Každý z nás se zcela jistě s červenou řepou v této podobě setkal již v dětství. A toto setkání většinou vytvořilo náš názor na červenou řepu pro celý život nebo alespoň na dost dlouho. Osobně patřím do skupiny lidí, kterým vše nakládané téměř pokaždé chutná, takže já a červená řepa to máme vyjasněné už dávno. Tentokrát jsem zkusila takovou řepu nakládanou na sladkokyselo připravit doma. Fenykl a bobkový list dává nálevu trochu „bonbónkovou“ vůni a to je právě to, co mi chutná. Nálev je spíše sladší, množství octa můžete klidně podle vlastní chuti zvýšit. Na 8 skleniček o obsahu 350 ml budeme potřebovat: • 2 kg červené řepy přibližně stejné velikosti • 2 střední cibule (8 čtvrtin) • 8 bobkových listů • 16 hřebíčků Na nálev: • 1 1 vody • 300 ml octa • 3/4 lžičky soli • 70 g krystalového cukru • 4 bobkové listy • 1 lžičku fenyklových semínek • 1 lžičku světlého hořčičného semínka Suroviny na nálev smícháme a na mírném plameni zahřejeme. Jakmile se začnou objevovat bublinky a tekutina začne vřít, necháme ji pár minut přejít varem. Pak necháme nálev zchladnout. Řepu tak jak je – tedy i s částí natě i s kořenem vložíme do studené vody a vaříme do doby, kdy lze bulvu s minimálním úsilím propíchnout vidličkou (cca 1 hodinu). Kořen ani stonek neodkrajujeme, protože během vaření by z řepy vytekla všechna šťáva. Po zchladnutí řepu oloupeme a nakrájíme vlnitým nožem na asi 0,5 cm plátky. Cibuli oloupeme, rozčtvrtíme a na každou čtvrtinu připevníme dvěma hřebíčky bobkový list. Řepou plníme vroucí vodou vylité a vysušené sklenice. Do každé sklenice vložíme jeden kousek cibule s kořením, nejprve z praktických důvodů takto, později při konzumaci bude cibule chutnat báječně. Pak zalijeme alespoň částečně zchladlým nálevem tak, aby obsahoval alespoň několik fenyklových i hořčičných semínek. Skleničky pevně uzavřeme, vložíme do hrnce s vodou tak, aby voda sahala nad úroveň víček. Zahřejeme na 80 stupňů a takto udržujeme 10 minut. Sklenice vyjmeme z vody a necháme zchladnout. Pokud by se vám hodila etiketa na skleničky s řepou, je zde: Dobrou chuť!...

Ať už sklízíte plody z vlastní zahrádky nebo sem tam dostanete „přebytky“ od někoho z okolí – bednička čerstvých plodů je vždycky radost. Navíc je třeba vcelku rychle vymyslet, jak takovou úrodu zpracovat. Další důvod, proč milovat léto. Já tentokrát dostala kromě čili papriček, pórku a červené řepy také rajčátka různých tvarů a barev. Rozhodla jsem se připravit hustou rajčatovou omáčku, která poslouží jako základ na domácí pizzu, na rajčatovou polévku nebo na omáčku. Použila jsem: • 3 kg rajčat – klidně směs • 4 střední žluté cibule • 1 palici česneku • 6 lžic olivového oleje • 3 hrsti čerstvých bazalkových listů • 125 g másla Z tohoto množství surovin jsem vyrobila asi 2,5 litru husté rajčatové omáčky. V litinovém hrnci rozpálíme olivový olej a na něm zprudka osmahneme nasekaný česnek, později přidáme cibuli. Jakmile je cibule sklovatá, přidáme rajčata pokrájená na větší kusy. V každém případě odstraníme část, kde byla stopka, případně i její další vnitřní bílou část. Vaříme na mírném plameni. Asi po 15 minutách přidáme omyté bazalkové listy i se stonky. Vaříme asi 25 minut. Když je směs dostatečně rozvařená, vyjmeme bazalku. Já se původně chystala, že směs propasíruji, ale protože moje pasírka vypověděla službu, omáčku jsem rozmixovala tyčovým mixérem. Ten také pokaždé zachytil velké množství rajčatových slupek, takže po chvíli jich byla omáčka téměř zbavena. Do horké a rozmixované omáčky nakonec vložíme několik kostiček másla a za občasného promíchání necháme rozpustit. Omáčkou naplníme vroucí vodou vymyté a vysušené sklenice, které uzavřeme, až omáčka trochu zchladne. Druhý den jsem sklenice s omáčkou zavařila, 20 minut na 90 stupňů. Po vyjmutí z hrnce jsem sklenice postavila dnem vzhůru – do zchladnutí. Ve spíži mám tak teď trochu konzervovaného léta… 🙂 Pokud by se vám hodila etiketa na sklenice s omáčkou, je zde: Dobrou chuť!...

