Piegros la Clastre, bleší trh a fíky na grilu – díl sedmý, poslední
Úno 26
Francie je také proslavena konáním bleších trhů. Francouzi mají bleší trhy ve velké oblibě. Patří k jejich životnímu stylu. Nezřídka získáte dojem, že není hlavním účelem trhu něco prodat nebo nakoupit, ale setkat se s lidmi, popovídat si. Mapováním a organizací bleších trhů se zabývá také mnoho webů. Vzhledem k našemu místu dočasného bydliště a dalším plánům jsme navštívili bleší trh v Malissard. Počasí zpočátku nebylo úplně nejlepší, ale pak se umoudřilo a my se nestačili divit. Na bleším trhu jsme strávili více, než polovinu dne a naše auto bylo zase o nějaký ten „poklad“ těžší.
Velmi často se u silnice objeví nápis „BROCANTE“ těsně před domem. Nejlépe je co nejrychleji zastavit a dojít se podívat. A nezáleží na tom, jestli je všední den nebo neděle. Lidé, pro které je shromažďování a renovování starožitností koníčkem, bývají v místnosti dole v domě nebo v malém přístřešku na zahradě stále. Jednou jsme to vyzkoušeli: zaparkovali jsme a při otevření dveří se ozval zvonek – znamení, že pán domu má sejít dolů. V klidu jsme si prohlíželi a žasli, v jak bezvadném stavu převážná část jeho sbírky je. Většina starožitných věcí je tak v dané kvalitě za cenu více než dobrou.
Při návratu jsme zabrousili do vesnice nedaleko Saillans, která nese název Piegros la Clastre. Klikatá cesta začínala mezi vinicemi…
Cesta vedla mezi již sklizenými levandulovými poli. Vůně levandule byla přesto velmi intenzivní…
A pak už jsme se strmou a klikatou cestou přibližovali k místní dominantě – hradu, který byl vysoko nad námi. Musel nám však stačit pohled z povzdálí. Hrad obývá jeho majitel.
A po celém dnu bylo třeba také myslet na večeři. Zajeli jsme tedy do města Crest na nákup a hlavně pro bagetu. Za tu krátkou dobu zde jsme viděli, že toto pečivo je pro Francii velmi typické. Někteří bez něj prostě neudělají ani krok…
Koupili jsme také jehněčí a vepřové kotletky. Ty jsme marinovali v olivovém oleji společně se sušenou bylinkovou směsí. Mimochodem: kořenící směsi jsme v obrovském supermarketu objevili pouze dva druhy – každá z nich byla vynikající a bez jediného zrnka soli. Ve Francii se ve velké míře využívají hlavně čerstvé bylinky. A nebo si ze sušených bylinek může každý vytvořit směs podle vlastní chuti.
Jako příloha k masu byly pečené fíky. Ty zde v tomto období ještě stále rostly téměř v každé boční ulici…
Stačí jen fíky naříznout do kříže asi do dvou třetin jejich výšky a každý plod pevně zabalit do alobalu. Na roštu se pak fíky grilovaly společně s masem…
Upečené fíky jsem zakápla medem…
A po večeři přišly na řadu sýry. Nechyběl mezi nimi ani kozí sýr Picodon. Je to oblastní specialita, kterou koupíte v mnoha variantách i na tom sebemenším trhu a samozřejmě v každém supermarketu. Je velmi ostrý, zvláštní a ne každému milovníku kozího sýra chutná. Mně ovšem ano.
A k vynikající večeři jsme samozřejmě popíjeli místní víno. Ani poslední večer tomu nebylo jinak.
Dovolená ve Francii byla naprosto báječná. Děkuji Bali za přípravu cestovních propozic a za četné cenné rady. Doufám, že budu mít možnost se do této země zase brzo podívat a celkem ani moc nezáleží na tom, kterou oblast si vybereme. Prostě si znovu budeme plnými doušky užívat tamní atmosféru.
Takže snad brzy au revoir…
