Blíží se svátek Svatého Valentýna. Jeho oslavy jsou pro mnohé spojeny s konzumací vybraných lahůdek, většinou v podobě čokolády a mořských plodů. Tyto potraviny jsou všeobecně považovány za afrodiziaka. Počítáme však mezi ně také ořechy, jahody, lanýže, kaviár a dokonce chilli. Možná si vyjdete ve dvou do restaurace, ale možná si připravíte lehkou večeři pro dva doma ve své kuchyni. A pokud Valentýna neslavíte, i tak je tu možnost, jak se potěšit dobrým jídlem. A můžeme začít třeba předkrmem: Lososovým tatarákem, někdy také nazývaným lososový tartar. Na předkrm pro dva si připravíme: 150 g čerstvého lososa 1 rajče 1 lžíci kaparů 1 šalotku 1 limetku svazek pažitky sůl (nejlépe mořskou) pepř 3 – 4 lžíce kvalitního olivového oleje Začneme přípravou ryby. Pokud máme filet s kůží, je nejlépe ji odříznout ostrým nožem v poloze, kdy je kůže na prkénku a rybí maso navrchu. Tak filet zbavíme kůže nejlépe, aniž by na ní zůstaly zbytky rybího masa. Další důležitá věc jsou kosti. Někdy bývá v prodeji maso již dokonale vykostěné. Pokud ne, vytaháme kosti po směru vláken masa. Velmi dobře se v tomto případě pracuje s pinzetou. Takto je rybí filet připraven k pečení na pánvi nebo právě pro výrobu tartaru. Maso nakrájíme na co nejmenší kostičky. Výsledná hmota bude na talíři lépe držet tvar. Před krájením všech zbývajících surovin zbývá ještě oloupat rajče. Do misky s vroucí vodou vložíme rajče, které jsme na jeho špičce nařízli do kříže. Po chvilce rajče vložíme do nádoby s ledovou vodou. Naříznutá slupka se trochu zkroutí a loupání nám pak půjde jako po másle. Z rajčete odstraníme semínka a jeho díly nakrájíme na co možná nejmenší kostičky. Stejně tak najemno pokrájíme šalotku, pažitku a kapary. Bohatě zakápneme olivovým olejem, vše smícháme a podle své vlastní chuti osolíme a opepříme. Nakonec zakápneme šťávou z limetky. Dodá předkrmu svou typickou vůni. Na množství šťávy také záleží, jak moc zůstane rybí maso syrové. Ideální je v tomto případě šťáva jen z poloviny limetky. Podobně můžeme připravit také ceviche a to nejen z lososa. Připravujeme-li tzv. ceviche, krájíme maso na poněkud větší kousky a limetkové šťávy dáme více, třeba i z několika plodů. Rybí maso v ní získá takovou strukturu, jako by bylo tepelně upraveno. Směs necháme...

Už se nám začínají na záhonech a políčkách povalovat. Jsou oranžové, obrovské i menší. Dýně všech možných odstínů a tvarů. Současně s tím se vynoří spousta dýňových receptů, protože dýně má velmi mnoho způsobů zpracování. Můžeme ji přidat do buchet, perníku, uvařit si polévku, pečenou dýni s bylinkami. Já tentokrát zkusila dýňové risotto, jednu z verzí pravého italského risotta. Místo rýže jsem však použila pohanku. Pro někoho nezvyklá a možná ne moc chutná věc. Pohanka má však velmi mnoho prospěšných látek a při správné úpravě je velmi chutná. Ostatně, o skvělé chuti pohankového risotta jsme se mohli přesvědčit na letošním Prague Food Festivalu. Kdo je na pohanku zvyklý, velmi si pochvaloval. Pro ostatní by byl dobrý dojem z takového risotta pouze otázkou času. Na takové risotto budeme potřebovat: 6 hrstí suché pohanky 2 lžíce olivového oleje 20 g másla 1 střední cibuli 3 stroužky česneku 1,5 dcl suchého bílého vína asi litr zeleninového vývaru 2 hrsti jemně strouhaného parmazánu (lze použít výborný Gran Moravia) 100 g vychlazeného másla Na dýňové ragú, které si připravímě odděleně od risotta, budeme potřebovat: asi polovinu dýně Hokaido o velikosti míče na házenou 🙂 50 g másla 1 dcl suchého bílého vína případně trochu zeleninového vývaru na nezbytné podlévání Dýni oloupeme, zbavíme semínek a dužinu nakrájíme na malé kostičky. Na pánvi si rozehřejeme kus másla a na něm necháme dýni slabě ovonět. Pak přilijeme bílé víno a kostičky dusíme pod pokličkou do měkka. Měly by držet tvar, ale nebýt tvrdé na skus. Budeme je dusit přibližně po celou dobu přípravy risotta, tj. asi 20 minut. Je-li to třeba, mírně je podléváme vývarem tak, aby ragú po změknutí pokud možná neobsahovalo tekutinu. Do hrnce (v něm dělám tohle risotto nejraději) dáme olivový olej, máslo a rychle osmažíme nadrobno nakrájenou cibulku s nasekaným česnekem. Přisypeme pohanku. Odměřila jsem na každou porci asi šest hrstí. Pohanka už svou velikost do konce vaření o mnoho nezmění – nenabude. Na rozdíl od rýže. Pohanku promícháme, opečeme společně s cibulkou a zalijeme bílým vínem. Jakmile se víno odpaří, začínáme dolévat vývar. Vždy přilijeme asi jednu naběračku a stále mícháme. Takto postupujeme do doby, dokud pohanka nebude „al dente“. Pohanka je měkká. Můžeme tedy přistoupit k závěrečné fázi. Přisypeme parmazán a...

