Možná jsem se ještě nezmínila o jedné příhodě. Asi před dvěma lety jsme v létě vyrazili na vandr. Přes den jsme se toulali a navečer se šli uložit do našeho „pokojíčku“. Místo jsem popsala už kdysi. Možná jsem se nezmínila, že je tam starý pařez, který občas slouží jako stoleček. Byl to jeden z těch horkých dnů a večerů – několikátý v pořadí. Proto by nás ani ve snu nenapadlo rozdělávat oheň a už vůbec ne v lese! Nosíme však s sebou malou svíčku na podpálení ohně. Takže zbytky pařezu nám posloužily jako svícen a na ně jsme svíčku postavili. Položili jsme se na karimatku, na které byl volně rozprostřený spacák. Každý měl před sebou kousek chleba, sýra, nůž a plecháček s trochou červeného vína. Ležíme, povídáme a najednou slyšíme divné zvuky. Že by se zase na nás přišel podívat zvědavý zajíc? Ti se sem dívat chodí, ale většinou k ránu a šustící listí na zemi je prozradí. Co to tedy je? Úplně jsme ztichli, zvuk se přibližoval a zesiloval… To „naše“ místo je blízko cesty, která odděluje dvě části lesa. A právě z té jedné vedla kančí máma svoje již ne zcela malá divoká prasátka přes cestu do druhé části lesa. To celé se odehrávalo asi 15 metrů za mými zády. Už delší dobu byla úplná tma, takže jsme i přes světlo svíčky byli slušně rozkoukaní. Když zvuk nepřestával, popadla jsem nůž, který ležel přede mnou a jedním skokem (ani nevím, jak jsem se tak bleskově a tiše zvedla) se schovala za záda silnějšího, který ležel naproti. Z toho místa jsme celou rodinku krásně viděli, selat bylo asi deset. Za chvíli přešla a už nebylo slyšet a vidět nic… Byl to pro mne silný zážitek do té míry, že mi ke spánku musel pomoci notný lok slivovice. Jinak bych snad byla ochotna držet hlídku až do rána. Neodpustila jsem si také otázku: „A co když půjdou zpátky?“ Žádné „zpátky“ není a nebylo. Prasátka prostě putovala… Nelekejte se, toho kance jsme nezařízli a nerozčtvrtili, ale tahle příhoda mi prostě posloužila jako malý oslí můstek k následujícímu receptu. Kančí maso bylo koupeno a je na něm cedulka…. Bylo hodně libové a bylo jasné, že se po jakékoliv úpravě množství ještě...

Jak tohle jídlo vlastně nazvat? Také třeba „dietní Bigos“. Hodně se Bigosi podobá a je to vlastně jeho odlehčená verze. Ideální nádobou na přípravu bude znovu náš starý známý litinový hrnec. Jídla, která musí dlouho probublávat, jsou pro zimu a litinový hrnec jako stvořená. V průběhu přípravy tohoto receptu jsem však zjistila, že ten můj hráškově zelený litiňáček začíná být malý. Ale nakonec se tam všechna ta drůbež vešla. Nic jiného jí prostě nezbylo. Něco o kysaném zelí: Po 1 až 3 měsíčním kvašení se kysané zelí dá v chladnu nebo po sterilaci uchovat několik měsíců až do sklizně čerstvého zelí. Kysání tedy umožňuje, aby se zelí mohlo konzumovat po celý rok. Obsah vitamínu C je v kysaném zelí dokonce vyšší než v čerstvém, což je důsledek činnosti bakterií mléčného kvašení. Již 200 g kysaného zelí pokryje u člověka denní potřebu vitaminu C. Kromě toho při kvašení vznikající kyselina mléčná je nejenom chuťově lahodná, ale také zdravá, což se o kyselině octové, používané ke konzervaci, říci nedá. Zelí působí také proti depresím a obsah vitamínu B12 je dobrý pro nervovou soustavu. Vysoké množství vitamínu C zvyšuje imunitu a je velice potřebné ke tvorbě hormonů. V kysaném zelí najdeme také draslík, železo, vápník a zinek. Zelí umožňuje bojovat proti únavě, zlepšuje obranyschopnost organismu a zvyšuje odolnost proti stresu. Dále aktivuje imunitní systém v boji proti virům a bakteriím, posiluje organismus proti infekcím. Snižuje také vysoké hodnoty krevního tlaku a zároveň aktivuje funkci střev a vylučování toxických látek. Podporuje i látkovou výměnu a má odvodňující účinek, a proto umožňuje rychlé odstraňování odpadních látek z těla. zdroj Internet Takže postupně do litiňáčku přišlo: 1000 g kysaného bílého zelí 8 kuřecích špalíčků (horních stehen) bez kůže 2 kachní zadní čtvrtky (s kůží) 4 cibule 200 g sušených švestek 2 hrsti sušených hub 2 bujónové kostky 1 rajský protlak 1,5 dcl suchého červeného vína bobkový list nové koření celý pepř mletý pepř sůl dle chuti (dle mé zkušenosti solit není třeba) Houby jsou nasušené z loňského sběru a nádherně voní… Nejprve si připravíme maso. Kdo by chtěl mít toto jídlo ještě více dietní, může použít oba druhy masa bez kůže. Já mám ale vůni kachního tuku ráda a tak jsem zadní kachní čtvrtky použila...

