Advent je sváteční období. A pro tento čas jsem si připravila tak trochu sváteční pokrm, který byl z velké části inspirován mými stále ještě obrovskými zážitky z dovolené ve Francii. Ostatně, většinu surovin na jeho přípravu jsem si z té země také dovezla. Kombinace, kterou vám nabízím, se výborně hodí na začátek zimy, kdy ve sklepě máme hrušky a zároveň nám pečené kaštany připomínají nadcházející Vánoce. Znovu, tak jako loni, jsem si pochutnávala na kombinaci pečených kaštanů a portského vína a se všemi těmi vůněmi a chutěmi jsem si trochu pohrála. Na přípravu pro 2 osoby budeme potřebovat: kachní prsa o vázce cca 450 g 3 lžíce kachního sádla na opečení 2 lžíce medu (nejlépe kaštanového) 2 lžíce portského 0,5 dcl kaštanového sirupu 3 čerstvé hrušky 2 šalotky 2 snítky čerstvého rozmarýnu plátek másla 2 dcl suchého bílého vína 4 lžíce hnědého cukru šálek bylinkového vývaru malé brambůrky vhodné pro vaření v mikrovlnné troubě 10 jedlých kaštanů Začneme tím, že si upečeme kaštany. Každý z nich nejprve nařízneme do kříže a na pánvi pečeme nasucho asi 10-15 minut. Upečené kaštany oloupeme a nasekáme na hrubší kousky. Teď si připravíme pošírovanou hrušku. Tato úprava bývá obvyklejší s červeným vínem a taková hruška má pak více využití. Jako téměř samostatné jídlo nebo jako příloha k masu. Výtečná je také ke zvěřině. Pro pošírování je lépe vybrat trochu pevnější hrušky. Oloupeme je, vykrojíme jádřince a nakrájíme na silnější plátky. Současně si nakrájíme šalotky na slabé proužky. Na másle šalotky zlehka osmahneme a přidáme hnědý cukr. Necháme lehce zkaramelizovat. V zápětí přidáme nakrájené hrušky, 0,25 dcl kaštanového sirupu a několik snítek rozmarýnu. Vše zalijeme bílým vínem. Když se směs začne vařit, stáhneme zdroj tepla na minimum a hrušky vaříme do mírného změknutí. V tomto případě asi 5 minut. Zatímco se připravují na plotně hrušky, upečeme si brambory. Použila jsem miniaturní brambůrky, které jsem si přivezla z Francie. V našich obchodech jsem však viděla podobné, ve slupce, vhodné k vaření v mikrovlnné troubě. Brambory pečeme na 200 stupňů v zapékací nádobě. Po patnácti minutách přidáme dvě lžíce kachního tuku a lehce brambory promícháme. Všechny pak posypeme sušeným rozmarýnem. Ten čerstvý by se nám v troubě mohl lehce připálit. Brambory pečeme přibližně dalších 10 minut....

Výlet do města Valence stál za to. Byla to vlastně jediná možnost, jak vidět v přijatelné vzdálenosti od místa našeho pobytu opravdu velký trh. A skutečně. Množství, rozmanitost a kvalita nabízeného zboží, jakož i celková atmosféra, to vše mne zcela uchvátilo. Hleděla jsem na to všechno jako mládě skotu na nový vstup do dvora. Fotky níže snad není třeba komentovat… Valence je ovšem také krásné město… Pohled z vyhlídky na park Victora Huga… Když později po poledni trh končil, chtěli jsme se usadit v nějaké místní hospůdce. Byla ale sobota, navíc krásné počasí a tak v nejbližším okolí náměstí nebyl nikde ani jeden volný stůl. Minuli jsme restauraci s názvem „Coq au vin“… … a nakonec nás pohostila restaurace Libanonská… V moderně, vkusně a velmi čistě zařízeném interiéru jsme si pochutnali na bulghuru s hovězím masem… … a talíři mezze… Šátečky měly tu správnou teplotu, vinný závitek byl skvělý a o salátu tabbouleh ani nemluvím. Bylo to báječné. Obě jídla byla součástí denního menu společně s nápojem (vodou či sklenkou vína) a kávou nebo čajem. Po procházce městem jsem se s potěšením zastavila před obchodem „Modré kočky“… … a pak už jsme vyrazili zpět do Saillans – místa našeho dočasného bydliště. Počítali jsme s tím, že se tento výlet docela protáhne a nebude tedy dostatek času na přípravu večeře. Proto jsme si na trhu koupili – pro Čechy ne až tak běžnou – grilovanou perličku. V oblasti Drôme se perličky chovají a tak je tu můžete koupit na každém kroku. Maso perličky je poněkud tmavší než kuřecí, ale zároveň světlejší než maso kachní. Chutná výtečně a pokud budu mít možnost ji znovu koupit, nebudu váhat ani minutu. Mimochodem, ve Francii na trzích ve speciálně upravených skříňových automobilech negrilují jen kuřata a perličky, ale také kachny, velká krůtí stehna a dokonce králíky. Na rozdíl od našich zvyklostí je nepotírají přesolenou grilovací směsí, ale používají bylinky, např. rozmarýn nebo tymián. V prostoru pod rožni jsou pak nasypány drobné brambory ve slupce, které se také grilují a jejich chuť zvýrazní tuk s bylinkami, který na ně z grilovaných mas skapává. Jsou výtečnou přílohou k zakoupené drůbeži. Čtvrtky perličky jsme ohřáli a k ní udělali salát z grilované zeleniny. Stačilo rozpálit gril na...

