O prospěšnosti červené řepy už toho bylo napsáno dost. Je zdravá, má krásnou barvu a je chuťově vynikající. Mám tady další tip na její využití. Jednoduchý a rychlý postup. Budeme potřebovat: středně velké bulvy červené řepy – asi 10 ks 150 g čerstvých špenátových listů 200 g sýra Feta hrubá mořská sůl čerstvě mletý pepř několik snítek tymiánu 2 lžičky římského kmínu nebo obyčejného „českého“ kmínu panenský olivový olej červený vinný ocet Římský kmín – cumin (džira) Je to koření především arabských a muslimských zemí, ale také dalších zemí kolem Středozemního moře. Má odlišnou a výraznou chuť i vůni oproti našemu kmínu. Pro jeho výrazné aroma se používají menší dávky celého nebo mletého cuminu. Je součástí kari koření a dalších směsí. V Africe se přidává do tažinu, do kuskusu. Ve Španělsku se míchá se skořicí, v arabských zemích s koriandrem, kurkumou, kardamomem. Směsím dodává exotickou chuť. zdroj: www.koreni.cz Řepu oloupeme, nakrájíme na čtvrtiny a vložíme do pečící nádoby, ve které jsme dno notně pokapali olivový olejem. Osolíme, opepříme, přidáme římský kmín a snítky tymiánu. Římský kmín (cumin) má velmi zvláštní chuť, která nemusí každému vyhovovat. K řepě se docela dobře hodí i „český“ kmín; s klidným srdcem tedy použijte kmín obyčejný. Znovu bohatě zakápneme olivovým olejem. Dáme do trouby a pečeme, dokud kousky řepy nezačnou měknout. Lépe, když pečící nádobu přikryjeme, aby se řepa dříve nespálila. Na přikrytí můžeme použít alobal nebo navlhčený pečící papír (stejně jako zde). Až bude řepa téměř měkká, přidáme propláchnuté listy špenátu, kostičky sýra Feta a vše promícháme. Zastříkneme dobrým vinným octem. Vše znovu promícháme a pečeme ještě asi 10 minut. Podávat můžeme teplé jako samostatný pokrm nebo jako salát společně s kouskem přírodně opečeného masa… Dobrou chuť!...

Jak tohle jídlo vlastně nazvat? Také třeba „dietní Bigos“. Hodně se Bigosi podobá a je to vlastně jeho odlehčená verze. Ideální nádobou na přípravu bude znovu náš starý známý litinový hrnec. Jídla, která musí dlouho probublávat, jsou pro zimu a litinový hrnec jako stvořená. V průběhu přípravy tohoto receptu jsem však zjistila, že ten můj hráškově zelený litiňáček začíná být malý. Ale nakonec se tam všechna ta drůbež vešla. Nic jiného jí prostě nezbylo. Něco o kysaném zelí: Po 1 až 3 měsíčním kvašení se kysané zelí dá v chladnu nebo po sterilaci uchovat několik měsíců až do sklizně čerstvého zelí. Kysání tedy umožňuje, aby se zelí mohlo konzumovat po celý rok. Obsah vitamínu C je v kysaném zelí dokonce vyšší než v čerstvém, což je důsledek činnosti bakterií mléčného kvašení. Již 200 g kysaného zelí pokryje u člověka denní potřebu vitaminu C. Kromě toho při kvašení vznikající kyselina mléčná je nejenom chuťově lahodná, ale také zdravá, což se o kyselině octové, používané ke konzervaci, říci nedá. Zelí působí také proti depresím a obsah vitamínu B12 je dobrý pro nervovou soustavu. Vysoké množství vitamínu C zvyšuje imunitu a je velice potřebné ke tvorbě hormonů. V kysaném zelí najdeme také draslík, železo, vápník a zinek. Zelí umožňuje bojovat proti únavě, zlepšuje obranyschopnost organismu a zvyšuje odolnost proti stresu. Dále aktivuje imunitní systém v boji proti virům a bakteriím, posiluje organismus proti infekcím. Snižuje také vysoké hodnoty krevního tlaku a zároveň aktivuje funkci střev a vylučování toxických látek. Podporuje i látkovou výměnu a má odvodňující účinek, a proto umožňuje rychlé odstraňování odpadních látek z těla. zdroj Internet Takže postupně do litiňáčku přišlo: 1000 g kysaného bílého zelí 8 kuřecích špalíčků (horních stehen) bez kůže 2 kachní zadní čtvrtky (s kůží) 4 cibule 200 g sušených švestek 2 hrsti sušených hub 2 bujónové kostky 1 rajský protlak 1,5 dcl suchého červeného vína bobkový list nové koření celý pepř mletý pepř sůl dle chuti (dle mé zkušenosti solit není třeba) Houby jsou nasušené z loňského sběru a nádherně voní… Nejprve si připravíme maso. Kdo by chtěl mít toto jídlo ještě více dietní, může použít oba druhy masa bez kůže. Já mám ale vůni kachního tuku ráda a tak jsem zadní kachní čtvrtky použila...

