Všem čtenářům bych ráda ještě jednou popřála hodně zdraví a štěstí v roce 2009 a můžeme zase začít kuchtit :-))) První dny roku 2009 jsem strávila na nádherně zasněžené Šumavě. Říkám nádherně zasněžené, protože sníh a hory k sobě tak nějak patří. O sněhu ve městě už tohle mínění nemám. To cestování je tak nějak složitější. Ale zpět k té Šumavě. Počasí bylo přímo na objednávku. Od rána svítilo slunce a přes den bylo nebe modré jako šmolka a mráz udržoval sníh v křupavém stavu. Občas se z nebe začaly snášet sněhové vločky, které se ve slunci třpytily jak ty nejkrásnější brilianty. Jeden den jsem si docela fajn zalyžovala. To, aby se člověk připravil na ty větší kopce, které mne v březnu zase čekají v Itálii. A druhý den jsme vyrazili na túru k Černému jezeru. Mrzlo tak, že voda, kterou jsme v malých plastových lahvičkách měli s sebou, i přes drsný pohyb rychlé chůze skoro zmrzla. I když už jsme touto cestou šli několikrát, v tomhle počasí to byla pro mne novinka a stálo to za to. A po několika kilometrech na zdravém vzduchu a v mrazu přijde k chuti dobrý nápoj na zahřátí. Tak tady je: Nápoj, o kterém bude řeč, dostal svůj název zřejmě podle stejnojmenné knížky, kde se o něm také píše. Podívejte se, jak jeho přípravu popisuje spisovatel Kenneth Roberts ve svém rozsáhlém historickém románu Cesta na severozápad, který vypráví pohledem malíře Langdona Towna příběh majora Roberta Rogerse, dobrodruha a velmi schopného velitele jednotek rangerů, bojujících v období francouzských a indiánských válek v polovině 18. století na straně Britů a kolonistů : „Cap popadl misidlo a dal se do práce. Nasypal do něho dva šálky javorového cukru, přidal na prst horké vody a míchal, až se cukr rozpustil, potom tam nalil dva mázy rumu, přidal hroudu másla jako pěst a hrst mleté skořice. Konečně dolil misidlo vřelou vodou až po okraj. V šálcích, které nám Cap podával, byl rum změněn jakoby zázrakem. Směs byla lahodná a sladká – chutnala nevinně jako syrob proti kašli.“ Už jen zbývá dodat, že tento grog určitě nedělal z tuzemáku… A také se v románu nepíše, jaký mělo misidlo objem, když uvážíme, že dva mázy jsou téměř tři litry...

Slíbila jsem něco na zahřátí, tak je to tady. A podle předpovědi počasí se to bude hodit. Ingredience potřebné pro tento horký nápoj jsou: černé pivo kvalitní tmavý třtinový rum, např. Captain Morgan javorový sirup (případně třtinový cukr) máslo flipovadlo (věc důležitá, vysvětlím níže) Tento horký nápoj se původně začal připravovat v historických dobách osidlování severoamerického kontinentu a vzniku kolonií, tedy v dobách, kdy kolonie ještě neměly vlastní pivovary a pivo se dováželo z Evropy. Důvod pro takový způsob přípravy byl nejspíš ten, že osadníci potřebovali zužitkovat pivo, které přepravu přes oceán nevydrželo a zkazilo se. Nevím, proč se tomuto nápoji mezi lidmi, kteří ho u nás dodnes připravují, říká právě flip. Beru to ale jako fakt. Pokud by snad někoho tento název urážel, říkejme mu třeba pivní grog. A nyní k přípravě: Do většího kotlíku zavěšeného na trojnožce (my máme pro tento účel železný kotel o objemu 15 litrů a vaříme v něm převážně guláše, fazole a jiné dobroty) nalijeme pivo podle počtu zúčastněných osob a jejich předpokládané konzumace. Pod kotlíkem rozděláme oheň a čekáme, až pivo započne kypět. Mezi tím do ohně vložíme flipovadlo. Poslouží k tomu jakýkoli masivnější kus železa tyčovitého tvaru, např. krbový pohrabáč. Kdo si flip připravuje častěji, má pro ten účel ke konci klasického pohrabáče přivařenou kouli o přibližné velikosti golfového míčku. Jakmile počne pivo v kotlíku kypět, odstavíme ho z ohně, ponoříme dovnitř do červena rozžhavené flipovadlo a mícháme jím, dokud pivo nepřestane bouřlivě bublat. Dříve se tak zkažené pivo zbavovalo nežádoucích chutí. Dnes to má i ten význam, že základ nápoje jaksi zkaramelizuje a je mnohem chutnější. Každý piják si pak připraví nádobu většího objemu, ze které bude konzumovat. Do nádoby nalijeme: kvalitní třtinový rum v poměru 1 díl rumu na 4 díly piva javorový sirup (případně třtinový cukr) podle chuti trochu másla (tak ½ cm silný plátek krájený z menší strany osminky) Vše pak zalijeme vřelým pivem. Pokud jde o slazení: jak sirup, tak třtinový cukr sladí méně, než řepný cukr. Nápoj zahřeje, ale pozor! Poměrně slušně to „leze do hlavy“. Je samozřejmé, že přijde více k chuti v chladných měsících roku. Pokud nemáte možnost připravit si flip na ohni, nevadí. Dá se to zvládnout i v běžné domácnosti za...

