Doma teď trávím přece jen více času v kuchyni a tak jsem si udělala radost tímto receptem. Ani mi nevadilo, že formiček na tartaletky mám zatím pouze šest. Hotové koláčky jdou bezvadně vyklopit a formička vychladne za malou chvilku. Opět se projevila moje vášeň pro kysané zelí. A navíc zelí je velmi prospěšná potravina pro naše zdraví. Takže teď už se můžeme věnovat pečení. Recept se dá použít jak pro velkou formu na slaný koláč quiche, tak pro formičky na tartaletky. Já se rozhodla pro druhou z variant. Na 12 slaných koláčků si připravíme: 340 g hladké mouky 150 g másla 2 vejce špetku soli 400 g kysaného zelí 2 střední cibule 5 kuliček celého pepře 2 kuličky nového koření 1 bobkový list 200 g bryndzy 10 středně velkých brambor vařených ve slupce 2 lžičky sušeného rozmarýnu 5 lžic olivového oleje sůl Nejprve si vyrobíme těsto. Mouku vsypeme do mísy, přidáme špetku soli a nastrouhané máslo. Prsty směs propracujeme a poté přidáme dvě rozšlehaná vejce. Hotové těsto dáme odpočinout do lednice. Jako další si připravíme zelí. V silnostěnné pánvi na rozpáleném olivovém oleji necháme zesklovatět nadrobno nakrájenou cibulku. K ní přidáme pokrájené kysané zelí, můžeme i s lákem. Dochutíme solí, celým pepřem, novým kořením a bobkovým listem. Zelí dusíme do změknutí, tj. asi dvacet minut. Z těsta, které jsme vyndali z lednice, vyválíme asi 3 milimetry silný plát a z něho vykrájíme přímo formičkami kolečka. Ta pak do formiček natlačíme a těsto pevně přitiskneme k okrajům. Těsto na dnech formiček na několika místech propíchneme vidličkou a pečeme v troubě předehřáté na 220 stupňů téměř dozlatova. To bude trvat asi 10 minut. Pečené koláčky plníme dávkou zelí a navrch poskládáme plátky vařených brambor. Ty můžeme zlehka osolit a posypat sušeným rozmarýnem. Snažíme se co nejlépe překrýt zelí, které se díky tomu dalším pečením nevysuší. Na závěr brambory zakápneme olivovým olejem. Budou tak mít příjemnou barvu i chuť. Na volná místa kolem plátků brambor rozložíme kousky bryndzy. Naplněné koláčky zapékáme ještě asi 5 minut. A co na zapití? K takové kombinaci mi nejvíce chutná vychlazené pivo. Zelné koláčky s bryndzou jsou vlastně malé quiche, které se dají jíst jak studené, tak teplé. Já osobně jsem zastáncem těch vlažných. PS: Původně jsem měla...

Advent je sváteční období. A pro tento čas jsem si připravila tak trochu sváteční pokrm, který byl z velké části inspirován mými stále ještě obrovskými zážitky z dovolené ve Francii. Ostatně, většinu surovin na jeho přípravu jsem si z té země také dovezla. Kombinace, kterou vám nabízím, se výborně hodí na začátek zimy, kdy ve sklepě máme hrušky a zároveň nám pečené kaštany připomínají nadcházející Vánoce. Znovu, tak jako loni, jsem si pochutnávala na kombinaci pečených kaštanů a portského vína a se všemi těmi vůněmi a chutěmi jsem si trochu pohrála. Na přípravu pro 2 osoby budeme potřebovat: kachní prsa o vázce cca 450 g 3 lžíce kachního sádla na opečení 2 lžíce medu (nejlépe kaštanového) 2 lžíce portského 0,5 dcl kaštanového sirupu 3 čerstvé hrušky 2 šalotky 2 snítky čerstvého rozmarýnu plátek másla 2 dcl suchého bílého vína 4 lžíce hnědého cukru šálek bylinkového vývaru malé brambůrky vhodné pro vaření v mikrovlnné troubě 10 jedlých kaštanů Začneme tím, že si upečeme kaštany. Každý z nich nejprve nařízneme do kříže a na pánvi pečeme nasucho asi 10-15 minut. Upečené kaštany oloupeme a nasekáme na hrubší kousky. Teď si připravíme pošírovanou hrušku. Tato úprava bývá obvyklejší s červeným vínem a taková hruška má pak více využití. Jako téměř samostatné jídlo nebo jako příloha k masu. Výtečná je také ke zvěřině. Pro pošírování je lépe vybrat trochu pevnější hrušky. Oloupeme je, vykrojíme jádřince a nakrájíme na silnější plátky. Současně si nakrájíme šalotky na slabé proužky. Na másle šalotky zlehka osmahneme a přidáme hnědý cukr. Necháme lehce zkaramelizovat. V zápětí přidáme nakrájené hrušky, 0,25 dcl kaštanového sirupu a několik snítek rozmarýnu. Vše zalijeme bílým vínem. Když se směs začne vařit, stáhneme zdroj tepla na minimum a hrušky vaříme do mírného změknutí. V tomto případě asi 5 minut. Zatímco se připravují na plotně hrušky, upečeme si brambory. Použila jsem miniaturní brambůrky, které jsem si přivezla z Francie. V našich obchodech jsem však viděla podobné, ve slupce, vhodné k vaření v mikrovlnné troubě. Brambory pečeme na 200 stupňů v zapékací nádobě. Po patnácti minutách přidáme dvě lžíce kachního tuku a lehce brambory promícháme. Všechny pak posypeme sušeným rozmarýnem. Ten čerstvý by se nám v troubě mohl lehce připálit. Brambory pečeme přibližně dalších 10 minut....

