Kebab s luštěninovým salátem a mátovým dipem

Čvc 15

Kebab s luštěninovým salátem a mátovým dipem

Recept jako stvořený pro grilovací sezónu. Ale i kdyby se počasí zrovna nevydařilo, dají se tyhle kebaby klidně připravit třeba i v troubě. Na kebab pro 4 velké jedlíky si připravíme: • 1 kg předního hovězího • 2 žluté cibule • 1 celé vejce • 1 lžičku mletého galgánu (nebo sušeného mletého zázvoru) • 2 lžičky mletého římského kmínu • 2 lžičky mleté skořice • 3 lžičky mleté uzené papriky • 3 lžíce rajčatového protlaku • 1 lžíci Harissy • svazek plocholisté petrželky • 5 g jedlé sody • pepř a sůl podle chuti Na salát bude třeba: • 4 hrsti listové směsi • 400 g čočky ve slaném nálevu • 200 g cizrny ve slaném nálevu • 12 cherry rajčat • 4 ředkvičky • 1 červená cibule • šťáva z jednoho citrónu • 3 lžíce olivového oleje Na mátový dip: • 200 g tučného bílého jogurtu • 200 g zakysané smetany • svazek čerstvé máty K podávání: • řezy citrónu • opečená bageta Pokud budeme připravovat kebaby na ohni a na maso použijeme dřevěné nebo bambusové jehly, začneme tím, že si je namočíme do studené vody alespoň na 15 minut. Pro pečení v troubě můžeme tento krok vynechat. Mleté maso smícháme se všemi sypkými ingrediencemi. Poté přidáme najemno nasekanou cibuli a zelenou petrželku, pak rajčatový protlak a Harissu. Nakonec zapracujeme vejce. Pokud si nejsme jisti dochucením, vytvoříme ze směsi malou placičku a tu z obou stran opečeme na pánvi. Pečené maso ochutnáme a směs podle potřeby dochutíme. Plech na pečení vyložíme pečícím papírem. Ruce si namočíme do studené vody a ochucenou masovou směs tvarujeme na jehly. Na plechu pak kebaby potřeme olivovým olejem. Pečeme v troubě předehřáté na 150 stupňů asi 30 – 40 minut. To bude záviset na síle špízů. Mezi tím si připravíme salát. Čočku i cizrnu slijeme, nálev nebudeme potřebovat. K luštěninám přidáme na jemné proužky nakrájenou červenou cibuli. Výborně se bude hodit třeba i nakládaná cibule dle tohoto receptu. Ředkvičky nakrájíme na plátky. Vše zalijeme zálivkou z citrónové šťávy a olivového oleje. Necháme vychladit. Mátový dip: Jogurt a zakysanou smetanu smícháme. Přidáme najemno nasekané lístečky máty. Můžeme přisolit. Necháme dobře vychladit. Bagetu nakrájíme na silnější plátky. Ty buď nasucho nebo na lžíci olivového oleje...

Read More

Cizrnový salát s citrónem

Čvc 26

Cizrnový salát s citrónem

Cizrnový salát je plný bílkovin a společně s citrónem a kořením sumah je velmi osvěžující. Cizrna je stálicí arabské kuchyně a tak můžeme v tomto duchu použít jako další ingredience třeba kousky opečeného pita-chleba, proužky červené cibule, olivy, zrníčka granátového jablka nebo trochu mletého římského kmínu. Suroviny na 6 – 8 porcí salátu: • 1/2 kg suché cizrny • 6 rajčat • 1 salátová okurka • 1 citrón • 150 g bílého sýra • hrst nasekané petrželky • hrst nasekané máty máta • olivový olej • šťáva z jednoho citrónu • 1 rovná lžička koření sumah Cizrnu namočíme přes noc nebo i déle. Vodu 2x – 3x vyměníme. Moje cizrna se namáčela asi 20 hodin. Pak ji do měkka uvaříme, to bude trvat asi 70 minut. Vodu na vaření NESOLÍME. Ale to platí u všech druhů luštěnin. Cizrnu vaříme do měkka, vodu slijeme. Necháme zchladnout. Pokud byste měli doma rovnou 1 kg balení jako jsem měla já, tak klidně cizrnu uvařte všechnu a polovinu uchovejte v sáčku v mrazáku. Bude se hodit, třeba na polévku Hariru nebo hummus. Cizrnu, rajčata pokrájená na menší kousky a oloupanou okurku nakrájenou na půlkolečka smícháme. Celý citrón oloupeme škrabkou, odstraníme i bílou část pod kůrou. Citrón nakrájíme na kolečka a pak na čtvrtiny a přidáme do salátu. Pro oko můžete přidat pár kousků citrónu s kůrou, jako je to na fotografii 🙂 Na povrch nalámeme kousky bílého sýra. Zálivku připravíme z olivového oleje, citrónové šťávy a sumahu. Ten dodá salátu příjemně orientální a svěží nakyslou chuť. Salát necháme vychladit a podáváme s bílým pečivem. Dobrou chuť!...

