Zima je období zabíjaček a já se byla letos na jedné takové podívat. Před polednem byla teplota asi mínus 10 stupňů, slunečno. Je spousta možností, jak se zahřát. Taková stopečka hruškovice, svařák či grog přijdou před konzumací čehokoliv tučnějšího k chuti. Osobně se zabíjačkových specialit klidně zřeknu, pouze velmi ráda ochutnám dobrou světlou tlačenku. A to tahle tedy byla… Donesla jsem si domů také trochu škvarků, které mám spojené s další pochoutkou – škvarkovými plackami. Ty byly u nás vždy velmi oblíbené a tak jsem je připravila podle starého rodinného receptu. Na škvarkové placky je třeba: 200 g škvarků 250 g hrubé mouky 250 g hladké mouky 110 g vepřového sádla 250 ml mléka 1 celé vejce 1 lžička krystalového cukru špetka soli 20 g droždí Nejprve si připravíme kvásek. Do mísy rozdrobíme droždí a společně s cukrem utřeme do pěny. Přilijeme několik lžic vlažného mléka a zaprášíme moukou. Mísu přikryjeme utěrkou a na teplém místě necháme kvásek vzejít. Poté smícháme oba druhy mouky, špetku soli a přidáme rozšlehané vejce ve zbylém množství mléka. Přilijeme rozehřáté (ale ne horké) vepřové sádlo a přidáme také kvásek. Těsto dobře propracujeme a poté přisypeme nakrájené škvarky. Ty jsme před tím nakrájeli na menší kousky. Existují názory zda škvarky krájet nebo semlít – jsem rozhodně pro krájení. Těsto necháme opět na teplém místě přikryté utěrkou asi půl hodiny vykynout. Pak rozválíme na asi 1 cm vysoký plát, ze kterého vykrajujeme kolečka. Na každé kolečko pak vtiskneme tupou hranou nože rýhy ve tvaru čtverečků. Přesně tak to babi dělávala… Placky pečeme v předehřáté troubě na 180 stupňů do doby, než přestanou být světlé. Zbarvit je však necháme jen velmi lehce. Ještě vlažné placky jsou opravdová dobrota… Dobrou chuť!...

V zimě, kdy nemáme zeleninu na záhonech, přijde ke slovu hlavně zelenina kořenová. A té, alespoň dle mé chuti, vévodí červená řepa. Receptů na její úpravu asi nebudu mít nikdy dost. Vyzkoušela jsem ji pečenou se špenátem a fetou (ta u vás čtenářů absolutně vede), jako caprese, v salátu s domácí majonézou. Pečenou kořenovou zeleninu, zejména pak řepu, která pečením zesládne, stačí pouze ochutit. A nebo si každou řepnou bulvu zabalte do alobalu a upečte ji jen tak. Je báječná. Zkusila jsem řepu připravit v trochu jiném skupenství. Na přípravu lehkého předkrmu v podobě „verrine“ jsem použila řepnou šťávu. Zeleninové šťávy jsou na našem trhu dost zanedbaná skupina výrobků, takže jsem si ji prostě vyrobila na odšťavňovači. Ze čtyř malých bulviček bylo 250 ml šťávy. Tu jsem zahřála, ochutila krémovým balzamikem, lehce přisolila a přidala rozmíchanou práškovou želatinu. Do skleniček jsem lila pak už téměř vychladlou tekutinu. Druhý den jsem sklenky doplnila podmáslím. Můžete však použít třeba dobrý jogurt, kyšku nebo prostě to, co máte rádi. Povrch pak posypeme nasekanými vlašskými ořechy a zakápneme olivovým olejem. A s klidem můžeme říci, že jsme udělali něco dobrého pro své zdraví… Dobrou chuť!...