Květák – někdy a někým neprávem opomíjená zelenina. Každý z nás určitě zná smažený květák, který bývá nedílnou součástí nabídky vegetariánských jídel v běžných restauracích. Přestože smažená jídla doma v podstatě nevařím, musím se přiznat, že si tak dvakrát v roce smažený květák prostě dám. Někdy ho vystřídám se smaženým sýrem. Květák pak existuje ještě v podobě květákového mozečku – podivná míchaná věc, která ne každému chutná. Květák neboli lidově karfiol (Brassica oleracea convar. botrytis) Květák je zelenina příbuzná kapustě a zelí. Mark Twain, který měl květák v oblibě, o něm dokonce napsal: „Květák není nic jiného než zelí s vysokoškolským vzděláním“. Květák patří mezi nejdůležitější zeleninu s protirakovinnými účinky a jeho pravidelná konzumace značně snižuje riziko rakoviny tlustého střeva i dalších orgánů. Je skvělou součástí zdravé výživy a perfektní součástí jídelníčku, pokud jste se dali a redukční dietu nebo si třeba jen chcete udržet dobrou postavu. Květák obsahuje řadu vitamínů, zejména řady B – B1, B2, B6, niacin, kyselinu listovou a pantotenovou, vitamín A, C, E, K a biotin. Z minerálů pak vápník, draslík, sodík, hořčík, mangan, železo, zinek, fosfor, síru a molybden. Dále má organické kyseliny, vlákninu, bílkoviny, enzymy, silice a řadu dalších důležitých látek. Květák přispívá ke zlepšení obranyschopnosti organismu, brání vzniku osteoporózy, lámavosti nehtů a má i příznivý vliv na tvorbu kolagenu. Květák není ale vhodný pro nemocné se dnou a chronickým zánětem jater a žlučníku, protože obsahuje puriny. Bílé růžice květáku, které konzumujeme, nejsou květy, ale zdužnatělé stonky a větévky. Některé důležité látky v květáku se dlouhým vařením ničí, proto je nejlepší ho jíst syrový, lehce vařený nebo ohřátý v mikrovlnné troubě. Před kuchyňskou úpravou ponoříme květák do osolené vody, aby odplaval hmyz. Vaříme ho tak, že jej dáme do vařící vody a povaříme odkrytý, aby unikaly pachy. Trocha mléka přidaná do vody pomůže tomu, aby květák zůstal bílý. Vaříme-li jej na salát, můžeme do vody přidat trochu octa nebo citrónové šťávy. zdroj: internet Když se vám dostanou do ruky barevné květáky, jaké jsem náhodou koupila, byl by hřích je naprosto rozvařit nebo osmažit. Zkusme tedy třeba křupavý a barevný salát. Na salát jsem si připravila: 3 menší květáky různých barev 2 červené papriky 100 g italské mortadely Na zálivku: šťávu z jednoho pomeranče...

