Azurové moře, bílé stavby, slunce a vynikající jídlo. Tohle všechno můžete vidět v Řecku. Výtečná řecká kuchyně je vyhlášená. Jedna z řeckých specialit je nazývána moussaka. Může mít různé podoby, ale základem jsou lilky a mleté maso. Plátky opečeného lilku lze stejně dobře zaměnit za plátky opečené cukety, povařených brambor, mrkve nebo jablka. A nebo lze tyto ingredience kombinovat. Já jsem si na 4 porce připravila: 3 středně velké lilky 750 g jehněčího masa (použila jsem libové maso z kýty) 3 střední cibule 500 g loupaných rajčat 400 ml créme fraiche 2 vejce 150 g parmazánu 4 lžíce olivového oleje 2 dcl suchého bílého vína 1 lžičku mleté skořice větší svazek čerstvého oregána čerstvě mletý pepř sůl křupavá kukuřičná strouhanka na posypání Lilky nakrájíme na asi 1 cm silné plátky a opečeme. Můžeme je opéci na oleji a plátky lilku pak rozložit na papírovou utěrku, která by odsála přebytečný tuk. Já však dala přednost opečení bez tuku. Plátky lilku zvláční a při kontaktu s masem v zapékací nádobě nasají jeho šťávu. Současně s lilky si na další pánvi připravíme masovou směs. Maso v žádném případě nemeleme, ale nakrájíme na opravdu velmi tenké nudličky. Masová směs nebude ve výsledku trupelnatá a bez chuti, ale maso si zachová šťavnatost a svou typickou vůni. Na pánev s rozpáleným olivový olejem – já náhodou měla po ruce řecký 🙂 vložíme maso a zprudka ze všech stran orestujeme. Pak přidáme cibule nakrájené najemno. Při opačném postupu – tedy nejprve cibule, pak maso – by se v cibulovém základu maso tolik „nezatáhlo“. Teď je čas na koření. První na řadě je skořice. K jehněčímu se výborně hodí a jídlo tak dostane ten správný orientální říz. Dále opepříme podle vlastní chuti a mírně osolíme. Do směsi přilijeme bílé víno a přisypeme hrst nasekaného oregána. Oregáno můžete nahradit nebo také skombinovat s petrželkou. Na řadě jsou rajčata. Použila jsem loupaná rajčata San Marzano v plechovce. Kromě toho, že nám ušetří práci s loupáním, mají báječnou chuť, v tomto ročním období lepší, než je chuť rajčat čerstvých. Rajčata nakrájíme, přidáme k masu, promícháme a zalijeme rajčatovým pyré, které nám zbylo v plechovce. Směs dusíme do doby, než je maso měkké a takřka zcela se zredukuje tekutina. Čím více,...

Advent je sváteční období. A pro tento čas jsem si připravila tak trochu sváteční pokrm, který byl z velké části inspirován mými stále ještě obrovskými zážitky z dovolené ve Francii. Ostatně, většinu surovin na jeho přípravu jsem si z té země také dovezla. Kombinace, kterou vám nabízím, se výborně hodí na začátek zimy, kdy ve sklepě máme hrušky a zároveň nám pečené kaštany připomínají nadcházející Vánoce. Znovu, tak jako loni, jsem si pochutnávala na kombinaci pečených kaštanů a portského vína a se všemi těmi vůněmi a chutěmi jsem si trochu pohrála. Na přípravu pro 2 osoby budeme potřebovat: kachní prsa o vázce cca 450 g 3 lžíce kachního sádla na opečení 2 lžíce medu (nejlépe kaštanového) 2 lžíce portského 0,5 dcl kaštanového sirupu 3 čerstvé hrušky 2 šalotky 2 snítky čerstvého rozmarýnu plátek másla 2 dcl suchého bílého vína 4 lžíce hnědého cukru šálek bylinkového vývaru malé brambůrky vhodné pro vaření v mikrovlnné troubě 10 jedlých kaštanů Začneme tím, že si upečeme kaštany. Každý z nich nejprve nařízneme do kříže a na pánvi pečeme nasucho asi 10-15 minut. Upečené kaštany oloupeme a nasekáme na hrubší kousky. Teď si připravíme pošírovanou hrušku. Tato úprava bývá obvyklejší s červeným vínem a taková hruška má pak více využití. Jako téměř samostatné jídlo nebo jako příloha k masu. Výtečná je také ke zvěřině. Pro pošírování je lépe vybrat trochu pevnější hrušky. Oloupeme je, vykrojíme jádřince a nakrájíme na silnější plátky. Současně si nakrájíme šalotky na slabé proužky. Na másle šalotky zlehka osmahneme a přidáme hnědý cukr. Necháme lehce zkaramelizovat. V zápětí přidáme nakrájené hrušky, 0,25 dcl kaštanového sirupu a několik snítek rozmarýnu. Vše zalijeme bílým vínem. Když se směs začne vařit, stáhneme zdroj tepla na minimum a hrušky vaříme do mírného změknutí. V tomto případě asi 5 minut. Zatímco se připravují na plotně hrušky, upečeme si brambory. Použila jsem miniaturní brambůrky, které jsem si přivezla z Francie. V našich obchodech jsem však viděla podobné, ve slupce, vhodné k vaření v mikrovlnné troubě. Brambory pečeme na 200 stupňů v zapékací nádobě. Po patnácti minutách přidáme dvě lžíce kachního tuku a lehce brambory promícháme. Všechny pak posypeme sušeným rozmarýnem. Ten čerstvý by se nám v troubě mohl lehce připálit. Brambory pečeme přibližně dalších 10 minut....