Kolegyně se na mne asi domluvily. V tentýž den přinesla jedna krásně barevná rajčátka všelijakých tvarů, druhá sáček plocholisté petrželky. Prý už budu vědět, co s tím. Ony dobře vědí, že se zpracováním jejich přebytků si hravě poradím a ještě navíc mne to bude bavit. Přidala jsem pár hráškových lusků a připravila večeři nebo chcete-li, třeba i snídani. V tom pošmourném a chladném počasí mi všechny ty barvy prostě udělaly ohromnou radost. S barevnými rajčaty si můžeme hrát podle libosti. Salát jen bohatě zakápneme olivovým olejem a zastříkneme citrónovou šťávou. Přidáme listy bazalky, ale já použila místo ní petrželku. Je to velmi příjemná změna. Právě takový salát se krásně hodí třeba k vaječné omeletě. A právě tu jsem si připravila a přidala do ní hrášek, který jsem si natrhala na poli cestou z výletu… Tři vejce rozšleháme vidličkou do pěny, lehce osolíme, opepříme a pro nadýchanost omelety přidáme asi 0,5 dcl sodovky (nebo silně perlivé vody). Vlijeme do máslem vymazané pánve. Až vejce začnou tuhnout, hrášek nasypeme na omeletu. Můžeme přidat i čtvrtky nebo poloviny malých rajčátek. Omeletu posypeme hoblinami parmazánu a posekanou petrželkou… Zbytek rajčat jsem použila na slané koláčky. Z uvedeného množství surovin jich bylo právě šest. Na těsto potřebujeme: 170 g mouky (použila jsem hladkou a celozrnnou v poměru 1 : 1) 75 g másla 1 vejce špetku soli Na náplň: 1 balení ricotty 1 středně velkou cibuli 2 hrsti posekané petrželky 2 lžíce olivového oleje 2 lžíce balsamikového octa sůl rajčata parmazán Z uvedených surovin vypracujeme těsto a zabalené ve fólii ho dáme na půl hodiny do lednice odpočinout. Cibuli nakrájíme na půlměsíčky a zesklovatíme na olivovém oleji. Jakmile začne cibule chytat barvu, zalijeme ji balsamikovým octem. Ještě asi minutu prohřejeme a pak necháme směs vychladnout. Poté cibuli smícháme s ricottou, přidáme nadrobno nasekanou petrželku, směs lehce osolíme. Těsto vtlačíme do formiček, vidličkou propícháme dno a předpečeme v předehřáté troubě na 220 stupňů asi 15 minut. Pak koláčky naplníme směsí z ricotty, povrch obložíme plátky větších a čtvrtkami menších rajčat a pečeme ještě asi 15 minut. Ke konci pečení můžeme koláčky posypat parmazánem. Rajčatové slané koláčky podáváme vlažné, tak je mám nejraději… Dobrou chuť!...

Venku je krásně a některé z nás nutí slunce trochu upravit jídelníček. Je čím dál více lidí, kteří si čím dál častěji odpustí k jídlu maso. Buď jim v horkých dnech ani nechutná nebo se mu prostě vyhýbají z přesvědčení. Nespočet nápaditých zeleninových pokrmů najdeme v indické, mexické, thajské a jakékoliv další kuchyni zemí, kde jsou vysoké teploty na denním pořádku. Nejen takové pokrmy jsou pak také náležitě okořeněny. Když prý máme ostré jídlo, vzniká více tepla a tělo potřebuje více vody. Je tak dobře dodržován pitný režim, tělo se ochlazuje a lépe snáší horko. V této souvislosti jsem se pokusila něco podobného připravit z naší jarní zeleniny, která je právě na trhu. Zcela jsem si vystačila: se svazkem karotky dvěma jarními cibulkami dvěma mladými cuketkami Přidala jsem už jen: 3 celá vejce 200g hladké pohankové mouky trochu čerstvě mletého pepře sůl 2 lžičky ostré Arabské směsi 1 lžíci olivového oleje Pracovní postup je rychlý a velmi jednoduchý. Mrkev, cukety a cibulky včetně jejich zelené natě jsem nakrájela na způsob „julienne“ – tedy na velmi tenké proužky. Přidala jsem tři celá vejce a pak také mouku, ve které jsem