Při návštěvě Dolomit byste rozhodně neměli vynechat tohle nádherné město. Vlastně, městečka jsou tady nádherná asi všechna, ale v Cortině je navíc jedna zajímavost, kvůli které jsme se tam vydali i my. Ale teď pěkně od začátku. Cestovali jsme vlakem do Toblachu, pak autobusem do Cortiny, spojení navazovalo skvěle. Čisté nádražní budovy ve starším stylu, uklizená nástupiště, přehledné značení. Vlak, do kterého nastoupíte v úplné pohodě, protože jeho první schod je přesně v úrovni nástupiště. A navíc jede na minutu přesně. Pokud by tohle všechno bylo u nás, nejezdím jinak. Cortina d´Ampezzo leží v nadmořské výšce 1224 m.n.m. jako jedno z nejznámějších středisek zimních sportů. Leží v údolní kotlině obklopené vysokými kopci, takže výhled ze kteréhokoliv místa je vždy úžasný. Nejprve jsme se chtěli porozhlédnout po městě… Počasí bylo jako na objednávku a my se dostali na místní asi nejrušnější pěší ulici – Corso Italia.. Kromě hotelů, zmrzlináren zde bylo mnoho obchůdků se suvenýry, i jedlými… Na této hlavní třídě také najdete farní kostel ze 13. století, jehož věž byla postavena až v letech 1853 – 1858 a je vysoká 72 metry. Tak dlouhý den se nemohl obejít bez oběda. Ten jsme si dopřáli v příjemné pizzerii Il Ponte… Jak už název napovídá, restaurace se nachází přímo u železničního mostu. Ve stejné výši i směru jako most vede visutá lanová dráha… Pak jsme se přesunuli do severní části městečka, kde se nachází Olympijský stadión. Bude vám připadat dost malinkatý. Zde se v roce 1956 konaly VII. zimní olympijské hry. Tyto hry byly unikátní z několika důvodů: všechna sportoviště až na jedno byla od sebe velmi málo vzdálená, takže se diváci mohli mezi jednotlivými sportovišti pohybovat pěšky. A kromě toho tyto hry byly první, které se spoléhaly na sponzory, a také to byly první zimní olympijské hry, které se vysílaly v televizi. Na obrázku vpravo nahoře je bronzová deska se jmény všech medailistů… Ledová plocha stadionu se rozkládá na 4320 m2 a kolem jsou tři hlediště ve tvaru podkovy. V době konání her stadion ještě neměl střechu. Pokud jste v Dolomitech na pár lyžovacích dní, rozhodně si na jeden den od lyžování odpočiňte a rozjeďte se na výlet. Zrovna z městečka Cortina d´Ampezzo budete nadšeni....

Z městečka Pienza jsme pokračovali dál do městečka Montepulciano. To je jedním z nejvýše položených měst v Toskánsku a současně velmi oblíbeným turistickým cílem. Jízda autem po silnici směrem vzůru mezi vinicemi byla nádherná. Cesty lemované alejemi cypřišů většinou směřovaly k brankám některého z četných rodinných vinařství, prostě poezie… Na jakési hlavní ulici, která prochází napříč celým městem směrem k hornímu náměstí najdete i „nejstarší obchod Montepulciana“… Starobylé uličky jsou plné obchůdků s různobarevnými těstovinami, sladkostmi, sýry. Také s módním a velmi originálním oblečením. Najdete tady také spoustu miniaturních bister a restaurací. Úplně nejvíc tu ale logicky najdete obchodů s vínem… Víno z okolí městečka Montepulciano má dlouhou a slavnou historii. V 17. století se mu dokonce přezdívalo „Král toskánských vín“ Navzdory své historické slávě a významu je dnes Vino Nobile di Montepulciano ze všech velkých toskánských vín nejvíce přehlížené. Vinařství je tu velmi úzce spjato s politickými a vojenskými osudy města. Během válek mezi Sienou a Florencií se Montepulciano spojilo s florentským rodem Medici, který pak dodal městu patřičnou slávu. Na náměstí najdete palác rodiny Contucci, slavných výrobců Vino Nobile… Přesně tady nás po celkem zamračeném dopoledni zastihl mírný deštík. Náměstí pak díky zvláštnímu světlu tvořilo dojem velmi zdařilé filmové kulisy. Po krátké spršce opět vyšlo slunce a my jsme se usadili v jednom z místních bister na malý oběd. Později jsem v jedné z uliček narazila na obchod s měděným nádobím. Tak širokou nabídku tvarů, velikostí a různých dalších nápaditých nádob jsem doposud neměla možnost vidět. A cena? Ta nebyla ani v nejmenším přemrštěná, jak tomu bývá v českých obchodech zvykem… Montepulciano leží na vyhaslé sopce Monte Poliziano, které vděčí za své jméno. Je plné historických staveb a kulturních památek. Dominantou městečka Montepulciano je kostel Tempio di San Biagio, který patří ke skvostům vrcholné italské renesance (na fotografii vlevo dole)… A teď už nás čekají dva nejobsáhlejší výlety, na které jsem v Toskánsku byla asi nejvíce zvědavá. Jsou jimi města Siena a Florencie…...