Read More

Harira – marocká cizrnová polévka

Bře 06

Harira – marocká cizrnová polévka

Polévka s vůní orientu, která je skvělá na zahřátí v chladných dnech. Stejně tak může sloužit ke zpestření předvelikonočního půstu, který nás v nejbližších dnech čeká. Receptů existuje spousta asi tak jako na českou bramboračku. Já poprosila o recept člověka, který má s touto kuchyní bohaté zkušenosti a hariru vařil snad stokrát. Po ochutnání jeho hariry jsem se rozhodla polévku vyzkoušet. Existuje samozřejmě také verze s masem, nejčastěji jehněčím. Při vaření jsem poměr ostatních surovin odvodila od základního množství suché cizrny, tj. půlkilového balení. Z tohoto množství vznikne asi 8 – 10 porcí polévky. • 1/2 kg suché cizrny Cizrnu namočíme přes noc nebo i déle. Vodu 2x – 3x vyměníme. Moje cizrna se namáčela asi 20 hodin. Pak ji do měkka uvaříme, to bude trvat asi 70 minut. Vodu na vaření NESOLÍME. Ale to platí u všech druhů luštěnin. Dále si připravíme: : • 4 lžíce olivového oleje • 2 žluté cibule • 4 stroužky česneku • 1 vrchovatou lžíci oloupaného a nasekaného čerstvého zázvoru • 5 mrkví • 2 stonky citrónové trávy • 1 červenou papriku (kapii) na kostičky (v létě místo ní dvě rajčata bez slupky a dužiny) • 2 lžíce třtinového cukru • 2 lžičky kurkumy • 1 lžičku sladké papriky • 1 lžičku mletého koriandru • 1 lžičku mletého římského kmínu • 1 lžíci rajčatového protlaku • sůl • pepř Na závěrečné dochucení: • 1 lžičku mleté skořice • šťávu z poloviny citrónu K podávání: • uvařená cizrna vcelku • červená paprika na kostičky • čerstvý koriandr • citrón Na rozpáleném olivovém oleji postupně osmahneme na kostičky nakrájenou cibuli, zázvor, česnek. Po chvilce přidáme nastrouhanou nebo najemno nakrájenou mrkev. Jde nám o to, aby mrkev pustila barvu a co nejvíce ze své chuti. Přidáme na kostičky nakrájenou červenou papriku. Pokud bychom měli po ruce dobrá a sladká rajčata, použili bychom „concassé“ z nich. Odstranili bychom slupku s dužinou a rajčata nakrájeli na jemné kostičky. Poté přisypeme třtinový cukr, necháme ho zkaramelizovat. Je na čase přidat suché koření, stále mícháme. Koření se nebojíme, polévka se do dalších dní rozleží a chutě budou ještě intenzivnější. Pak už jen přidáme rajčatový protlak a zalijeme vývarem z cizrny. Pak přidáme cizrnu, ze které jsme odebrali malé množství. To...