rozmíchala čerstvě mletý pepř i přiměřené množství soli. Stačilo vše dobře – nejlépe rukama promíchat. Poté jsem rukama tvarovala placičky a kladla je na plech potřený olivovým olejem. Do zeleninové směsi jsem přidala Arabskou směs, která dodala celému pokrmu velmi pikatní a lehce orientální šmrnc. (Pokud Arabskou směs nemáte, lze použít třeba karí. Silnější nátury mohou namísto toho přidat najemno nakrájenou chilli papričku.) A bez olivového oleje se prostě neobejdu… Placičky jsem pekla v předehřáté troubě na 200 stupňů asi 5-6 minut. Když se jejich povrch zpevnil, obrátila jsem je a pekla dalších 5-6 minut až byly zlatavé z obou stran. Při podávání můžeme placičky pokapat citrónovou šťávou… A aby byl orientální dojem z tohoto velmi jednoduchého jídla dokonalý – podáváme placičky se zakysanou smetanou créme fraiche, do které jsme přidali velkou hrst nadrobno nasekaných mátových lístků. Chladivá a osvěžující chuť smetany je v kombinaci s mátou překvapivá a k pikantním zeleninovým soustům v ústech se báječně hodí. K pití můžeme zcela stylově podávat třeba mátový čaj… A zavzpomínat si nebo se třeba už zase těšit na dovolenou… Dobrou chuť!...

Ke konci roku už to tak chodí. Velmi často připravujeme pohoštění pro přátele a neustále vymýšlíme něco nového nebo nějakou změnu. Sáhla jsem tedy do archivu pro pár tipů na pohoštění. Třeba se vám něco z toho bude hodit. Třeba ovoce. Doma najdeme ovoce z jižněji položených oblastí. Nejčastěji to asi budou mandarinky, pomeranče, banány nebo ananas. Ale ke slovu může přijít i třeba taková obyčejná česká sušená švestka. Zabalte je do slaninového kabátku a podávejte stylově: se slivovicí. A co fíky? Ty můžeme sníst jen tak, upéci je na špízu společně s rybou nebo jen s jiným ovocem. Takové špízy nebo samotné pečené fíky lze s úspěchem podávat také k masu. Já osobně mám také velmi ráda fíky společně s prosciuttem. Když už byla řeč o špízech: Lze je vyrobit prakticky z čehokoliv. Ušetříme tím spoustu nádobí, stačí prostě několik špejlí, jehlic nebo párátek. Ovoce zkombinujeme s dobrým sýrem, šunkou a nebo si vytvoříme špízky ve stylu caprese. Na sváteční stůl, zejména ke konci kalendářního roku, rozhodně patří cokoliv „od ryby“. V tu chvíli mám všechny smysly v pohotovosti, protože cokoliv z vody vytažené mám moc ráda. Jako první lahůdku mám na mysli kaviár. Pokud máte v blízkosti ruský obchod se sušenými rybami a různými typicky ruskými pochutinami, rozhodně tam najdete i ten „pravý ruský“ kaviár, mnohdy prodávaný také vážený. Na opečeném toustu, potřeném máslem je kaviár prostě delikatesa. Kaviár však můžeme podávat společně s bliny z pohankové mouky, které jsme ozdobili kopečkem créme fraiche. Dalšími zástupci z vodní říše jsou dozajista mušle. Příprava očištěných mušlí pak zabere ani ne 15 minut a pohoštění, třeba i z „jedhoho hrnce“ pro všechny u stolu je hotovo. Stejně tak krevety, pro které je nejlepší rychlá úprava na pánvi. Můžeme si je ochutit česnekem a petrželkou nebo přímo v pánvi lehce zastříknout šumivým nebo bílým vínem. Takové krevety pak podáváme třeba s avokádem a domácí majonézou. V našich obchodech už je k dostání také humr. Není to nijak extra velký kus, masem z jeho těla a klepet se rozhodně nepřejíte, ale na stole bude působit dokonale svátečně. Pak tu máme kus ryby, třeba kapra. Jenže toho zná většina bohužel jen smaženého. Když už mám mít na stole kapra, připravím si ho raději na sardeli nebo na lososu. Mou...