A mám tady znovu cukety. Tentokrát ne baculaté, ale krásně sluníčkově žluté. Možná jsem je mohla nakrájet do nějaké směsi, která by pak byla krásně barevná, ale co takhle je naplnit? Kuskus je báječná příloha a stejně tak jako rýže je vhodný pro různé plnění zeleniny. Tak se dáme do toho. Připravíme si: 2 větší cukety několik cherry-rajčátek 1 cibuli pár stroužků česneku sůl, pepř olivový olej kuskus bylinky na ovonění (já měla tymián, saturejku a oregáno) Cukety vydlabeme a část vnitřků cuket nakrájíme společně s cherry-rajčátky. Cibuli na velmi drobné kostičky, česnek nasekáme. Mezi tím si připravíme kuskus. Odměřila jsem si šest hrstí do misky. Pak zalijeme bylinkovým nebo zeleninovým vývarem, asi půl centimetru nad vrstvu kuskusu. Misku přikryjeme a počkáme asi 10 minut. Na pánvi ohřejeme trochu olivového oleje a v pořadí: česnek, cibule, vnitřky cuket a rajčata přidáme a velmi lehce promícháme. Směs můžeme ovonět bylinkami, které pak z pánve zase vyndáme. Tymián se k rajčátkům výborně hodí a saturejka – to je dle mého názoru rozcestí tymiánu a rozmarýnu. Prostě moje milované bylinky. 🙂 Bylinky jsme z pánve vyndali, pánev odstavíme z tepelného zdroje a do zeleninové směsi přidáme kuskus. Vydlabané poloviny cuket lehce osolíme a opepříme a naplníme kuskusem se zeleninou. Plnění jde nejlépe velkou lžící. Pak cukety dáme do předehřáté trouby a pečeme asi 25 minut. Pokud jsou cuketky mladé, klidně mohou zůstat trochu křupavější. Ke konci pečení můžeme posypat parmazánem nebo jiným oblíbeným sýrem. Připravili jsme si tak trochu „dva v jednom“, protože s přílohou už se vařit nemusíme. Tak dobrou chuť!...

Pro nás zatím ne zrovna obvyklá a typická věc. Teď, v době výroby různých chutney a marmelád jsem se také nechala inspirovat. Potřebujeme jen větší množství cibule a já si na to vyhradila část jednoho deštivého odpoledne. Na cibulovou marmeládu je třeba: 1 kg žluté cibule 4 ks červené cibule 1/8 másla (třeba s kapkou olivového oleje) 3 lžíce medu 2 lžíce hnědého cukru balzamikový ocet sůl, pepř dle vlastního uvážení Cibuli oloupeme a nakrájíme na proužky. Až si utřeme slzy, dáme si na sporák rozehřát tuk. Použila jsem máslo, protože chuť cibule na másle má své kouzlo. Přidala jsem, možná ze zvyku, trochu olivového oleje. Mám to tak prostě ráda. Přemýšlela jsem, v čem se celé to množství bude tak nejlépe míchat a nebude se připalovat. Nakonec moje volba padla na litinový hrnec. A ukázalo se, že jsem se nemýlila. Teplo se po silných stěnách rovnoměrně rozloží, takže se cibule nepřipaluje, ale je jí pořádně horko 🙂 Až se množství cibule v hrnci zmenší tak o polovinu, dochutíme cukrem, medem, balzamikem a solí – vším podle vlastní chuti. Mnou uvedené množství je orientační. Jako parfém můžeme použít snítku tymiánu, kterou před naplněním do sklenic zase vyndáme. Teď už jen trpělivě mícháme a ochutnáváme. Když se ručičky na hodinách posunou asi o hodinu a půl, máme možná hotovo. Cibule by měla být krásně vláčná a neměla by křupat. Hotovou cibulovou marmeládu plníme do sklenic, které jsme před tím vylili vařící vodou a nechali vyschnout. Recept jsem vyzkoušela poprvé a zařadila jsem jej rovnou mezi „Oblíbené evergreeny“. Cibule takto upravená je a hlavně v zimních měsících bude výborná k pečenému masu. A také nám tahle zvláštní marmeláda dokáže chuť obyčejné obložené sýrové bagety posunout na stupeň nejvyšší. To je přesně případ, kdy jsem se na cibulovou marmeládu nechala nachytat já. Tip na závěr: Uvedené množství cibule je na dvě, maximálně tři menší sklenice. Aby z toho všeho mohl být třeba i nějaký ten chutný dáreček pro radost, bude to chtít větší hrnec a více času. Ale určitě to stojí za to. Dobrou chuť!...