Tabbouleh

Čvc 07

Tabbouleh

Tento salát je pro mne symbolem Tuniska, protože tam jsem ho jedla asi nejčastěji. Je nezbytnou součástí arabské kuchyně. V závislosti na tom, ve které zemi se zrovna nacházíte, je na jeho přípravu použit buď kuskus nebo bulghur. Tabbouleh je osvěžující, lehký, můžeme si k němu dát třeba grilovanou rybu nebo ho jíst prostě jen tak. Suroviny pro 2 osoby: • 4 hrsti suchého kuskusu na porci • 1 červená cibule • 8 třešňových rajčat • ½ okurky hadovky • svazek čerstvé máty • svazek plocholisté petrželky • 1 citrón • 4 lžíce olivového oleje • ½ lžičky drceného římského kmínu • sůl Pokud bychom připravovali kuskus jako samostatnou přílohu, vsypaný do mísy ho zalijeme vroucí vodou tak, aby sahala asi 1 cm nad jeho vrstvu. V případě tohoto salátu však postačí kuskus zalít ani ne polovičním množstvím vody. Potřebnou zbývající tekutinu pak obstarají olivový olej, citrónová šťáva a rajčatová dužina. Nádobu s kuskusem zakryjeme. Po několika minutách promícháme vidličkou a znovu na pár minut zakryjeme. Cibuli nakrájíme nadrobno, rajčata na osminky, okurku oloupeme a nakrájíme také na co nejmenší kousky. Nejlépe v uzavírací sklenici smícháme olivový olej, citrónovou šťávu, sůl a římský kmín. Důkladně protřepeme jako v šejkru a takto připravený dressing smícháme se zeleninou. Přidáme najemno nakrájenou mátu a petržel. Poté přimícháme k ochucené zelenině zchladlý a sypký kuskus. Salát podáváme vychlazený a zapíjíme stylově, třeba slazeným mátovým čajem… Dobrou chuť!...

Read More

Na čaj do Hammametu…

Zář 30

Na čaj do Hammametu…

Další město, do kterého jsme měli jen kousek cesty, byl Hammamet. Tamní souk ve staré medině je vyhlášený… Než zapadne slunce, je cesta kolem mediny plná lidí. Je z ní krásný výhled na všechny stavby uvnitř i na moře… Když se však propletete množstvím místních i turistů a vyběhnete pár schodů, rázem se octnete ve velmi útulném a pohodovém prostředí, které trochu vypadá jako z pohádky Tisíce a jedné noci. Račte si vybrat, zda se posadíte na lavici s koberečkem nebo měkoučkou stoličku. A nebo si vyzujte boty a můžete začít lenošit na kobercích s polštářky. Objednejte si kávu nebo čaj. Čaj bude vždy sladký a může být s mandlemi nebo třeba s piniovými oříšky. A jako zákusek si dejte makroud – sladkost, pro jejíž výrobu je základem kuskus a datlová pasta. Neochutnat v Tunisku makroud by bylo totéž, jako si nedat na Valašsku frgále… A k tomu všemu si můžete objednat šišu (vodní dýmku) s tabákem příchuti jablka nebo jahod… Za těch více než patnáct let, co do Tuniska jezdím, jsem kolem této kavárny šla už mnohokrát. Její tvář se hodně změnila, prostor se rozrostl. Podnik se přizpůsobil turistické poptávce do té míry, že nabízí dokonce snídaně. To je pro zdejší podniky celkem neobvyklé. Společně s pokročilou denní dobou přibývají hosté, venkovní část bývá obsazena beze zbytku. Výhled v podvečer totiž rozhodně stojí za to…...

Read More

Znovu Tunisko, tentokrát trochu jinak

Zář 22

Znovu Tunisko, tentokrát trochu jinak

Před několika dny jsem se odtud vrátila. Teploty byly tak vysoké, že stále připomínaly horké léto. Pomalu a těžko se teď smiřuji se zdejším, už rozběhnutým, podzimem a probírám se fotografiemi z dovolené. Řekla jsem si, že by možná mohlo být zajímavé ukázat Tunisko trochu jinak. Většina turistů, kteří jsou odvezeni z letiště do hotelového komplexu a za pár dnů zase zpět, leckdy netuší, co se za zdmi hotelu děje. A takové fotky ani v katalogu cestovní kanceláře nenajdete. Na prašných ulicích s povalujícími se odpadky je vidět, že život v této zemi není zrovna jednoduchý. Obyvatelé se však tímto faktem evidentně netrápí a tak můžeme vidět mnoho kontrastů a překvapivých výjevů. Život v Tunisku je cokoliv, jen ne uspěchaný. Pozvolně probouzející se ulice oživí auta prodejců, kteří jedou na tržiště vystavit své zboží. Ani při této činnosti není žádný spěch. V den, kdy jsem byla v ulicích města Nabeul, končil totiž Ramadán. Město bylo slavnostně ozdobeno vlajkami, obchody zavřené a svátečně oblečení lidé se vydávali do ulic. I ve sváteční den je ale prvním úkolem obstarat chléb – pekárny a kavárny pro místní byly otevřeny. V místních kavárnách a občerstveních, která už se někdy začínají podobat těm „evropským“, však nikdy neuvidíte sedět ženu. Tedy já ji alespoň ještě nikdy neviděla. Muži u kávy a lahve s neperlivou vodou dokáží v kavárnách sedět dlouhé hodiny. Povídání jim zpestřuje pokuřování aromatického tabáku, který se vkládá do vodní dýmky zvané šíša. Symbolem města Nabeul, kde jsem tyto fotografie pořídila, je obří mísa s pomeranči na kruhovém objezdu poblíž vchodu do mediny. Je to asi proto, že v tomto městě, jako v jediném, jsem pomeranče na stromech opravdu viděla. Líbí se mi styl zdobení domů. Pokud zrovna není místo vchodových dveří pouze závěs, dům vypadá velmi zajímavě… Šli jsme kolem řeznictví, kde zákazník vidí složení masného sortimentu na první pohled (na vepřové v muslimské zemi prostě zapomeňte): Po krátké procházce městem jsme se vrátili taxíkem zpět do hotelu. Ten večer byla v našem hotelu připravena večeře v tuniském duchu. Hlavní pochoutkou byl tedy kuskus a mne osobně velmi zaujaly jakési malé tuniské sendviče… … pak přišlo na řadu dušené hovězí s koriandrem, cizrna, dušená zelenina, dušené jehněčí maso a další skvělá jídla....

Read More