten, vitamíny B, E a vitamín C, kterého je nejvíce obsaženo v cibulové nati. zdroj: Dadalova kuchařka Na cibulačku si připravíme: 8 středních cibulí (pokud možno různé barvy) 80 g másla 3 lžíce olivového oleje 1 dcl portského vína větší svazek čerstvého tymiánul pepř světlou bagetu na tousty 120 g sýra Gruyére 1,5 l drůbežího vývaru Cibuli nakrájíme na velmi tenká kolečka. V hrnci rozehřejeme máslo společně s olivovým olejem. Na tuku pak cibuli postupně opékáme. Cibulová kolečka pustí šťávu, obalí se máslem a zesklovatí. Polovinu dávky portského vína přilijeme teď. Necháme jej zasyčet a rozvonět. Směs cibule malinko zrůžoví. Necháme odpařit alkohol, můžeme lehce opepřit. Solit nebude třeba, chuť vývaru bude dostatečná. Tymián svážeme do kytičky a vložíme do hrnce. Většina lístečků z tymiánových větviček při vaření opadá, ale bude jednodušší větvičky před podáváním z polévky vylovit. Teď už vše pouze zalijeme drůbežím vývarem. Ten si připravíme podle tohoto návodu. Cibulačku necháme vařit na středním plameni asi 20 minut. Některé cibulové kroužky se za tu dobu možná i rozvaří a to polévku malinko zahustí. Mezi tím si nasucho opečeme plátky bílé bagetky. Sýr Gruyére nastrouháme na hrubém struhadle. Pokud nebude k mání zrovna Gruyére, můžeme použít jiný výrazný a velmi tučný sýr. Bude třeba, aby se při zapékání rozpustil za velmi krátkou dobu. Polévku na sporáku ochutnáme, v případě potřeby ještě dosolíme. Vyjmeme svázané tymiánové větvičky, přilijeme druhou polovinu portského vína a hrnec odstraníme ze zdroje tepla. Teď už zbývá jen nalít cibulačku na talíř. Na kraj talíře položíme tousty (které budou částečně položené i na polévce) a ty pak hustě zasypeme strouhaným sýrem. Pokud nám nějaký ten kousek spadne na okraj talíře nebo přímo do polévky – tím lépe. To celé dáme na minutu pod rozehřátý gril a ihned podáváme. Vůně tymiánu je silná a příchuť v podobě portského vína se k zapečeným toustům hodí až neskutečně. Dobrou chuť!...
Číst dálČetnické roštěnky
Filmy s četníkem ze Saint Tropez zná asi každý. Kdo se však dívá důkladně, určitě zaznamenal, že se zde také vařilo. To by bylo, aby ve francouzském filmu nebyla zmínka o jídle! Ale autoři filmu Četník v New Yorku nenechali četníky masovou dobrotu dokončit a tak jsem to jednou zkusila sama. A od té doby se tenhle recept jmenuje v mé kuchyni takto. Na vaření si vyhradíme asi hodinu a půl. Uvedené množství je připraveno pro dvě osoby: plátek masa na osobu (nejlépe hovězí roštěnka, lze i z vepřového, např. kotleta nebo libová krkovice), maso musí být alespoň na dva prsty silné 4 větší žluté cibule 300 g uzené slaniny v celku (popř. anglické, ale málo prorostlé) 1/8 másla ostrá francouzská hořčice provensálské koření pepř sůl 3/4 – 1 l suchého červeného vína Voňavou slaninu nakrájíme na kostičky a necháme vyškvařit v těžkém litinovém pekáči nebo velkém kastrolu. Na přípravu roštěnek bude naprosto ideální. Na slaninu položíme osolené a opepřené pláty masa (netřeba naklepávat a pokud ano, pak jen lehce hranou dlaně). Osolené a opepřené maso potom bohatě posypeme provensálským kořením. Silně (ve vrstvě asi 1 cm) potřeme francouzskou hořčicí. Na to vše nasypeme cibuli nakrájenou na kostičky a necháme maso na mírném plameni opékat asi 10 minut. Maso se po celou dobu přípravy NEOTÁČÍ, jen se lehce vodorovnými pohyby protřepává celá nádoba. Po cca 10 minutách se na cibuli nechá rozpustit máslo a maso se dále (stále na mírném plameni) opéká za občasného protřepání dalších cca 10 minut. Poté se vše zalije vínem tak, aby bylo ponořené a odkryté se dusí, dokud maso nezměkne a z cibule a ostatních ingrediencí se nevytvoří hustá šťáva. Doba přípravy závisí na kvalitě masa. Je dobré zpočátku, aby neubylo příliš tekutiny, dusit maso pod pokličkou a před změknutím masa odkrýt. Jako přílohu doporučuji francouzskou bagetku – šťávy bude hodně. A zapíjíme dostatečným množstvím červeného vína, se kterým jsme vařili. A třeba mrkneme na kousek filmu a budeme spokojeně trávit tak jako četníci v jejich hotelovém pokoji … Dobrou chuť!...
Číst dál