Vepřové krkovičky na ohni pečené, rynglemi slazené

Zář 03

Vepřové krkovičky na ohni pečené, rynglemi slazené

Poslední prázdninové dny jsem strávila velmi příjemně.

Kočka z Mařenic...

Jako přechodné bydliště posloužila louka poblíž místa jménem Naděje. Počasí bylo nádherně letní a každý, kdo šel jen na chvilku lesem, měl hned plnou náruč hub.

Dobré ráno...

Součástí bydlení na stromy obklopené louce je chladný a čistý potok s tůňkou, která dovede nahradit jak koupelnu, tak i lednici.

Ranní rosa...

Pavoukova ranní koupel...

V počasí, kdy jsou lesní rána asi nejkrásnější, člověk nic dalšího snad ani nepotřebuje. Vlastně ano. Potřebuje oheň.

Na vaření v takových podmínkách se vždy moc těším. Všechno jídlo voní tak nějak úplně jinak a příprava pokrmů na prudkém ohni a železné pánvi bývá někdy i dost napínavá 🙂

Dřeváky...

K jedné z večeří jsem připravila vepřové krkovičky marinované v olivovém oleji a čerstvém tymiánu. Ryngle, kterými jsem maso doplnila, částečně zastoupily třeba čatní nebo jinou podobnou přílohu.

Na vaření jsem si připravila:

  • 4 silnější plátky vepřové krkovice
  • 150 g rynglí
  • 2 dcl suchého růžového vína

Na marinování masa (den předem):

  • 2 lžíce olivového oleje
  • několik snítek tymiánu
  • čerstvě mletý pepř
  • sůl

Maso bylo naloženo ještě doma. Jednotlivé plátky masa jsem naklepala, osolila, opepřila. Důkladně jsem je potřela olivovým olejem a při skládání do plechovky hustě proložila snítkami tymiánu.

Vše je připraveno...

Kombinaci vepřového masa a ovoce snad každý alespoň jednou ochutnal. Jestli ne doma, tak určitě v třeba v čínské restauraci. Já měla ryngle, které se svou chutí a sladkostí téměř vyrovnaly švestkám. Přivezla jsem si je sice ze Zelňáku, ale jinak by se daly klidně natrhat cestou. Různobarevných kuliček tu rostlo všude dost a byly lahodně sladké.

Růžové slunečnice a barevné ryngle u cest...

Příprava jídla začíná rozděláním ohně. Kdo by však začal z kapsy tahat zapalovač či sirky nebo dokonce PePo, ten by se se zlou potázal! Takové moderní vynálezy do naší výbavy nepatří.

Na rozdělání ohně si připravíme:

  • ocílku
  • křesací kámen (pazourek)
  • troud
  • nějaké suché médium (v tomto případě konopnou koudel)

Jak začít...?

Můžeme ale také použít třeba bodlákové chmýří nebo suchý mech.

Bydlení a bodlákové chmýří...

Troud předem vyrobíme tak, že kus bavlněné látky pevně uzavřeme do plechové krabičky, kterou vložíme do ohně a ponecháme ji tam asi hodinu. Látka bez přístupu vzduchu neshoří, jen zuhelnatí a snadno pak zažhne, když na ni dopadne jiskra vykřesaná pomocí ocílky a pazourku.

Z konopné koudele si vytvoříme malé hnízdečko, do jehož středu vložíme „ždibec“ troudu. Kamínkem pak křešeme rychlými údery do hrany ocílky tak, aby jiskry létaly pokud možno na troud. Chce to trochu cviku, jinak křísnutí ostrým kamínkem o prsty docela bolí 🙂

Jiskra v troudu...

Jakmile nám v troudu zažhne jedna oranžová tečka, foukáme na to místo tak, aby se od troudu vzňala i konopná koudel.

Jiskru rozfoukáme...

Pokud se tak stane, hořící hnízdečko vložíme na ohniště a začínáme přikládat ty nejslabší větvičky. Postupně přidáváme silnější klacíky a za chvilku máme oheň, který hned tak neuhasne.

Přikládáme od nejslabších větviček...

Říká se, že oheň je dobrý sluha, ale zlý pán. Pokud ale máme ohniště dobře založené a s ohněm správně zacházíme, není se čeho bát. Na ohni můžeme třeba ohřát v kotlíku trochu vody a připravit nemluvněti luxusní koupel. V tu chvíli je nejspokojenější z celého dne.

Báječná koupel...

Takže oheň hoří a můžeme vařit.

Na rozpálenou pánev jsem dala maso očištěné od tymiánových větviček. Připalovaly by se. Oheň silně hoří a tak se maso peče velmi rychle. Stačí z každé strany tak dvě tři minuty. Po opečení z obou stran byly krkovičky zastříknuty trochou růžového vína, jehož mírným popíjením z korbílku jsem si přípravu jídla ještě více zpříjemňovala. Letošní léto si růžové víno opravdu vychutnávám.

Maso opečeme z obou stran a pak přidáme ryngle...

Víno se vzpěnilo, rozpustilo zkaramelizovaný výpek a po dvou třech minutkách se zase skoro vypařilo. Píchla jsem zkusmo vidličkou do jedné z krkoviček. Už byla skoro měkká. Přidala jsem tedy rozpůlené, pecek zbavené ryngle. Na pánvi s masem byly jen chvilku, aby z nich nebyl džem. I tak stačily pustit dostatek sladké šťávy, která se výborně propojila se šťávou z masa.

:-))

Teď už jen dát rychle jídlo na cínové talíře a můžeme jíst.

Vaření v přírodě má svoje kouzlo...

Vysoký stůl není po ruce a nenasytných psích čenichů je na každém táboření vždy dost a dost.

Dobrou chuť!

Ať už vyrazíte do přírody nebo si maso připravíte doma, přeji Vám dobrou chuť!

Share

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *