Mikulov – restaurace Sojka a spol.
Srp 25
Cestou z dovolené jsme si zvolili jako odpočinkové místo na přespání město Mikulov. Bylo to jeden z letošních horkých červnových večerů. Po dvou týdnech v Maďarsku jsme přece jen měli chuť na malou změnu. Nejprve jsme kvůli kachnímu stehýnku na jedné tabuli před jakousi restaurací zavítali do podniku, kde jsme zcela zřejmě už ten večer vítáni nebyli. Neochotné pohledy tomu nasvědčovaly a tak jsem se okamžitě otočila a odešla.
Dál jsme se bezradně toulali a přemýšleli, kde se najíme. A pak jsme stáli u něho. Modrý dům ve spodní části mikulovského náměstí. Venku stolečky a zahradní dřevěné židličky, vedle květinářství, vůně levandule. A na protější straně ulice kavárna „Dobrý ročník“. Téměř vzpomínka na Provence, co víc si přát.
Nabídka na tabuli před obchodem byla velmi lákavá. Zarazilo mě, že v tak malém městě je obchod s bio potravinami, ekologickou drogerií a podobným zbožím otevřen v tak pozdní odpolední hodinu.
Otevřen je proto, že jeho středem vedou schody do restaurace, která se nachází v prvním patře.
Velmi jednoduchý a vkusný interiér, lustry evokují dojem ptačího hnízda. Takový typ restaurace mám nejraději. Restaurace, na kterou spíše, než kvůli nažehleným plátěným ubrouskům, vzpomínáte kvůli tamnímu úžasnému jídlu. A ta vzpomínka vám pokaždé vyloudí na rtech blažený úsměv.
Protože jsem skutečně nečekala, že objevíme takový skvost, tak jsou fotografie pořízeny pouze mobilním telefonem. Příště se tak nestane a že rozhodně další „příště“ bude, o tom jsem přesvědčena. Jeden večer je prostě málo.
Celkem stručné, ale pestré dvoustranné menu nabízelo thajské karí, již zmiňovanou kachničku i jehněčí. Nevěděla jsem, co bych ochutnala raději. Nejprve přišla na řadu studená okurková polévka s krutóny a kozím sýrem. Co lepšího v letním počasí? Poté jehněčí kolínko se šťouchanými bramborami a špenátem a také hovězí líčka s celerovým pyré. Výtečně připravené maso v obou případech společně s úžasnou omáčkou s využitím demi glace. Zelenina přesně „al dente“, perfektní příloha. Dokonalý požitek ze skvělého jídla umocňovala hbitá (ne otravná) a informovaná (ne upovídaná) obsluha. Oba obsluhující věděli, jak a co správně podávat a navíc to byli zcela zřejmí fanoušci dobrého jídla. Znali technologický postup přípravy všech jídel v menu, byli schopni u stolu za námi poradit paní, která trpěla jakousi alergií. Vzácná kombinace.
Pak ještě přišla na řadu paštika z kachních jater, neuvěřitelně jemná, k ní meruňkové čatní. Jeho chuť mne inspirovala k tomu, že jsem doma takové čatní prostě zkusila vyrobit. Pak ještě aromatický sýr z Jižního Tyrolska s fíkovou marmeládou. A nakonec kopeček domácí zmrzliny, která chutnala jako vysokoprocentní hořká čokoláda. Škoda, že se nedalo ochutnat více, zmrzliny bylo ten večer na výběr asi ze čtyř příchutí. A k tomu všemu kvalitní víno rozlévané z lahví.
Protože jsme při odchodu chtěli zaplatit kartou, přesunuli jsme se do přízemí, do bio obchodu, kde byl u pokladny terminál. Mladý muž při obsluze platebního terminálu letmým pohledem na účtenku zjistil, co jsme jedli. Zeptal se, zda nám chutnalo. Tento dotaz spustil proud chvály a nadšení, které jsme do té doby konzultovali pouze mezi sebou u stolu. Byl očividně potěšen a aby také ne, když to byl sám pan majitel. A tak jsme ještě dalších několik minut povídali, v obchodě, před obchodem. Sděloval nám své zkušenosti a dojmy, spolupráci a typy dodavatelů a také to, že oba kuchaři jsou velmi mladí a ukázalo se výhodou dát jim prostor.
Panu majiteli a všem, kteří mu pomáhají uskutečnit jeho ušlechtilé plány, držím všechny palce. Chce to velkou odvahu v tak malém městě otevřít, vařit poctivé jídlo z kvalitních surovin a vůbec vést podnik tohoto typu.
Vlastně nemám nic, co bych vytkla. Jen to, že když už nemá restaurace obsáhlejší web, zasloužila by si malinko lepší prezentaci alespoň na Facebooku. Ale zase ne moc, je dobře si nechat pro hosty nějaké to překvapení. A to v případě restaurace Sojka a spol stojí za to.
Dobrou chuť!
