Toskánsko – díl 1. – Montalcino
Lis 06
Dovolená už je nějaký čas za námi, ale až teď se dostávám k fotkám, abych z nich připravila alespoň krátké shrnutí dojmů, chutí a vůní. Už dlouho jsem se chystala vypravit do Toskánska a stalo se tak až letos. Měsíc září mi připadal ideální, co se týká počasí. A bylo to skutečně tak. Navíc je na co se dívat i cestou. Jízda po dálnici mezi horami, nedaleko Garmisch-Partenkirchen stála za to.
Počasí v Toskánsku bylo po celou dobu nádherné, stále kolem 25 stupňů, sem tam mráček, spíše z rána. Počasí v těchto místech totiž příznivě ovlivňuje asi 100 km vzdálené Apeninské pohoří, k jehož reliéfu celé Toskánsko od mořského pobřeží postupně stoupá. Téměř pokaždé, když jsme se po snídani chystali na výlet, vypadal výhled do údolí pod městem asi takto…
Kouzelné, kamenné město Montalcino, kde jsme byli po celou dobu ubytovaní, leží na kopci asi 40 km jižně od města Siena. Tato oblast má velmi hlubokou historii a je plná vzácných přírodních krás. Především však v okolí tohoto městečka vznikají jedna z nejslavnějších a nejlepších vín Itálie a zcela určitě ta nejlepší vína Toskánska. Název Brunello di Montalcino tady zmíním ještě asi mnohokrát, protože mne prostě okouzlil… a nejen jako název vína.
Naše ubytování typu „Bed & Breakfast“ bylo přímo v centru tohoto malebného městečka. Ve starých, kamenných domech vypadá každá místnost jako z historického romantického filmu. Dřevěné trámy u stropu, těžké a silné dveře, malá okna, prostě učiněná romantika…
Všechny domy mají v zadním traktu svůj malý dvorek (vpravo na fotografii). Přímo na něj jsme měli výhled z pokoje…
Snídani jsme si tedy mohli dát venku, nebo v místnosti pod naším pokojem…
Když jsme vyšli přes mini-recepci ven, přímo proti nám se tyčila pevnost, která je dominantou městečka a ve středověku tvořila vnitřní opevnění.
Uvnitř hradeb se pak skrývá jedna z nejznámějších vinoték města…
…a z pevnosti je také krásný výhled na okolní krajinu.
Denně, i po návratu z celodenního výletu, jsme se toulali malebnými uličkami. Náměstí bylo vzdáleno asi tři minuty pomalé chůze od našeho hotelu. Jako skoro v každém městě Toskánska je zde sloup a na něm vlčice, která kojí bratry Romula a Rema, podle pověsti zakladatelů Říma.
Na náměstí se nachází také jedna z nejstarších místních kaváren…
… a mnoho věží, věžiček a zvonů…
Na náměstí také můžete vidět zeď s památnými dlaždicemi, které se sem od roku 1991 umísťují na počest sklizně jednotlivých ročníků vinných hroznů. Na každé dlaždici najdete i hodnocení daného ročníku v rozmezí jedné až pěti hvězd. Autory dlaždic byly významné osobnosti a slavní italští designéři jako například PRADA nebo Salvatore Ferragamo.
Kromě toho všeho je na hlavní třídě také umístěna malá, téměř nenápadná zmrzlinárna. Zakrátko jsme pochopili, že ta nejdůležitější.
Pouze zde totiž můžete ochutnat naprosto jedinečné „Gelato al Brunello“, tedy zmrzlinu vyrobenou z místního slavného vína. Nebyla k mání každý den a jako jediná nebyla podávána v papírovém obalu. Po prvním ochutnání jsem se zarazila a pak mi hned došlo, co je jinak. Zmrzlina téměř není sladká, takže mně, která zrovna nejsem zmrzlinový typ, chutnala opravdu moc!
Příště ještě zůstaneme v městečku Montalcino a také nás čeká něco na zub…
Krása! Zase to na mne dýchlo, zvláštní jiná vůně vzduchu, teplo, památky, usměvaví taliáni všude kolem, víno, olivy, zmrzlina,… Ach! Děkuju…
Je to přesně tak 😛 A bylo toho ještě více, snad brzy v dalších dílech o mých dojmech z Toskánska 🙂
Díky za návštěvu!
milujem toskansko….dakujem ze som si mohla pozriet fotky 🙂
Zuzko, děkuji. Ještě snad několik dílů sestavím, materiálu je dost 🙂
Úžasné a ta zmrzlina! Už se těším, že snad někdy budu mít tu čest.
Díky 🙂 Já tedy zrovna nejsem nějaký velký pojídač zmrzliny, ale tady jsem se neudržela. Čokoládová byla prostě fantastická a zmrzlina z vína Brunello – ta byla prostě skvělá. Ale jinak všechno jídlo v Toskánsku stojí za ochutnání 🙂 Díky za komentář 😛