Udělala jsem si další výlet do Brna, takže bylo jasné, že se znovu půjdu podívat na Zelňák. Zelenina a ovoce jsou tam radost pohledět. Koupila jsem mladou červenou řepu a mrkvičky. Mladá zelenina se báječně hodí na pečení. Doma jsem ještě přidala několik žlutých mrkví. Nad tou utěšenou hromádkou kořenové zeleniny se mně vybavil jeden z receptů Jamie Olivera. Nechala jsem se jím inspirovat a dala se do vaření. O barevné mrkvi Dnes je mrkev samozřejmě všude oranžová. Jenže to je teprve od 16. století. Do té doby bývala hlavně bílá, tu a tam také žlutá a někdy dokonce fialová. Na oranžovo ji přebarvili Holanďané, aby tím vzdali hold královské (oranžské rodině). Jinobarevné mrkve opravdu nemají právo si říkat karotka, protože neobsahují karoten, ale třeba látky: xantophylls (žlutá), lycopene (červená), anthocyanine (fialová a černá). Tmavé mrkve jsou prý ještě zdravější než oranžová, protože kromě vitamínů (hlavně A) obsahují také ještě antioxidanty, které jsou dnes už známým elixírem mládí obsaženým též v červeném víně. zdroj: Pravicová kuchařka Řepě a mrkvi odkrojíme natě, můžeme ponechat krátké stonky kvůli dekoraci. Řepě odkrojíme spodní část. Na pečení si kromě zeleniny přiravíme: 5 stroužků česneku olivový olej čerstvě mletý pepř hrubou mořskou sůl svazek šalvěje svazek majoránky dobrý vinný ocet (světlý či tmavý) malinový balzám (nebo krémové balzamiko s ovocnou příchutí) Zeleninu dobře omyjeme, větší mrkve rozpůlíme a předem vaříme v páře asi 20 – 30 minut. Do pečící nádoby nalijeme 4 lžíce olivového oleje a vsypeme vychladlou zeleninu. Tu osolíme, opepříme a opět bohatě zakápneme olivovým olejem. Přidáme oloupané stroužky česneku a rukama vše dobře promícháme. Snažíme se ponechat mrkev na jedné a řepu na druhé straně. Každnou z nich budeme totiž ochucovat jinak. Nahrubo nasekanou nebo natrhanou šalvěj promícháme s červenou řepou. Natrhanou majoránku promícháme s mrkví. Červenou řepu ochutíme malinovým balzámem. Mrkev zastříkenem dobrým vinným octem. Nádobu vložíme do předehřáté trouby a pečeme asi půl hodiny na 200 stupňů. Červená řepa pečením hodně zesládne a ovocná chuť octa se k ní báječně hodí. Mrkev je křehká a voní bylinkami. Takto upečená zelenina je vynikající přílohou k pečenému masu. Dobrou chuť!...

Léto, dovolená, teplé letní večery, grilování, maso. A kocouři už se začínají opalovat… To všechno se mi v těchto horkých dnech vybavuje každou chvíli. A ke grilovanému masu se výborně hodí tahle původem řecká příloha, omáčka, dip… prostě Tzatziki. Tento pokrm má různé podoby v mnoha zemích. Vůbec nejlépe by bylo použít na výrobu pravý řecký jogurt. Pokud však zrovna není po ruce, použijte hustší a méně kyselý bílý, nelépe přes plátno odkapaný jogurt. Výsledek je báječný, ale nic nechutná jako originál. Na výrobu tzatziki budete potřebovat: dvě salátové okurky svazek čerstvého kopru dva stroužky česneku šťávu z jednoho citrónu olivový olej extra-virgine čerstvě mletý černý pepř sůl a hlavně ten jogurt Okurku oloupeme, nastrouháme na hrubém struhadle a důkladně ji vyždímáme. Když říkám důkladně, tak myslím tolik, že se množství v misce zmenší na čtvrtinu. Nebo alespoň na třetinu. Ždímání vám půjde nejlépe, pokud nastrouhanou okurku přesypete do cedníku a budete mačkat rukou. Nebo si berte do dlaně vždy část nastrouhané okurky a mačkejte ji jako malý gumový míček na posilování dlaní. Chce to trochu trpělivosti, protože na tom bude záviset výsledek. Tzatziki musí být husté, nesmí téci jako koprová omáčka ke knedlíkům! Když máte pocit, že už jste ždímali dost, zkuste to ještě jednou. Pro jistotu. Na dvě okurky je množství jogurtu asi jako z velkého kelímku (400g?). Pak do celé směsi přidejte nadrobno posekaný kopr a nešetřte! Jeho chuť je v tomto jídle velmi zásadní. A teď česnek. Nechci psát nějaké přesné pravidlo, je to věc individuální chuti, ale já dávám 1 velký stroužek na 1 okurku. Česnek prolisujeme a přimícháme k okurce. Jsem velký milovník česneku, ale více bych už asi nedávala. Po vychlazení směsi se pořádně odleží a pak už by zanikla chuť ostatních přísad. Teď přidáme šťávu z jednoho citrónu. Kdyby vám připadalo, že stačí z poloviny citrónu, nechte to tak. Potom podle chuti přisolte, opepřete (pozor, i to se odleží) a nalijte přibližně lžíci olivového oleje. Ten můžete použít i na konečnou ozdobu. Teď už jen nějaké to grilované maso, bílou bagetku a můžeme hodovat! Dobrou chuť!...