Recept jako stvořený pro leden – tedy odlehčený. Moje nejoblíbenější úprava květáku si vás zaručeně získá a budete se k ní, stejně jako já, rádi vracet. Je totiž nenáročná a přitom velmi chutná. Pro zapékací mísu si připravíme tyto suroviny: 2 středně velké květáky 6 šalotek 8 stroužků česneku 200 g kvalitní dušené šunky (já používám „Cotto“) 140 g rajčatového protlaku 0,5 l zeleninového vývaru hrst posekané saturejky 150 g strouhaného parmazánu olivový olej máslo mletý černý pepř dle chuti Postup je prostý. Ve větším hrnci uvaříme v dobře osolené vodě růžičky květáku tak, aby zůstaly o něco více, než „al dente“. Tak si i po následném zapečení zachová své krásné tvary a nestane se z něj kaše. Z uvedeného množství lze v jedné vrstvě naplnit běžně velkou zapékací mísu a třeba i dvě kokotky. Omáčku připravíme v nádobě, kterou lze přiklopit. Bude třeba ji chvilku podusit. Na směsi másla a olivového oleje nejprve osmahneme plátky česneku. Když začne růžovět, přidáme najemno nakrájené šalotky. Necháme zesklovatět a přidáme rajčatový protlak. Používám raději ten bez přidaného cukru. Poté směs zalijeme zeleninovým vývarem. Podle chuti opepříme a přidáme posekané bylinky. Já měla po ruce saturejku, která svou vůní trochu připomíná oregano. K rajčatové omáčce se tedy báječně hodí. Nádobu přiklopíme a dusíme na mírném plameni asi 20 minut, aby se všechny suroviny dobře spojily a omáčka zhoustla. Poté přidáme přibližně dvě třetiny najemno nastrouhaného parmazánu a na velmi úzké proužky nakrájenou šunku. Část šunky si ponecháme na posyp povrchu před podáváním. Zapékací nádobu vyložíme vařeným květákem, v silnější vrstvě zakryjeme omáčkou a zapékáme asi 10 – 15 minut. Pak povrch posypeme hoblinkami zbylého parmazánu a pod grilem zapečeme do doby, než sýr začne zlátnout. Podáváme sypané šunkou a ozdobné bylinkou… V kokotkách pak máme krásný jednoporcový předkrm nebo lehkou večeři… Dobrou chuť!...

Svatomartinská husa už je snědena, ale to neznamená, že si nemůžeme pro kteroukoliv sváteční příležitost na huse pochutnat. Letos jsem se hned po svátku Svatého Martina vydala na pár dnů do přírody – na mou oblíbenou Šumavu. V chalupě, kde v kuchyni praskají kamna a dřeva není nikdy dost, se v chladném počasí vaří nádherně. Rozhodla jsem se proto i tentokrát užít si vaření ve stejných podmínkách, v jakých jsem loni připravovala perličku s kaštanovou nádivkou. Času byl dostatek a navíc: Tučnější porce lze kdykoliv spálit na pěší túře. Zatímco v Praze byla inverze, při cestě na Antýgl, Turnerovu chatu nebo Modravu bylo slunečno a mrazivo. Takové počasí mám moc ráda. Kolem kamenů v řece Vydře se už začaly tvořit ledové plochy a téměř každý tekoucí pramínek vody v lese byl už také pod ledem. Na pastvinách se pásly různobarevné krávy a na Turnerově chatě jsem znovu měla štěstí na Vydrýska, letos tam byli dokonce dva… Den, který jsem se rozhodla věnovat vaření, byl asi nejchladnější, ale o to více fotogenický… Příprava slavnostního pozdního oběda bude náročná a dlouhá a proto bylo třeba den zahájit vydatnou snídaní… Husu, objednanou a zakoupenou u chovatele v pražské Holešovické tržnici, jsem večer před přípravou důkladně očistila, z břišní dutiny vyjmula přebytečné sádlo (to jsem později přidala k huse do pekáče) po povrchu i uvnitř řádně nasolila a okmínovala. Huse je třeba odříznout koncové části křídel a společně s droby je později použít třeba na vývar nebo kaldoun. Do bříška se šestikilové huse také vešla tři krásná jablíčka. Jejich vůně při pečení rafinovaně prostoupí husí maso a dodá mu lahodnou chuť. Kůži husy je dobré na bocích a v okolí stehen opatrně propíchnout kuchyňskou jehlou, aby se sádlo lépe vypékalo. V žádném případě se ale nesmí píchnout až do masa. Vytékala by pak z něj i šťáva a pečínka by byla příliš vysušená. Husu jsem už na pekáči dobře zakryla alobalem, aby se kůže záhy nepřipálila, podlila trochou vody a pekla velmi pomalu. Maso tak zůstalo krásně šťavnaté a já měla čas připravit všechny přílohy. Husu jsem zpočátku asi 1 hodinu pekla obrácenou na pekáči prsíčky dolů. Po hodině jsem ji obrátila a pekla ji na zádech za občasného mírného podlévání horkou vodou...

