Sezóna bezu téměř končí, takže tento recept je tak trochu na poslední chvíli. Je velmi jednoduchý, ale vcelku efektní. Suroviny na 4 porce: • 4 plátky želatiny • 1/4 l vody • 3 lžíce bezového sirupu • cukr podle potřeby • případně prosecco • čerstvé jahody • pár mátových lístků • bezové květy Želatinu rozpustíme ve 1/4 litru vody. Po asi deseti minutách tekutinu zahřejeme na velmi mírném plameni, nesmí přejít varem. Přidáme bezový sirup, můžeme i trochu přisladit. Budoucí želé dochutíme dál podle svého přání. Můžeme přidat třeba prosecco. Výsledné množství tekutiny by nemělo být vyšší, než půl litru. Do nádobek s hladkým povrchem uvnitř nalijeme nejprve vrstvu želatinové tekutiny na dno a necháme v lednici ztuhnout. Za asi 15 minut přidáme plátky jahod, opět zalijeme trochou tekutiny. Můžeme přidat také několik bezových květů. Znovu dáme do lednice. Takto postupujeme a do naplnění nádobek. Necháme v lednici ztuhnout nejlépe do druhého dne. Před podáváním přelijeme dno nádobek horkou vodou, želé pak lehce vyklopíme. Podáváme s čerstvými jahodami, mátovými lístky, bezovými květy a třeba i se sklenkou zmiňovaného prosecca. Dobrou chuť!...

Dala jsem si na čas, ale důvod je prostý – přestěhovala jsem se. Moje obytné prostory se zvětšily o několik desítek metrů čtverečných a mám tak více místa úplně pro všechno. Prostě každá změna nám musí přinést něco lepšího a krásného a v mém případě je toho docela dost. Cíleně jsem hledala mezi cihlovými domy, protože byty v nich mívají větší metráž, ale také zde bývá téměř jistě zaveden plyn. A pokud si mám vybrat, na čem vařit, tak pokaždé dám přednost plynu. Oheň je oheň a k vaření patří. A po těch ne zrovna příjemných věcech přišly na řadu i ty krásnější – návrh kuchyně. Vlastně jsem si ji navrhla sama a vcelku rychle. Linka v odstínu vanilky, dlažba v barvě hořké čokolády, obklad s příhodným názvem „biscotti“ a „latte“. Spousta úložného prostoru, horní skříňky jsou zdánlivě až ke stropu. Člověk se tak vyhne ve většině případů spoustě nevyužitého prostoru, kde se jen hromadí prach a případně vystavují nepotřebné lapače prachu. Navíc mám teď v kuchyni okno, takže díky tomu bude snazší focení jídla, ale i pracovních postupů. Na okně mohu mít spousty bylinek a z venku na všech oknech v bytě truhlíky s květinami. Před okny šumí břízy a to zátiší mi připadá až téměř romantické. Kuchyně je propojená s vedlejší místností, která slouží jako obytná jídelna, samozřejmě s osvětlením nad stolem: O něm jsem měla představu už ve chvíli, kdy byl byt ještě prázdný 🙂 Navíc na zdi (a nejen tam) se našlo také více místa pro moje oblíbené staré nádobí a další rekvizity, které jsem dříve používala pouze na focení, ale jinak nebylo „kam s ním“. Co se týká spotřebičů, nepatřím k těm, kteří musí mít nutně to nejdražší nebo to, co zrovna letí. V podstatě od začátku bylo jasné, že kuchyně bude tak trochu v retro-stylu, takže tomu odpovídá i volba pečící trouby. Je černá stejně tak jako varná plynová deska. Odstín pracovní desky je „břidlice“. Na dotek je zcela hladká, ale na první pohled tak nevypadá. Pracovní desky z přírodního dřeva jsem se prostě bála. Původně jsem nechtěla mikrovlnnou troubu, ale „komín“, ve kterém je pečící trouba, by bez ní prostě vypadal divně. Takže díky tomu mám teď alespoň kde nahřívat talíře 🙂...

Za chvilku je tady sezóna bezu a tak přidávám recept na sirup, který jsem připravila loni v květnu. Bezový sirup má svou nezaměnitelnou chuť a vůni a navíc naložený ve sklenici vypadá nádherně. Pro sběr bezových květenství si vybereme klidné místo, které je co nejdál od jakékoliv silnice. Pak už to chce jen velkou pevnou tašku a nůžky. Na sirup potřebujeme: • asi 40 květenství bezu • 2,7 l převařené vody • 1 citróny + šťáva z jednoho citrónu • 2 kg krystalového cukru • 20 g kyseliny citrónové Bezové květy neoplachuji. Stačí, že o dost pylu a tedy vyšší intenzitu vůně, přišly v tašce, cestou. Bezové květy naskládáme do čisté nádoby a zalijeme je již zchladlou vodou, kterou jsme před tím nechali přejít varem. K bezu přidáme několik koleček citrónu, která jsme zbavili kůry i bílé části pod kůrou. Bude lépe v této fázi pracovat s kuchařskou pinzetou. Nádobu zakryjeme potravinovou fólií a uložíme do chladu na 24, maximálně 30 hodin. Poté tekutinu slijeme přes plátno do hrnce, přidáme cukr. Podařilo se mi koupit jemný cukr, speciálně určený pro výrobu sirupu. Pak přidáme šťávu z jednoho citrónu. Mírným plamenem zahříváme, necháme přejít varem a sirup odstavíme. Nakonec přisypeme kyselinu citrónovou. Částečně zchladlý plníme do sklenic vylitých vroucí vodou (včetně uzávěrů). Z uvedeného množství získáme téměř 3 litry sirupu. Takto připravený sirup vydrží ve sklepě rok, načatá lahev pak v lednici i několik týdnů. Sirup můžeme kromě vody přidávat i do různých koktejlů. Třeba před dvěma lety jsem si u rakouského jezera Achensee popíjením místního Spritzu krátila čekání na loď. Oblíbený Aperol v tomto nápoji nahradil právě bezový sirup, dále pak stačilo přidat bílé víno a minerálku. Chuť byla skvělá! Na zdraví!...

