Sýrové bochánky, profiterolky… prostě gougères („gužér“). Pečivo podávané k aperitivu, typické pro oblast Burgundska. Tyhle malé sýrové bochánky můžeme také dle chuti naplnit a pohledný předkrm je na světě. Většina receptů uvádí jako měrnou jednotku hrnek. Můj „hrnek“ měl obsah 340 ml, takže z toho jsem vycházela, ale množství surovin jsem trochu upřesnila. Chvilku před vařením nezapomeneme vyjmout z lednice vejce, aby měla pokojovou teplotu. Z následujícího množství surovin připravíte asi 30 sýrových bochánků: • 180 g hladké mouky (1 hrnek) • 120 g másla (3/4 hrnku) • 255 ml plnotučného mléka (3/4 hrnku) • 85 ml vody (1/4 hrnku) • špetka soli • 4 velká vejce • 120 g (1 hrnek) najemno nastrouhaného výrazného sýra (gruyére, comté, ementál, čedar) • pečící papír Do hrnce se silným dnem vlijeme mléko, vodu a přidáme máslo. Jakmile se vše zahřeje a máslo rozpustí, přidáme všechnu mouku najednou. Trochu stáhneme teplotu a mícháme rychle, nejlépe dřevěnou vařečkou, aby se všechny suroviny dobře spojily. Za malinkou chvilku se těsto spojí a začne se oddělovat od stěn i dna hrnce. S mícháním ale nepřestáváme a vše necháme dobře prohřát- odpařit tekutinu. Jakmile se na dně hrnce začnou tvořit „cestičky“ od vařečky, mícháme ještě pár minut. Poté těsto přendáme do mísy, sem tam promícháme nebo jinak přeskupíme a necháme asi 5 minut zchladnout. Teprve pak postupně zapracováváme vejce, jedno po druhém. Vejce vždy hmotu rozmělní a proto dobře mícháme do doby, než se vše zase spojí. Takto postupujeme s každým dalším vejcem. Poté přidáme celé množství sýra a dobře zapracujeme do těsta. Cukrářský sáček se širší hladkou špičkou naplníme těstem a na pečící papír v asi 3 cm rozestupu tvoříme bochánky ve velikosti lžíce. Stejně tak můžeme bochánky na plech tvořit přímo lžící. Pečením gougères trochu zvětší svůj objem. Vložíme do trouby předehřáté na 210 stupňů, pečeme asi 12 minut, poté teplotu snížíme na 180 a pečeme dalších 20 minut. Než těsto „vyběhne“, což bude trvat asi prvních 10 minut, troubu neotevíráme. Zchladlé gougères lze také naplnit jakoukoliv slanou náplní. Protože obsahují sýr, nepřipadá mi moc vhodné cokoliv rybího. Zvolila jsem tedy kombinaci rajčat a bylinek. Na pomazánku – náplň budeme potřebovat: • 200 g ricotty • 2 lžíce plnotučného mléka • 5 sušených rajčat...

Tohle jídlo může být ideálním předkrmem, bezmasou večeří nebo třeba jídlem na Zelený čtvrtek před velikonočními svátky. K naplnění větších žampiónů jsem použila špenát, protože ho mám moc ráda. Můžete však použít třeba podušený medvědí česnek nebo právě jím špenát „nastavit“. Suroviny: • 6 větších žampiónů • 2 lžíce olivového oleje • 200 g čerstvého špenátu • 4 stroužky česneku • sůl • čerstvě mletý pepř • sýr na zapečení • řeřicha na posypání Žampióny vydlabeme, nejlépe vykrajovátkem na ovoce. Zastříkneme je olivovým olejem a vložíme pod předehřátý gril asi na 4 minuty. Mezi tím dobře opereme špenát, odkrojíme tužší stonky a spaříme vroucí vodou. Česnekové stroužky oloupeme, nasekáme na plátky a na rozpáleném olivovém oleji zprudka orestujeme. Jakmile začne česnek růžovět, přidáme spařený a posekaný špenát. Zprudka orestujeme. Tato činnost nám přesně vyplní čas, kdy se předpékají žampióny. Před plněním žampiónů špenátem z nich odstraníme vodu, kterou v troubě pustily. Vrchovatě navršíme špenát, na povrch naklademe kousky oblíbeného tučnějšího sýra, já použila ementál. Zapékáme asi další 4 minuty. Podáváme zakápnuté olivovým olejem a posypané čerstvě nastříhanou řeřichou. Tu mívám po ruce docela často. Koupená semínka v sáčku nasypu na navlhčenou kuchyňskou utěrku, kterou jsme v několika vrstvách složili na talíř nebo větší misky. Asi za tři dny máme řeřichu naklíčenou. Dbáme na dostatečnou vlhkost utěrky a dostatek přímého světla. Dobrou chuť!...

