V zimním čase je konzumace zelí tím nejlepším, co můžeme pro svoje tělo udělat. Tahle vcelku obyčejná zelenina je skutečný poklad. A kromě mnoha jiných látek obsahuje velké množství vitamínu C, který se neničí ani dalším zpracováním. Suroviny: • 1 menší hlávka zelí • 4 mrkve • 3 vrchovaté lžíce strouhaného křenu • šťáva z jednoho citrónu • 4 lžíce chuťově neutrálního oleje • sůl Postup asi není třeba popisovat, je velmi jednoduchý. Zelí oloupeme vrchní slupku, vykrojíme košťál a nakrouháme na co nejjemnější nudličky. Očištěnou mrkev nastrouháme na struhadle s většími oky. Promícháme s nakrouhaným zelím a nastrouhaným křenem a trochu osolíme. Salát dochutíme zálivkou z citrónové šťávy (někdo raději používá ocet) a oleje (já použila nefiltrovaný olivový). Zelný salát je lépe nechat odležet minimálně do druhého dne. Jako nezbytného společníka pro takový salát mám ve své chuťové paměti bramborák. Bramboráčky se k takovému salátu bezvadně hodí a tak jsem jich pár připravila: Suroviny na přibližně 24 malých bramboráčků: • 10 velkých brambor • 1 dcl mléka • 2 celá vejce • 1 vrchovatá lžíce sušené majoránky • 3 stroužky česneku • 3 lžíce strouhanky • čerstvě mletý pepř • sůl • vepřové sádlo na smažení Brambory nastrouháme na struhadle s velkými oky. Poté z nich důkladně vyždímáme všechnu tekutinu. Brambory přelijeme teplým mlékem, aby neztmavly. Přidáme vejce, utřený česnek a strouhanku. Její přesné množství bude záviset na druhu použitých brambor. Strouhanku jsme vyměnili za mouku jednak proto, že při smažení do sebe bramboráčky nenasáknou tolik tuku. Další důvod je ten, že mouka ve strouhance už prošla tepelnou úpravou a díky tomu budou bramboráčky i lépe stravitelné. Strouhanka tak nahradila obvykle přidávanou mouku. Přisypeme majoránku, kterou promneme mezi dlaněmi. Její vůně tak bude intenzivnější. Nakonec těsto dochutíme solí a pepřem. Na pánvi rozpustíme sádlo a opečeme jeden bramborák – na zkoušku. Ochutnáme, případně přisolíme, prostě podle vlastní chuti. Dobrou chuť!...

Svatomartinská husa už je snědena, ale to neznamená, že si nemůžeme pro kteroukoliv sváteční příležitost na huse pochutnat. Letos jsem se hned po svátku Svatého Martina vydala na pár dnů do přírody – na mou oblíbenou Šumavu. V chalupě, kde v kuchyni praskají kamna a dřeva není nikdy dost, se v chladném počasí vaří nádherně. Rozhodla jsem se proto i tentokrát užít si vaření ve stejných podmínkách, v jakých jsem loni připravovala perličku s kaštanovou nádivkou. Času byl dostatek a navíc: Tučnější porce lze kdykoliv spálit na pěší túře. Zatímco v Praze byla inverze, při cestě na Antýgl, Turnerovu chatu nebo Modravu bylo slunečno a mrazivo. Takové počasí mám moc ráda. Kolem kamenů v řece Vydře se už začaly tvořit ledové plochy a téměř každý tekoucí pramínek vody v lese byl už také pod ledem. Na pastvinách se pásly různobarevné krávy a na Turnerově chatě jsem znovu měla štěstí na Vydrýska, letos tam byli dokonce dva… Den, který jsem se rozhodla věnovat vaření, byl asi nejchladnější, ale o to více fotogenický… Příprava slavnostního pozdního oběda bude náročná a dlouhá a proto bylo třeba den zahájit vydatnou snídaní… Husu, objednanou a zakoupenou u chovatele v pražské Holešovické tržnici, jsem večer před přípravou důkladně očistila, z břišní dutiny vyjmula přebytečné sádlo (to jsem později přidala k huse do pekáče) po povrchu i uvnitř řádně nasolila a okmínovala. Huse je třeba odříznout koncové části křídel a společně s droby je později použít třeba na vývar nebo kaldoun. Do bříška se šestikilové huse také vešla tři krásná jablíčka. Jejich vůně při pečení rafinovaně prostoupí husí maso a dodá mu lahodnou chuť. Kůži husy je dobré na bocích a v okolí stehen opatrně propíchnout kuchyňskou jehlou, aby se sádlo lépe vypékalo. V žádném případě se ale nesmí píchnout až do masa. Vytékala by pak z něj i šťáva a pečínka by byla příliš vysušená. Husu jsem už na pekáči dobře zakryla alobalem, aby se kůže záhy nepřipálila, podlila trochou vody a pekla velmi pomalu. Maso tak zůstalo krásně šťavnaté a já měla čas připravit všechny přílohy. Husu jsem zpočátku asi 1 hodinu pekla obrácenou na pekáči prsíčky dolů. Po hodině jsem ji obrátila a pekla ji na zádech za občasného mírného podlévání horkou vodou...

