Cesta na severozápad – nápoj, který zahřeje

Všem čtenářům bych ráda ještě jednou popřála hodně zdraví a štěstí v roce 2009 a můžeme zase začít kuchtit :-)))

První dny roku 2009 jsem strávila na nádherně zasněžené Šumavě.

Říkám nádherně zasněžené, protože sníh a hory k sobě tak nějak patří. O sněhu ve městě už tohle mínění nemám. To cestování je tak nějak složitější. Ale zpět k té Šumavě. Počasí bylo přímo na objednávku.

Od rána svítilo slunce a přes den bylo nebe modré jako šmolka a mráz udržoval sníh v křupavém stavu. Občas se z nebe začaly snášet sněhové vločky, které se ve slunci třpytily jak ty nejkrásnější brilianty.

Jeden den jsem si docela fajn zalyžovala. To, aby se člověk připravil na ty větší kopce, které mne v březnu zase čekají v Itálii. A druhý den jsme vyrazili na túru k Černému jezeru.

Mrzlo tak, že voda, kterou jsme v malých plastových lahvičkách měli s sebou, i přes drsný pohyb rychlé chůze skoro zmrzla. I když už jsme touto cestou šli několikrát, v tomhle počasí to byla pro mne novinka a stálo to za to.

A po několika kilometrech na zdravém vzduchu a v mrazu přijde k chuti dobrý nápoj na zahřátí. Tak tady je:

Nápoj, o kterém bude řeč, dostal svůj název zřejmě podle stejnojmenné knížky, kde se o něm také píše.

Podívejte se, jak jeho přípravu popisuje spisovatel Kenneth Roberts ve svém rozsáhlém historickém románu Cesta na severozápad, který vypráví pohledem malíře Langdona Towna příběh majora Roberta Rogerse, dobrodruha a velmi schopného velitele jednotek rangerů, bojujících v období francouzských a indiánských válek v polovině 18. století na straně Britů a kolonistů :

„Cap popadl misidlo a dal se do práce. Nasypal do něho dva šálky javorového cukru, přidal na prst horké vody a míchal, až se cukr rozpustil, potom tam nalil dva mázy rumu, přidal hroudu másla jako pěst a hrst mleté skořice. Konečně dolil misidlo vřelou vodou až po okraj. V šálcích, které nám Cap podával, byl rum změněn jakoby zázrakem. Směs byla lahodná a sladká – chutnala nevinně jako syrob proti kašli.“

Už jen zbývá dodat, že tento grog určitě nedělal z tuzemáku… A také se v románu nepíše, jaký mělo misidlo objem, když uvážíme, že dva mázy jsou téměř tři litry rumu.

Pro moji verzi tohoto příjemně voňavého zimního nápoje si připravíme:

• kus celé skořice

• 4 hřebíčky
• 1/4 l vody (něco se vyvaří)
• 0,5 dcl třtinového rumu (např. Kapitán Morgan)
• oříšek másla
• třtinový cukr nebo javorový sirup

Do hrnce s vodou dáme skořici, hřebíček a přivedeme k varu. Do šálku si nalijeme rum (který rozhodně nebyl v lednici) a dáme máslo. Pak přelijeme „ovoněnou“ vodou, ze které jsme vyjmuli koření a dle potřeby dosladíme třtinovým cukrem.

Pijeme horké nebo velmi teplé …

… a pak už se jen pohodlně posadíme a vedle nás se uvelebí vrnící kocour, pokud je nějaký po ruce. Vezmeme do ruky knížku a budeme dál hledat cestu na severozápad společně s majorem Rogersem…

Share