Marmeláda z červených pomerančů s likérem Grand Marnier
Bře 31
Po delším čase se mi podařilo koupit bedničku červených španělských pomerančů. Jedná se o odrůdu Sanguinello. Pomeranče byly z poloviny tmavě červené po svém povrchu, uvnitř byly dvojí: některé „žíhané“ a některé zcela rudé. Zrovna teď mají svou sezónu.
Chtěla jsem si je trochu užít a tak mi čtyři kilogramy (v mém případě 24 kusů) vůbec nepřipadaly hodně. Už dlouho toužím po doma vyrobené marmeládě právě z těchto pomerančů a tak jsem nejprve s menším množstvím vyzkoušela recept tak, jak jsem si naplánovala. Marmeláda – protože tak můžeme nazývat pouze tu pravou – pomerančovou, chutná úžasně. A tady je recept:
Na výrobu čtyř větších skleniček marmelády potřebujeme:
• 1 l šťávy z červených pomerančů (14 kusů, tedy něco přes 2 kg)
• kůru z 8 pomerančů
• 0,5 l vody
• 250 g krystalového cukru
• 250 g želírovacího cukru 1:3
• 3 cl likéru Grand Marnier
Pomeranče, ze kterých použijeme kůru, velmi důkladně omyjeme. Poté z nich kůru oloupeme škrabkou na zeleninu. Proužky kůry pak můžeme dát asi 3 na sebe a krájíme na velmi jemné nudličky. Kandovaná kůra je velmi příjemně nahořklá a je fajn, když je jí v marmeládě dost.
Ze všech pomerančů pak vylisujeme šťávu. Z několika (tedy co nejvíce se vám bude chtít) pomerančů nožem odstraníme vnitřní přepážky a společně s případnými jádry a dalšími částmi, které zachytil lis na citrusy, vložíme do plátna. Vše dobře svážeme do balíčku. Tyto části údajně obsahují pektin a ten je důležitý pro každou zavařeninu. I tak jsem však použila želírovací cukr. Vyhnula jsem se tak přidání jinak (a na můj vkus) ohromného množství krystalového cukru. Marmeláda už by pak byla nepříjemně přeslazená. V podstatě se o totéž snažím i u ostatních zavařenin.
Do nerezového kastrolu vlijeme šťávu z pomerančů a vodu. Vodu přidáváme jednak kvůli množství a také kvůli zjemnění jinak velmi nahořklé chuti. Vsypeme na nudličky na krájenou kůru, vložíme plátno se zbytky dužiny a přivedeme k varu. Poté vaříme na mírném plameni do změknutí kůry. Z povrchu stále sbíráme pěnu. Po asi 40 minutách vyjmeme balíček se zbytky dužiny a necháme jej vychladnout. Do hrnce přidáme krystalový cukr a vaříme přibližně 20 minut. Tekutina se začne čistit a trochu ztmavne. Kůra začíná být tmavší a průsvitná. Do kastrolu pečlivě vyždímeme plátno s pomerančovými zbytky. Přidáme želírovací cukr a provaříme 5 minut. Nakonec do hrnce vlijeme skleničku likéru Grand Marnier. Bublinky na povrchu zasyčí jako když čarodějnice vhodí do kouzelného lektvaru nejtajnější ingredienci. Máme hotovo.
Marmeládu vlijeme do vroucí vodou vymytých a vysušených sklenic, pevně uzavřeme a otočíme dnem vzhůru. Takto nechávám sklenice až do úplného zchladnutí.
Takže nedělní snídaně byla jasná: Croissant s máslem a marmeládou.
Pokud by se vám hodila etiketa na skleničky se zavařeninou, je zde:
Dobrou chuť!
Pááni, miluju krvavé pomeranče, Grand Marnier i zavařování (překvapivě nijak nemiluju marmelády, ale co už :-). Těším se, až tenhle recept vyzkouším…
Také jsem se pro zavařování a vymýšlení příchutí nadchla. V mém případě slouží většina zavařenin jako jedlé dárky 😀 Jsme na tom stejně, Barboro. Díky za komentář a mějte se krásně 🙂