Jahody jsou v nejlepší kondici, právě teď. A tak tu mám další námět na jejich zpracování. Možná to pro leckoho nebude nic neobvyklého, ale tyhle tvarohové knedlíčky prostě stojí za zmínku. A vsadím se, že vám přijdou určitě k chuti. Na výrobu takových lahodných příjemně malých knedlíčků budeme potřebovat: 1 kg hrubé mouky 500 g měkkého tvarohu 1/8 másla 4 celá vejce 1/8 l mléka 4 lžičky cukru špetku soli Změklé máslo utřeme s cukrem a vejci, přidáme tvaroh, mléko a špetku soli. Je-li tvaroh příliš měkký, jako bývají tvarohy ve vaničkách, dáme mléka raději podstatně méně. Do důkladně rozmíchané směsi postupně přidáváme mouku až vznikne těsto, které se již nelepí k válu avšak dobře se spojuje. Z těsta tvoříme rovnoměrné čtverečky dle velikosti jahod o síle cca ½ cm, do kterých omyté a osušené jahody pečlivě balíme. Z uvedeného množství surovin bylo přesně 32 knedlíčků – tedy osm mikrotenových balíčků po čtyřech kusech – přesně jedna porce. Je pravda, že některé jahody byly skoro větší, než vejce. Vytvarujeme kulaté knedlíky, které oválíme v mouce, vložíme do vroucí slabě osolené vody a dbáme, aby se nepřichytily ke dnu. Vaříme mírným varem. Knedlíky jsou hotové krátce poté, co vyplavou. To bude trvat přibližně 15 minut. Protože jahod bylo v několika dnech opravdu hodně, sníst najednou je nebylo možné. Tyto tvarohové knedlíčky jsem tedy vyrobila do mrazáku. Aby se nám při mražení knedlíčky neslepily, necháme je nejprve zmrznout v obalu na vejce, který jsme vyložili potravinovou fólií. Fólií je také zakryjeme a po zamražení vytvoříme do sáčků jednotlivé porce. Počítala jsem vždy čtyři kousky na porci. Do mrazáku jsem knedlíčky uložila v syrovém stavu. Když potom člověk dostane chuť, pouze vytáhne svůj balíček a ještě zmrzlé knedlíčky dá do vroucí vody. A zde platí totéž, co u čerstvých, zrovna ukoulených. Až vyplavou, je hotovo. A v mrazáku máme tak vždy po ruce lehký moučník nebo třeba letní snídani. Před podáváním na talíři knedlíčky dochutíme tím, co máme rádi. Nejčastěji asi přepuštěným máslem, moučkovým cukrem, strouhaným tvarohem, ale také třeba strouhaným perníkem, zakysanou smetanou nebo šlehačkou. A nakonec ty pěkně vykutálené jahodové knedlíčky ozdobíme čerstvou jahodou a snítkou máty. Na zapití se hodí jahodový koktejl, netradičně připravený rozmixováním čerstvých jahod v kefíru. Pokud...