Je polovina dubna roku 2010. Na louce, kterou obklopují lesy, začínají přibývat stany. Někdy k večeru jich bude téměř třicet. Večer je celkem chladný, noc je plná hvězd. Ranní jinovatka je tedy zaručena. Sotva vyšlo slunce, ozval se buben: „Budíčéééék!“ Je šest hodin ráno, někdy v rozmezí let 1754 až 1763, v období tak zvaných Francouzsko indiánských válek (součásti sedmileté války) a schyluje se k bitvě. Indiánská tlupa doprovázená francouzskými vojáky táhne pohraničím britských kolonií a přepadá anglické osadníky. Obyvatelé ohroženého území se shromažďují v malé obchodní stanici, kterou se snaží co nejlépe opevnit a doufají, že do příchodu nepřítele dorazí dostatečné posily. Obchodní stanici (opevněný tábor) hájí 77th Highland Regiment of Foot (77. královský skotský pěší pluk), His Majesty Independent Company of Foot (nezávislá královská pěší jednotka) a milice složená z osadníků. Z lesa pak útočí indiáni a Francouzi. Ale v patách jim jde celou noc jednotka Rogersových Rangerů, součást vojenských sil britské koruny. První útok byl velmi časný a tak snídaně musela počkat. Slunce nedávno vyšlo a celkem chladné ráno dávalo znát, že se den vydaří. Zatím, v této časné ranní hodině, přišla vhod stopka něčeho ostřejšího nebo alespoň čaj s rumem anebo nápoj zvaný cesta na severozápad. Ženy, které na rozdíl od mužů nebojovaly, v táboře připravovaly něco na zub. Vhod přišel třeba kus slaniny, jinak zavěšené pod přístřeškem vysoko nad ohněm. Toto místo je zvoleno nejen proto, že je slanina pro veškerou zvěř včetně táborových psů nedostupná ale také proto, že nad ohništěm dále získává svou typickou vůni. Výbornou přílohou opékané slaniny jsou plátky brambor, rovněž opékané na improvizovaném grilu. Na různých menších ohništích opékal každý to, co bylo zrovna po ruce a někdy dost neobvyklým způsobem. Třeba na bodáku od muškety… Sudy s vodou byly vždy po ruce a někdo si k snídani dokonce dopřál pečené kousky drůbeže… Každý se nasytil podle své chuti a bitva pokračovala. Střílelo se z křesadlových mušket, pušek, pistolí a dokonce malých děl. Sama jsem se také na chvilku do bitvy zapojila, protože vůni střelného prachu mám ráda. A po krátké odmlce došlo také na vyjednávání o příměří… Den prostě velmi příjemně uplynul, všichni přežili a večer se v táboře rozhořelo ještě o něco více ohňů. Muži mají hlad...

Poslední prázdninové dny jsem strávila velmi příjemně. Jako přechodné bydliště posloužila louka poblíž místa jménem Naděje. Počasí bylo nádherně letní a každý, kdo šel jen na chvilku lesem, měl hned plnou náruč hub. Součástí bydlení na stromy obklopené louce je chladný a čistý potok s tůňkou, která dovede nahradit jak koupelnu, tak i lednici. V počasí, kdy jsou lesní rána asi nejkrásnější, člověk nic dalšího snad ani nepotřebuje. Vlastně ano. Potřebuje oheň. Na vaření v takových podmínkách se vždy moc těším. Všechno jídlo voní tak nějak úplně jinak a příprava pokrmů na prudkém ohni a železné pánvi bývá někdy i dost napínavá 🙂 K jedné z večeří jsem připravila vepřové krkovičky marinované v olivovém oleji a čerstvém tymiánu. Ryngle, kterými jsem maso doplnila, částečně zastoupily třeba čatní nebo jinou podobnou přílohu. Na vaření jsem si připravila: 4 silnější plátky vepřové krkovice 150 g rynglí 2 dcl suchého růžového vína Na marinování masa (den předem): 2 lžíce olivového oleje několik snítek tymiánu čerstvě mletý pepř sůl Maso bylo naloženo ještě doma. Jednotlivé plátky masa jsem naklepala, osolila, opepřila. Důkladně jsem je potřela olivovým olejem a při skládání do plechovky hustě proložila snítkami tymiánu. Kombinaci vepřového masa a ovoce snad každý alespoň jednou ochutnal. Jestli ne doma, tak určitě v třeba v čínské restauraci. Já měla ryngle, které se svou chutí a sladkostí téměř vyrovnaly švestkám. Přivezla jsem si je sice ze Zelňáku, ale jinak by se daly klidně natrhat cestou. Různobarevných kuliček tu rostlo všude dost a byly lahodně sladké. Příprava jídla začíná rozděláním ohně. Kdo by však začal z kapsy tahat zapalovač či sirky nebo dokonce PePo, ten by se se zlou potázal! Takové moderní vynálezy do naší výbavy nepatří. Na rozdělání ohně si připravíme: ocílku křesací kámen (pazourek) troud nějaké suché médium (v tomto případě konopnou koudel) Můžeme ale také použít třeba bodlákové chmýří nebo suchý mech. Troud předem vyrobíme tak, že kus bavlněné látky pevně uzavřeme do plechové krabičky, kterou vložíme do ohně a ponecháme ji tam asi hodinu. Látka bez přístupu vzduchu neshoří, jen zuhelnatí a snadno pak zažhne, když na ni dopadne jiskra vykřesaná pomocí ocílky a pazourku. Z konopné koudele si vytvoříme malé hnízdečko, do jehož středu vložíme „ždibec“ troudu. Kamínkem pak křešeme rychlými...