Ve Francii je spousta koček. Podle jejich kožíšků je vidět, že se o ně páníčkové a paničky výborně starají. Kočičky se málokdy bojí a klidně se nechávají pohladit. To bylo něco pro mne. A vám přece muselo být divné, že doposud v žádné reportáži nebyl ani jeden kočičí ksichtík. Tak tady jsou všechny najednou… Tak zase příště na shledanou…...

…l´on y danse, l´on y danse. Sur le pont d´Avignon, l´on y danse tout en rond.“ Tuhle písničku jsem se učila kdysi dávno ve škole a teď jsem stála přímo u něho. Onoho slavného mostu, na kterém se prý tančí… Po chvilce hledání té správné cesty na velké záchytné parkoviště na kraji města jsme se pak už zapotili pouze od slunečních paprsků. Ze zastávky u obrovského a i ve všední den (bylo úterý) dost zaplněného parkoviště nás odvezl autobus zdarma až do centra města. Jedna místní paní nám poradila, že na kartičku, kterou si vyzvedneme u řidiče, můžeme jet stejně označeným autobusem po prohlídce města zase zpět na parkoviště. A ta paní nám také poradila, na které zastávce nejblíže papežskému paláci vystoupit. K tomu jsme se vydali zrovna v pravé poledne. Zastavili jsme se tedy a poslouchali zvuky orloje na místní radnici. S orlojem tak, jak ho známe z Prahy, moc společného nemá, ale k Avignonu to také patří. Palais des Papes – druhá nejznámější památka v Avignonu. Byl sídlem papežů a vzdoropapežů od r. 1309 do r. 1417 a zároveň pozoruhodnou pevností, stavebně členěnou do dvou částí, Starého a Nového paláce. Budova na náměstí naproti Papežskému paláci… Celkovou atmosféru dotvářel svou hrou a zpěvem starých francouzských písniček flašinetář. Vydali jsme se na prohlídku papežských zahrad, v nichž rostly plody obtěžkané olivovníky… … kolem malého jezírka rostou krásné anturie. Kachny, které se prohánějí po hladině, občas škemrají na kolem sedících turistech něco k snědku… Z nejvyššího bodu papežských zahrad je nádherný výhled na celé okolí. K orientaci slouží stylizovaný horizont s popisem významných míst a staveb. Mezi nimi i upozornění na tento milovníkům vína jistě známý objekt… A to je pohled na slavný avignonský most shora, ze zahrad nad Papežským palácem… Cestou ze zahrad směrem zpět do centra města jsme minuli budovu divadla… Čas oběda už byl sice dávno pryč, ale nás na první pohled zlákala malá útulná restaurace: Všimla jsem si, že nabídka zdejších restaurací je taková, jakou by si člověk přál i u nás. Číšník vám ke stolu nepřinese jídelní lístek, který je silný a obsáhlý jako encyklopedie. Všechna jídla, která si můžete objednat, jsou napsána na tabuli. Jedno z nich je tzv. plat du jour (jídlo...

Městečko Die se nachází asi 20 kilometrů od Saillans. Silnice vede vinicemi, sem tam se objeví nějaký ten domeček s barevnými okenicemi. Na konci vinice začíná levandulové pole, pak slunečnicové a pak je tu vinice a tak dál… Nádherný kraj. Cesta do Die vede přes vesnici s názvem Pontaix. To bylo jedno z nejkrásnějších míst, které jsme ve Francii viděli. Posuďte sami: S ohledem na množství vinic vidíte u silnice poutače se jmény vinařů, upozorňující na jejich sklepy. Město Die je proslaveno svým šumivým vínem s názvem Clairette de Die. Je velmi lehké a svěží. Jednou z typických pochutin, které se podávají společně s tímto sektem, jsou sušenky vyráběné přímo v Saillans. Jmenují se croquette a jsou velmi tvrdé na skus. Byli jsme však poučeni, že sušenky se v sektu nejprve malinko smočí, tím se více rozvine jejich sladká chuť a pak už si s nimi zuby poradí lehce. Další vhodnou přílohou je Suisse de Valence – sladké pečivo původem z Alsaska ve tvaru figurky, která představuje vojáka Švýcarské gardy. Zásadní chuť dodává těstu pomerančová kůra a pomerančová voda (v některých receptech jedna nebo druhá). Při našem prvním výletu do Die bylo zataženo a každou chvíli pršelo. Podruhé už jsme měli větší štěstí. Zjistili jsme, že se za nepříznivého počasí nechtělo na trh ani všem prodejcům. Bylo možné zde ochutnat několik druhů vína z tzv. bag in box… … kozí sýry Picodon tak, jako na každém trhu v této oblasti. Picodon je totiž další místní specialitou… Za krásného počasí byl trh větší. Dokonce tu byl prodavač s malým akváriem, ve kterém plavali pstruzi… … a také uzenář, který krájel obrovská kola šunky tak, jak jste chtěli, prodával rillettes na váhu nebo různé druhy paštik… Mohli jsme vidět veselého prodavače sýrů, který byl každý den na jiném trhu (potkali jsme ho ještě dvakrát), měl neustále výbornou náladu a nahlas si zpíval… Také tu byl stánek s mořskými rybami a plody moře. Všechna ta „mořská havěť“ je vylovena z moře předcházející den a časně ráno putuje do vnitrozemí. Vždyť moře je odtud vzdáleno necelých 200 kilometrů. Bylo tedy rozhodnuto o pozdním obědě: bude to ryba. Po návratu z trhu s plným košem zeleniny, ovoce a sýrů připravím z toho všeho chutný...