Je tu druhý celerový salát v řadě. Býval stálicí českého jídelníčku, je jednoduchý a plný vitamínů… Suroviny pro 4 osoby: • 2 menší celerové bulvy • 3 jablka • šťáva ze dvou citrónů • kůra z jednoho citrónu • 4 lžíce olivového oleje • 3 naběračky vývaru z celeru • čerstvě mletý pepř • špetka soli Celer očistíme a nakrájíme na plátky o síle asi 1 cm. Takto připravený celer vložíme do vroucí vody, do které jsme přidali šťávu z poloviny citrónu. Vaříme tak dlouho, aby plátky zůstaly „al dente“, což bude přibližně 15 minut. Jablka zbavíme jádřince (neloupeme) a nakrájíme je rovněž na plátky o síle asi 1 cm. Smícháme olivový olej, šťávu ze zbylých tří polovin citrónu, nastrouhanou citrónovou kůru, vše zlehka osolíme a trochu opepříme. Po uvaření celeru doplníme zálivku vývarem z celeru. Do vhodné užší a vysoké nádoby klademe na sebe střídavě plátky vlažného celeru a syrových jablek a zalijeme zálivkou tak, aby vše bylo zakryté. Necháme v chladu marinovat nejlépe do druhého dne. Dobrou chuť!...

Dnes vyšlo únorové číslo časopisu Chuť a styl, kde kromě spousty krásných fotek a receptů najdete také rozhovor, který se mnou udělala redaktorka Barbora Smetanová. Velmi děkuji za promyšlené otázky a za vstřícnost.   Příjemné čtení!...

Jsem velkou milovnicí celeru. V české kuchyni není používaný tak často, jak by si zasloužil, a je to velká škoda. Povětšinou je součástí tria mrkev-celer-petržel při výrobě vývaru nebo omáčky. Ale i samostatně upravený celer chutná výborně a naše tělo nám bude děkovat. Rozhodla jsem se tedy připravit několik salátů, kde má celer hlavní roli. Suroviny: • 1 větší celerová bulva • šťáva z poloviny citrónu • 2 lžíce créme fraiche • 2 lžíce majonézy • 1 lžička dijonské hořčice • 1 lžička celozrnné hořčice Celer okrájíme a očistíme a nakrájíme na hranolky o hraně asi 1,5 cm. Takto připravený celer vložíme do vroucí vody, do které jsme přidali citrónovou šťávu. Vaříme tak dlouho, aby hranolky zůstaly „al dente“. Při uvedené síle hranolků to bude asi 15 minut. V misce smícháme smetanu, majonézu a oba druhy hořčice. Uvařené celerové hranolky slijeme a nakrájíme na kostičky. Ještě teplé zalijeme smetanovou zálivkou a dobře promícháme. Necháme zchladnout a poté alespoň hodinu odležet v lednici. Podáváme s tmavým pečivem nebo k masu. Dobrou chuť!...

Taverna Grappolo Blu – to byl náš podvečerní cíl. Na dovolené přes den člověk sem tam něco ochutná, ale v klidu si dát večeři o několika chodech, na to není nálada každý den. Vydali jsme se tedy do centra městečka Montalcino. Kromě jiného jsme prošli také kolem zvonů, které odbíjely pravidelně každou hodinu, a to i v noci… Toskánská kuchyně je vyhlášená, pro mne to však bylo malinko překvapivé zjištění. Je polovina září a jste necelých padesát kilometrů od mořského břehu a ani na jednom menu zdejších restaurací nebyly k mání mušle, krevety, ryby. A pokud, tak jen velmi zřídka. Zdejší pokrmy byly převážně ze zvěřiny, hub, luštěnin a velmi často s použitím všudypřítomného vína Brunello. Pro můj vkus, i když mám ryby a mořské plody moc ráda, bylo takové složení menu více, než příjemné. My si vybrali restauraci u „Modrého hroznu“. Čas večeří začíná kolem sedmé hodiny večer. Pokud městem procházíte dříve, máte možnost vidět, že restaurace je čistě prostřena, připravena a před otevřením se nejdříve nasytí zaměstnanci restaurace, povětšinou z jedné rodiny. Všechny hospůdky vypadaly velmi útulně a téměř podobně, byly zařízené v příjemném venkovském stylu, nízké stropy byly zpevněny dřevěnými trámy, jak už to ve starých domech bývá. A všude byl vinný lístek daleko obsáhlejší, než ten jídelní. U nás je tomu bohužel naopak… Na papírových jednorázových prostírkách bylo vyobrazeno nedaleké náměstí v Montalcinu… Pan majitel obsluhoval celý večer a s ním i část jeho rodiny, když bylo třeba. Hospůdka se velmi brzy zcela zaplnila a i při velmi rušném provozu vše probíhalo s úsměvem, profesionalitou a ochotou. Jako předkrm jsme si objednali špenátové ravioli s rajčatovou omáčkou zdobené čerstvou bazalkou… K tomu parmazán co hrdlo ráčí. Těstoviny byly samozřejmě domácí jako ve všech restauracích, kde jsme těstoviny okusili. Prodávat v restauraci talíř kupovaných špaget ze supermarketu, bídně ochucených za 150,- Kč a někdy i více, považuji za neskutečnou drzost, která je v převážné většině restaurací v Česku bohužel naprosto běžná. Další na řadě byla polévka typická pro tuto oblast, ribbolita. Velmi hustá zeleninová polévka plná luštěnin, uprostřed s plátkem bílého chleba a čerstvou cibulí na povrchu, vynikající. Stačí už jen přisypat parmazán… Další pak byl králík v omáčce z místního vína Brunello di Montalcino, fotografie se bohužel nevydařila. Ale o to lepší bylo jídlo. Dále pak ragú z divočáka na bílém víně s...

Trávit čas v tak nádherném městečku byla prostě radost. A bylo tak úžasné, že se to neobejde jen jednou dávkou fotografií z prvního dílu o Toskánsku. Jednoho dne jsme vyšli z našeho hotýlku a ejhle! Octli jsme se přímo mezi stánky. Ve městečku se konal trh. Začínal u hořejšího parkoviště u pevnosti… Nejširší ulice městečka, která kopírovala cestu na náměstí k radnici, byla zaplněna stánky a lidmi. Ve stáncích však bylo k mání převážně oblečení a běžné domácí potřeby. Na hlavní náměstí v den trhu přijel také brusič nožů… Tahle dlouhá ulice se stánky vedla přímo na hradby, odkud byl nádherný výhled na okolní krajinu…. Kolem kamenné zdi, ze které se vinuly velké placky opuncií byla krásná procházka a také rozhled. Protože jsme ten den nikam autem necestovali, s sebou na vycházku městem jsme si vzali dobře vychlazenou láhev sektu a něco pistáciových oříšků. Slunečné dopoledne s posezením na lavičce v přírodě s nádherným výhledem mělo tak úžasnou a nezapomenutelnou atmosféru. Po krátkém osvěžení jsme se vydali dál, k jednomu z místních kostelů. Tam na nás čekal příjemný park s trochou stínu a opět krásné pohledy do okolní krajiny, na olivovníky, cypřiše, vinice… Odtud jsme se pak oklikou vrátili do centra městečka, procházeli jsme po schodech, úzkými uličkami s kamennými domy a květinami. O malebná zákoutí zde rozhodně nebyla nouze. To všechno bylo toskánské městečko Montalcino… A během toho krásného dne jsme si stačili vyhlédnout restauraci, kde ochutnáme místní speciality. Moc jsem se těšila…...