Kolem svátku svatého Jana (24. června) je ten správný čas na sběr mladých plodů ořešáku. Právě proto tento likér bývá také nazýván „Svatojánský“. Mně se podařilo to správné období vystihnout teprve loňský rok a tak si teď pochutnávám na domácím ořechovém likéru. Je sladký a silný a skvěle se hodí k podávání jako digestif. Celé zelené ořechy necháme do druhého dne namočené v nádobě s vodou. Zbaví se tak všech nečistot. Poté ořechy nakrájíme – každý na tři až čtyři části. Je třeba počítat s tím, že při krájení i takto mladých ořechů dojde k zabarvení prkénka i rukou. Můžeme tedy pracovat v rukavicích. Nakrájené ořechy vložíme do skleněné, vroucí vodou vylité a vysušené nádoby, kterou budeme později moci pevně uzavřít. K rozkrájeným plodům ořechů přidáme koření. Vše pak přelijeme kvalitní vodkou, sklenici uzavřeme. Já vše nechala po dobu osmi týdnů na okně v kuchyni. „Sem tam se moje kuchyň promění na laboratoř. Na okně se suší meduňka, odpočívají ořechy v lihu, v procesu je také malinový ocet a sirup ze smrkových výhonků…“ Suroviny na macerát: • asi 20 ks zelených ořechů • 1 kus (asi 10 cm) skořice • 4 kuličky jalovce • 8 semínek fenyklu • 5 hřebíčků • 1,5 litru vodky Za dva dny se tekutina zabarvila do tmavě hněda a tak už zůstala po celou dobu. Po osmi týdnech jsem vše slila přes plátno. Před tím jsem svařila a nechala zchladnout: • 400 ml vody • 400g cukru krystal Zchladlý sirup jsem smíchala se scezeným macerátem z ořechů. Naplnila jsem čisté, vroucí vodou vymyté a vysušené lahve. O Vánocích jsem se pokusila ochutnat, ale chutí připomínal likér spíše kapky proti nachlazení. Takže likér chce prostě svůj čas – jeden rok. Prostě do příští ořechové sezóny 🙂 Na zdraví!...

V zimním období si čas od času pomocí odšťavňovače připravím čerstvou šťávu ze všelijaké zeleniny. Nejraději mám šťávu z řepy, celeru a mrkve a pak také jen samotnou mrkvovou. O zavařenině z mrkve jsem nikdy neslyšela. Jednou už jsem však z jablečné šťávy vyrobila jablečné želé, jednou z červené řepy, tak proč nezkusit třeba želé mrkvové? Budeme potřebovat: • 0,8 l mrkvové šťávy (vznikla ze 2 kg mrkve) • šťávu z jednoho pomeranče • šťávu z jednoho citrónu • 500 g želírovacího cukru 3 : 1 Z tohoto množství surovin budeme mít tři skleničky o obsahu cca 300 ml. Mrkev odšťavníme a přefiltrujeme přes sítko vyložené gázou. Takto odfiltrovanou šťávu přelijeme do hrnce. Do mrkvové šťávy přidáme také pomerančovou a citrónovou šťávu. Obě vůně budou pro chuť želé velmi prospěšné a navíc přidají svou trochu pektinu. Poté do hrnce se šťávou vsypeme želírovací cukr, přivedeme k varu a za stálého míchání necháme asi 4 minuty probublat. Přelijeme do horkou vodou vymytých a vysušených sklenic. Sklenice pevně uzavřeme, není třeba je obracet dnem vzůhu. Necháme zchladnout. Mrkvové želé můžeme použít jako každou jinou zavařeninu, na chleba s máslem, do jogurtu nebo třeba k sýrům. Naprosto vynikající bude jako náplň mrkvového dortu. Dobrou chuť!...

Už v polovině března to vypadalo, že je tady skutečné jaro, tak jsem se na zahradě pustila do renovace židlí po babičce. A kočka se všemi třemi kocoury mi samozřejmě museli pomáhat… Na zahradě jsem také zjistila, že na spoustě malých místeček rostou fialky. S mým nejmilejším Borisem jsme je natrhali a pak jsem je použila na výrobu fialkového sirupu. Sirup má nenapodobitelnou vůni a v koktejlech pak zvláštní, záhadnou chuť. Je také velmi prospěšný, zejména pro horní cesty dýchací. Budeme potřebovat: • asi 3 hrsti fialkových květů • 1,2 litru převařené vody • 1 kg krystalového cukru • šťávu z poloviny citrónu Fialkové květy zalijeme převařenou, klidně ještě horkou vodou. Tekutina se zabarví modře. Necháme louhovat 24 hodin. Poté tekutinu přecedíme do hrnce, postupně přidáváme citrón. Tekutina se zabarví do zelena. Pokud přidáme citrónu moc, sirup bude mít červenou barvu. Pak přisypeme cukr a na mírném plameni zahříváme a mícháme. Jakmile se cukr rozpustí, sirup slijeme přes plátno do vroucí vodou vylitých, vysušených lahví. Na zdraví!...

