Znovu Tunisko, tentokrát trochu jinak

Zář 22

Znovu Tunisko, tentokrát trochu jinak

Před několika dny jsem se odtud vrátila. Teploty byly tak vysoké, že stále připomínaly horké léto. Pomalu a těžko se teď smiřuji se zdejším, už rozběhnutým, podzimem a probírám se fotografiemi z dovolené.

Řekla jsem si, že by možná mohlo být zajímavé ukázat Tunisko trochu jinak. Většina turistů, kteří jsou odvezeni z letiště do hotelového komplexu a za pár dnů zase zpět, leckdy netuší, co se za zdmi hotelu děje. A takové fotky ani v katalogu cestovní kanceláře nenajdete.

Procházka na velbloudu a s koněm...

Na prašných ulicích s povalujícími se odpadky je vidět, že život v této zemi není zrovna jednoduchý.

Zahalená žena...

Obyvatelé se však tímto faktem evidentně netrápí a tak můžeme vidět mnoho kontrastů a překvapivých výjevů.

Budova banky...

Život v Tunisku je cokoliv, jen ne uspěchaný.

Mešita...

Pozvolně probouzející se ulice oživí auta prodejců, kteří jedou na tržiště vystavit své zboží. Ani při této činnosti není žádný spěch.

V den, kdy jsem byla v ulicích města Nabeul, končil totiž Ramadán. Město bylo slavnostně ozdobeno vlajkami, obchody zavřené a svátečně oblečení lidé se vydávali do ulic.

Svátečně vyzdobené město...

I ve sváteční den je ale prvním úkolem obstarat chléb – pekárny a kavárny pro místní byly otevřeny.

Chléb je velmi důležitý...

Krámek se základními potravinami...

V místních kavárnách a občerstveních, která už se někdy začínají podobat těm „evropským“, však nikdy neuvidíte sedět ženu.

Rychlé občerstvení...

Tedy já ji alespoň ještě nikdy neviděla. Muži u kávy a lahve s neperlivou vodou dokáží v kavárnách sedět dlouhé hodiny. Povídání jim zpestřuje pokuřování aromatického tabáku, který se vkládá do vodní dýmky zvané šíša.

Symbolem města Nabeul, kde jsem tyto fotografie pořídila, je obří mísa s pomeranči na kruhovém objezdu poblíž vchodu do mediny.

Symbol města Nabeul...

Je to asi proto, že v tomto městě, jako v jediném, jsem pomeranče na stromech opravdu viděla.

Pomeranče na stromě...

Líbí se mi styl zdobení domů. Pokud zrovna není místo vchodových dveří pouze závěs, dům vypadá velmi zajímavě…

Hezky upravený dům...

2x vchod do domu...

Šli jsme kolem řeznictví, kde zákazník vidí složení masného sortimentu na první pohled (na vepřové v muslimské zemi prostě zapomeňte):

Řeznictví...

Po krátké procházce městem jsme se vrátili taxíkem zpět do hotelu.

Ten večer byla v našem hotelu připravena večeře v tuniském duchu. Hlavní pochoutkou byl tedy kuskus a mne osobně velmi zaujaly jakési malé tuniské sendviče…

Vońavý kuskus a tuniský sendvič...

… pak přišlo na řadu dušené hovězí s koriandrem, cizrna, dušená zelenina, dušené jehněčí maso a další skvělá jídla. Vše bylo servírováno v nádobách, které byly postavené na hliněných mísách naplněných žhavými uhlíky. Tak bylo jídlo udržováno stále horké.

Tuniské jídlo...

K ochutnání byla spousta orientálních cukrovinek, z nichž – jak jsem byla místním kuchařem upozorněna – většina se vyrábí právě k oslavám konce Ramadánu.

Tuniské sladkosti...

Součástí celého dne (včetně jízdy taxíkem) byla samozřejmě typická orientální hudba. Ta člověka donutí trochu rozhýbat své boky. Ale přece jen mi to nejde tak, jako místním tanečnicím…

Příště vás zvu na čaj na břehu moře …

Share

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *