Chilli con carne

Říj 31

Chilli con carne

Vaření na ohni pod širým nebem je prostě zábava, ať už je pozdní jaro, jsou letní prázdniny nebo máme krásný a slunečný podzim. Pár volných dní většinou trávíme na Šumavě pěšími výlety na známá místa. Jeden den však vždy věnujeme venkovnímu vaření. Počasí bylo tehdy na podzim perfektní, venku se dalo sedět až do setmění. Uvařené jídlo se pak v lednici uleželo a bylo stále lepší a dokonalejší. A navíc jsme každý podvečer po návratu z pěší túry nemuseli vařit. Chilli con carne má asi tolik verzí jako český guláš (i když několik surovin naznačuje spíše přípravu dezertu… skořice, čokoláda, třtinový cukr). Nakonec – příprava je velmi podobná a jak už jsem psala, odležením může pouze získat. Na vaření jsem použila smaltovaný 10 litrový kotlík na trojnoze. Počet porcí je tedy úměrný této velikosti a schopnostem jedlíků. Zhruba počítejte asi 12 – 14 porcí. Připravíme si: • 2 kg hovězího masa, nejlépe kližky • 200 g vepřového sádla • 1 kg červené cibule • 750 g suchých fazolí „červená ledvina“ • 2 konzervy loupaných krájených rajčat • 2 lžíce mleté skořice • 4 čili papričky • 4 lžíce třtinového cukru • 40 g kvalitní hořké čokolády • čerstvě mletý pepř • sůl • hovězí vývar Od začátku pracujeme v silných kožených rukavicích, které nás ochrání před možnými třískami, ale hlavně budou ohromným pomocníkem v práci s horkým kotlíkem. Před vařením venku je třeba si připravit dostatek dřeva. Nejprve menší třísky na rozhoření ohně, poté přikládáme větší a větší polínka. Kotlík zavěsíme tak, aby se ho pokud možno plameny nedotýkaly. Obsah kotlíku by se připaloval. Ale i tak půjde vaření o dost rychleji, než jste zvyklí v kuchyni na sporáku. A než se oheň rozhoří a rozžhaví se všechna polínka, můžeme si na něm narychlo opéci pár buřtíků 😛 Do kotlíku vložíme sádlo a jakmile se rozpustí, vsypeme cibuli nakrájenou na proužky. Sádlo jsem zvolila pro vaření na ohni proto, že snese vyšší teplotu a jídlo tohoto typu pak prostě chutná lépe. Cibuli stále mícháme, aby se nezačala připalovat. Jakmile zesklovatí a její objem se zmenší, přidáme do kotlíku hovězí maso pokrájené na větší kostky. Dobře zamícháme, necháme trochu opéci a přidáme konzervovaná rajčata. Pro podzimní vaření jsem zvolila rajčata...

Read More

Salade Niçoise

Dub 23

Salade Niçoise

Salát, který pochází z Nice v jižní Francii. Ale přece jen u nás možná najdete restauraci, která na svém jídelním lístku bude mít název „Nicosie“ (podle hlavního města Kypru). A když už jsme u toho názvosloví, je to asi tak stejný problém jako s Cordon Bleu 🙁 Stejně jako u ostatních klasických receptů, ani v tomto případě vlastně neexistuje ta jediná správná varianta. Salát, který lze kombinovat s ryze jarními českými ingrediencemi, jako jsou třeba ředkvičky nebo chřest. A nebo si barvami tohoto salátu můžeme rozjasnit třeba chladný zimní večer. Salát Niçoise by měl obsahovat černé olivy. V originálním podání by to měly být fialové, provensálské. Ale rozhodně bych se vyhnula olivám plněným, jakkoliv ochuceným a zeleným. Já preferuji olivy upravené „na řecký způsob“, tedy bez nálevu a s peckou. Jsou velmi aromatické. Pak také vařené vejce. Stačí jedno na porci. Pak je tu listový salát. Velmi často je použit Little Gem, který mám moc ráda. Někdy jsou listy lehounce natrhané po celé ploše talíře pod ostatní zeleninou, někdy jsou použita pouze srdíčka. Jen tak samotná, zalitá zálivkou, jsou báječnou křupavou pochoutkou. Potom rajčata. Pokud bych vycházela z toho, že musí být co nejlepší, měla bych na přípravu salátu asi dva týdny během léta a to ještě jen v případě, že bych měla rajčátka ze své zahrádky. To, co se poslední dobou objevuje v českých obchodech, a to bohužel bez ohledu na roční období, jsou rajčata žalostné kvality. Pro jarní čas jsem tedy rajčata nahradila ředkvičkami. Ostatně ty se někdy v salátu objevují i tak, ve společnosti rajčat. Zelené fazolky jsou další ingrediencí, která většinou nechybí. Čerstvé jsou u nás k mání spíše k podzimu (takže se nesejdou třeba právě s rajčátky). Použila jsem tedy fazolky nakládané a myslím, že i tak dobře splnily svůj účel. Viděla jsem salát také s fazolemi fava, ale dlouhé zelené fazolky jsou pro mne Francie. Přichází na řadu ryba. Někdo může tvrdit, že jedině ančovičky jsou ty správné do salátu Niçoise. Proč ne, pokud je máte rádi. Ale pokud vezmu v úvahu, že právě ančovičky jsou zásadní ingrediencí v dressingu na salát Caesar, pak tady máme dvě téměř stejné chuti dvou různých salátů. A to je škoda. Takže jsem spíše pro tuňáka. A přiznám se, že...

Read More

Zelené fazolky s koprem nakyselo

Říj 01

Zelené fazolky s koprem nakyselo

Přestože mám ráda maso, celkem často ho s chutí vystřídám dobrým zeleninovým jídlem. A tohle je zrovna ten případ. Skoro bych se nebála tohle jídlo zařadit mezi takzvaná „comfort food“. Lehce křupavé fazolky, příjemně nakyslá chuť a vůně kopru. To vše ve společnosti vařených brambor je prostě dobrota, kterou zvládnete spořádat třeba i lžící 🙂 Potřebujeme: • 1 kg zelených fazolek • větší svazek kopru • 3 velké šalotky • 2 lžíce olivového oleje • 2 lžíce másla • 40 cl créme fraiche • 3 lžíce octa • pepř a sůl dle chuti Fazolky nejprve omyjeme a odkrojíme oba konce. Pak je nakrájíme na stejnoměrné (asi 3 cm dlouhé) části. Poté je vsypeme do hrnce s vroucí, dostatečně osolenou vodou a vaříme asi 15 minut. Fazolky my měly mít měkký povrch, ale na skus by měly trochu křupnout. Ve větší nádobě rozehřejeme olivový olej společně s máslem. Přidáme najemno nakrájenou šalotku a jakmile začne zlátnout, přidáme posekaný kopr. Pak už jen stačí přidat zakysanou smetanu a zcezené fazolky. Zakysaná smetana by právě kvůli pozdějšímu přidání octa měla mít co nejvyšší procento tuku. Já měla smetanu asi nejlepší, jako jsem zatím ochutnala. Má 38% tuku: Créme fraiche může být jak sladká, tak mírně nakyslá smetana, označovaná jako créme fraiche épaisse. Získává se také oddělením smetany od mléka a přidáním mléčných kvasinek. Výrobek obsahuje 35 – 40 procent tuku a je ideální přísadou do omáček. Nejslavnější je Isigny Ste Mére vyráběná v Calvadosu, která má vlastní Appellation d´Origine Controlée. Téměř každá významná mlékárna však vyrábí podobný produkt. (informace z knihy CULINARIA FRANCIE) Okyselíme octem, ale jen mírně, protože další den bude kyselá chuť odleželá a tudíž trochu intenzivnější. Jako přílohu podáváme vařené brambory. Měla jsem ještě z Francie odrůdu Ratte du Touquet: Tyhle brambůrky, také někdy nazývané „beraní roh“ ve tvaru půlměsíce jsou menší, s pevnou dužinou a specifickou, kaštanovou chutí. Pocházejí z oblasti Ardèche. Dají se jíst se slupkou, díky které si brambory při vaření zachovají všechno dobré, co obsahují. Před vařením stačí jen slupku dobře očistit, třeba kartáčkem. Pokud brambory připravujeme ve vodě, jako já, vkládají se do studené, dostatečně osolené vody a vaří se přibližně 20 minut, dle velikosti brambor. Fazolky společně s vařenými bramborami podáváme na nahřátém...

