Možná jsem se ještě nezmínila o jedné příhodě. Asi před dvěma lety jsme v létě vyrazili na vandr. Přes den jsme se toulali a navečer se šli uložit do našeho „pokojíčku“. Místo jsem popsala už kdysi. Možná jsem se nezmínila, že je tam starý pařez, který občas slouží jako stoleček. Byl to jeden z těch horkých dnů a večerů – několikátý v pořadí. Proto by nás ani ve snu nenapadlo rozdělávat oheň a už vůbec ne v lese! Nosíme však s sebou malou svíčku na podpálení ohně. Takže zbytky pařezu nám posloužily jako svícen a na ně jsme svíčku postavili. Položili jsme se na karimatku, na které byl volně rozprostřený spacák. Každý měl před sebou kousek chleba, sýra, nůž a plecháček s trochou červeného vína. Ležíme, povídáme a najednou slyšíme divné zvuky. Že by se zase na nás přišel podívat zvědavý zajíc? Ti se sem dívat chodí, ale většinou k ránu a šustící listí na zemi je prozradí. Co to tedy je? Úplně jsme ztichli, zvuk se přibližoval a zesiloval… To „naše“ místo je blízko cesty, která odděluje dvě části lesa. A právě z té jedné vedla kančí máma svoje již ne zcela malá divoká prasátka přes cestu do druhé části lesa. To celé se odehrávalo asi 15 metrů za mými zády. Už delší dobu byla úplná tma, takže jsme i přes světlo svíčky byli slušně rozkoukaní. Když zvuk nepřestával, popadla jsem nůž, který ležel přede mnou a jedním skokem (ani nevím, jak jsem se tak bleskově a tiše zvedla) se schovala za záda silnějšího, který ležel naproti. Z toho místa jsme celou rodinku krásně viděli, selat bylo asi deset. Za chvíli přešla a už nebylo slyšet a vidět nic… Byl to pro mne silný zážitek do té míry, že mi ke spánku musel pomoci notný lok slivovice. Jinak bych snad byla ochotna držet hlídku až do rána. Neodpustila jsem si také otázku: „A co když půjdou zpátky?“ Žádné „zpátky“ není a nebylo. Prasátka prostě putovala… Nelekejte se, toho kance jsme nezařízli a nerozčtvrtili, ale tahle příhoda mi prostě posloužila jako malý oslí můstek k následujícímu receptu. Kančí maso bylo koupeno a je na něm cedulka…. Bylo hodně libové a bylo jasné, že se po jakékoliv úpravě množství ještě...

V neděli mi připlavala ryba až do kuchyně. Ještě před asi dvěma hodinami byla v akváriu a najednou leží na mém stole. A není to jen tak nějaká obyčejná ryba, je to slušný zubatý chlapík. Jmenuje se candát a váží 1,870 kg. Candát je vykuchaný už z obchodu, ale šupinky na něm zůstaly. O vykuchání jsem poprosila pana prodavače a ten mi, i přes zákaz, který údajně mají, vyhověl. Na vlastní kůži už jsem si vyzkoušela, že odstranění šupin z nevykuchané ryby jde lépe, ale tolik operací najednou už by moje malá kuchyň asi nezvládla. Candát obecný Osidluje střední a dolní úseky řek i stojaté vody. Zdržuje se ve volné vodě (dále od břehu) a v hlubších partiích. Významně se uplatňuje při regulaci plevelných ryb (nekonkuruje si se štikou). Je hospodářsky i sportovně velmi ceněnou rybou. Chrání své jikry, na čelistech a patrových kostech má kromě malých i dlouhé zuby, tzv. psí. Průměrná váha lovených ryb je mezi 1,5-2,5 kg. Ceněnou pochoutkou ve vyšší cenové relaci je maso dravého candáta. Je k dostání především ve specializovaných restauracích. Na pultech obchodů se objevuje jen velmi zřídka. zdroj internet Jala jsem se tedy škrabátkem odstraňovat šupiny. Do levé ruky jsem vzala kuchyňskou papírovou utěrku a chytla rybu za ocas. Jedině tak nebude klouzat. Při následném úklidu jsem určitě pár šupin přehlédla, kromě záclon byly snad všude. Pokud tedy opravdu přinášejí štěstí, musím tady být ještě tak 200 let 🙂 Uf, takže šupiny bychom měli, candát je hladký a je na řadě filetování. Ryba leží na boku. První řez jsem vedla za hlavou od shora dolů a druhý po páteři od hlavy k ocasu. Pak jsem postupně odřezávala maso od hrudních kostí směrem od páteře k břišní ploutvi. Maso je krásně pevné a bílé. Rybu obrátíme a na druhém boku postupujeme stejně. To, co nám zbylo, se bude výborně hodit na rybí vývar a ten zase třeba na rybí polévku. Ze dvou velkých filetů mám teď osm porcí. Ty dvě největší jsem použila hned. A upravila jsem je jednoduše: na kmíně. Na rybu bude kromě rybích filetů třeba: dvě lžíce olivového oleje sůl celý kmín U tak úplně čerstvé ryby je důležité kůži naříznout několika šikmými mělkými zářezy. Ryba by se na...