Poslední prázdninové dny jsem strávila velmi příjemně. Jako přechodné bydliště posloužila louka poblíž místa jménem Naděje. Počasí bylo nádherně letní a každý, kdo šel jen na chvilku lesem, měl hned plnou náruč hub. Součástí bydlení na stromy obklopené louce je chladný a čistý potok s tůňkou, která dovede nahradit jak koupelnu, tak i lednici. V počasí, kdy jsou lesní rána asi nejkrásnější, člověk nic dalšího snad ani nepotřebuje. Vlastně ano. Potřebuje oheň. Na vaření v takových podmínkách se vždy moc těším. Všechno jídlo voní tak nějak úplně jinak a příprava pokrmů na prudkém ohni a železné pánvi bývá někdy i dost napínavá 🙂 K jedné z večeří jsem připravila vepřové krkovičky marinované v olivovém oleji a čerstvém tymiánu. Ryngle, kterými jsem maso doplnila, částečně zastoupily třeba čatní nebo jinou podobnou přílohu. Na vaření jsem si připravila: 4 silnější plátky vepřové krkovice 150 g rynglí 2 dcl suchého růžového vína Na marinování masa (den předem): 2 lžíce olivového oleje několik snítek tymiánu čerstvě mletý pepř sůl Maso bylo naloženo ještě doma. Jednotlivé plátky masa jsem naklepala, osolila, opepřila. Důkladně jsem je potřela olivovým olejem a při skládání do plechovky hustě proložila snítkami tymiánu. Kombinaci vepřového masa a ovoce snad každý alespoň jednou ochutnal. Jestli ne doma, tak určitě v třeba v čínské restauraci. Já měla ryngle, které se svou chutí a sladkostí téměř vyrovnaly švestkám. Přivezla jsem si je sice ze Zelňáku, ale jinak by se daly klidně natrhat cestou. Různobarevných kuliček tu rostlo všude dost a byly lahodně sladké. Příprava jídla začíná rozděláním ohně. Kdo by však začal z kapsy tahat zapalovač či sirky nebo dokonce PePo, ten by se se zlou potázal! Takové moderní vynálezy do naší výbavy nepatří. Na rozdělání ohně si připravíme: ocílku křesací kámen (pazourek) troud nějaké suché médium (v tomto případě konopnou koudel) Můžeme ale také použít třeba bodlákové chmýří nebo suchý mech. Troud předem vyrobíme tak, že kus bavlněné látky pevně uzavřeme do plechové krabičky, kterou vložíme do ohně a ponecháme ji tam asi hodinu. Látka bez přístupu vzduchu neshoří, jen zuhelnatí a snadno pak zažhne, když na ni dopadne jiskra vykřesaná pomocí ocílky a pazourku. Z konopné koudele si vytvoříme malé hnízdečko, do jehož středu vložíme „ždibec“ troudu. Kamínkem pak křešeme rychlými...

