Máme za sebou první sníh a přece rostou! Nevěřila jsem, že je možné na konci měsíce října najít za dvě hodinky takovou úrodu. Krásná podzimní procházka zahřeje a košík plný hub svádí k uskutečnění voňavých kuchyňských plánů. S láskou vzpomínám na bramborové placky, které pekla moje babička. Jen tak nasucho, na tálu, který byl položený na sporáku. Upečené placky hned potřela z obou stran sádlem a skládala je na hromadu do mísy. Pak jsme si všichni uvařili bílou kávu a po vynikajících horkých plackách se jen zaprášilo. A teď si představte podzimní Šumavu… … jednu šumavskou chalupu… … a v ní kachlová kamna. Na nich by se placky pekly jedna radost… … a třeba přesně tak to vaše babička pamatuje… Zkusila jsem takové placky vyrobit. Myslím, že i když už je pečící technika malinko jiná, těm babiččiným se hodně podobaly. Nejvíce mi vždy chutnaly ty tmavé puchýřky z těsta. Takové placky, pokud zrovna nemáte k dispozici kachlová kamna, se vám mohou podařit i na suché pánvi. Na placky jsem si připravila: 1 kg ve slupce uvařených, vychladlých a oloupaných brambor 300 g polohrubé mouky 100 g hrubé mouky 1 vejce 1 lžičku soli polohrubou mouku na vyválení těsta Placky nebudeme jíst jen tak samotné, ale s kozím sýrem, podušenými houbami. Na ozdobu a dochucení si ještě vyrobíme brusinkovou redukci. Budeme tedy dále potřebovat: asi 10 menších hřibovitých hub (můžeme nahradit krémovými žampióny) 3 šalotky 25 g másla několik větviček čerstvého tymiánu (i na ozdobu) sůl pepř 2 dcl suchého červeného vína 4 lžíce brusinkového kompotu 150 g čerstvého kozího sýra (pokud kozí sýr ke své škodě nemáte rádi, nahraťe ho jiným kvalitním tučnějším čerstvým sýrem) Brambory nastrouháme na jemném struhadle. Z nastrouhaných brambor vytvoříme hnízdo a do něho vyklepneme jedno vejce. Přidáme sůl a s postupným přidáváním mouky těsto propracujeme. Možná budete mouky potřebovat o trochu méně nebo o trochu více. To už ale bude záviset na druhu brambor, se kterými budete pracovat. Těsto necháme chvíli odpočinout a pak rozválíme na asi 4 mm silný plát. Z něho vykrajujeme placky… Na rozpálené pánvi je pak pečeme nasucho asi 3 minuty z každé strany. Pokud se nám budou placky při obrácení „nafukovat“, propíchneme těsto špejlí, aby se i druhá strana...

Udělala jsem si další výlet do Brna, takže bylo jasné, že se znovu půjdu podívat na Zelňák. Zelenina a ovoce jsou tam radost pohledět. Koupila jsem mladou červenou řepu a mrkvičky. Mladá zelenina se báječně hodí na pečení. Doma jsem ještě přidala několik žlutých mrkví. Nad tou utěšenou hromádkou kořenové zeleniny se mně vybavil jeden z receptů Jamie Olivera. Nechala jsem se jím inspirovat a dala se do vaření. O barevné mrkvi Dnes je mrkev samozřejmě všude oranžová. Jenže to je teprve od 16. století. Do té doby bývala hlavně bílá, tu a tam také žlutá a někdy dokonce fialová. Na oranžovo ji přebarvili Holanďané, aby tím vzdali hold královské (oranžské rodině). Jinobarevné mrkve opravdu nemají právo si říkat karotka, protože neobsahují karoten, ale třeba látky: xantophylls (žlutá), lycopene (červená), anthocyanine (fialová a černá). Tmavé mrkve jsou prý ještě zdravější než oranžová, protože kromě vitamínů (hlavně A) obsahují také ještě antioxidanty, které jsou dnes už známým elixírem mládí obsaženým též v červeném víně. zdroj: Pravicová kuchařka Řepě a mrkvi odkrojíme natě, můžeme ponechat krátké stonky kvůli dekoraci. Řepě odkrojíme spodní část. Na pečení si kromě zeleniny přiravíme: 5 stroužků česneku olivový olej čerstvě mletý pepř hrubou mořskou sůl svazek šalvěje svazek majoránky dobrý vinný ocet (světlý či tmavý) malinový balzám (nebo krémové balzamiko s ovocnou příchutí) Zeleninu dobře omyjeme, větší mrkve rozpůlíme a předem vaříme v páře asi 20 – 30 minut. Do pečící nádoby nalijeme 4 lžíce olivového oleje a vsypeme vychladlou zeleninu. Tu osolíme, opepříme a opět bohatě zakápneme olivovým olejem. Přidáme oloupané stroužky česneku a rukama vše dobře promícháme. Snažíme se ponechat mrkev na jedné a řepu na druhé straně. Každnou z nich budeme totiž ochucovat jinak. Nahrubo nasekanou nebo natrhanou šalvěj promícháme s červenou řepou. Natrhanou majoránku promícháme s mrkví. Červenou řepu ochutíme malinovým balzámem. Mrkev zastříkenem dobrým vinným octem. Nádobu vložíme do předehřáté trouby a pečeme asi půl hodiny na 200 stupňů. Červená řepa pečením hodně zesládne a ovocná chuť octa se k ní báječně hodí. Mrkev je křehká a voní bylinkami. Takto upečená zelenina je vynikající přílohou k pečenému masu. Dobrou chuť!...