Máme za sebou první sníh a přece rostou! Nevěřila jsem, že je možné na konci měsíce října najít za dvě hodinky takovou úrodu. Krásná podzimní procházka zahřeje a košík plný hub svádí k uskutečnění voňavých kuchyňských plánů. S láskou vzpomínám na bramborové placky, které pekla moje babička. Jen tak nasucho, na tálu, který byl položený na sporáku. Upečené placky hned potřela z obou stran sádlem a skládala je na hromadu do mísy. Pak jsme si všichni uvařili bílou kávu a po vynikajících horkých plackách se jen zaprášilo. A teď si představte podzimní Šumavu… … jednu šumavskou chalupu… … a v ní kachlová kamna. Na nich by se placky pekly jedna radost… … a třeba přesně tak to vaše babička pamatuje… Zkusila jsem takové placky vyrobit. Myslím, že i když už je pečící technika malinko jiná, těm babiččiným se hodně podobaly. Nejvíce mi vždy chutnaly ty tmavé puchýřky z těsta. Takové placky, pokud zrovna nemáte k dispozici kachlová kamna, se vám mohou podařit i na suché pánvi. Na placky jsem si připravila: 1 kg ve slupce uvařených, vychladlých a oloupaných brambor 300 g polohrubé mouky 100 g hrubé mouky 1 vejce 1 lžičku soli polohrubou mouku na vyválení těsta Placky nebudeme jíst jen tak samotné, ale s kozím sýrem, podušenými houbami. Na ozdobu a dochucení si ještě vyrobíme brusinkovou redukci. Budeme tedy dále potřebovat: asi 10 menších hřibovitých hub (můžeme nahradit krémovými žampióny) 3 šalotky 25 g másla několik větviček čerstvého tymiánu (i na ozdobu) sůl pepř 2 dcl suchého červeného vína 4 lžíce brusinkového kompotu 150 g čerstvého kozího sýra (pokud kozí sýr ke své škodě nemáte rádi, nahraťe ho jiným kvalitním tučnějším čerstvým sýrem) Brambory nastrouháme na jemném struhadle. Z nastrouhaných brambor vytvoříme hnízdo a do něho vyklepneme jedno vejce. Přidáme sůl a s postupným přidáváním mouky těsto propracujeme. Možná budete mouky potřebovat o trochu méně nebo o trochu více. To už ale bude záviset na druhu brambor, se kterými budete pracovat. Těsto necháme chvíli odpočinout a pak rozválíme na asi 4 mm silný plát. Z něho vykrajujeme placky… Na rozpálené pánvi je pak pečeme nasucho asi 3 minuty z každé strany. Pokud se nám budou placky při obrácení „nafukovat“, propíchneme těsto špejlí, aby se i druhá strana...