Kysané zelí je u nás právě v těchto zimních měsících hit. A navíc zrovna po svátečním hodování může našemu tělu jen a jen prospět. Už před lety jsem se rozhodla, že si vyrobím vlastní kysané zelí. Koupila jsem tedy hliněný hrnec – zelák (obsah 17 litrů) a pustili jsme se do práce. Postupně jsme upravili množství a postupy, až je zelí podle mých představ. A všichni, co tohle zelí ochutnali, si ho pochvalují. Potřebujeme: • 20 kg zelných hlávek (z nich byl odpad asi 1/5). Krouhaného zelí zbylo 15 a půl kilogramu. • 4 kg žluté cibule • celý kmín – 2 lžičky na 1 kg krouhaného zelí • hořčičné semínko – 1 lžička na 1 kg krouhaného zelí • 15 g soli na 1 kg krouhaného zelí Budeme potřebovat také pomocníky. Já měla dva a ti další, čtyřnozí, byli s námi na zahradě po celou dobu. Měli jsme totiž zatím pokaždé štěstí na nádhernou říjnovou sobotu… Zelí krájíme na co nejtenčí proužky, krouhadlo zatím nemám. Nakrájené zelí postupně odvažujeme a po jednom kilogramu sypeme do plastové nádoby velikosti dětské vaničky. Na každý kilogram zelí přidáme i poměrnou část na proužky nakrájené cibule, danou dávku soli, kmínu a hořčičného semínka. A pak? Šlapeme… Nejlépe to půjde v gumových holínkách, které jsme si vyhradili pouze pro tento účel. A nebo na nohy prostě navlékneme v několika vrstvách igelitové sáčky. Díky šlapání a soli začne zelí pouštět vodu a to je to, co potřebujeme. Teď přidáme další nakrouhaný kilogram zelí, cibuli, koření, sůl a tak postupujeme stále dál. Tekutinu, kterou zelí pouští, odebíráme a uschováme. Při vážení nám v malé stolní váze došla hned na počátku baterie, takže jsme na zahradu zavěsili máminu kuchyňskou váhu a jelo se dál… Dno pečlivě vřelou vodou vymytého a vysušeného hrnce vyložíme asi šesti zelnými listy. Nepoužíváme vrchní a poškozené listy. Postupně hrnec naplníme ušlapaným zelím. Na tuto činnost je dobré použít gumové jednorázové rukavice. Každou vrstvu je třeba dobře upěchovat. Až bude zelák naplněn asi pět centimetrů pod hrdlo, dolijeme tekutinu, kterou jsme odebírali, aby dosahovala asi 2 cm nad hladinu zelí. Poté zelí zatížíme dezertním talířkem obráceným dnem vzhůru. Na něj je dobré položit těžší oblázek dokonale očištěný vřelou vodou. Zelák uzavřeme. Do...

Kdo má rád sem tam skleničku něčeho sladkého, tak mi dá za pravdu. Takový likér ke svátečním dnům prostě patří. A není jen tak ledajaký. Je ovoněný směsí koření nazvanou „Speculatius“. Jedná se o koření používané pro sušenky typické chuti a vzhledu. Já tohle koření použila, po několika dnech v lednici se v likéru krásně rozpustilo a předalo mu svůj parfém. Na 0,7 l likéru budeme potřebovat: • 400 ml smetany (max 15%) • 250 ml vodky • 5 lžiček čokoládovo-lískooříškového krému (Nutely) • 1 lžičku moučkového cukru • 3 lžičky kořenící směsi Speculatius Smetanu nalijeme do misky a přidáme čokoládovo-lískooříškový krém, tj. Nutelu. Pokud máte doma vyrobenou, tím lépe. Ale v tak minimálním množství nám nemůže uškodit ani ta kupovaná. Vše důkladně rozšleháme metličkou. Přidáme koření na sušenky Speculatius. Pokud byste si takovou kořenící směs chtěli vyrobit doma, budete potřebovat skořici, pomerančovou kůru, citrónovou kůru, kardamom, muškátový oříšek, koriandr a hřebíček. Poté přilijeme vodku a podle chuti přisladíme. Nalijeme do horkou vodou vymyté a vysušené lahve. Necháme v chladu odležet alespoň den. Přeji všem klidný předvánoční čas...