Abych se ještě držela zimních jídel v podobě nastavované kaše kaše nebo lepenice, nesmím zapomenout na šoulet. Další jídlo, které se dříve připravovalo častěji. Dnes je poněkud zanedbávané, ač je zdravé a hlavně chutné. Je to tradiční židovský pokrm – kachna (spíše však husa) se šouletem. Někdo, kdo není vázán zákazem požívat některé potraviny, by třeba pečenou husu nebo kachnu raději vyměnil za vepřovou kotletu. V jidiš se šoulet správně vyslovuje čolent. Slovo pochází ze středověkého francouzského chaud-lent čili pomalé ohřívání. Tradičně se dělá v peci ve velkém keramickém hrnci s husou nebo s kachnou, jejichž tuk se rozpustí a promíchá s hrachem a kroupami, k nimž se přidává třeba cibule, česnek, majoránka, pepř nebo bobkový list. Všechno se do hrnce nahází zároveň, promíchá a dá do vyhřáté, ale už netopící pece v pátek odpoledne (o šábesu se nemá zapalovat oheň, smí jen dohořívat), tam se celou noc ohřívá a peče a dopéká až do šábesového oběda. zdroj: B. Kuras, Pravicová kuchařka Kachní (nebo kačeří-jsou větší) stehýnka upečeme na 160 stupňů asi 2 a půl hodiny, většinu času zakrytá. Nebo můžeme použít stehna konfitovaná, která jsme buď koupili (v plechovce je jich obvykle pět zalitých v kachním sádle) nebo si vyrobili podle mého receptu na konfitovaná kachní stehna. Stehýnka vytažená z tuku v konzervě se pouze na pánvi opečou z obou stran. Vakuovaná kačeří stehýnka z Lahůdkářství Sváček Na šoulet budeme potřebovat: • 500 g suchého hrachu (já měla půlený) • 300 g krup • 3 střední cibule • několik stroužků česneku • 1 vrchovatá lžíce majoránky • sůl • pepř • kachní sádlo • cca 2 dcl hovězího nebo drůbežího vývaru Nejprve uvaříme předem namočený hrách v osolené vodě do měkka. Kroupy rovněž uvaříme v osolené vodě v jiném hrnci, když jsme je před tím důkladně propláchli studenou vodou. Obojí po uvaření slijeme přes cedník a necháme okapat. Na pánvi rozehřejeme trochu kachního sádla. Jde to rychle, kachní sádlo nikdy tak úplně neztuhne. Na něm osmažíme nadrobno nakrájenou cibuli dozlatova. Pekáč nebo jinou zapékací nádobu vymažeme kachním sádlem a nasypeme do něho hrách, kroupy a osmaženou cibulku. Přidáme prolisovaný česnek, majoránku, dle chuti opepříme a osolíme a zalijeme vývarem. Dobře promícháme a pečeme v troubě vyhřáté na 180 až...

