„Sur le pont d´Avignon… – díl třetí
Říj 26
…l´on y danse, l´on y danse. Sur le pont d´Avignon, l´on y danse tout en rond.“
Tuhle písničku jsem se učila kdysi dávno ve škole a teď jsem stála přímo u něho. Onoho slavného mostu, na kterém se prý tančí…
Po chvilce hledání té správné cesty na velké záchytné parkoviště na kraji města jsme se pak už zapotili pouze od slunečních paprsků. Ze zastávky u obrovského a i ve všední den (bylo úterý) dost zaplněného parkoviště nás odvezl autobus zdarma až do centra města. Jedna místní paní nám poradila, že na kartičku, kterou si vyzvedneme u řidiče, můžeme jet stejně označeným autobusem po prohlídce města zase zpět na parkoviště. A ta paní nám také poradila, na které zastávce nejblíže papežskému paláci vystoupit.
K tomu jsme se vydali zrovna v pravé poledne. Zastavili jsme se tedy a poslouchali zvuky orloje na místní radnici. S orlojem tak, jak ho známe z Prahy, moc společného nemá, ale k Avignonu to také patří.
Palais des Papes – druhá nejznámější památka v Avignonu. Byl sídlem papežů a vzdoropapežů od r. 1309 do r. 1417 a zároveň pozoruhodnou pevností, stavebně členěnou do dvou částí, Starého a Nového paláce.
Budova na náměstí naproti Papežskému paláci…
Celkovou atmosféru dotvářel svou hrou a zpěvem starých francouzských písniček flašinetář.
Vydali jsme se na prohlídku papežských zahrad, v nichž rostly plody obtěžkané olivovníky…
… kolem malého jezírka rostou krásné anturie. Kachny, které se prohánějí po hladině, občas škemrají na kolem sedících turistech něco k snědku…
Z nejvyššího bodu papežských zahrad je nádherný výhled na celé okolí. K orientaci slouží stylizovaný horizont s popisem významných míst a staveb. Mezi nimi i upozornění na tento milovníkům vína jistě známý objekt…
A to je pohled na slavný avignonský most shora, ze zahrad nad Papežským palácem…
Cestou ze zahrad směrem zpět do centra města jsme minuli budovu divadla…
Čas oběda už byl sice dávno pryč, ale nás na první pohled zlákala malá útulná restaurace:
Všimla jsem si, že nabídka zdejších restaurací je taková, jakou by si člověk přál i u nás. Číšník vám ke stolu nepřinese jídelní lístek, který je silný a obsáhlý jako encyklopedie.
Všechna jídla, která si můžete objednat, jsou napsána na tabuli. Jedno z nich je tzv. plat du jour (jídlo dne). To bývá zpravidla cenově zvýhodněno v menu. Menu bývá předkrm, jídlo dne a nápoj. Nebo jídlo dne, nápoj a dezert. Důvod tohoto cenového zvýhodnění je jasný: dnes je již toto jídlo čerstvě uvařeno a provozovatel má zájem ho prodat.
Ve většině restaurací se při objednávce vody k pití obsluha ptá, zda si přejete vodu bublinkovou nebo bez a nebo „carafe“, tj. vodu z vodovodu. Tu vám pak do účtu samozřejmě nepočítají.
Naše menu se skládalo ze salátu ochuceného vynikajícím vinaigrette…
… hlavního jídla: pečené ryby a ratatouille zapečené se sýrem…
… a skvělého domácího tiramisu…
Vynikající lehký oběd. Bílé maso ryby s tepelně upravenou zeleninou perfektně ladilo.
Sama jsem si nebyla jistá, jakou rybu jsme to vlastně zkonzumovali. Velmi ochotný kuchař mně ji později sám od sebe přinesl ukázat v syrovém stavu. Dle mého názoru se jednalo o jistý druh dorády.
Po velmi příjemném obědě jsem se samozřejmě musela podívat do několika obchodů. Všude voněla z ozdobných sáčků a krabiček levandule…
…v regálech jste mohli vidět Fleur de sel z oblasti Camarque nebo různé druhy likérů a sirupů. Já si koupila sirup kaštanový a fialkový a kir z nich už jsem vyzkoušela. Obě příchutě jsou nezvyklé, hlavně fialková, ale při druhém loku už je to balzám 🙂
Oblíbená kombinace likérů se sektem – KIR, má různé podoby. V jedné z restaurací bylo pod názvem „kir“ na výběr z několika příchutí: likér z černého rybízu – tak je kir nejznámější. Pak ale také kaštanový nebo meruňkový likér.
Ač nejsem na sladké, při pohledu na takový obchod člověku srdce poskočí…
… můj foťák prodloužil svůj objektiv až k několika druhům madlenek a dalšího voňavého pečiva…
Ve městě jsme pak viděli krásný kolotoč a také kytaristu…
… prošli jsme kolem několika pouličních restaurací…
… a z města na řece Rhoně jsme se vydali směrem k našemu dočasnému bydlišti…
Tak zase příště au revoir…