Read More

Ribollita

Čvc 21

Ribollita

Polévka, která je tak typická pro Toskánsko. Ribollita – toskánská polévka, která je asi nejvíce spojena s Florencií. Typická kapustová a fazolová polévka se starým toskánským chlebem. Slovo ribollita se doslova překládá jako znovu povařený. Původní ribollita musí obsahovat kapustu s černými, dlouhými, do fialova zbarvenými listy s charakteristickým hořkým nádechem – „cavolo nero“. Tento druh kapusty bývá nazýván toskánskou kapustou. K polévce také neodmyslitelně patří toskánský chléb. Polévka je velmi hustá a podáváme ji ve větší misce. Do misky vložíme plátek chleba bohatě zakápnutý olivovým olejem, poté přidáme polévku. Na povrch pak nasypeme strouhaný parmazán. Klidně však můžeme použít zejména v Toskánsku obvyklejší ovčí sýr Pecorino, který je pro tuto oblast typický (Pecorino di Pienza – ale o tom někdy později). Povrch můžeme ozdobit několika kolečky červené cibule, právě tak jsme ji dostali v restauraci v Toskánsku. Před konzumací polévku ještě znovu dochutíme extra panenským olivovým olejem. Černá kapusta (Cavolo Nero) je blízkou příbuznou u nás známější kadeřavé kapusty avšak oproti ní je méně tuhá. Dlouhé tmavé listy mají výraznou až pikantní chuť a připravují se podobně jako například mangold, nicméně její tepelná úprava trvá maličko déle. Listy této formy kapusty netvoří hlávku, nýbrž rostou ve volné růžici na vysokém košťálu. Mladé listy se mohou použít i na saláty. Příprava je velice podobná jako u špenátu nebo mangoldu, chutí se však blíží více brokolici. Nejčastěji se používá vařená, velmi se hodí k uzenému masu či bramborám se sázeným vejcem. Přidává se do polévek, špenátu, dušené zeleniny. Dále můžeme zapékat se sýrem nebo připravit jako špenát. Kořeníme zejména česnekem a pepřem. Listy chutnají výborně, když se osmahnou na tuku a v troše vývaru podusí doměkka. Pokud chcete listovou zeleninu servírovat jako plnohodnotný hlavní chod, přidejte proteiny nebo tuk a nejlépe oboje. Ideální jsou ořechy a stejně tak luštěniny jako čočka, fazole či cizrna. Informace o toskánské kapustě i kapustu samotnou jsem získala z farmy Vícemil pana Kořénka Pan Kořének možná není jediný, kdo toskánskou kapustu pěstuje, ale asi jediný, kdo ji prodává. Kapustu mi velmi ochotně objednala majitelka obchůdku Hostivický jarmark, který zeleninu od pana Kořénka také odebírá. Na 6 porcí polévky budeme potřebovat: • 1/2 svazku toskánské kapusty • 3 stonky řapíkatého celeru • 1 mladou cuketu •...

Read More

Znovu Tunisko, tentokrát trochu jinak

Zář 22

Znovu Tunisko, tentokrát trochu jinak

Před několika dny jsem se odtud vrátila. Teploty byly tak vysoké, že stále připomínaly horké léto. Pomalu a těžko se teď smiřuji se zdejším, už rozběhnutým, podzimem a probírám se fotografiemi z dovolené. Řekla jsem si, že by možná mohlo být zajímavé ukázat Tunisko trochu jinak. Většina turistů, kteří jsou odvezeni z letiště do hotelového komplexu a za pár dnů zase zpět, leckdy netuší, co se za zdmi hotelu děje. A takové fotky ani v katalogu cestovní kanceláře nenajdete. Na prašných ulicích s povalujícími se odpadky je vidět, že život v této zemi není zrovna jednoduchý. Obyvatelé se však tímto faktem evidentně netrápí a tak můžeme vidět mnoho kontrastů a překvapivých výjevů. Život v Tunisku je cokoliv, jen ne uspěchaný. Pozvolně probouzející se ulice oživí auta prodejců, kteří jedou na tržiště vystavit své zboží. Ani při této činnosti není žádný spěch. V den, kdy jsem byla v ulicích města Nabeul, končil totiž Ramadán. Město bylo slavnostně ozdobeno vlajkami, obchody zavřené a svátečně oblečení lidé se vydávali do ulic. I ve sváteční den je ale prvním úkolem obstarat chléb – pekárny a kavárny pro místní byly otevřeny. V místních kavárnách a občerstveních, která už se někdy začínají podobat těm „evropským“, však nikdy neuvidíte sedět ženu. Tedy já ji alespoň ještě nikdy neviděla. Muži u kávy a lahve s neperlivou vodou dokáží v kavárnách sedět dlouhé hodiny. Povídání jim zpestřuje pokuřování aromatického tabáku, který se vkládá do vodní dýmky zvané šíša. Symbolem města Nabeul, kde jsem tyto fotografie pořídila, je obří mísa s pomeranči na kruhovém objezdu poblíž vchodu do mediny. Je to asi proto, že v tomto městě, jako v jediném, jsem pomeranče na stromech opravdu viděla. Líbí se mi styl zdobení domů. Pokud zrovna není místo vchodových dveří pouze závěs, dům vypadá velmi zajímavě… Šli jsme kolem řeznictví, kde zákazník vidí složení masného sortimentu na první pohled (na vepřové v muslimské zemi prostě zapomeňte): Po krátké procházce městem jsme se vrátili taxíkem zpět do hotelu. Ten večer byla v našem hotelu připravena večeře v tuniském duchu. Hlavní pochoutkou byl tedy kuskus a mne osobně velmi zaujaly jakési malé tuniské sendviče… … pak přišlo na řadu dušené hovězí s koriandrem, cizrna, dušená zelenina, dušené jehněčí maso a další skvělá jídla....

Read More