Svátek, kdy měl Martin přijet na bílém koni, byl už minulý týden. Ale všechno bylo tak nějak uspěchané a čas se malinko zastavil až o prodlouženém, příjemném víkendu. Ten jsem trávila na Šumavě. Musím říci, že počasí bylo perfektní. Ráno mrazík ozdobil poslední sedmikrásky a trojlístky svými kresbami, přes den bylo azurové nebe a slunce nádherně svítilo. První den vedly naše kroky do údolí řeky Vydry. Nádhera. Dali jsme si trochu „do těla“ a tak nám večer chutnalo. Druhý den byl výlet k pramenům řeky Vltavy. Místy jsme už záhlédli v lese první stopy letošního sněhu. Tak na Šumavě ten Martin na bílém koni zřejmě přijel. A nebo to bylo na černém koni? Po našem návratu z každého z výletů bylo v chalupě chladno. Tak jsme nanosili dostatečné množství dřeva, dali si panáčka na zahřátí a mohly začít přípravy na večeři. Vlastně jsme měli ráno jen snídani. Nejraději mám už pár let tenhle podnik v Sušici. Velmi příjemná kavárna s pohledem na vodu. Měli otevřeno i o státním svátku. Nabízejí např. snídani anglickou, dva tipy francouzské, „snídaňový čaj“ v obrovském hrnku a hlavně: kavárna je nekuřácká. Moc fajn. Věděli jsme, že na téhle chalupě jsou velká kamna, na kterých se dá vařit jako za starých časů. Taková „sklokeramická“ prababiččina plotna 🙂 Kamna byla ale letos vyměněna za nová, ale stejného typu. Na dvířkách trouby měla dokonce teploměr. Samozřejmě s námi na Šumavu cestoval můj hráškově zelený litiňáček (tentokrát si to vyměnil s titanovou pánví), slánka a pepřenka na „čerstvě mletý“ a také nůž a ocílka. Auto uveze hodně. V plánu bylo srnčí na burgundský způsob. Do tohoto podzimního času vína se výborně hodí. Na vaření tedy máme: 1 kg srnčí maso na guláš 1 dcl portského vína 6 šalotek 2 mrkve 200 g krémových žampiónů (ty s tmavším kloboučkem) olivový olej 1/16 másla rajčatový protlak sůl, pepř jalovec nové koření celý pepř bobkový list tymián, nejlépe několik čerstvých větviček 0,5 suchého červeného vína 2 lžíce brusinkového kompotu Na fotce vidíte Svatomartinské víno, ale do hrnce přišlo víno jiné. Tohle jsme si vychutnali až k jídlu. Dáme se do vaření. Srnčí maso bylo nakrájeno na kostky. V míse bylo přelito sklenkou portského. Bylo by lépe nechat maso chvilku marinovat, ale...

Filmy s četníkem ze Saint Tropez zná asi každý. Kdo se však dívá důkladně, určitě zaznamenal, že se zde také vařilo. To by bylo, aby ve francouzském filmu nebyla zmínka o jídle! Ale autoři filmu Četník v New Yorku nenechali četníky masovou dobrotu dokončit a tak jsem to jednou zkusila sama. A od té doby se tenhle recept jmenuje v mé kuchyni takto. Na vaření si vyhradíme asi hodinu a půl. Uvedené množství je připraveno pro dvě osoby: plátek masa na osobu (nejlépe hovězí roštěnka, lze i z vepřového, např. kotleta nebo libová krkovice), maso musí být alespoň na dva prsty silné 4 větší žluté cibule 300 g uzené slaniny v celku (popř. anglické, ale málo prorostlé) 1/8 másla ostrá francouzská hořčice provensálské koření pepř sůl 3/4 – 1 l suchého červeného vína Voňavou slaninu nakrájíme na kostičky a necháme vyškvařit v těžkém litinovém pekáči nebo velkém kastrolu. Na přípravu roštěnek bude naprosto ideální. Na slaninu položíme osolené a opepřené pláty masa (netřeba naklepávat a pokud ano, pak jen lehce hranou dlaně). Osolené a opepřené maso potom bohatě posypeme provensálským kořením. Silně (ve vrstvě asi 1 cm) potřeme francouzskou hořčicí. Na to vše nasypeme cibuli nakrájenou na kostičky a necháme maso na mírném plameni opékat asi 10 minut. Maso se po celou dobu přípravy NEOTÁČÍ, jen se lehce vodorovnými pohyby protřepává celá nádoba. Po cca 10 minutách se na cibuli nechá rozpustit máslo a maso se dále (stále na mírném plameni) opéká za občasného protřepání dalších cca 10 minut. Poté se vše zalije vínem tak, aby bylo ponořené a odkryté se dusí, dokud maso nezměkne a z cibule a ostatních ingrediencí se nevytvoří hustá šťáva. Doba přípravy závisí na kvalitě masa. Je dobré zpočátku, aby neubylo příliš tekutiny, dusit maso pod pokličkou a před změknutím masa odkrýt. Jako přílohu doporučuji francouzskou bagetku – šťávy bude hodně. A zapíjíme dostatečným množstvím červeného vína, se kterým jsme vařili. A třeba mrkneme na kousek filmu a budeme spokojeně trávit tak jako četníci v jejich hotelovém pokoji … Dobrou chuť!...

Existuje spousta zaručeně originálních receptur na tuto minutku. Když si všechno přečteme, docházíme k závěru, že nikdo vlastně neví, jak takový originál vypadá. Původní omáčka používaná pro tento recept se nazývá „sos južnyj“. Kdysi dávno bylo možno ji koupit v ruských prodejnách v Praze. Achille Gregor se o ní zmiňuje takto: „Jižní omáčka se vyrábí v SSSR a prodává se v obchodech tak asi jako u nás kečup. Je to hustá omáčka a můžeme ji napodobit tím, že do hustého a okořeného rajského protlaku přikapeme podle chuti worcester.“ Omáčku „sos južnyj“ asi neseženeme, ale v obchodě s ruskými potravinami lze koupit omáčku Tkemali, Gruzínskou omáčku nebo třeba omáčku Adžika (složení: Rajčatový protlak, chilli, česnek, kopr). Právě tu jsem použila v tomto receptu a bylo to perfektní. Jako základ této minutkové úpravy je třeba kvalitní hovězí maso. Pokud nemáme zrovna pravou svíčkovou, dá se použít kvalitní roštěná. Už zde se recepty rozcházejí – většina krájí maso na nudličky, ale třeba jeden z věhlasných časopisů pro kuchtíky uvádí maso jako plátky. Suroviny: • 500 masa z pěkné roštěnky • 2 lžíce slunečnicového oleje • 2 menší cibule • 4 žampióny • 60 g másla • asi 5 lžic výše zmíněné speciální (Gruzínské nebo jakékoliv podobné) omáčky • černý mletý pepř • sůl • 150 g zakysané smetany • 0,5 dcl brandy (lépe by bylo mít Gruzínský koňak) • 5 malých okurek naložených na sladkokyselo • 1 lžíce kaparů Maso důkladně naklepeme a nakrájíme na nudličky a zprudka osmahneme na oleji. Současně s masem na jiné pánvi podusíme na másle najemno nakrájenou cibuli a na plátky nakrájené žampióny. Když je maso měkké, přidáme cibuli se žampióny, lehce osolíme, opepříme. Přilijeme Gruzínskou omáčku a panáka alkoholu. Už zbývá jen smetana, kterou necháme probublat. Okurky nakrájíme na čtvrtinky a ty pak na malé kostičky. Kapary nasekáme. Obojí necháme v omáčce už pouze prohřát. Jako přílohu jsem zvolila rýži, kterou vařím obvykle s několika kousky hřebíčku. K tomuto slavnému pokrmu by se ale kvůli výtečné omáčce daly použít jako příloha menší těstoviny nebo široké nudle. S originálem se prý podávají nejčastěji bramborové hranolky. Včetně přípravy přílohy máme do půl hodinky hotovo. Podáváme na nahřátém talíři ihned. Dobrou chuť!...