Dovolená je za námi a já mohu říci, že jsem si splnila jeden z mých snů. Navštívit Francii. Na necelé dva týdny jsme si pronajali část venkovské usedlosti v údolí řeky Drôme. Náš přechodný domov měl polohu takřka ideální: z jedné strany vinice (týden před vinobraním obalená hrozny), z druhé strany les a na třetí straně byla zahrada pana domácího, která těsně sousedí se slunečnicovým polem, toho času těsně před sklizní. Pohled na druhou stranu údolí stál také za to… K apartmánu patřila terasa, na které nechyběl gril. Několik večeří jsme si později připravili i zde… V polovině září už je sice bohužel po sklizni levandule, ale stále je na co se dívat. Výhodou tohoto termínu na druhé straně je, že se člověk vyhne obrovskému počtu turistů, kteří tuto oblast a s ní sousedící Provence (směrem na jih) velmi hojně navštěvují. Bydleli jsme v části venkovské usedlosti malého zemědělce, který kromě jiného pěstuje bio-zeleninu. Tu prodává každý týden na trhu v nedalekém městečku Saillans. Pohled do zátiší pod přístřeškem napovídá, že pan domácí Roger pracuje od rána do večera a nějaká ta bedýnka se proto na sklizenou úrodu vždy hodí. Na uvítanou nás na stole čekaly květiny, broskve a později hrozny z révy, která se pnula kolem naší terasy. Jednou nám pan domácí donesl rajčata. Ne až tak vzhledná, ale tak už to u bio-zeleniny bývá. Byla to odrůda „Coeur de boeuf“ (hovězí srdce) – král mezi rajčaty. Další milou pozorností na uvítanou byla domácí zavařenina – mirabelková. Roztomile ulepená sklenice se stala nedínou součástí našich snídaní. Francie je pověstná svými trhy, které jsou součástí tamního životního stylu. V každém městečku, i sebemenším, se koná alespoň jednou týdně trh. Ten v městečku Saillans patří mezi menší. Na zdejším trhu prodává i náš pan domácí Roger. Vždy v předvečer trhu postaví pod lípu, která roste vedle jeho usedlosti, svou starou Renaultku… … a naplní ji právě sklizenou zeleninou, ovocem a bylinkami. Vejde se do ní i vědro s vodou, ve kterém jsou svazky zahradních květin. Ty pak na trhu půjdou na odbyt jako první… Městečko Saillans je velmi malebné, ostatně jako celá tato část Francie. Koryto řeky Drôme je velmi široké. Vody v něm zrovna mnoho neteklo, ale byla naprosto...

Ráda bych přidala do kategorie polévky další z mých oblíbených. Není teď zrovna období, kdy by člověk přišel domů a potřeboval se zahřát horkou polévkou, ale tahle polévka i tak stojí za to. Potřebujeme hlavně krásnou kvalitní cibuli, já mám nejraději tuto polévku ze tří druhů cibule. Bílé, žluté a červené. Cibule Zmínky o cibuli nacházíme v nejdávnější historii. Tato zelenina má původ ve Střední Asii a dále ve Středozemí, cibule zvaná sečka pochází z Číny a cibule šalotka je z habešské oblasti. Cibule je zelenina, koření i lék. Je velmi zdravá, hlavně je-li používána syrová. (Vzpomeňte si, když jste jako malí měli bolesti v krku při nachlazení. Najemno nakrájenou cibuli stačilo zasypat trochou cukru a za chvilku byl lék v podobě cibulové šťávy hotov. Rozkrojená cibule je také nejlepší okamžitou pomocí při bodnutí hmyzu nebo žihadle od včely či vosy. Pozn. Mlsné kočky) Bez cibule se neobjede žádná kuchyně. Obsahuje cenné silice nazývané fytoncidy, které působí proti bakteriím, plísním a virům. Látky obsažené v cibuli dále napomáhají pravidelnému trávení, regulují složení střevní