Podzim už je v plném proudu. Když se podaří slunečný den, je to nádhera. Barevné listí, azurová obloha a slunce, které však už tolik nehřeje. Na zahradách a v obchodech se povalují dýně různých barev a tvarů. Ty k podzimu neodmyslitelně patří a dá se z nich vykouzlit mnoho dobrot. Krásně oranžová barva na talíři pak člověka nabije energií podobně jako slunce. Já osobně nedám dopustit na polévku z dýně Hokaido. Dýně, která se jako jediná nemusí před vařením zbavit slupky, je úžasná. V čase dýní je právě tato polévka tím, co připravuji nečastěji. Receptů existuje mnoho, takže pouze v rychlosti nabízím ten svůj: Posekanou cibuli a asi čtyři stroužky česneku rychle osmahnu na směsi másla a olivového oleje. Přidám na kusy pokrájenou dýni Hokaido, zaliji vývarem tak, aby dýně byla ponořená a vařím asi 30 minut (do změknutí dýňové slupky). Směs pak rozmixuji ponorným mixérem, dochutím muškátovým oříškem a přidám smetanu, nejlépe s obsahem 30% tuku. Nesrazí se a má naprosto bezvadnou chuť. Polévku podáváme na nahřátém talíři. Povrch polévky lehce zakápneme olejem z dýňových semínek. Má báječnou ořechovou chuť a vůni a k polévce se výborně hodí. Nic dalšího nepřidávám, protože bych nerada narušila to sametové pohlazení v ústech. Další na řadu přišel slaný dýňový koláč. Dýni jsem připravila podobným způsobem, na cibulce s česnekem a povařila ve vývaru. Do zchladlého rozmixovaného pyré jsem přidala 1 balení ricotty, 2 vejce, 15 dkg tvrdého strouhaného sýra typu Ementál a pár lístečků čerstvé majoránky, která stále ještě byla na záhonu. Těsto jsem připravila ze směsi hladké a celozrnné mouky – dohromady 380g. Dále jsem přidala 150 g nastrouhaného másla, 2 vejce a špetku soli. Vypracované a slabou hodinku v chladničce odpočinuté těsto jsem namačkala (díky tmavé mouce není tolik vláčné) do formy a v předehřáté troubě pekla asi 10 minut. Poté jsem do těsta vlila ochucené dýňové pyré a povrch jsem pokladla tenkými plátky rajčete. Koláč je lépe před krájením nechat úplně zchladnout. Já osobně však slané koláče konzumuji „vlažné“. Podzim mi kromě dýní udělal i další velkou radost. Zřejmě jsem se pouze v komentářích někdy na jaře zmínila, že naše kočičí mužstvo už má bohužel jen dva členy. V březnu jsme během jednoho dne řízením osudu přišli o...

V květináčích za oknem i na zahradě se začínají zelenat bylinky. Jaro mám moc ráda a na všechnu tu zeleň, včetně zeleného listí na talíři, se moc těším. Letos jsem si zatím alespoň zasadila řeřichu a nejen tu. Dokonce jsem obarvila několik vajec. Vlastně jsem si doma připravila takové malé Velikonoce kvůli vám, čtenářům. Ráda bych na svém blogu připravila příjemnou velikonoční atmosféru už teď. Na barvení vajec bylo potřeba pouze několik málo věcí: nejlépe bílá vejce pár lístků koriandru a rukoly 1 pár punčoch (mně stačil na 12 vajec) režná nit Lísteček na vejce jsem „přilepila“ pomocí malinkého kousíčku másla pokojové teploty. Jen tak při obalování punčochou zůstal na požadovaném místě. Do hrnce jsem nasypala cibulové slupky z asi dvanácti středně velkých cibulí a přidala lžíci octa. Vejce jsem do cibulových slupek vložila a mírným varem zahřívala asi 25 minut. Vejce jsem pak vylovila a přemístila do skleněné misky. Až po úplném zaschnutí jsem z vajec odstranila tkaninu a zelené lístečky. Nejlépe je vejce naleštit kouskem špeku nebo vepřovým sádlem v kousku kuchyňské utěrky. A můžeme se radovat z téměř bronzových vajec… Přeji vám všem veselé Velikonoce a pěkné jaro!...