Vařené hovězí, začasté žebro, s rajskou omáčkou a houskovým knedlíkem (nebo těstovinami). Pro někoho nenáviděný pokrm zprotivený školní družinou nebo závodní jídelnou, pro jiné, zejména milovníky omáček, oblíbený pokrm přivolávající vzpomínky na maminky a babičky, které ho s láskou a sobě vlastním způsobem připravovaly. A kolik způsobů přípravy rajských omáček existuje! Rajskou s knedlíkem by asi většina z nás zařadila mezi českou klasiku. Dnes už možná, ale vězte, že rajská omáčka byla na počátku minulého století pokrmem velmi avantgardním, který rozhodně nepatřil mezi běžná jídla českých domácností a připravoval se zpočátku jen v gastronomicky pokrokových domácnostech měšťanských. Rajčata se u nás takřka nepěstovala a na český trh se prosazovala jen velmi pozvolna, dovážena zpravidla bulharskými obchodníky se zeleninou, jako exotické a tím i nezvyklé plody. A rajský protlak v dnešní podobě tehdy také nebyl běžný. O nezvyklosti tohoto pokrmu svědčí i následující naprosto autentická historka : prababička mého dobrého přítele, paní Fiedlerová, měla na přelomu devatenáctého a dvacátého století od Svatovítské kapituly v nájmu hostinec Vikárka na Pražském Hradě. Tehdy to byla úplně obyčejná lidová hospoda a chodili se tam stravovat převážně řemeslníci pracující v areálu Hradu a také Pražané z nejbližšího okolí. Protože byla hostinskou, která se novinkám v jídelníčku nebránila, zkusila zařadit i hovězí s rajskou a knedlíkem. Nevím, zda šla na odbyt. Vím však z vyprávění, že se tohoto jídla dostalo k obědu jednomu z žebráků, který občas chodíval vedlejším vchodem pro zaměstnance žádat o jídlo a nějaké drobné do malé předsíňky, kde byla u zdi lavice, věšák na kabáty a stojan na deštníky paní hostinské. Odevzdávaje ve dveřích kuchyně prázdný talíř nešetřil chválou, když byl dotázán, zda mu chutnalo. Jen několik dní na to šla paní Fiedlerová cosi zařídit a vzala si s sebou deštník, protože začínalo pršet. Když deštník venku nad sebou rozevřela, vypadla jí na hlavu celá, Bohudík již poněkud zaschlá, porce rajské omáčky s knedlíkem. Maso se žebrákům nedávalo …. A žebrák změnil rajón, protože ho už nikdy v okolí hostince neviděli. Dnes si dovolím nabídnout mnou používaný způsob přípravy hovězího masa s rajskou omáčkou. Budeme potřebovat : ¾ až 1 kg zadního hovězího masa (nejlépe falešnou svíčkovou) 3 větší plechovky rajského protlaku 1 střední cibuli 15 dkg perníku na strouhání sůl,...

O prospěšnosti červené řepy už toho bylo napsáno dost. Je zdravá, má krásnou barvu a je chuťově vynikající. Mám tady další tip na její využití. Jednoduchý a rychlý postup. Budeme potřebovat: středně velké bulvy červené řepy – asi 10 ks 150 g čerstvých špenátových listů 200 g sýra Feta hrubá mořská sůl čerstvě mletý pepř několik snítek tymiánu 2 lžičky římského kmínu nebo obyčejného „českého“ kmínu panenský olivový olej červený vinný ocet Římský kmín – cumin (džira) Je to koření především arabských a muslimských zemí, ale také dalších zemí kolem Středozemního moře. Má odlišnou a výraznou chuť i vůni oproti našemu kmínu. Pro jeho výrazné aroma se používají menší dávky celého nebo mletého cuminu. Je součástí kari koření a dalších směsí. V Africe se přidává do tažinu, do kuskusu. Ve Španělsku se míchá se skořicí, v arabských zemích s koriandrem, kurkumou, kardamomem. Směsím dodává exotickou chuť. zdroj: www.koreni.cz Řepu oloupeme, nakrájíme na čtvrtiny a vložíme do pečící nádoby, ve které jsme dno notně pokapali olivový olejem. Osolíme, opepříme, přidáme římský kmín a snítky tymiánu. Římský kmín (cumin) má velmi zvláštní chuť, která nemusí každému vyhovovat. K řepě se docela dobře hodí i „český“ kmín; s klidným srdcem tedy použijte kmín obyčejný. Znovu bohatě zakápneme olivovým olejem. Dáme do trouby a pečeme, dokud kousky řepy nezačnou měknout. Lépe, když pečící nádobu přikryjeme, aby se řepa dříve nespálila. Na přikrytí můžeme použít alobal nebo navlhčený pečící papír (stejně jako zde). Až bude řepa téměř měkká, přidáme propláchnuté listy špenátu, kostičky sýra Feta a vše promícháme. Zastříkneme dobrým vinným octem. Vše znovu promícháme a pečeme ještě asi 10 minut. Podávat můžeme teplé jako samostatný pokrm nebo jako salát společně s kouskem přírodně opečeného masa… Dobrou chuť!...