Kontrabáš – typický valašský pokrm, jehož základní surovinou je pohanka. V oblasti Beskyd se však pohanka dodnes objevuje na jídelním lístku některých restaurací i v jiných úpravách. Měla jsem možnost se o tom přesvědčit na vlastní jazyk 🙂 Například ve skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm si klidně můžete dát pohanku sypanou strouhaným sýrem, pohanku se slaninou a třeba také pohanku s cukrem. A v nejedné z místních hospůdek vám ji dokonce přinesou ve dřevěné misce s dřevěnou lžící. Pohanka Byla dlouho považována za potravinu pro chudé, ale neprávem. Dokáže léčit a ochraňovat náš cévní systém a krevní oběh a léčit řadu potíží. Vzhledem ke způsobům jejího použití a zpracování bychom si mohli myslet, že pohanka je obilovinou. To však není pravda. Patří do stejné rodiny jako např. rebarbora nebo šťovík – do čeledi rdesnovitých, což také vypovídá o jejích obsahovaných látkách a účincích na náš organismus. Jedna z léčivých sil pohanky je látka zvaná rutin nebo také vitamin P, která je v této rostlině v bezkonkurenčním množství. Tato látka pozitivně působí na krevní oběh a cévy a nejlépe plní svoji funkci v kombinaci s vitamínem C. Do stravy bychom tedy měli zařadit zároveň ovoce a zeleninu s vysokým obsahem tohoto vitamínu. Pohanka posiluje a zpevňuje stěny žil a cév, pomáhá zastavovat krvácení, je prevencí modřin, snižuje krvácivost z nosu a dásní a pomáhá léčit hemoroidy. Lidé trpící křečovými žilami a praskáním drobných cévek pod kůží by se s ní měli obzvlášť skamarádit. Pohanka je asi z 12% tvořena vlákninou, která má pozitivní vliv na trávení, čistí a detoxikuje střeva. Je také zdrojem cenných bílkovin pro vegetariány a tedy důležitou složkou jejich stravování. zdroj internet Dojdeme si tedy do spíže… … pro následující suroviny: 750 g loupané pohanky (krupka nebo lámanka – já upřednostňuji krupku) cca 1/2 kg brambor 3 hrsti sušených hub svazek mrkve 1 palici česneku 3 větší cibule 1 plechovku sterilovaného hrášku 3 lžíce sádla (já měla zrovna po ruce kachní sádlo) sušenou majoránku pepř sůl Existuje mnoho variant této speciality, většinou s použitím na kostičky nakrájeného uzeného masa smíchaného a zapečeného přímo s pohankou. Já jsem si však připravila bezmasou verzi, a když už někdo na nějaké té uzenině na talíři trvá, může si jako přílohu...