Za chvilku je tady sezóna bezu a tak přidávám recept na sirup, který jsem připravila loni v květnu. Bezový sirup má svou nezaměnitelnou chuť a vůni a navíc naložený ve sklenici vypadá nádherně. Pro sběr bezových květenství si vybereme klidné místo, které je co nejdál od jakékoliv silnice. Pak už to chce jen velkou pevnou tašku a nůžky. Na sirup potřebujeme: • asi 40 květenství bezu • 2,7 l převařené vody • 1 citróny + šťáva z jednoho citrónu • 2 kg krystalového cukru • 20 g kyseliny citrónové Bezové květy neoplachuji. Stačí, že o dost pylu a tedy vyšší intenzitu vůně, přišly v tašce, cestou. Bezové květy naskládáme do čisté nádoby a zalijeme je již zchladlou vodou, kterou jsme před tím nechali přejít varem. K bezu přidáme několik koleček citrónu, která jsme zbavili kůry i bílé části pod kůrou. Bude lépe v této fázi pracovat s kuchařskou pinzetou. Nádobu zakryjeme potravinovou fólií a uložíme do chladu na 24, maximálně 30 hodin. Poté tekutinu slijeme přes plátno do hrnce, přidáme cukr. Podařilo se mi koupit jemný cukr, speciálně určený pro výrobu sirupu. Pak přidáme šťávu z jednoho citrónu. Mírným plamenem zahříváme, necháme přejít varem a sirup odstavíme. Nakonec přisypeme kyselinu citrónovou. Částečně zchladlý plníme do sklenic vylitých vroucí vodou (včetně uzávěrů). Z uvedeného množství získáme téměř 3 litry sirupu. Takto připravený sirup vydrží ve sklepě rok, načatá lahev pak v lednici i několik týdnů. Sirup můžeme kromě vody přidávat i do různých koktejlů. Třeba před dvěma lety jsem si u rakouského jezera Achensee popíjením místního Spritzu krátila čekání na loď. Oblíbený Aperol v tomto nápoji nahradil právě bezový sirup, dále pak stačilo přidat bílé víno a minerálku. Chuť byla skvělá! Na zdraví!...

Kysané zelí je u nás právě v těchto zimních měsících hit. A navíc zrovna po svátečním hodování může našemu tělu jen a jen prospět. Už před lety jsem se rozhodla, že si vyrobím vlastní kysané zelí. Koupila jsem tedy hliněný hrnec – zelák (obsah 17 litrů) a pustili jsme se do práce. Postupně jsme upravili množství a postupy, až je zelí podle mých představ. A všichni, co tohle zelí ochutnali, si ho pochvalují. Potřebujeme: • 20 kg zelných hlávek (z nich byl odpad asi 1/5). Krouhaného zelí zbylo 15 a půl kilogramu. • 4 kg žluté cibule • celý kmín – 2 lžičky na 1 kg krouhaného zelí • hořčičné semínko – 1 lžička na 1 kg krouhaného zelí • 15 g soli na 1 kg krouhaného zelí Budeme potřebovat také pomocníky. Já měla dva a ti další, čtyřnozí, byli s námi na zahradě po celou dobu. Měli jsme totiž zatím pokaždé štěstí na nádhernou říjnovou sobotu… Zelí krájíme na co nejtenčí proužky, krouhadlo zatím nemám. Nakrájené zelí postupně odvažujeme a po jednom kilogramu sypeme do plastové nádoby velikosti dětské vaničky. Na každý kilogram zelí přidáme i poměrnou část na proužky nakrájené cibule, danou dávku soli, kmínu a hořčičného semínka. A pak? Šlapeme… Nejlépe to půjde v gumových holínkách, které jsme si vyhradili pouze pro tento účel. A nebo na nohy prostě navlékneme v několika vrstvách igelitové sáčky. Díky šlapání a soli začne zelí pouštět vodu a to je to, co potřebujeme. Teď přidáme další nakrouhaný