Procházka po Brunecku (3.)
Bře 26
Letos jsme se kvůli velmi chladnému počasí na vrcholcích hor s klidnou duší vypravili ještě na jeden výlet. Celkem často se pohybujeme v okolí města Bruneck, ale ještě nikdy jsem neměla možnost si jej tak důkladně prohlédnout. To se vám může splnit hlavně tehdy, když do města dorazíte těsně před polednem. Pak totiž nastává přibližně do třetí hodiny siesta, po čas které zůstávají otevřené pouze restaurace.
Vyrazili jsme pěšky z vesnice Pfalzen…
Půda na lesních i polních cestách byla velmi promrzlá. Šli jsme lesem a přes pastvinu, na kraji které byl dům. Vedle domu se pásli koně.
Cíl naší cesty byl vzdálen asi 7 kilometrů. Slunce začínalo hřát a když jsme vyšli z lesa, uvítal nás pohled na brunecký kostel.
Za mostem přes řeku Rienz, jsme viděli kočičího fešáka, který se ale bohužel se nenechal pohladit. V Brunecku vlastně každou chvilku přecházíte přes most, protože řeka protéká jeho středem.
A za chvilku už jsme byli přímo ve městě, kde byl jeden dům zajímavější než druhý…
Restaurace Alte Bruneck se nachází na jedné z hlavních ulic, která vede na most. Ten most je vlastně taková místní kuriozita…
Na obou jeho zábradlích jsou zavěšeny visací zámky – většinou s letopočty nebo různými nápisy. Zámečky sem přišli pověsit muži, kteří tu ukončili vojenskou službu. Visací zámky darovali mostu na znamení, že už je nebudou potřebovat a jejich skříňka s výstrojí tedy může zůstat nezamčená.
Každý zámek má svou historii…
A pak už jsme prošli branou do užšího centra města…
V jeho uličkách jsou nádherné, krásně udržované, staré domy. V nich můžete najít obyčejné obchody nebo třeba i banku…
Zvonkohra na bílém domě (na fotce vlevo) je funkční a v pravé poledne jsme měli možnost si poslechnout kratičkou ukázku. Její zvonky jsou všechny tak trochu symbolicky porcelánové. Ve spodní části domu je totiž obchod s výhradně míšeňským porcelánem.
Nápaditá dekorace obchodu s outdoorovým vybavením…
Protože byla právě siesta, rozhodli jsme se také pro oběd.
Po obědě v restauraci, která patří rodině Bernardi, jsme pokračovali v procházce. Došli jsme až pod hrad, který je ve městě vidět téměř z každého místa…
Nedaleko hradu se tyčí chrám Nanebevzetí Panny Marie…
Prošli jsme kolem několika pekařství a cukráren…
… a také v tomto městě jsme narazili na pár kontrastů…
Město Bruneck jsme si tedy důkladně prohlédli, dali si malý oběd a pak odjeli autobusem zpět do našeho penzionu.
Dlužno říci, že nám na horách vždy a všude chutnalo, ale kuchařské umění, menu a množství jídla nás letos téměř dostalo na lopatky. Uznejte sami, že jsme skutečně nestrádali. ZDE je náhled všech našich večerních menu. Měla bych samozřejmě zmínit i velmi příjemný (z velké části slovensky mluvící) personál.
Zde jen několik příkladů za všechny:
Grilovaný losos s bramborami a květákem…
Panna cotta s malinovým přelivem (ale malinové zrcadlo v německé verzi také nezní špatně 🙂 …
A dle mého názoru nejlepší: Variace dezertů. Na talíři byl noček mousse au chocolate, kousek kávové zmrzliny a sametově tvarohový, skořicí sypaný, knedlíček plněný meruňkovým džemem…
Myslím, že také letos se nám lyžování i výlety moc vydařily a tak už se teď můžeme těšit na příští rok a nové zážitky.
