Velká historická žranice…
Čvc 11
… aneb zážitková gastronomie trochu jinak.
Ten nápad se jednomu člověku zrodil v hlavně už dávno, ale k jeho realizaci došlo v prvních červencových dnech. S několika přáteli vyznávajícími život v 18. století jsme se utábořili v opevnění města Terezína. Zde byla na sobotu plánována menší bitva a na tentýž den večer velká hostina.
Organizátor této akce oslovil kamarády z Historického spolku města Bíliny a ti jeho přání vzali jako výzvu. Nutno říci, že se toho úkolu zhostili naprosto úžasným způsobem. Účast se očekávala vysoká, ale vlastně až v den hostiny byl znám počet účastníků. A těch bylo nakonec téměř sedmdesát.
V den, kdy se hostina konala, rozhořela se čtyři velká ohniště a na nich se hřály kotle, kotlíky, hrnce i pánvičky. Celý kuchařský tým pod zkušeným vedením paní Marušky pracoval s ohromným nasazením. Ve finále se na přípravě podílelo asi osm lidí. Základ kuchyřského týmu s vařečkami včetně „topiče“ tvořilo lidí šest. A v tomto počtu dokázali téměř nemožné.
V takovýchto podmínkách připravit tak velké množství chodů, a to všechno podávat horké či teplé ve stejný okamžik, je opravdu umění. S ohledem na dostupnost surovin a pochopitelně už oproti 18. století pokročilým chutím strávníků však nečekejte, že všechna jídla byla přísně dobová. Skolit jeleny, srnce nebo křepelky a jinou pernatou zvěř v našich možnostech nebylo.
Ve čtyřech bočních výklencích pevnostních chodeb byly připraveny stoly s lavicemi a ty si každá skupina prostřela ve svém duchu. Nevím to zcela jistě, ale nebudu daleko od pravdy když řeknu, že tyto prostory zažily takovou vůni jídla poprvé…
V chodbě uprostřed pak byly připraveny rautové stoly. A co se podávalo? Na jedné straně byly smažené kuřecí čtvrtky, pečení králíci, kančí guláš, kuře po provensálsku, vepřové závitky se slaninou a hráškem, různé druhy domácího pečiva včetně třeba bramborového chleba. A k tomu všemu vynikající hustá zeleninová omáčka…
Na protějším stole jsme pak našli vařené brambory ve slupce, směs listových salátků, šťouchané brambory s jarní cibulkou, bramborové knedlíky, čerstvou i dušenou zeleninu, čerstvé ovoce, teplý jablečný kompot, vdolečky se smetanou, palačinky se zavařeninou, piškot se šlehačkou a čerstvými jahodami a bábovku. Pochutnat jsme si také mohli na vařených křepelčích a slepičích vejcích a připraveno bylo dokonce vejce pštrosí. To ovšem, díky své hmotnosti a velmi silné skořápce varem nakumulovalo tak velké množství tepla, že k jeho konzumaci došlo až další den.
Před hostinou bylo třeba zapálit co nejvíce svícnů a světel, protože v chodbách i venku už byla dávno tma….
A hostina mohla začít. Všichni sedí na svých místech, světla hoří a na některých z nás byl znát sváteční a napjatý pocit, tak trochu jako před premiérou divadelního představení. Vlastně to taková „premiéra“ byla. Vždyť s ohledem na počet zúčastněných, místo konání a množství podávaných pokrmů byla podobná hostina pořádána poprvé.
A pak už bylo slyšet jen nože a vidličky jak cinkají o cínové talíře, pivo se rozlévalo z velkého džbánu, vína bylo dost… Všechny pokrmy chutnaly skvěle a byly velmi jemně ochuceny. Žádný glutaman nebo hrsti kořenících směsí byste v nich nenašli. O tom, že strávníkům opravdu chutnalo, svědčila i hromada kostí, které se zanedlouho na stolech objevily. Prostě opravdu domácí kuchyně připravená na ohních pod širým nebem. Parádní…
Byl to prostě úžasný pocit i zážitek – můj nově objevený způsob zážitkové gastronomie.
A jako třešničku na dortu na závěr nabízím klip, který z průběhu celé akce natočil Pája Junek:
Už teď se těším na příště…