O prospěšnosti luštěnin i zelí je známo mnoho informací. Co si tedy vyzkoušet kombinaci obojího v husté a zdravé polévce? Já osobně se ráda vracím ke svému oblíbenému receptu a tato polévka je pro mne doslova pohlazením. A navíc – pro mlhavý listopadový večer je jako stvořená. Na přípravu polévky budeme potřebovat: 1 balení čočky 1 sáček kysaného zelí (budeme potřebovat asi 30 dkg) 4 cibule 2 mrkve 2 petržele nové koření, celý pepř, bobkový list čerstvě mletý pepř sůl sušený tymián vinný ocet podle chuti Čočku předem namočíme. Nemusí to být přes noc, postačí asi tři čtyři hodiny před vařením. Na oleji zpěníme jednu nadrobno pokrájenou cibuli, K ní přidáme překrojené zelí (kvůli snadnější konzumaci) i s nálevem. Okořeníme několika kuličkami černého pepře, nového koření, dvěma bobkovými listy a vše společně dusíme na mírném plameni cca 15 až 20 minut. Pokud by se mezi tím nálev vyvařil, podlijeme zelí trochou horké vody. Další dvě cibule pokrájíme a nasypeme do hrnce s horkým olivovým olejem. K ní přidáme na drobné kostičky nakrájenou mrkev a petržel. Na silnějším plameni zeleninu rychle osmahneme a přidáme slitou čočku. Vše zalijeme horkou vodou. Kvůli silnější chuti a barvě přidáme ještě jednu cibuli ve slupce, rozkrojenou napůl. Ochutíme solí, celým pepřem, novým kořením a bobkovým listem. Nezapomeneme také na špetku tymiánu, který se k čočce výborně hodí. Vše pak uvaříme do měkka. Místo zahušťování jíškou část (asi 1/3) čočky se zeleninou i s trochou vývaru odebereme do jiné nádoby a pečlivě odstraníme celé koření. Vše rozmixujeme ponorným mixérem a vrátíme zpět do polévky. Z polévky vyjmeme obě poloviny cibule ve slupce, přidáme k ní podušené zelí, prohřejeme a v případě potřeby dochutíme. Kdo má raději kyselejší chuť polévky, může přidat pár kapek vinného octa. Ale opatrně, polévka se uleží. Polévku můžeme podávat ozdobenou slaninovým chipsem. Plátek slaniny opečeme na nepřilnavé pánvi z obou stran a plátek pokaždé na pár vteřin na pánev přitiskneme plochou obracečkou. Stačí už jen kousek dobrého pečiva a můžeme si pochutnávat… Dobrou chuť!...

Doma teď trávím přece jen více času v kuchyni a tak jsem si udělala radost tímto receptem. Ani mi nevadilo, že formiček na tartaletky mám zatím pouze šest. Hotové koláčky jdou bezvadně vyklopit a formička vychladne za malou chvilku. Opět se projevila moje vášeň pro kysané zelí. A navíc zelí je velmi prospěšná potravina pro naše zdraví. Takže teď už se můžeme věnovat pečení. Recept se dá použít jak pro velkou formu na slaný koláč quiche, tak pro formičky na tartaletky. Já se rozhodla pro druhou z variant. Na 12 slaných koláčků si připravíme: 340 g hladké mouky 150 g másla 2 vejce špetku soli 400 g kysaného zelí 2 střední cibule 5 kuliček celého pepře 2 kuličky nového koření 1 bobkový list 200 g bryndzy 10 středně velkých brambor vařených ve slupce 2 lžičky sušeného rozmarýnu 5 lžic olivového oleje sůl Nejprve si vyrobíme těsto. Mouku vsypeme do mísy, přidáme špetku soli a nastrouhané máslo. Prsty směs propracujeme a poté přidáme dvě rozšlehaná vejce. Hotové těsto dáme odpočinout do lednice. Jako další si připravíme zelí. V silnostěnné pánvi na rozpáleném olivovém oleji necháme zesklovatět nadrobno nakrájenou cibulku. K ní přidáme pokrájené kysané zelí, můžeme i s lákem. Dochutíme solí, celým pepřem, novým kořením a bobkovým listem. Zelí dusíme do změknutí, tj. asi dvacet minut. Z těsta, které jsme vyndali z lednice, vyválíme asi 3 milimetry silný plát a z něho vykrájíme přímo formičkami kolečka. Ta pak do formiček natlačíme a těsto pevně přitiskneme k okrajům. Těsto na dnech formiček na několika místech propíchneme vidličkou a pečeme v troubě předehřáté na 220 stupňů téměř dozlatova. To bude trvat asi 10 minut. Pečené koláčky plníme dávkou zelí a navrch poskládáme plátky vařených brambor. Ty můžeme zlehka osolit a posypat sušeným rozmarýnem. Snažíme se co nejlépe překrýt zelí, které se díky tomu dalším pečením nevysuší. Na závěr brambory zakápneme olivovým olejem. Budou tak mít příjemnou barvu i chuť. Na volná místa kolem plátků brambor rozložíme kousky bryndzy. Naplněné koláčky zapékáme ještě asi 5 minut. A co na zapití? K takové kombinaci mi nejvíce chutná vychlazené pivo. Zelné koláčky s bryndzou jsou vlastně malé quiche, které se dají jíst jak studené, tak teplé. Já osobně jsem zastáncem těch vlažných. PS: Původně jsem měla...