Skvělý pro letní dny, kterých, doufejme, ještě pár bude. Použila jsem: • 3 lžičky zeleného sypaného čaje Tuareg na 1 litr vody • 0,5 dcl mátového sirupu • 1 citrón • několik mátových lístků • ledové kostky • čerstvé maliny, borůvky, jahody Sypaný čaj zalijeme studenou vodou a necháme přes noc louhovat v lednici. Výsledná chuť tak bude intenzivnější. Kdybychom čaj zalili vodou o teplotě 80 stupňů Celsia a louhovali bychom za tepla, bylo by třeba dát čaje alespoň 6 lžiček. Další den tekutinu scedíme do džbánku nebo karafy. Osladíme javorovým sirupem nebo trochou medu nebo přidáme – jako v mém případě trochu mátového sirupu. Do čaje vložíme několik ledových kostek společně s několika lístky čerstvé máty. Do ledových kostek můžeme zamrazit. kousky ovoce – borůvky, maliny… nebo třeba květy sedmikrásky. Na zdraví!...

Dýňová polévka s čili skutečně zahřeje. Vyzkoušela jsem ji v nedávných deštivých dnech a díky tomu se těším na chladný podzim. Potřebujeme: • menší dýni Hokaido • 1 lžíci sezamového oleje • 2 lžíce červené kari pasty • plechovku kokosového mléka • sůl • 2 hrsti čerstvého koriandru • 2 stonky citrónové trávy • 2 čili papričky (z toho jedna na ozdobu) • strouhaný kokos na ozdobu Dýni rozkrájíme a zbavíme semínek. Dýni Hokaido není třeba loupat, proto ji na vaření používám nejčastěji. Na rozpáleném sezamovém oleji zprudka orestujeme kousky dýně a přidáme kari pastu. Při osmahnutí stále mícháme a po chvilce přilijeme kokosové mléko. Pokud hladina nesahá těsně nad kousky dýně, dle potřeby dolijeme vroucí vodou. Citrónovou trávu podélně rozkrojíme, stonky můžeme stisknout plochou stranou nože, aby se více rozvoněly. Rozpůlené stonky přidáme k dýni. Koriandr opláchneme a několik stonků v celku přidáme také do hrnce s dýní. Jednu malou čili papričku rozpůlíme, odstraníme semínka, nakrájíme na proužky a přidáme k ostatním surovinám na plotně. Vaříme do změknutí dýně. Poté kuchařskou pinzetou vyjmeme jak citrónovou trávu, tak většinu korinadru. Směs rozmixujeme tyčovým mixérem. Podáváme v nahřátých miskách, zlehka zasypané strouhaným kokosem, ozdobené kroužky čerstvé čili papričky a lístečkem čerstvého koriandru. Dobrou chuť!...

Název zní trochu nezvykle, ale já byla hrozně zvědavá. Ten recept jsem našla v jedné staré klášterní, německy psané kuchařce a řekla jsem si, že ho musím vyzkoušet. Na dvě porce budeme potřebovat: • 3 mladé cukety • sůl na máčení cuket • 1 menší žlutou cibuli • 5 lžic slunečnicového oleje • 3 lžíce malinového octa • svazek čerstvého kopru • 1 lžičku koření Galgán (vyrábí Sonnentor, prodává SKLIZENO) • několik čerstvých malin Cukety omyjeme a škrabkou na zeleninu z nich nastrouháme slabé proužky. Ty asi na 30 minut ponoříme do slané vody. Mezi tím si připravíme zálivku. Na pánvi rozehřejeme slunečnicový olej a na něm necháme zesklovatět nadrobno nakrájenou cibuli. Vypneme tepelný zdroj a do pánve přidáme malinový ocet, najemno posekaný kopr a lžičku galgánu. Vše důkladně promícháme a necháme zálivku asi půl hodiny odstát, aby chutě prolnuly. Cibule do sebe natáhne malinový ocet a tak trochu zrůžoví. Před podáváním proužky cuket osušíme, naaranžujeme na talíř, bohatě zakapeme zálivkou. Ozdobíme čerstvými malinami a snítkou kopru. Kombinace velmi křupavých cuket, kopru, sladkokyselých malin a malinového octa mne překvapila více, než jsem čekala. Vážně to byla dobrota. Dobrou chuť!...