Poprvé jsem se s nimi setkala ve Francii, kde je možné takto upravené kachní maso koupit jako polotovar. Mít v zásobě konfitovaná stehna je velká výhoda. Před podáváním necháme povolit tuk, kterým jsou stehýnka zalita. Pak už jen na pánvi opečeme kůží dolů, aby měla tu správnou barvu. A máme aromatické a křehké kachní stehýnko, které skvěle doplní hebká bramborová kaše, šťouchané nebo opečené brambory. Ale všechno pěkně od začátku. V českých obchodech bohužel nejsou k dostání samotná kachní stehýnka – paličky. Lze tedy koupit kachní čtvrtky a paličky si z nich vyrobit. Zbylé maso upečeme, obereme z kostí a uchováme v přiměřeném množství kachního sádla v mrazáku (podobně jako rillettes v hliníkových krabičkách). Budeme potřebovat: • 12 kachních stehen • 12 bobkových listů • 1 lžíci sušeného tymiánu • 12 kuliček černého pepře • 100 g soli Na konfitování: • 1 kg kachního sádla Stehýnka omyjeme pod tekoucí vodou a dobře je osušíme. Poté je důkladně potřeme směsí soli, tymiánu (ten mám sušený z naší zahrady) a rozdrceného bobkového listu. Paličky naskládáme do nádoby, přidáme kuličky černého pepře a nádobu zakryjeme potravinovou fólií. Necháme odležet alespoň přes noc, lépe 24 hodin. Po uplynutí této doby stehna opláchneme, osušíme a odsekneme krajní kloub, pokud už jsme to neudělali před nasolením. Na konfitování bude nejvhodnější litinový hrnec. Stehna vložíme do kachního tuku tak, aby byla zcela ponořená. V případě potřeby přidáme tuk. Hrnec zakryjeme a vložíme do předehřáté trouby. Zahříváme na 120 stupňů po dobu asi 4 hodin. Poté hrnec přemístíme na prkénko a necháme ještě další hodinu „dojít“. Stehna by měla být měkká na stisk, neměla by se „rozebírat“. Tuk z konfitování slijeme přes plátno. Připravíme si hliníkové nádobky, které vypláchneme vroucí vodou a necháme vyschnout. Do každé nádoby pak vyskládáme stehna a zalijeme je scezeným tukem. Necháme zchladnout v lednici, poté nádobky přemístíme do mrazáku. Na jaký další pokrm ještě můžeme využít konfitovaná kachní stehýnka? O tom více v receptu, který bude následovat po ukončení předvelikonočního půstu. Dobrou chuť!...

Nakládaný květák je křupavý a já ho mám nejraději ve sladkokyselém nálevu. Ale i obyčejný květák lze naložit tak, aby chutnal jinak a přitom zajímavě. Na 6 skleniček o obsahu 350 ml budeme potřebovat: • květák o hmotnosti 1,5 kg • 12 tobolek kardamomu • 1 větší chilli papričku Na nálev: • 750 ml vody • 220 ml octa • 3/4 lžičky soli • 60 g krystalového cukru Kořenící směs: • 3 lžíce olivového oleje • 2 lžičky tmavého hořčičného semínka • 2 lžičky mleté kurkumy Květák rozebereme tak, aby každá růžička představovala jedno sousto. Propláchneme studenou vodou a necháme dobře okapat. Suroviny na nálev smícháme a na mírném plameni zahřejeme. Jakmile se začnou objevovat bublinky a tekutina začne vřít, necháme ji pár minut přejít varem. Pak necháme nálev zchladnout. Na pánvi rozpálíme olivový olej, přidáme hořčičná semínka. Ta opékáme asi minutu a poté přidáme kurkumu. Vše dobře promícháme a přidáme do nálevu. Vroucí vodou vylité a vysušené sklenice začneme plnit tak, že na dno každé vložíme jednu tobolku kardamomu. Dodá květáku tak trochu záhadnou vůni. Pak naplníme sklenice květákovými růžičkami. Do každé sklenice přidáme asi tři kolečka chilli papričky. Vše pak zalijeme zchladlým nálevem tak, aby obsahoval pokud možno rovnoměrné množství hořčičných semínek. Skleničky pevně uzavřeme, vložíme do hrnce s vodou tak, aby voda sahala nad úroveň víček. Zahřejeme na 80 stupňů a takto udržujeme asi 35 minut. Sklenice vyjmeme z vody a necháme zchladnout. Dobrou chuť!...