mikroflóry, zvyšují chuť k jídlu, podporují činnost štítné žlázy, ledvin, krevní oběh a látkovou výměnu. Cibule dále obsahuje karoten, vitamíny B, E a vitamín C, kterého je nejvíce obsaženo v cibulové nati. zdroj: Dadalova kuchařka Na cibulačku si připravíme: 8 středních cibulí (pokud možno různé barvy) 80 g másla 3 lžíce olivového oleje 1 dcl portského vína větší svazek čerstvého tymiánul pepř světlou bagetu na tousty 120 g sýra Gruyére 1,5 l drůbežího vývaru Cibuli nakrájíme na velmi tenká kolečka. V hrnci rozehřejeme máslo společně s olivovým olejem. Na tuku pak cibuli postupně opékáme. Cibulová kolečka pustí šťávu, obalí se máslem a zesklovatí. Polovinu dávky portského vína přilijeme teď. Necháme jej zasyčet a rozvonět. Směs cibule malinko zrůžoví. Necháme odpařit alkohol, můžeme lehce opepřit. Solit nebude třeba, chuť vývaru bude dostatečná. Tymián svážeme do kytičky a vložíme do hrnce. Většina lístečků z tymiánových větviček při vaření opadá, ale bude jednodušší větvičky před podáváním z polévky vylovit. Teď už vše pouze zalijeme drůbežím vývarem. Ten si připravíme podle tohoto návodu. Cibulačku necháme vařit na středním plameni asi 20 minut. Některé cibulové kroužky se za tu dobu možná i rozvaří a to polévku malinko zahustí. Mezi tím si...

Filmy s četníkem ze Saint Tropez zná asi každý. Kdo se však dívá důkladně, určitě zaznamenal, že se zde také vařilo. To by bylo, aby ve francouzském filmu nebyla zmínka o jídle! Ale autoři filmu Četník v New Yorku nenechali četníky masovou dobrotu dokončit a tak jsem to jednou zkusila sama. A od té doby se tenhle recept jmenuje v mé kuchyni takto. Na vaření si vyhradíme asi hodinu a půl. Uvedené množství je připraveno pro dvě osoby: plátek masa na osobu (nejlépe hovězí roštěnka, lze i z vepřového, např. kotleta nebo libová krkovice), maso musí být alespoň na dva prsty silné 4 větší žluté cibule 300 g uzené slaniny v celku (popř. anglické, ale málo prorostlé) 1/8 másla ostrá francouzská hořčice provensálské koření pepř sůl 3/4 – 1 l suchého červeného vína Voňavou slaninu nakrájíme na kostičky a necháme vyškvařit v těžkém litinovém pekáči nebo velkém kastrolu. Na přípravu roštěnek bude naprosto ideální. Na slaninu položíme osolené a opepřené pláty masa (netřeba naklepávat a pokud ano, pak jen lehce hranou dlaně). Osolené a opepřené maso potom bohatě posypeme provensálským kořením. Silně (ve vrstvě asi 1 cm) potřeme francouzskou hořčicí. Na to vše nasypeme cibuli nakrájenou na kostičky a necháme maso na mírném plameni opékat asi 10 minut. Maso se po celou dobu přípravy NEOTÁČÍ, jen se lehce vodorovnými pohyby protřepává celá nádoba. Po cca 10 minutách se na cibuli nechá rozpustit máslo a maso se dále (stále na mírném plameni) opéká za občasného protřepání dalších cca 10 minut. Poté se vše zalije vínem tak, aby bylo ponořené a odkryté se dusí, dokud maso nezměkne a z cibule a ostatních ingrediencí se nevytvoří hustá šťáva. Doba přípravy závisí na kvalitě masa. Je dobré zpočátku, aby neubylo příliš tekutiny, dusit maso pod pokličkou a před změknutím masa odkrýt. Jako přílohu doporučuji francouzskou bagetku – šťávy bude hodně. A zapíjíme dostatečným množstvím červeného vína, se kterým jsme vařili. A třeba mrkneme na kousek filmu a budeme spokojeně trávit tak jako četníci v jejich hotelovém pokoji … Dobrou chuť!...