Celerovou remuládu můžete použít jako pomazánku na chlebíček nebo jako salát a podávat ji jako přílohu k masu. Já ji večer chodím do lednice ujídat jen tak samotnou, je totiž vynikající. Připravíme si jednu větší celerovou bulvu. Po oloupání ji pokrájíme na velmi tenké nudličky zvané julienne. Tedy tak, aby vypadaly asi jako zápalky. Nejjednodušší cestou by samozřejmě bylo celer nastrouhat na struhadle s velkými oky. Tak by však vznikly velmi tenké plátky celeru, které po následném proležení hotové remulády ztratí veškerou šťávu a chuť. Na remuládovou majonézu budeme potřebovat: • 6 ks ančoviček • 3 lžíce kaparů • 3 lžíce bílého jogurtu • 4 lžíce majonézy • 3 vařené žloutky • 2 lžíce celozrnné hořčice „Maille á l´Ancienne“ • šťávu z poloviny citrónu Ančovičky nakrájíme najemno a v misce co nejdůkladněji třeme společně s vařenými žloutky, až se ančovičky téměř rozpustí. Poté přidáme majonézu, jogurt, hořčici, citrónovou šťávu a dobře promícháme. Nakonec přidáme posekané kapary. S ohledem na chuť hořčice a slanost ančoviček a kaparů není třeba solit. Vše přidáme do mísy s nakrájeným celerem, opět velmi dobře promícháme, zakryjeme kuchyňskou fólií a necháme v chladu odležet alespoň dvě hodiny, lépe do druhého dne. Dobrou chuť!...

Je to tak trochu zimní verze salátu panzanella. A místo dressingu jsem použila jablečné želé, na podzim vyrobené z těch nejkrásnějších jablíček. Na salát pro dva si připravíme: • několik listů dubového salátu • 2 plátky chleba • 100 g sýra gorgonzola • několik vlašských ořechů • několik lískových ořechů • pár lžiček jablečného želé List dubového salátu omyjeme, v odstředivce na saláty osušíme a natrháme. Plátky chleba nasucho nebo na několika kapkách olivového oleje opečeme, nalámeme a přihodíme k salátu. Přidáme větší kostičky sýra gorgonzola a nahrubo nasekané vlašské a lískové ořechy. Nakonec přidáme několik lžiček jablečného želé. Dobrou chuť!...

Konec kalendářního roku je nepochybně časem svátečním, kdy se lidé navzájem navštěvují. Většina z nás se pustí do výzdoby bytu. Zdobíme také stromky a třeba i stromky na vlastní zahradě. Je tedy na místě ozdobit i stůl a to nejen dekoracemi. Jídlo, jak jsem se ho rozhodla pro sváteční chvíle připravit, může být vlastně také jedlá dekorace. Malé barevné porce každou návštěvu okouzlí a umožní jí ochutnat více z vámi připravených dobrot. Můžeme je nazvat finger food, tapas, kanapky (součástí kanapek bývá většinou kousek pečiva), prostě jak se Vám bude líbit. Hosté pak budou domů odcházet s pocitem lehkosti, nezatíženi přílišným množstvím zkonzumovaných jídel. Na stole mohou být tradiční jídla vyrobená ze sezónních ingrediencí, ale také – jak se pro období kolem Vánoc patří – různé druhy ryb, plody moře a v období svátečním hojně využívané exotické ovoce. Přejete si, aby návštěva ochutnala váš skvělý domácí bramborový salát vyrobený podle rodinného receptu? Porce na talíři by mohla jedlíka nadobro vyřadit z dalšího hodování. Připravte proto pro své hosty ochutnávku v podobě mini porcí na porcelánových nebo kovových lžičkách zvaných finger food a k porci salátu přidejte také kousek smažené ryby i s malým řezem citrónu. Malá sousta nám dávají možnost dodržet tradici a tak na Štědrý den může být i vánoční kuba porcí na tři sousta. Stejně tak třeba novoroční čočka. Snad vás následující malá ukázka možností bude inspirovat. Hráškový krém Hrášek povaříme asi 15 minut v zeleninovém vývaru. Poté scedíme, rozmixujeme, přidáme hustou zakysanou smetanu créme fraiche a propasírujeme. Zlehka dosolíme a ochutíme bílým pepřem. Podáváme s nočkem créme fraiche, zdobíme oloupanou vařenou krevetou. Mrkvový salát Očištěnou mrkev nastrouháme a promícháme s malými kousky čerstvého ananasu. Vše dochutíme domácím meduňkovým nebo mátovým sirupem. Podáváme vychlazené, zdobíme plátkem karamboly. Koprová lžička Ricottu dobře promícháme s nadrobno nakrájeným koprem. Zlehka osolíme, můžeme ochutit bílým pepřem. Na lžičku položíme noček směsi, který vytvoříme pomocí dvou lžiček. Navrch svineme proužek uzeného lososa, přidáme polovinu vařeného křepelčího vejce, zdobíme snítkou čerstvého kopru. Šunková rolka s křenem Ricottu promícháme s čerstvě nastrouhaným křenem. Silnější plátky šunky potřeme směsí, pevně zarolujeme a necháme v lednici ztuhnout. Poté krájíme na širší rolky. Rybičková pomazánka Konzervu sardinek ve vlastní šťávě slijeme, z ryb odstraníme kosti a rozmačkáme...