Doma teď trávím přece jen více času v kuchyni a tak jsem si udělala radost tímto receptem. Ani mi nevadilo, že formiček na tartaletky mám zatím pouze šest. Hotové koláčky jdou bezvadně vyklopit a formička vychladne za malou chvilku. Opět se projevila moje vášeň pro kysané zelí. A navíc zelí je velmi prospěšná potravina pro naše zdraví. Takže teď už se můžeme věnovat pečení. Recept se dá použít jak pro velkou formu na slaný koláč quiche, tak pro formičky na tartaletky. Já se rozhodla pro druhou z variant. Na 12 slaných koláčků si připravíme: 340 g hladké mouky 150 g másla 2 vejce špetku soli 400 g kysaného zelí 2 střední cibule 5 kuliček celého pepře 2 kuličky nového koření 1 bobkový list 200 g bryndzy 10 středně velkých brambor vařených ve slupce 2 lžičky sušeného rozmarýnu 5 lžic olivového oleje sůl Nejprve si vyrobíme těsto. Mouku vsypeme do mísy, přidáme špetku soli a nastrouhané máslo. Prsty směs propracujeme a poté přidáme dvě rozšlehaná vejce. Hotové těsto dáme odpočinout do lednice. Jako další si připravíme zelí. V silnostěnné pánvi na rozpáleném olivovém oleji necháme zesklovatět nadrobno nakrájenou cibulku. K ní přidáme pokrájené kysané zelí, můžeme i s lákem. Dochutíme solí, celým pepřem, novým kořením a bobkovým listem. Zelí dusíme do změknutí, tj. asi dvacet minut. Z těsta, které jsme vyndali z lednice, vyválíme asi 3 milimetry silný plát a z něho vykrájíme přímo formičkami kolečka. Ta pak do formiček natlačíme a těsto pevně přitiskneme k okrajům. Těsto na dnech formiček na několika místech propíchneme vidličkou a pečeme v troubě předehřáté na 220 stupňů téměř dozlatova. To bude trvat asi 10 minut. Pečené koláčky plníme dávkou zelí a navrch poskládáme plátky vařených brambor. Ty můžeme zlehka osolit a posypat sušeným rozmarýnem. Snažíme se co nejlépe překrýt zelí, které se díky tomu dalším pečením nevysuší. Na závěr brambory zakápneme olivovým olejem. Budou tak mít příjemnou barvu i chuť. Na volná místa kolem plátků brambor rozložíme kousky bryndzy. Naplněné koláčky zapékáme ještě asi 5 minut. A co na zapití? K takové kombinaci mi nejvíce chutná vychlazené pivo. Zelné koláčky s bryndzou jsou vlastně malé quiche, které se dají jíst jak studené, tak teplé. Já osobně jsem zastáncem těch vlažných. PS: Původně jsem měla...

Tyhle sušenky jsou přímo ideální k vínu a jsou plné čerstvých bylinek. V prvním případě je v přesile tymián, ve druhém hraje hlavní roli majoránka. Sušenky s tymiánem a kozím sýrem Suroviny: ◦200 g hladké mouky ◦150 g čerstvého kozího sýra (kdo kozí sýr nemá rád, může ho nahradit ricottou) ◦125 g másla ◦1 vejce ◦špetka soli ◦1 – 2 hrsti nasekaných bylinek (převážně tymián, dále pak oregáno a listy šalvěje) ◦1 vejce na potření ◦sezamová a lněná semínka na posypání ◦mořská sůl nebo Fleur de sel na posypání Smícháme mouku, nastrouhané máslo, špetku soli, kozí sýr… … vejce a bylinky. Vypracujeme hladké pevné těsto a pokud se nepřestane lepit na pracovní plochu, přidáme ještě přiměřené množství mouky. Hotové dáme odpočinout asi na 30 minut do lednice. Poté těsto na troše mouky rozválíme na tenký, maximálně 0,5 cm vysoký plát a rádýlkem vykrajujeme sušenky. Rozšleháme si vejce a vykrájené sušenky jím potřeme právě teď, dokud těsto leží na pracovní ploše. Povrch sušenek posypeme lněnými nebo sezamovými semínky a mořskou solí nebo použijeme Fleur de sel. Fleur de sel Bývá označována také jako „královna solí“ nebo jako „kaviár mezi solemi“. Mořská sůl Fleur de Sel (z francouzštiny „Solný květ“) vzniká velmi zřídka, sklízí se ručně a k jejímu získání je potřeba kromě zkušeností neustálého pozorování, trpělivosti a citlivých rukou a také zvláštní souhru slunce, větru a vody. Pouze při současném působení ranního oparu, lehkého větru a horkého slunce se tvoří na povrchu zvláštních malých pánví tenké vrstvy krystalů soli, které jsou velmi křehké jako tenká vrstva ledu. Tyto podmínky nejsou každý den, což také umocňuje vzácnost této soli. Poté se pomocí speciálního nástroje Fleur de Sel velmi opatrně odebere a suší se ve velkých koších na slunci. Takto získaná sůl je nejen gurmánským požitkem, především je však nesmírně zdravá a chutná. Fleur de Sel je křupavá a má vysokou zbytkovou vlhkost. Krystalky soli se sbírají z povrchu solných jezírek v Bretani, v oblasti Guérande, Ile de Ré a Camarque. zdroj internet Pečeme v předehřáté troubě, nejlépe na pečícím papíru, na 200 stupňů asi deset minut. Ze sušenek se za tu dobu stanou nadýchané nazlátlé polštářky. Stejným způsobem vytvoříme i druhou variantu. Sušenky s bryndzou a čerstvou majoránkou Suroviny: ◦200 g...

V obchodech jsou teď k mání nádherné lilky… a rajčata jsou v létě nejsladší. Lilek je báječný pro přípravu jen tak. Už pár let je pro mne stálicí příprava lilku jako Lilek á la Jean. Tato úprava je prostě báječná a lilek takto upravený se hodí jako příloha k masu nebo jen tak k bagetě. Já tentokrát lilek použila na slaný koláč quiche. Měla jsem po ruce i krásné žluté cuketky. Cukety jsou fajn třeba plněné nebo je můžeme společně se zelenými nakrájet do pestrobarevné směsi restované zeleniny. Třeba s červenou paprikou. Těsto na quiche jsem si vyrobila domácí, ze: 380 g hladké mouky 150 g másla 2 vajec špetky soli Jako malé překvapení jsem do těsta přidala dvě hrsti nasekaných bylinek – saturejky a několik listů brutnáku. Pokud budete mít bylinek hrsti tři, bude to jedině dobře. Na náplň jsem použila: 1 malý lilek 1 malou cuketu 3 větší rajčata 400 ml doma vyrobené créme fraiche (pokud máte k dispozici originál, samozřejmě ho použijte) 2 vejce kus ementálu muškátový oříšek pepř, sůl Nejprve si připravíme těsto. Do mouky, která je smíchána s nadrobno nakrájenými bylinkami, přidáme špetku soli a do důlku nastrouháme máslo. Prsty máslo s moukou spojíme a přidáme dvě rozšlehaná vejce. Těsto důkladně propracujeme a necháme půl hodiny v lednici odpočinout. Zatím, co bude těsto v lednici, nakrájíme si zeleninu. Odpočaté těsto rozválíme a vložíme do pečící formy. Na těsto střídavě vyskládáme zeleninu. Lehce ji zastříkneme olivovým olejem a dáme péci do trouby předehřáté na 200 stupňů asi na 10 minut. Mezi tím si smícháme créme fraiche s nastrouhaným sýrem, dvěma vejci a nastrouhaným muškátovým oříškem. Dochutíme solí a pepřem. Bylinky jsem tentokrát nepřidala, protože byly zapracovány už do těsta. Ale pokud vám trochu bylinek ještě zbylo, klidně je přidejte i do této směsi. Místo créme fraiche – velmi husté smetany, můžete použít i běžnou 12% sladkou smetanu. Do velikosti této formy (průměr 30 cm s vyšším okrajem) bude třeba cca 350 ml sladké smetany a jedno vejce navíc. Zeleninu zalijeme ochucenou créme fraiche a pečeme dalších 25 – 30 minut. Zchladlý, ale ještě vlažný quiche krájíme na jednotlivé porce a ihned podáváme… Bylinkové těsto chutná báječně. Pokud nebudete quiche konzumovat po upečení ještě vlažný, trochu...