Abych se ještě držela zimních jídel v podobě nastavované kaše kaše nebo lepenice, nesmím zapomenout na šoulet. Další jídlo, které se dříve připravovalo častěji. Dnes je poněkud zanedbávané, ač je zdravé a hlavně chutné. Je to tradiční židovský pokrm – kachna (spíše však husa) se šouletem. Někdo, kdo není vázán zákazem požívat některé potraviny, by třeba pečenou husu nebo kachnu raději vyměnil za vepřovou kotletu. V jidiš se šoulet správně vyslovuje čolent. Slovo pochází ze středověkého francouzského chaud-lent čili pomalé ohřívání. Tradičně se dělá v peci ve velkém keramickém hrnci s husou nebo s kachnou, jejichž tuk se rozpustí a promíchá s hrachem a kroupami, k nimž se přidává třeba cibule, česnek, majoránka, pepř nebo bobkový list. Všechno se do hrnce nahází zároveň, promíchá a dá do vyhřáté, ale už netopící pece v pátek odpoledne (o šábesu se nemá zapalovat oheň, smí jen dohořívat), tam se celou noc ohřívá a peče a dopéká až do šábesového oběda. zdroj: B. Kuras, Pravicová kuchařka Kachní (nebo kačeří-jsou větší) stehýnka upečeme na 160 stupňů asi 2 a půl hodiny, většinu času zakrytá. Nebo můžeme použít stehna konfitovaná, která jsme buď koupili (v plechovce je jich obvykle pět zalitých v kachním sádle) nebo si vyrobili podle mého receptu na konfitovaná kachní stehna. Stehýnka vytažená z tuku v konzervě se pouze na pánvi opečou z obou stran. Vakuovaná kačeří stehýnka z Lahůdkářství Sváček Na šoulet budeme potřebovat: • 500 g suchého hrachu (já měla půlený) • 300 g krup • 3 střední cibule • několik stroužků česneku • 1 vrchovatá lžíce majoránky • sůl • pepř • kachní sádlo • cca 2 dcl hovězího nebo drůbežího vývaru Nejprve uvaříme předem namočený hrách v osolené vodě do měkka. Kroupy rovněž uvaříme v osolené vodě v jiném hrnci, když jsme je před tím důkladně propláchli studenou vodou. Obojí po uvaření slijeme přes cedník a necháme okapat. Na pánvi rozehřejeme trochu kachního sádla. Jde to rychle, kachní sádlo nikdy tak úplně neztuhne. Na něm osmažíme nadrobno nakrájenou cibuli dozlatova. Pekáč nebo jinou zapékací nádobu vymažeme kachním sádlem a nasypeme do něho hrách, kroupy a osmaženou cibulku. Přidáme prolisovaný česnek, majoránku, dle chuti opepříme a osolíme a zalijeme vývarem. Dobře promícháme a pečeme v troubě vyhřáté na 180 až...

Vařené hovězí, začasté žebro, s rajskou omáčkou a houskovým knedlíkem (nebo těstovinami). Pro někoho nenáviděný pokrm zprotivený školní družinou nebo závodní jídelnou, pro jiné, zejména milovníky omáček, oblíbený pokrm přivolávající vzpomínky na maminky a babičky, které ho s láskou a sobě vlastním způsobem připravovaly. A kolik způsobů přípravy rajských omáček existuje! Rajskou s knedlíkem by asi většina z nás zařadila mezi českou klasiku. Dnes už možná, ale vězte, že rajská omáčka byla na počátku minulého století pokrmem velmi avantgardním, který rozhodně nepatřil mezi běžná jídla českých domácností a připravoval se zpočátku jen v gastronomicky pokrokových domácnostech měšťanských. Rajčata se u nás takřka nepěstovala a na český trh se prosazovala jen velmi pozvolna, dovážena zpravidla bulharskými obchodníky se zeleninou, jako exotické a tím i nezvyklé plody. A rajský protlak v dnešní podobě tehdy také nebyl běžný. O nezvyklosti tohoto pokrmu svědčí i následující naprosto autentická historka : prababička mého dobrého přítele, paní Fiedlerová, měla na přelomu devatenáctého a dvacátého století od Svatovítské kapituly v nájmu hostinec Vikárka na Pražském Hradě. Tehdy to byla úplně obyčejná lidová hospoda a chodili se tam stravovat převážně řemeslníci pracující v areálu Hradu a také Pražané z nejbližšího okolí. Protože byla hostinskou, která se novinkám v jídelníčku nebránila, zkusila zařadit i hovězí s rajskou a knedlíkem. Nevím, zda šla na odbyt. Vím však z vyprávění, že se tohoto jídla dostalo k obědu jednomu z žebráků, který občas chodíval vedlejším vchodem pro zaměstnance žádat o jídlo a nějaké drobné do malé předsíňky, kde byla u zdi lavice, věšák na kabáty a stojan na deštníky paní hostinské. Odevzdávaje ve dveřích kuchyně prázdný talíř nešetřil chválou, když byl dotázán, zda mu chutnalo. Jen několik dní na to šla paní Fiedlerová cosi zařídit a vzala si s sebou deštník, protože začínalo pršet. Když deštník venku nad sebou rozevřela, vypadla jí na hlavu celá, Bohudík již poněkud zaschlá, porce rajské omáčky s knedlíkem. Maso se žebrákům nedávalo …. A žebrák změnil rajón, protože ho už nikdy v okolí hostince neviděli. Dnes si dovolím nabídnout mnou používaný způsob přípravy hovězího masa s rajskou omáčkou. Budeme potřebovat : ¾ až 1 kg zadního hovězího masa (nejlépe falešnou svíčkovou) 3 větší plechovky rajského protlaku 1 střední cibuli 15 dkg perníku na strouhání sůl,...