kilogram zelí, cibuli, koření, sůl a tak postupujeme stále dál. Tekutinu, kterou zelí pouští, odebíráme a uschováme. Při vážení nám v malé stolní váze došla hned na počátku baterie, takže jsme na zahradu zavěsili máminu kuchyňskou váhu a jelo se dál… Dno pečlivě vřelou vodou vymytého a vysušeného hrnce vyložíme asi šesti zelnými listy. Nepoužíváme vrchní a poškozené listy. Postupně hrnec naplníme ušlapaným zelím. Na tuto činnost je dobré použít gumové jednorázové rukavice. Každou vrstvu je třeba dobře upěchovat. Až bude zelák naplněn asi pět centimetrů pod hrdlo, dolijeme tekutinu, kterou jsme odebírali, aby dosahovala asi 2 cm nad hladinu zelí. Poté zelí zatížíme dezertním talířkem obráceným dnem vzhůru. Na něj je dobré položit těžší oblázek dokonale očištěný vřelou vodou. Zelák uzavřeme. Do...

Letošní horké počasí nám dopřává možnost představit si pobyt v daleko vzdálenějších zemích. A tak si můžeme připravit jídlo s jistými náznaky indické kuchyně. Osvěžující koriandr a limetka vše nakonec dotáhnou k dokonalosti. A současně z právě dozrálých meruněk připravíme lehounce pikantní čatní, které se k masu skvěle hodí. Na meruňkové čatní budeme potřebovat: • 900 g vypeckovaných meruněk • 3 šalotky • kus čerstvého zázvoru o velikosti vlašského ořechu • 2 čili papričky • 1 a 1/2 lžíce karí (používám anglický typ od Antonína) • 1 lžíce agávového sirupu • čerstvě mletý barevný pepř • 2 lžíce olivového oleje extra virgin Šalotku nakrájíme najemno. Meruňky nakrájíme na malé kostičky. Dost záleží na kvalitě meruněk. Měkčí se dobře rozvaří, ty tužší nakrájíme na velmi malé kostičky. Na olivovém oleji zprudka osmahneme šalotku, přidáme oloupaný a najemno nakrájený zázvor a po chvilce pokrájené meruňky. Směs necháme důkladně rozvařit. Současně se tak odpaří přebytečná voda. Přidáme karí a čerstvě mletý pepř. Ochutnáme a dle vlastní chuti dosladíme. Zde opět odkazuji na kvalitu a druh meruněk – pevnější bývají kyselejší, měkké sladší. Čili papričku zbavenou semínek a nadrobno pokrájenou přidejte podle vlastní chuti. Já použila dvě a směs byla příjemně ostrá. Z uvedeného množství surovin jsem vyrobila asi 700 g (tři malé skleničky od jihočeského jogurtu) čatní. Čatní je lépe připravit den předem. Všechny chutě se lépe rozleží a propojí a také výsledná konzistence bude ještě lepší. Ve vroucí vodou vypláchnutých a vysušených sklenicích můžeme čatní uchovávat v lednici i pár týdnů. Na 6 špízů bude třeba: • 1 kg krůtích prsou • 200 ml bílého jogurtu • 2 lžíce kořenící směsi Tandoori másala (používám Tandoori másala od Antonína) K podávání: • čerstvý koriandr • 1 ks limetky na porci Maso nakrájíme na proužky, ty zlehka naklepeme a důkladně obalíme ve směsi jogurtu a koření. Kořenící směsi požívám buď doma připravené nebo ty, které obsahují co nejnižší procento soli. Nádobu zakryjeme potravinovou fólií a marinujeme klidně do druhého dne, nejméně 12 hodin. Dřevěné grilovací špejle (lépe hranaté, maso se pak neprotáčí) namočíme asi půl hodiny před použitím do vody. Při opékání na venkovním grilu se tak nebudou jejich konce připalovat. Masové proužky napichujeme na špejle stylem „cik – cak“. Díky marinování v...