Segedínský guláš je další z jídel, kde mohu využít naši zásobu domácího kysaného zelí. Guláš jsem měla moc ráda jako malá, bývaly k němu i výtečné babiččiny houskové knedlíky. Postupem času jsem však přílohu obměnila a můžete tak učinit i vy. K segedínskému guláši se hodí nejen knedlík, ale třeba halušky nebo prostě dobrý kváskový chléb. Z uvedeného množství vznikne asi 6 porcí: • 1,2 kg vepřové plece • 6 středních cibulí • 1 kg kysaného zelí • 3 vrchovaté lžíce mleté papriky • 200 g créme fraiche • 200 g vepřového sádla • 1 lžíce rajčatového protlaku • mletý černý pepř • sůl Někdo na segedínský guláš používá libovější bůček, někdo kombinaci plece a bůčku. Já v tomto typu jídla mám raději maso libovější. Použila jsem tedy pouze plec. Maso nakrájíme na větší kostky, po uvaření by se malé kostky rozpadly. Na rozpáleném sádle v jedné vrstvě (aby se nezačalo dusit) opékáme a ze všech stran opečené kostky odkládáme na talíř. Současně s opékáním masa si ve velkém hrnci založíme cibulový základ. Nadrobno nakrájenou cibuli smažíme na sádle do doby, než začne mít nazlátlou barvu. Pak zasypeme paprikou a rozhodně nešetříme. Měla jsem po ruce pravou maďarskou papriku, která má velmi intenzivní a výraznou chuť. Přesné množství tedy přizpůsobte druhu zvolené papriky. Přidáme rajský protlak, dobře promícháme a ihned přidáme opečené maso i se šťávou, kterou při odpočinku na talíři případně pustilo, jakož i většiny tuku zbavený výpek. Kysané zelí pokrájené na menší kusy přidáme do hrnce hned za masem. Vše zalijeme vroucí vodou těsně nad hladinu masa se zelím. Přidáme pepř a sůl. Do segedínského guláše patří také kmín, ale ten už je v dostatečném množství obsažen v kysaném zelí. Dusíme na mírném plameni do změknutí masa. Podle potřeby přiléváme vroucí vodu tak, aby maso bylo stále zakryté. Pokud jste postupovali dle receptu, guláš není třeba jakkoliv zahušťovat. Nakonec přidáme dávku zakysané smetany, zvolila jsem tu nejtučnější. Dobře promícháme, necháme probublat a máme hotovo. Podáváme v nahřátých talířích s oblíbenou přílohou. Dobrou chuť!...

Loni na podzim jsem poprvé vyrobila svoje vlastní kysané zelí. Sesbírala jsem mnoho rad, spočítala poměr zelí, cibule, soli a kmínu a během jednoho slunečného říjnového odpoledne jsme zelí naložili. Poté, co odstartoval v příslušné teplotě kvasný proces, byl soudek-zelák přemístěn do chladnějšího sklepa. Po určeném čase v chladu si teď celkem pravidelně chodím nabírat svou dávku zelí a postupem času je čím dál lepší. Tentokrát jsem zelí využila na výrobu placiček. Na 12 placiček bude třeba: • 200 g kysaného zelí • 1/8 staršího chleba • 2 vejce • vepřové nebo kachní sádlo (na pečení) Chléb zbavíme kůrky a rozsekáme na hrubší strouhanku v kuchyňském robotu. Na dané množství zelí by jí mělo být na dvě hrsti. Zelí překrájíme na menší kousky. To naše je nakrouháno hruběji, než zelí kupované. Je křupavější a pevnější, z kupovaného vyrobíte placiček zřejmě méně nebo nebudou tolik nadýchané. Přidáme vejce, vše dobře promícháme a necháme chvilku odležet, aby chleba vstřebal tekutinu. Směs není třeba kořenit, v zelí je kmín i sůl, chléb je také dochucen. Poté na rozpálené a nepřilnavé pánvi lehce potřené tukem tvarujeme lžící placičky a pečeme na mírném plameni z každé strany asi 3 minuty. Podáváme jako přílohu k masu nebo samostatně, třeba k pivu či vínu. Dobrou chuť!...

Po dvou letech jsem se loni na podzim opět vydala do Provence. Prostě mi to nedalo. Znovu jsem se ještě chtěla podívat na jih – do přírodní rezervace Camarque a mít na ni více času, než tehdy poprvé. Z „našeho“ Saillans, kde o dovolené přebýváme, jsme se tedy vydali směrem k jihu. Po přibližně 80 kilometrech je tu první větší město – Orange. Pokud jím budete pouze projíždět, bude to pravděpodobně okrajovými částmi města a rovnou říkám, že těmi vás Orange rozhodně neupoutá. My se ale tentokrát rozhodli prohlédnout si víc. Orange leží ve známé vinařské oblasti Côtes du Rhône, Châteauneuf du Pape a Gigondas. Snad nejen milovníci vína ví, o čem je řeč. Město leží na bývalé římské cestě Via Agrippa a doposud se o něm říká, že je branou mezi severem a jihem. Pokud přijedete do města ze severu, nemůžete minout asi nejznámější zdejší pamětihodnost. L´Arc de Triomphe – Vítězný oblouk. Je věnován slávě veteránů z druhé galského legie, zakladatele římské kolonie města Orange. Svými reliéfy představujícími zbraně, námořní trofeje a kořist připomínají tehdejší nadvládu Říma na souši i na moři. Římané ho postavili už 20 let před Kristem. Je vysoký 19 metrů a je dále vyzdoben výjevy z bitev, květinami a ovocem. Takhle vypadá pohled na strop uvnitř oblouku… V těsné blízkosti oblouku je možnost na malém parkovišti odstavit auto a pak se vydat do centra města pěšky. Byli jsme ve městě celkem časně dopoledne a všude byl velký klid. Náměstí se zrovna chystalo na jakousi slavnost, stoly kavárny vedle radnice zdobily velké žluté slunečnice… Jak se zprvu zdálo Orange šedivé a nezajímavé, po procházce městem s kavárnami a domy v pastelových barvách jsem změnila názor… Poté jsme došli k římskému amfiteátru, do něhož se původně vešlo asi osm tisíc diváků a dodnes slouží jako jedinečné místo pro konání spousty kulturních akcí, protože má kromě jiného vynikající akustiku… Kousek za amfiteátrem se nachází katedrála Panny Marie Nazaretské… My jsme ale měli před sebou dlouhou cestu a tak jsme se vrátili k autu a pokračovali dál, směrem do vesničky Châteauneuf du Pape…...