Pro nás zatím ne zrovna obvyklá a typická věc. Teď, v době výroby různých chutney a marmelád jsem se také nechala inspirovat. Potřebujeme jen větší množství cibule a já si na to vyhradila část jednoho deštivého odpoledne. Na cibulovou marmeládu je třeba: 1 kg žluté cibule 4 ks červené cibule 1/8 másla (třeba s kapkou olivového oleje) 3 lžíce medu 2 lžíce hnědého cukru balzamikový ocet sůl, pepř dle vlastního uvážení Cibuli oloupeme a nakrájíme na proužky. Až si utřeme slzy, dáme si na sporák rozehřát tuk. Použila jsem máslo, protože chuť cibule na másle má své kouzlo. Přidala jsem, možná ze zvyku, trochu olivového oleje. Mám to tak prostě ráda. Přemýšlela jsem, v čem se celé to množství bude tak nejlépe míchat a nebude se připalovat. Nakonec moje volba padla na litinový hrnec. A ukázalo se, že jsem se nemýlila. Teplo se po silných stěnách rovnoměrně rozloží, takže se cibule nepřipaluje, ale je jí pořádně horko 🙂 Až se množství cibule v hrnci zmenší tak o polovinu, dochutíme cukrem, medem, balzamikem a solí – vším podle vlastní chuti. Mnou uvedené množství je orientační. Jako parfém můžeme použít snítku tymiánu, kterou před naplněním do sklenic zase vyndáme. Teď už jen trpělivě mícháme a ochutnáváme. Když se ručičky na hodinách posunou asi o hodinu a půl, máme možná hotovo. Cibule by měla být krásně vláčná a neměla by křupat. Hotovou cibulovou marmeládu plníme do sklenic, které jsme před tím vylili vařící vodou a nechali vyschnout. Recept jsem vyzkoušela poprvé a zařadila jsem jej rovnou mezi „Oblíbené evergreeny“. Cibule takto upravená je a hlavně v zimních měsících bude výborná k pečenému masu. A také nám tahle zvláštní marmeláda dokáže chuť obyčejné obložené sýrové bagety posunout na stupeň nejvyšší. To je přesně případ, kdy jsem se na cibulovou marmeládu nechala nachytat já. Tip na závěr: Uvedené množství cibule je na dvě, maximálně tři menší sklenice. Aby z toho všeho mohl být třeba i nějaký ten chutný dáreček pro radost, bude to chtít větší hrnec a více času. Ale určitě to stojí za to. Dobrou chuť!...