Krásně oranžová, hustá a vynikající. Vždy zahřeje nejen naše tělo. Její nádherná barva a vůně je příjemná i pro naše smysly. Právě taková je dýňová polévka, která nám už připadá jako nejběžnější způsob zpracování dýní. O dýňové polévce jsem se sice na svém blogu zmínila už kdysi, avšak jen tak mimochodem, v článku, který se kromě dýní věnoval především našim kocourům. Tehdy jsem ještě netušila, že jeden z kocourků je vlastně kočička. A tak receptu na dýňovou polévku letos hodlám věnovat více prostoru. Způsobů přípravy dýňové polévky existuje mnoho a tak nabízím ten svůj: Budeme potřebovat: 1 středně velkou dýni Hokaido 3 lžíce olivového oleje plátek másla pár stroužků česneku 1 cibuli asi 1l zeleninového vývaru zakysanou smetanu sůl dle chuti muškátový oříšek dýňový olej na ozdobu a dochucení Česnek oloupeme a nakrájíme. Můžeme klidně nahrubo – směs se bude mixovat. Na olivovém oleji a másle česnek osmahneme, přidáme nakrájenou cibuli. Poté přidáme kusy dobře omyté dýně, zbavené semínek uvnitř. Dýni Hokaido není třeba při jakékoliv tepelné úpravě zbavovat slupky. Vše zalijeme zeleninovým vývarem tak, aby byly kusy dýně ponořené. Vaříme asi 25 minut, do změknutí dýňové slupky. Vše poté rozmixujeme ponorným mixérem. Můžeme dle chuti lehce přisolit. Teď už jen přidáme smetanu. Čím tučnější, tím lépe bude chutnat a také z toho důvodu, že ta nejtučnější se zcela jistě nesrazí. Podle chuti nastrouháme do polévky muškátový oříšek. Polévku podáváme v nahřátém talíři. Povrch lehce zakápneme olejem z dýňových semínek. Má báječnou ořechovou chuť a vůni a k polévce se výborně hodí. Můžeme znovu lehce nastrouhat muškátový oříšek. Jeho vůně je pro mne u této polévky neodmyslitelná. S oblibou do hustých zeleninových polévek přidávám šalvějové chipsy. Je to jediná bylinka, která je v zimě na záhoně a je vhodná pro tento způsob zpracování. Jak známo, dýně a šalvěj jsou velké kamarádky, a proto se v tomto případě šalvějové chipsy hodí dvojnásob. Stačí pár lístečků krátce opéci do křupava na olivovém oleji. Já dostala nedávno jako dárek super mini pánev, která je pro tento účel jako stvořená. Na práci s lístky šalvěje bude nejvhodnější kuchařská pinzeta. A můžeme podávat… Dobrou chuť!...

Dýně je v kuchyni doslova poklad, znovu se mi to potvrdilo. Už dávno jsem chtěla vyzkoušet výrobu macarons, třeba jen proto, že jsem je už několikrát ochutnala. Vždy byly naplněny sladkým krémem nebo třeba zavařeninou. Ale jak jsem zjistila ve Francii, macarons nemusí být připravovány pouze se sladkou náplní. I když: dýně tak, jak jsem ji připravila já, je nakonec sama o sobě sladká dost. Ostatně recept, poučení i další inspiraci o výrobě této speciality jsem čerpala především z publikace „Macarons“, kterou jsem si pořídila. Věděla jsem, že se k prvnímu pečení asi dostanu až na podzim a proto v mé první internetové objednávce potravinářských barev nechyběla oranžová. Výroba macarons je tak trochu alchymie a tak jsem se držela tohoto receptu: 200 g cukru moučka 110 g mandlové mouky 90 g bílků (já potřebovala ze 4 vajec) asi 3 dny uleželé v lednici 50 g cukru krupice potravinářské barvivo Moučkový cukr a mandlovou mouku jsem lehce rozmixovala a přes síto nasypala do mísy. Ve druhé větší míse jsem našlehala bílky, které jsem včas vyndala z lednice, takže měly pokojovou teplotu. K nim jsem postupně přisypávala krupicový cukr. Do ušlehaného sněhu jsem přidala barvivo – stačila trocha na špičku lžičky. Poté jsem postupně přidávala prosátou směs cukru s mandlovou moukou. Touto oranžovou hmotou jsem naplnila zdobící sáček s hladkou špičkou o průměru asi 8 mm a nanesla ji na plech. Ten jsem si před tím vyložila silikonovou podložkou, speciálně určenou pro výrobu macarons, kterou jsem si pořídila při návštěvě Francie. Jinak lze použít pečící papír, ale vězte, že se silikonovou podložkou jde výroba macarons mnohem snáz, a to i tehdy, když není k jejich výrobě přímo určená. Pokud se tedy pro jejich výrobu rozhodnete, určitě doporučuji použít alespoň hladkou silikonovou podložku. Plechem jsem pak několikrát silně udeřila o stůl. Účelem tohoto počínání je docílit, aby se nejen z povrchu sněhové hmoty odstranily vzduchové bublinky, které by jinak při pečení způsobily popraskání. Takto připravená kolečka jsem nechala na plechu odpočívat – zaschnout téměř hodinu. Poté jsem je pekla v troubě předehřáté na 155 stupňů 15 minut. Upečená kolečka – skořápky jsem nechala zcela zchladnout a poté je dva dny uchovávala v lednici v uzavřené nádobě. Náplň jsem připravila z dýně Hokaido....

Kolegyně se na mne asi domluvily. V tentýž den přinesla jedna krásně barevná rajčátka všelijakých tvarů, druhá sáček plocholisté petrželky. Prý už budu vědět, co s tím. Ony dobře vědí, že se zpracováním jejich přebytků si hravě poradím a ještě navíc mne to bude bavit. Přidala jsem pár hráškových lusků a připravila večeři nebo chcete-li, třeba i snídani. V tom pošmourném a chladném počasí mi všechny ty barvy prostě udělaly ohromnou radost. S barevnými rajčaty si můžeme hrát podle libosti. Salát jen bohatě zakápneme olivovým olejem a zastříkneme citrónovou šťávou. Přidáme listy bazalky, ale já použila místo ní petrželku. Je to velmi příjemná změna. Právě takový salát se krásně hodí třeba k vaječné omeletě. A právě tu jsem si připravila a přidala do ní hrášek, který jsem si natrhala na poli cestou z výletu… Tři vejce rozšleháme vidličkou do pěny, lehce osolíme, opepříme a pro nadýchanost omelety přidáme asi 0,5 dcl sodovky (nebo silně perlivé vody). Vlijeme do máslem vymazané pánve. Až vejce začnou tuhnout, hrášek nasypeme na omeletu. Můžeme přidat i čtvrtky nebo poloviny malých rajčátek. Omeletu posypeme hoblinami parmazánu a posekanou petrželkou… Zbytek rajčat jsem použila na slané koláčky. Z uvedeného množství surovin jich bylo právě šest. Na těsto potřebujeme: 170 g mouky (použila jsem hladkou a celozrnnou v poměru 1 : 1) 75 g másla 1 vejce špetku soli Na náplň: 1 balení ricotty 1 středně velkou cibuli 2 hrsti posekané petrželky 2 lžíce olivového oleje 2 lžíce balsamikového octa sůl rajčata parmazán Z uvedených surovin vypracujeme těsto a zabalené ve fólii ho dáme na půl hodiny do lednice odpočinout. Cibuli nakrájíme na půlměsíčky a zesklovatíme na olivovém oleji. Jakmile začne cibule chytat barvu, zalijeme ji balsamikovým octem. Ještě asi minutu prohřejeme a pak necháme směs vychladnout. Poté cibuli smícháme s ricottou, přidáme nadrobno nasekanou petrželku, směs lehce osolíme. Těsto vtlačíme do formiček, vidličkou propícháme dno a předpečeme v předehřáté troubě na 220 stupňů asi 15 minut. Pak koláčky naplníme směsí z ricotty, povrch obložíme plátky větších a čtvrtkami menších rajčat a pečeme ještě asi 15 minut. Ke konci pečení můžeme koláčky posypat parmazánem. Rajčatové slané koláčky podáváme vlažné, tak je mám nejraději… Dobrou chuť!...