Kukuřičné kuře je bezpochyby kvalitní maso, se kterým je třeba nakládat co nejjednodušeji. Nejlépe jej tedy prostě upéci. Na pečení jsem použila opět mou oblíbenou, starou, ale stále úžasnou remosku. Kuřátko a vůbec maso pečené v remosce zůstává krásně štavnaté a má zlatavou barvu. Suroviny: kuře o váze asi 1,2 kg 4 lžičky uzené papriky 2 lžíce olivového oleje 5 cl portského 2 brambory na jednu porci kvalitní olej na smažení 4 lžíce créme fraiche 4 lžíce hustého bílého jogurtu hrst posekané pažitky sůl Kuře podélně rozpůlíme, osolíme a ze všech stran velmi důkladně potřeme směsí uzené papriky, olivového oleje a portského. Takto marinované kuře necháme v chladu několik hodin odpočinout. Pak ho položíme do pečící nádoby kůží nahoru a pečeme v předehřáté troubě, zpočátku zakryté alobalem asi 45 minut. Ke konci pečení alobal sejmeme, aby se vytvořila kůrka. Během pečení připravíme domácí hranolky. Brambory oloupeme, rozdělíme (dle velikosti brambor) na stejnoměrné hranolky (klidně o hraně 2 cm). Hranolky nakrátko namočíme do chladné vody, poté vodu slijeme. V čisté utěrce brambory osušíme a vkládáme je do rozpáleného oleje, lépe pouze v jedné vrstvě. Přibližně po 6 minutách (podle síly hranolků) budou okraje zlatavé a hranolky uvnitř měkké. Osmažené hranolky vybíráme z oleje děrovanou lžící na papírovou utěrku, abychom odsáli přebytečný tuk. Zakysanou smetanu smícháme s hustým bílým (lépe přes plátno odkapaným) jogurtem. Lehce osolíme, přidáme opláchnutou posekanou pažitku. Kuře podáváme na nahřátých talířích společně s porcí hranolků a nádobkou s dipem. Dobrou chuť!...

Dýně je prostě úžasná. Dá se z ní totiž vyrobit snad úplně všechno – od předkrmu po dezert. A tak jsem dostala další nápad na její využití. Prostě jsem stvořila svou první domácí dýňovou hořčici. Velmi ráda používám dýni Hokaido, protože kromě té úžasně oranžové dužiny má tu výhodu, že se nemusí loupat. Ingredience: 1 menší dýně Hokaido 1 cibule 2 lžíce olivového oleje 1/2 l zeleninového vývaru 2 bobkové listy 2 lžičky mletého hořčičného semínka 1 lžička čerstvě mletého zeleného pepře špetka muškátového květu šťáva z poloviny citrónu 1 lžička dijonské hořčice Dýni rozkrojíme, vyjmeme semínka a nakrájíme na menší kousky. Cibuli nakrájíme na kostičky a na horkém olivovém oleji zprudka osmahneme. Přidáme dýni a po chvilce restování vše zalijeme horkým zeleninovým vývarem. Přihodíme bobkový list a mleté hořčičné semínko. Vaříme do změknutí dýně, což bude trvat asi 20 – 25 minut. Směs poté rozmixujeme ponorným mixérem a ještě horkou dochutíme citrónovou šťávou, lžičkou dijonské hořčice a špetkou muškátového květu. Nakonec přidáme jemně semletý zelený pepř. Dýňová hořčice je skvělou přílohou zejména k voňavé masové pečínce. Právě tak jsem ji podávala na setkání foodbloggerů v Bytové restauraci na Faře, kde myslím všem moc chutnala. Dobrou chuť!...

Konečně jsme byli u cíle našeho putování. Tím bylo sídlo Chateau la Canorque – dědictví Maxe Skinnera z filmu Dobrý ročník. Jak už jsem napsala v minulém článku, nachází se, coby kamenem dohodil od městečka Bonnieux. Stačí sjet z kopce po Route du Pont Julien – úzké silničce vedoucí směrem na Rousillon a po minutce odbočit vpravo na příjezdovou cestu k zámku. Zámek je v soukromém vlastnictví, takže je přístupná pouze zahrada a za ní obchod s vínem. Není třeba se bát zajet dovnitř autem. U obchodu je k dispozici malé parkoviště. Sídlo patří místnímu vinaři jménem Jean-Pierre-Margan. Hospodaří zde společně se svou rodinou a v jejich obchodě najdete také víno Coin Perdu, které se objevilo ve filmu. My jsme však koncem září už neměli možnost žádnou láhev koupit – prý „přijeďte si příští rok, to budou další“ 😀 Zahrada je téměř stejná jako ve filmu. Jen bazén, který si ve filmu zahrál svou roli, se v ní nenachází. Je tu jen jeden malý, starší, vypuštěný a téměř zarostlý trávou. Vodní plocha na fotografiích je spíše okrasným jezírkem. A před vchodem do zámku je ze zahrady vidět posezení, kde Max se strýčkem ochutnával své první doušky vína… Neviděla jsem ani tenisový kurt, ale přiznám se, že jsem zahradu důkladněji neprošla s ohledem na stávající majitele. Další změnou je vinice, která rozhodně není tak ohromná. Ve filmu si totiž v celkových pohledech zahrála vinice jiná. A konečně příjezdová cesta k zámku… Znak u silnice… Z putování po této části Francie jsem byla nadšena a doufám, že se mi alespoň trochu podařilo přenést na blog dojmy z míst, kde se natáčel můj oblíbený film. A také doufám, že se do těchto míst třeba někdy vrátím… Au revoir!...

Lístky mladé červené řepy nejsou k mání tak často. Jsou velmi jemné, nejspíše bych je asi přirovnala k čerstvým lístkům mladého špenátu. Nejlépe tedy bude pochutnat si na nich ve formě salátu. Nechala jsem se unášet myšlenkou, že červená řepa je velmi vhodným společníkem jak pro sýr, tak pro jemné, až nasládlé odstíny chuti. A salát byl na světě. Na salát pro dva si připravíme: 150g mladých lístků červené řepy 1 mango hrst čerstvého rybízu 100 g mozzarelly Na zálivku: 2 lžíce olivového oleje 1 lžíci malinového balzámu špetku soli čerstvě mletý pepř Lístky dobře propláchneme a nejlépe v odstředivce důkladně zbavíme vody. Mango odkrojíme od obou stran od ploché pecky. Obě části pak na slupce nakrájíme nožem na kostičky. Ty pak najednou od slupky odřízneme. Všechny suroviny na zálivku se nám nejlépe spojí v emulzi ve sklence s pevným uzávěrem. Jedině tam je promixujeme podobně jako v šejkru. Kousky mozzarelly můžeme natrhat, případně mozzarellové třešničky roztrhneme. Povrch posypeme rybízovými kuličkami a zakápneme zálivkou. Dobrou chuť!...

Když budete mít štěstí a najdete třeba jen jeden hrneček ostružin, vyzkoušejte tuto domácí zmrzlinu. Příjemná tvarohová chuť hladí na jazyku, v každém soustu pár čerstvých ostružin. Připravíme si: 200 g čerstvých ostružin 250 g kvalitního měkkého tvarohu 400 ml smetany ke šlehání 2 lžíce medu na přislazení Do tvarohu vmícháme opláchnuté a lehce pomačkané ostružiny. Lépe je použít tvaroh, který má co nejméně vody, tedy rozhodně ne ten, který je prodáván ve vaničkách. Já mám nejraději z farmy. Poté opatrně přimícháme ušlehanou smetanu. Vzniklou hmotu dle vlastní chuti přisladíme medem. Směs necháme nejlépe v plastové nádobě s víčkem v mrazničce a asi po hodině opět dobře promícháme. Tento postup opakujeme ještě alespoň třikrát. Pokud vlastníte zmrzlinový strojek, postup je ještě o mnoho jednodušší, ale lze to i bez něho. Druhý den necháme zmrzlinu v pokojové teplotě trochu „povolit“ a podáváme. Dobrou chuť!...