Opět ve Francii – La Tour de Crest – díl první

Jako se pachatel vrací na místo činu, tak jsem se i já vrátila. Po dvou letech jsem se hrozně ráda podívala na stará známá místa, ale zároveň jsem stačila navštívit místa nová, která stála za to. Však uvidíte 🙂 Dovolená prostě voněla létem, jídlem, čerstvým ovocem, grilováním a pohodou. Tentokrát nám počasí přálo o mnoho více, než poprvé. Bylo to nefalšované francouzské léto, které jsem si opravdu užívala.

Nad terasou visela záplava vinných hroznů, které jsme si mohli kdykoliv utrhnout, na zahradě kolem byla spousta broskvoní s malými a neuvěřitelně sladkými plody s bílou dužinou. A za domkem roste jeden velký fíkovník, ze kterého nám pan domácí nosil krabičku čerstvých fíků téměř každý druhý den.

Moje milované slunečnice jsem letos ještě zastihla v plném květu a vedle vrátek byla tabulka s nabízenou zeleninou. Tu jinak pan domácí prodává na nedělním trhu v městečku Saillans.

Druhý den bylo počasí dále nádherné a tak jsme vyrazili do nejbližšího městečka Crest. Zaparkovali jsme přímo u řeky Drôme a přes most jsme došli do centra. Z mostu byl nádherný výhled na obě strany…

V některých uličkách byl zrovna trh…

Toto velmi malebné město dobře známe už z minula, ale tehdy jsme si neprohlédli místní dominantu – hrad. A tak v čase polední siesty, která trvá většinou tři hodiny, byla ta správná chvíle vydat se na výstup.

La Tour de Crest – pozůstatky hradu, patří k nejvyšším ve Francii. Asi v roce 1120 bylo kolem paty věže středověké město. V roce 1394 byla postavena velká kamenná věž. Kardinál Richelieu, na rozkaz Ludvíka XIII, zničil hrad a zůstala pouze masivní věž, která dnes tvoří dominantu města Crest. Horní patra tvrze měla původně obranný účel, později sloužila jako vězení až do roku 1873. Stěny jsou pokryty nápisy vyhnanců z druhé Říše.

Slunce všechny ty úžasné vyhlídky z cesty po schodech směrem vzhůru pouze umocňovalo…

Těsně pod věží hradu se nám naskytl dokonalý výhled na městečko a krajinu. Pak jsme svůj výstup zakončili malým občerstvením a zjistili, že vstupné je pro děti a studenty za polovic a že obyvatelé města Crest mají po předložení identifikačního průkazu vstup zdarma. O takové výhodě jsem u nás doposud neslyšela.

Cesta dolů vedla druhou stranou svahu kouzelnými kamennými uličkami…

V jedné mini-zahrádce bylo zaparkované auto a dodnes je mi záhadou, jak se tam dostalo…

Prošli jsme kolem přísně střeženého domu…

… a už jsme byli znovu ve městě, kde stejně jako všude v tomto kraji, roste na každém kroku rozmarýn. A voní…

Ještě zbýval nákup něčeho dobrého k jídlu. V den příjezdu jsme pořídili první večeři v místním supermarketu: kachní paštiku, nějaké sýry (mezi nimi i Comté, můj nejoblíbenější) a samozřejmě bagetu a víno. Dnes však bylo více času i nálady na vaření, takže jsme si pochutnali na velkém hrnci plném slávek. Pana domácího Rogera jsem pouze poprosila o svazeček petrželky a mušle jsme si připravili po námořnicku. Mušle jsou zde vzhledem ke vzdálenosti od moře naprosto běžným a s ohledem na ceny v ČR daleko levnějším jídlem. Navíc jsme si k snídani koupili jogurty z ovčího mléka – přírodní a také s příchutí citrónu.

Po večeři přišly na řadu opět sýry, neboť je stále co ochutnávat. A těšili jsme se na další den, protože naše paní domácí Aimée nám slíbila návštěvu kozí farmy.

Share