Možná jsem se ještě nezmínila o jedné příhodě. Asi před dvěma lety jsme v létě vyrazili na vandr. Přes den jsme se toulali a navečer se šli uložit do našeho „pokojíčku“. Místo jsem popsala už kdysi. Možná jsem se nezmínila, že je tam starý pařez, který občas slouží jako stoleček. Byl to jeden z těch horkých dnů a večerů – několikátý v pořadí. Proto by nás ani ve snu nenapadlo rozdělávat oheň a už vůbec ne v lese! Nosíme však s sebou malou svíčku na podpálení ohně. Takže zbytky pařezu nám posloužily jako svícen a na ně jsme svíčku postavili. Položili jsme se na karimatku, na které byl volně rozprostřený spacák. Každý měl před sebou kousek chleba, sýra, nůž a plecháček s trochou červeného vína. Ležíme, povídáme a najednou slyšíme divné zvuky. Že by se zase na nás přišel podívat zvědavý zajíc? Ti se sem dívat chodí, ale většinou k ránu a šustící listí na zemi je prozradí. Co to tedy je? Úplně jsme ztichli, zvuk se přibližoval a zesiloval… To „naše“ místo je blízko cesty, která odděluje dvě části lesa. A právě z té jedné vedla kančí máma svoje již ne zcela malá divoká prasátka přes cestu do druhé části lesa. To celé se odehrávalo asi 15 metrů za mými zády. Už delší dobu byla úplná tma, takže jsme i přes světlo svíčky byli slušně rozkoukaní. Když zvuk nepřestával, popadla jsem nůž, který ležel přede mnou a jedním skokem (ani nevím, jak jsem se tak bleskově a tiše zvedla) se schovala za záda silnějšího, který ležel naproti. Z toho místa jsme celou rodinku krásně viděli, selat bylo asi deset. Za chvíli přešla a už nebylo slyšet a vidět nic… Byl to pro mne silný zážitek do té míry, že mi ke spánku musel pomoci notný lok slivovice. Jinak bych snad byla ochotna držet hlídku až do rána. Neodpustila jsem si také otázku: „A co když půjdou zpátky?“ Žádné „zpátky“ není a nebylo. Prasátka prostě putovala… Nelekejte se, toho kance jsme nezařízli a nerozčtvrtili, ale tahle příhoda mi prostě posloužila jako malý oslí můstek k následujícímu receptu. Kančí maso bylo koupeno a je na něm cedulka…. Bylo hodně libové a bylo jasné, že se po jakékoliv úpravě množství ještě...

V neděli mi připlavala ryba až do kuchyně. Ještě před asi dvěma hodinami byla v akváriu a najednou leží na mém stole. A není to jen tak nějaká obyčejná ryba, je to slušný zubatý chlapík. Jmenuje se candát a váží 1,870 kg. Candát je vykuchaný už z obchodu, ale šupinky na něm zůstaly. O vykuchání jsem poprosila pana prodavače a ten mi, i přes zákaz, který údajně mají, vyhověl. Na vlastní kůži už jsem si vyzkoušela, že odstranění šupin z nevykuchané ryby jde lépe, ale tolik operací najednou už by moje malá kuchyň asi nezvládla. Candát obecný Osidluje střední a dolní úseky řek i stojaté vody. Zdržuje se ve volné vodě (dále od břehu) a v hlubších partiích. Významně se uplatňuje při regulaci plevelných ryb (nekonkuruje si se štikou). Je hospodářsky i sportovně velmi ceněnou rybou. Chrání své jikry, na čelistech a patrových kostech má kromě malých i dlouhé zuby, tzv. psí. Průměrná váha lovených ryb je mezi 1,5-2,5 kg. Ceněnou pochoutkou ve vyšší cenové relaci je maso dravého candáta. Je k dostání především ve specializovaných restauracích. Na pultech obchodů se objevuje jen velmi zřídka. zdroj internet Jala jsem se tedy škrabátkem odstraňovat šupiny. Do levé ruky jsem vzala kuchyňskou papírovou utěrku a chytla rybu za ocas. Jedině tak nebude klouzat. Při následném úklidu jsem určitě pár šupin přehlédla, kromě záclon byly snad všude. Pokud tedy opravdu přinášejí štěstí, musím tady být ještě tak 200 let 🙂 Uf, takže šupiny bychom měli, candát je hladký a je na řadě filetování. Ryba leží na boku. První řez jsem vedla za hlavou od shora dolů a druhý po páteři od hlavy k ocasu. Pak jsem postupně odřezávala maso od hrudních kostí směrem od páteře k břišní ploutvi. Maso je krásně pevné a bílé. Rybu obrátíme a na druhém boku postupujeme stejně. To, co nám zbylo, se bude výborně hodit na rybí vývar a ten zase třeba na rybí polévku. Ze dvou velkých filetů mám teď osm porcí. Ty dvě největší jsem použila hned. A upravila jsem je jednoduše: na kmíně. Na rybu bude kromě rybích filetů třeba: dvě lžíce olivového oleje sůl celý kmín U tak úplně čerstvé ryby je důležité kůži naříznout několika šikmými mělkými zářezy. Ryba by se na...