Městečko Pienza je od Montalcina téměř co by kamenem dohodil. Nachází na cestě do Montepulciana a je neuvěřitelně malebné. Pienza je rodištěm papeže Pia II., podle něhož byla také pojmenována. V den naší návštěvy slunce svítilo naplno, všude bylo barevné keramické nádobí s letními vzory a všichni se usmívali. Hned, jak jsme na kraji města zaparkovali, prošli jsme kolem menšího penzionu s fontánou… … směrem na menší náměstí s několika kavárnami a už jsme procházeli branou, která nese název Porta al Prato. Za ní začíná něco jako hlavní pěší zóna. Po té se dá dojít na malé náměstí, kde se nachází dóm a také Palazzo Comunale (věž s hodinami). V dómu najdeme šest oltářních obrazů „Madony s dítětem“, které vytvořili přední malíři 15. století. Pěší zóna je plná obchůdků se sýry, vínem, a vším, co k sýrům a Toskánsku vůbec patří. Nemohu vynechat také obchody s kuchyňským náčiním. Na tak malém prostoru jich bylo docela dost a je tak zcela jasně vidět, že nejen ve Francii je kladen důraz na poctivou domácí kuchyni. Škrabky a struhátka na sýry, mlýnky na koření, razítka různých tvarů na výrobu ravioli, sušáky na těstoviny, konvičky na olivový olej a další potřeby do kuchyně tu hned po sýrech najdete na každém kroku. Pro Pienzu je typický ovčí sýr Pecorino, který údajně už ve středověku dodávala až do Říma. Už při cestě do města minete u silnice několik obchůdků s místními delikatesami. Obchůdky ve městě nabízely sýrů doslova nepřeberné množství. Sýry zrají uchované v podzemí a podle délky zrání se stávají pikantnějšími. Na fotografiích jsou vidět sýrové bochníky různých velikostí a druhů – jeden je obalen ve slámě, další ve vinných listech nebo sušených hroznech. Další jsou s kousky lanýžů nebo ořechů. Všude byly nabízeny ochutnávky, o které byl velký zájem. A všichni s chutí nakupovali. Sýr ve vakuovém balení jsme si odvezli i my a mohu říci, že v lednici vydržel v pohodě téměř rok. K sýrům je samozřejmě možné koupit různé zavařeniny a čatní a také vína. Nás však zaujala další specialita, která se váže k Toskánsku. Říká se jí porchetta. Měli jsme štěstí a jednou jsme viděli na trhu řezníka, který tuto specialitu prodával. Dokonce měl na svém autě nápis „Porchetta di...

Kdo by neznal tuhle polévku, která je typická svou jemně nakyslou chutí, je plná hub a voní koprem. Polévka, kterou moje babička dělávala velmi často, protože se dá připravit jak z čerstvých, tak ze sušených hub. A těch bývalo doma vždy dostatek. Na čtyři porce potřebujeme: • 2 lžíce hladké mouky • silnější plátek másla • 1 l zeleninového vývaru • 4 střední brambory • hrst sušených hřibů • hrst čerstvých lišek • 180g smetany créme fraiche (30% tuku) • hrst sekaného čerstvého kopru • sůl • 1 lžíci octa Do rozpuštěného másla postupně vsypeme hladkou mouku a za stálého míchání tak připravíme zlatavou jíšku. Do jíšky postupně, opět za stálého míchání, přidáváme horký vývar. Horký proto, abychom nezastavili probíhající tepelný proces. Vývar dolijeme až do požadovaného množství polévky a přibližně 30 minut necháme provařit. Po uplynutí dvaceti minut z tohoto času přidáme do hrnce oloupané a nakrájené brambory a předem namočené hříbky. Za dalších pět minut přihodíme napůl rozkrojené a na másle orestované lišky. (Kulajdu můžeme samozřejmě také připravit jen z čerstvých hub. V takovém případě orestujeme pokrájené, nejlépe hřibovité, houby na másle a vložíme je do polévky namísto lišek. Sušené houby vynecháme.) Poté vmícháme smetanu, posekaný čerstvý kopr, podle chuti přisolíme a necháme zlehka přejít varem. Přidáme ocet, ale opatrně. Kyselá chuť se rozleží. Smetanu jsme použili s vysokým procentem tuku, aby se po přidání octa nesrazila. Podáváme v nahřátých talířích, nejlépe se zastřeným vejcem. Výroba zastřeného vejce: Do většího množství (asi 1 litr) vroucí, jemně bublinkové vody přidáme dvě lžíce octa. Vejce vyklepneme do naběračky. V hrnci mícháním vytvoříme vír a do něho ponoříme naběračku s vejcem. Samozřejmě můžete vejce z naběračky do vodního víru vyklopit, ale v tom případě už to chce mít s výrobou zastřených vajec větší zkušenost. Bílek, který se začal srážet a má snahu se odpojit, lžící přihrnujeme na žloutek. Asi za dvě minuty je vejce hotovo. Vylovené vejce necháme okapat a vkládáme do talíře s polévkou, můžeme lehce pootevřít, aby se ještě částečně tekutý žloutek začal spojovat s horkou polévkou. Dobrou chuť!...