Letní piknik (1.) – jahody, Wimbledon a ještě jeden dezert…
Čvn 29
V horkých letních dnech, jaké nastaly právě teď, je nejlépe najít si v přírodě příjemné místo k odpočinku. Ty báječné chvíle si také můžeme sem tam zpestřit dobrým lehkým jídlem. V příštích dnech jsem pro vás přichystala pár nápadů a receptů pro podobná zahradní posezení. Já si takové místo našla na zahradě přímo pod třešní.
Máme měsíc červen, který je ne náhodou nazýván podle červené barvy. Jedno pořekadlo také praví, že: „Červen červený jako z růže květ“.
Červen a lidová rčení
Červnové večerní hřmění – ryb a raků nadělení.
Červen-li více sucho než mokro bývá, urodí se hojnost dobrého vína.
Co v červnu nedá do klasu, červenec nažene v času.
Jak červen teplem září, takový bude i měsíc září.
Je-li červen mírný, nebude v prosinci mráz silný.
Prší-li na svatého Petra a Pavla, bude mnoho myší, urodí se hodně hub.
O Petru-li prší, po třicet dní déšť se vrší.
Hodně pavučin v přírodě věští trvale pěkné počasí.
Každý den nasbírám na malém záhonku misku červených jahod. Keře rybízu ohýbají své větve pod tíhou malých hroznů s kuličkami těch nejkyselejších granátů a nad hlavou na stromě je znát, že za pár dnů bude třeba vylézt na strom a otrhat sladké tmavě červené třešně. A červenají se také rajčata různých tvarů a velikostí. Ale pro dnešek zůstanu u jahod.
Když padne slovo „jahoda“, většina z nás si hned jako další vybaví slovo „šlehačka“. Vůbec to není náhoda! Jedná se o pěkně starou klasiku. Od roku 1877 jsou skutečným hitem, jehož popularitu setrvale potvrzuje wimbledonský tenisový turnaj, jahody se smetanou. Ve Wimbledonu se během turnaje spotřebuje na „Strawberries and cream“ 23 tun jahod (což odpovídá asi 2 milionům plodů) a téměř 9 tisíc litrů smetany – typ, který obsahuje 48% tuku. Pokud se tedy chcete přiblížit wimbledonskému vzoru, použijte smetanu ke šlehání označovanou jako De luxe, běžná verze na ni totiž nedosáhne.
V duchu Wimbledonu, který právě probíhá, jsem připravila k odpolednímu posezení košíčky se šlehačkou a jahodami.
Těsto na košíčky jsem použila moje oblíbené, stejné jako na borůvkové tartaletky. Je to sladké křehké těsto, se kterým se výborně pracuje a po upečení báječně chutná. Rozváleným těstem jsem naplnila formičky a pekla je v předehřáté troubě na 180 stupňů asi 15 minut.
Okraje košíčků jsem namočila do rozpuštěné hořké čokolády. Tu jsem přidala lžičkou i na dno dovnitř každého košíčku. Pak už jen stačilo ušlehat smetanu. Ty nejsladší jahody si zaslouží tu nejhustší šlehačku, která je na obalu označena de luxe. Ušleháte ji za pár vteřin i ručním šlehačem a zůstane dlouho pevná. Šlehačkové kopečky jsem posázela dílky jahod a ozdobila listy meduňky. A můžeme si vychutnat barevný a chutný moučník.
Protože máme místo ubrusu zelený trávník posetý sedmikráskami, nějaký sem tam odpadlý drobeček se povoluje.
A když se čas přiblíží k večeru, můžeme rozpálit gril a připravit si ohněm ovoněné jídlo k večernímu posezení, třeba u sklenky vína. Pár tipů budu mít pro vás příště. Dnes však ještě jedno sousto věnuji mým oblíbeným jahodám.
Vzpomínáte ještě na jahodový sorbet? Tak právě ten se mi hodil. Z těsta na jahodové košíčky jsem vykrojila obdélník, upekla a po zchladnutí se s ním trochu podělila o část rozpuštěné hořké čokolády.
Na plátek jakési „polomáčené sušenky“ jsem položila noček jahodového sorbetu, ozdobila lístečkem meduňky. Kromě čerstvé jahody je na talíři balsamiková redukce s příchutí lesního ovoce a květ brutnáku. Jen tak jsem si prostě vyzkoušela trochu zvláštní formu podávání dezertu. Zmrzlina nebo sorbet nemusí být vždy v misce a oplatka nemusí být vždy navrch.
Přeji Vám mnoho chutných zážitků pod širým nebem a dobrou chuť!
