Návštěva kozí farmy – díl druhý

Doposud nikdy jsem neměla možnost navštívit kozí farmu a teď byla nedaleko místa našeho pobytu v Saillans, vzdálená asi čtyři kilometry. Návštěvu farmy nám předem domluvila naše paní domácí a také nás tam v určený den a hodinu dovezla svým autem.

Všechny Francouzky bez ohledu na věk jezdí velmi svižně, takže jsem si chvílemi připadala asi nějak takhle:

Vše ale dobře dopadlo a zanedlouho jsme vystupovali na farmě. Typická vůně, spousta much, prostředí velmi autentické. Prošli jsme do stáje a jako první jsme se setkali se statným pašíkem…

Hned poté na nás s mohutným štěkotem vyrazili dva psi, kteří právě zaháněli stádo koz do stáje. Teprve pak se objevil mladší farmář, který psům několika povely objasnil, že pro jejich stádo neznamenáme žádnou hrozbu. Od té doby si nás psi nevšímali. Přivítali jsme se s farmářem a jeho mladou kolegyní a zamířili rovnou do malé místnosti se sporým osvětlením, kde se běžně odehrává dojení. V tu chvíli se odněkud objevila kočka, která naprosto neomylně zamířila do stejné místnosti. Dobře věděla, že při dojení bude jako vždy její miska alespoň jednou naplněna čerstvým kozím mlékem.

Právě psi byli to, z čeho jsem měla s obdivem téměř husí kůži. Vůbec to nebyli psi, kteří se k vám hrnou pro pohlazení. Tihle na farmě zastali ohromný kus práce, která je určitě moc baví a mají ji prostě v krvi. Jejich vzájemná souhra, souhra s kozím stádem nebo s farmářem a farmářkou byla obdivuhodná. Bez jediného slova povelu plnili přesně rozdělené úkoly. Plemeno border kolie to už tak má v povaze.

Na farmu jsme dorazili ve chvíli, kdy bylo stádo o počtu asi šedesáti koz sehnáno z pastvy a chystalo se večerní dojení. Obvykle bývá dojení i ráno, ale v tomto období byla na pastvě přes den s kozami i jejich malá kůzlátka a tak zbytek mléka patřil jim.

Všichni byli na svých místech, my s naší paní domácí v jednom malém koutku a dojení mohlo začít. Farmář nasypal do žlabu umístěného před sedmi volnými místy na dojení speciální směs krmiva. Místa obsadí kozy netrpělivě čekající ve stáji, která s místností na dojení sousedí. Tam už je u malých dvířek tlačenice, kozy lezou jedna přes druhou, protože si speciální krmivo zamilovaly. Ve chvíli, kdy jsou do malé místnosti s dojícím zařízením vpuštěny, jejich ukázněnost reguluje pes.

Sedm míst bylo obsazeno, kozy se vrhly na krmení a zařízení „uvěznilo“ jejich hlavy u žlabu pro případ, že by se snad některá z nich rozhodla, že podojit nechce. Podlážka, na které kozy stojí, je v takové výšce, aby se člověk nemusel shýbat a pohodlně tak mohl kozám na vemeno dojící zařízení nasadit. Zařízením je mléko odváděno do zadní místnosti, kde se pak z něho vyrábějí sýry.

Farmářka sedmi kozám připevnila na vemínka odsávací zařízení. Jeden ze psů zatím ostražitě čekal pod podlážkou. Podle informace farmáře se získá za jedno dojení od jedné kozy asi 1,5 litru mléka. Jakmile jsou kozy podojeny a odpojeny od dojících hadiček, farmář uvolní zařízení, krajní koza ho svou hlavou zvedne a postupně tak učiní i všechny zbývající kozy. Tento celkem hlučný proces je opět znamením pro psa. Naskočí na podlážku a podojené kozy odežene dvířky na druhé straně od oddělené stáje. Pokud se některé z koz nechce od dobrého krmení pryč, pes ji chytí za ucho a nasměruje ke správným dveřím.

Prvními dvířky se přihnala další sedmičlenná parta koz, pes je zkontroluje, zasedne pod podlážku a tak to jde až do podojení všech koz. Celý proces je velmi rychlý.

Společně s návštěvou farmy jsem měla slíbeno, že si budu moci vyzkoušet ruční dojení. Byla jsem nadšena už proto, že koza patří mezi má nejoblíbenější zvířata. Člověk by řekl, že to nic není, ale každá práce chce prostě cvik. Měla jsem strach, abych koze neublížila, ale nakonec se podařilo a kozu jsem sama částečně podojila. V kbelíku byly asi 2 dcl mléka, které samozřejmě náleželo kočce.

Farmáře napadlo, jestli nechci čerstvé kozí mléko ochutnat. Jasně, že ano! Chuť vlažného čerstvého kozího mléka byla prostě úžasná. Vůbec nebylo cítit kozinou a mělo vynikající nasládlou chuť.

Zbytek mléka opět dostala kočka. Protože už to pro ni byla druhá miska, zcela vyčerpaná začala nad miskou škytat a přivírat očka. Prostě se přejedla 🙂

Po tomto pro mne velmi nevšedním a zajímavém zážitku jsme se vydali s farmářem do výrobny kozích sýrů. S ohledem na velmi přísná hygienická pravidla jsme na sýry hleděli pouze za sklem, ale pak jsme si samozřejmě několik sýrů koupili.

Jsou zde k mání sýry čerstvé ale také „demi sec“, tedy lehce vyschlé. Ty vzniknou uležením sýrů čerstvých za určité teploty a vlhkosti za několik dnů.

Protože se jednalo o malou rodinnou farmu, prostředí bylo až romantické. Mohli jsme tu vidět jak stroje velmi staré, sloužící již více méně jako dekorace, tak i stroje moderní…

Seno bylo uloženo v balících pod střechou, naproti na stráni rostla jabloň a vedle ní rostl asi tak stejně veliký keř rozmarýnu. I přes velké zaneprázdnění farmářů se nám dostalo velmi milého přijetí a cítili jsme se báječně. Nastal čas odjezdu. Vydali se ještě na jeden malý výlet a pak domů. A během té doby jsme dostali ještě jednu důležitou radu…

Naši domácí, paní Aimée to prý už učila její babička: Čerstvý kozí sýr si nejlépe vychutnáte s meruňkovou zavařeninou! Takže nám hned jednu sklenku své vlastní báječně pikantní zavařeniny donesla a my záhy zjistili, tak ohromná je to pravda…

Tak dobrou chuť! Příště už se vydáme směrem na jih…

Share