Nejen ke kachně, ale ke všem podobným pečením se výborně hodí knedlíky. Napadlo mne je trochu oživit. Chutnají báječně a jsou dokonalou ozdobou každé pečínky. Na jejich přípravu bude třeba asi 40 minut a dále: 4 housky 1/4l mléka 2 vejce muškátový oříšek 1 střední mrkev 3 hrsti hrubě posekané petrželky 1 střední cibule 1 lžíce másla + máslo na vymazání hrnečků 1 lžíce olivového oleje Mám ověřené množství: 1 houska = 1 hrneček = porce pro 1 osobu Na pánev rozehřejeme směs másla a olivového oleje a osmažíme na drobno nakrájenou cibuli, najemno nastrouhanou mrkev a posekanou petrželku. Alespoň částečně zchladlou zeleninu přidáme k nakrájeným houskám a důkladně promícháme. Do mléka přidáme vejce, muškátový oříšek. Solit není třeba, housky obsahují sůl. Tekutou směs přilijeme do housek se zeleninou a vše důkladně promícháme. Ale ne tak, aby se rozmačkaly kostičky housky. Zničila by se tak výsledná mozaika na řezu. Klidně si nakrájejte housky třeba půl dne před samotnou přípravou knedlíků, aby kostičky trochu oschly. Čtyři hrnky velikosti 1/4l s kolmými stěnami důkladně vymažeme máslem a do dvou třetin je naplníme směsí, kterou trochu přitlačíme ke dnu. Vršek každého hrnku přikryjeme alobalem. Je to kvůli tomu, aby z pokličky později sražená pára nekapala do hrnečků. Dáme všechny do hrnce s vodou, která sahá maximálně do poloviny výšky hrnečků. Vaříme přiklopené cca 15-20 minut. Po vyjmutí z vody a částečném zchladnutí vyklopíme a krájime nití. Takové knedlíky jsou výborné, třeba ke kachně, a já je občas chodím zobat i studené, když nějaké zůstanou 🙂 Dobrou chuť!...

Jarní kohoutci s bylinkami – ten nejlepší nápad, jak si doma prostřít jaro. Jeden kohoutek má hmotnost 500 gramů, takže se bude na talíři krásně vyjímat – skvělá porce pro jednoho. Na vaření bude třeba: 3 jarní kohoutci 60 g másla 2 citróny sůl pepř olivový olej svazky bylinek: plocholisté petrželky, tymiánu, rozmarýnu malé brambory ve slupce 6 plátků pancetty pár šalotek 3 palice česneku svazek listů mladého špenátu Brambory dobře omyjeme a vložíme do větší pečící nádoby. Přidáme oloupané a na čtvrtky rozkrájené šalotky a příčně rozkrojené palice česneku zbavené jen uvolněných slupek. Lehce osolíme, opepříme čerstvě mletým pepřem a bohatě zakápneme olivovým olejem. Dobře promícháme. Jarní kohoutky budeme péci na bramborách a připravíme si tak zároveň maso i přílohu. Kohoutky dobře omyjeme, uvnitř osolíme. Lístečky tymiánu a rozmarýnu stáhneme ze stonku a společně s petrželkou velmi nadrobno nakrájíme. Bylinky promícháme se změklým máslem a nastrouhanou kůrou z jednoho citrónu. Tuto směs vetřeme kohoutkům pod kůži na prsou, kterou musíme před tím opatrně prsty uvolnit. Poté otvor zajistíme malou jehlicí nebo krátkou špejlí. Do břišní dutiny kohoutka vložíme větvičky bylinek a dílek dobře omytého citrónu i s kůrou. Otvor pak uzavřeme svázáním obou stehýnek k sobě. Kohoutky položíme na podestýlku z brambor, šalotky a česneku nejprve prsíčky dolů a pečeme v předehřáté troubě na 170 stupňů. Zpočátku pečení zakryjeme alobalem. Asi po půl hodině alobal odstraníme a kohoutky obrátíme prsíčky vzhůru. Jakmile začnou prsíčka zlátnout, zakryjeme je plátky pancetty a dopékáme. Asi 15 minut před dopečením přidáme mezi brambory omyté špenátové listy. Šalotka Je bohatým zdrojem vitaminů C a B i provitaminu A. Obsahuje fytoncidy, tj. látky s dezinfekčním účinkem. Pěstování šalotky není náročné, snáší i větší mrazy. Cibulky šalotky lze v chladu skladovat až dva roky, aniž by začaly rašit. Mnoho kuchařů považuje šalotku za naprosto nedostižnou a nejlepší cibuli k použití do kuchyně. Má trošku česnekovou chuť i tvar (leckde se jí říká španělský česnek), avšak na rozdíl od jarní cibulky, s níž si šalotku lidé často pletou, je méně aromatická. Slavný kuchař Escoffier vynalezl své šalotkové máslo do studených předkrmů a na grilované maso. Lyonský kuchařský mág Paul Bocuse doporučuje osmažit jemně nakrájenou šalotku na másle společně s cukrem! V tomto případě se hodí zejména...