Read More

Kuře se sherry omáčkou a rýží z Camarque

Zář 14

Kuře se sherry omáčkou a rýží z Camarque

Další způsob, jak si vychutnat obyčejné pečené kuře. Pomůže nám k tomu pouze sherry a vůně čerstvých bylinek. Použila jsem rýži i sůl z oblasti Camargue. O tom všem jsem již dříve napsala ZDE. Pokud jsme si vaření naplánovali včas, můžeme na několik hodin předem kuře naložit do bylinek a sherry: Budeme potřebovat: • 1 farmářské kuře (nejlépe s droby) • svazek čerstvého rozmarýnu • svazek čerstvého tymiánu • 2,5 cl sherry Kuře očistíme a podélně rozpůlíme. Později, při pečení, to bude velká výhoda. Poloviny kuřete poklademe ze všech stran asi polovinou množství čerstvých bylinek (druhou si schováme na pečení) a bohatě zastříkneme sherry. Na pečení a omáčku budeme kromě marinovaného kuřete potřebovat: • zbytek čerstvých bylinek • sůl (já použila Fler de sel z Camarque) • 150 g másla • 4 větší šalotky • 180 g créme fraiche (1 menší kelímek) • 5 cl sherry Kuře, pokud jsme zvládli marinování předem, osušíme a odstraníme z jeho povrchu větvičky bylinek. Obě poloviny kuřete ze všech stran dostatečně osolíme. Pod každou z nich vložíme několik snítek (z části, kterou jsme si uchovali) bylinek, navrch položíme silnější plátek másla a zakryté pečeme v předehřáté troubě na 160 stupňů. Rozpůlené kuře se propéká rovnoměrněji a kratší dobu. Jakmile začne kuře zlátnout, přidáme do výpeku najemno nakrájenou šalotku a dále pečeme již nezakryté. Po dobu pečení kuře podle potřeby podléváme vývarem a dbáme, aby se šalotka nepřichytila. Vývar si v rychlosti připravíme z drůbků, které v malém množství vody povaříme s několika kuličkami nového koření a celého černého pepře. Během pečení si připravíme rýži. Jedinečná rýže z Camarque je tak trochu speciální. Já měla po ruce dlouhozrnnou, tříbarevnou (bílou, červenou, černou). Tahle směs v ústech neskutečně voněla po ovoci. Stejně tak ale můžete použít rýži indiánskou nebo natural. Rýži důkladně propláchneme studenou vodou a na dvou lžících rozpáleného olivového oleje zprudka krátce osmahneme. Pak rýži zalijeme vroucí vodou těsně nad povrch rýže, osolíme a dál dusíme pod pokličkou na mírném plameni. Na sáčku s rýží byla doporučená doba 28 minut, ale vařila jsem o trochu déle, asi 40 minut. Dle potřeby doléváme vodu. Když je rýže takřka měkká a téměř vsákla všechnu tekutinu, zabalíme kastrol do utěrky a dáme odpočinout pod peřinu, kde dojde...

Read More

Ribollita

Čvc 21

Ribollita

Polévka, která je tak typická pro Toskánsko. Ribollita – toskánská polévka, která je asi nejvíce spojena s Florencií. Typická kapustová a fazolová polévka se starým toskánským chlebem. Slovo ribollita se doslova překládá jako znovu povařený. Původní ribollita musí obsahovat kapustu s černými, dlouhými, do fialova zbarvenými listy s charakteristickým hořkým nádechem – „cavolo nero“. Tento druh kapusty bývá nazýván toskánskou kapustou. K polévce také neodmyslitelně patří toskánský chléb. Polévka je velmi hustá a podáváme ji ve větší misce. Do misky vložíme plátek chleba bohatě zakápnutý olivovým olejem, poté přidáme polévku. Na povrch pak nasypeme strouhaný parmazán. Klidně však můžeme použít zejména v Toskánsku obvyklejší ovčí sýr Pecorino, který je pro tuto oblast typický (Pecorino di Pienza – ale o tom někdy později). Povrch můžeme ozdobit několika kolečky červené cibule, právě tak jsme ji dostali v restauraci v Toskánsku. Před konzumací polévku ještě znovu dochutíme extra panenským olivovým olejem. Černá kapusta (Cavolo Nero) je blízkou příbuznou u nás známější kadeřavé kapusty avšak oproti ní je méně tuhá. Dlouhé tmavé listy mají výraznou až pikantní chuť a připravují se podobně jako například mangold, nicméně její tepelná úprava trvá maličko déle. Listy této formy kapusty netvoří hlávku, nýbrž rostou ve volné růžici na vysokém košťálu. Mladé listy se mohou použít i na saláty. Příprava je velice podobná jako u špenátu nebo mangoldu, chutí se však blíží více brokolici. Nejčastěji se používá vařená, velmi se hodí k uzenému masu či bramborám se sázeným vejcem. Přidává se do polévek, špenátu, dušené zeleniny. Dále můžeme zapékat se sýrem nebo připravit jako špenát. Kořeníme zejména česnekem a pepřem. Listy chutnají výborně, když se osmahnou na tuku a v troše vývaru podusí doměkka. Pokud chcete listovou zeleninu servírovat jako plnohodnotný hlavní chod, přidejte proteiny nebo tuk a nejlépe oboje. Ideální jsou ořechy a stejně tak luštěniny jako čočka, fazole či cizrna. Informace o toskánské kapustě i kapustu samotnou jsem získala z farmy Vícemil pana Kořénka Pan Kořének možná není jediný, kdo toskánskou kapustu pěstuje, ale asi jediný, kdo ji prodává. Kapustu mi velmi ochotně objednala majitelka obchůdku Hostivický jarmark, který zeleninu od pana Kořénka také odebírá. Na 6 porcí polévky budeme potřebovat: • 1/2 svazku toskánské kapusty • 3 stonky řapíkatého celeru • 1 mladou cuketu •...

Read More