Můj dobrý ročník – díl 1. Gordes

Je na čase se trochu ohřát vzpomínkami a slunečními paprsky z fotografií z loňské dovolené. Mohla bych ji směle nazvat „Můj dobrý ročník“. Při návštěvě Francie jsme se totiž vydali po stopách mého oblíbeného filmu Dobrý ročník s Russellem Crowem v hlavní roli. Pokud jste film doposud neviděli, rozhodně to napravte.

První zastávkou našeho dvoudenního výletu do spodní části Provence bylo Gordes. Po úzké a klikaté silnici jsme autem vyšplhali až na miniaturní kruhový objezd – centrum městečka. I přesto, že byl pracovní den a téměř polovina září, parkoviště v centru bylo obsazené do posledního místa. Vrátili jsme se tedy zpět k vjezdu do městečka, kde jsme měli velké štěstí a našla se tam asi dokonce dvě volná místa (mimochodem za dobu mého cestování po Francii tohle jediné nebylo zdarma).

Slunce pálilo a v ulicích jste mezi proudem turistů šplhajících po úzkém chodníku vzhůru a druhým proudem v opačném směru zaslechli včetně japonštiny snad dalších pět jazyků. Došlo nám, že navštívit Gordes i téměř po sezóně je něco jako vyrazit si v červenci v Čechách na Karlštejn.

Městečko Gordes se rozprostírá v románském duchu na jednom z vrcholů pohoří Monts de Vaucluse. Je úžasně malebné a všechno na vás dýchne tou správnou, starobylou a nostalgickou atmosférou. Ani trochu se nedivím, že přitahuje malíře a umělce, kteří – pokud zde nepobývají na stálo, mají alespoň v této části Provence svá letní sídla.

I my jsme se vydali podél hradeb s výhledem na město směrem nahoru. Cestou jsme minuli jeden malinký obchod s místními víny. Za výlohou jsem si všimla této lahve „Coin Perdu“…

Kdo zná film Dobrý ročník, tak ví… Kdybych tušila, že právě tahle láhev Coin Perdu bude poslední, kterou uvidím, možná bych si ji i za tu více, než hříšnou cenu koupila.

Také městečko Gordes má svůj kruhový objezd a kolem něho vše, co sem patří – kavárny, bistra a také miniaturní trh.

Nesmím samozřejmě zapomenout na obchody v nádherném provensálském stylu. Jeden malý obchůdek vedle druhého, od toho zboží mi prostě nešlo odtrhnout oči…

A také hrad… přímo uprostřed města.

Byl přestavěn v renesančním stylu a také možná proto se restaurace, která k němu náleží jmenuje La Renaissance.

Právě tahle restaurace si ve filmu Dobrý ročník zahrála bistro, kde pracovala Fanny Chenalová (Marion Cotillard) a Max (Russell Crowe) zde odvětil americkým turistům: „Mc´Donalds je v Avignonu a fish and chips v Marseille. Allez!“

Ve městě patří mezi ty nejvyhledávanější a to je samozřejmě znát na cenách. Když jsem se ptala, jestli je to skutečně ona a kde ji najdeme, rovnou mi bylo místním mladíkem doporučeno, abychom se najíst a napít šli jinam 🙂

Na hlavním náměstí (kruhovém objezdu) se nachází pomník obětem světových válek. Tady také hledal Max Skinner ve svém malém žlutém autě kancelář „notaire“.

Trochu jsme se prošli v úzkých uličkách města, vyfotili ho z další vyhlídky (existují jen asi dvě možnosti) …

… rozhlédli se po okolní krajině a vydali jsme se po dalších stopách Maxe Skinnera…

Tak zase příště!

Share