Slíbila jsem něco na zahřátí, tak je to tady. A podle předpovědi počasí se to bude hodit. Ingredience potřebné pro tento horký nápoj jsou: černé pivo kvalitní tmavý třtinový rum, např. Captain Morgan javorový sirup (případně třtinový cukr) máslo flipovadlo (věc důležitá, vysvětlím níže) Tento horký nápoj se původně začal připravovat v historických dobách osidlování severoamerického kontinentu a vzniku kolonií, tedy v dobách, kdy kolonie ještě neměly vlastní pivovary a pivo se dováželo z Evropy. Důvod pro takový způsob přípravy byl nejspíš ten, že osadníci potřebovali zužitkovat pivo, které přepravu přes oceán nevydrželo a zkazilo se. Nevím, proč se tomuto nápoji mezi lidmi, kteří ho u nás dodnes připravují, říká právě flip. Beru to ale jako fakt. Pokud by snad někoho tento název urážel, říkejme mu třeba pivní grog. A nyní k přípravě: Do většího kotlíku zavěšeného na trojnožce (my máme pro tento účel železný kotel o objemu 15 litrů a vaříme v něm převážně guláše, fazole a jiné dobroty) nalijeme pivo podle počtu zúčastněných osob a jejich předpokládané konzumace. Pod kotlíkem rozděláme oheň a čekáme, až pivo započne kypět. Mezi tím do ohně vložíme flipovadlo. Poslouží k tomu jakýkoli masivnější kus železa tyčovitého tvaru, např. krbový pohrabáč. Kdo si flip připravuje častěji, má pro ten účel ke konci klasického pohrabáče přivařenou kouli o přibližné velikosti golfového míčku. Jakmile počne pivo v kotlíku kypět, odstavíme ho z ohně, ponoříme dovnitř do červena rozžhavené flipovadlo a mícháme jím, dokud pivo nepřestane bouřlivě bublat. Dříve se tak zkažené pivo zbavovalo nežádoucích chutí. Dnes to má i ten význam, že základ nápoje jaksi zkaramelizuje a je mnohem chutnější. Každý piják si pak připraví nádobu většího objemu, ze které bude konzumovat. Do nádoby nalijeme: kvalitní třtinový rum v poměru 1 díl rumu na 4 díly piva javorový sirup (případně třtinový cukr) podle chuti trochu másla (tak ½ cm silný plátek krájený z menší strany osminky) Vše pak zalijeme vřelým pivem. Pokud jde o slazení: jak sirup, tak třtinový cukr sladí méně, než řepný cukr. Nápoj zahřeje, ale pozor! Poměrně slušně to „leze do hlavy“. Je samozřejmé, že přijde více k chuti v chladných měsících roku. Pokud nemáte možnost připravit si flip na ohni, nevadí. Dá se to zvládnout i v běžné domácnosti za...

Další z víkendů v přírodě je za námi. Počasí nám i přes nevlídnou předpověď docela přálo. Opékalo se maso na ohni, tentokrát jsme vyzkoušeli horní krůtí stehna. Jejich propečení trvá trochu déle, ale o to je lepší výsledek. A studená pečínka – ta vůbec nechutná špatně. Masa bylo prostě dostatek. No, a tak si takhle sedíme v lese a člověk by si třeba po tak dobrém obědě zakousl něco sladkého. Co třeba čerstvě upečené buchty? Stačí se jen držet hesla, že všechno jde. Věc, která nám umožnila v lesních podmínkách tu dobrotu ochutnat, se jmenuje Dutch oven a byla používána rovněž v době, na kterou jsme na těchto akcích zaměřeni. Dutch oven byla nádoba původně bez nožiček, později pro lepší zacházení v přírodě byly přidány. Je to železná nádoba s víkem. Okraj na víku má za úkol držet žhavé uhlíky, které budou pro tepelnou úpravu pokrmu třeba. Pro prudší smažení nebo pečení je možno hrnec na nožičkách postavit přímo do ohniště. Ke konci 16. století se v Holandsku objevil nový způsob výroby nádob – litím. Bylo tak docíleno hladšího povrchu, než bylo do té doby obvyklé. V roce 1704 Angličan Abraham Darby dovezl tuto technologii z Holandska, nechal si výrobek patentovat a rozšířil jej do britských kolonií. Jedna teorie tvrdí, že název Dutch oven vznikl z důvodu využití holandské technologie. Druhá teorie tvrdí, že tyto nádoby na vaření prodávali holandští podomní obchodníci. Název Dutch oven se zachoval dalších tři sta let. V amerických koloniích prošla nádoba malými úpravami právě přidáním nožiček a víka s okrajem. Dutch oven byl velmi oblíben pro svou všestrannost a trvanlivost. Je vhodný na vaření, pečení koláčů, chleba, dušení, smažení, pečení masa. Dutch oven býval během 18. a 19. století velmi často součástí dědictví a odkazován pozůstalým. Učinila tak například paní Mary Washington, matka prezidenta George Washingtona, ve své závěti v květnu roku 1788. Dutch oven byl dokonce ve výbavě Louise a Clarka při jejich průzkumu amerického severozápadu v letech 1804 – 1806. Do buchet se pustila moje kamarádka Katka. Všichni ji bedlivě sledovali a při balení buchet občas pomohli. Protože je v pečení dost zručná, nebylo třeba žádného velkého měření, vše dávkovala od oka a těsto se podařilo výborně. V košíku byly tyto suroviny:...