V posledních říjnových dnech jsem se opět přesvědčila o tom, jak je Šumava krásná. Je příjemné navštěvovat známá místa a když se vydaří počasí tak, jako tomu bylo poslední říjnový víkend, pak je to úžasné. Tělo dostalo v kopcích a na lesních cestách pořádně zabrat a tak si také žádalo příděl energie ve formě chutné potravy. Užila jsem si vaření na kamnech, ve kterých se topí dřevem a také částečnou přípravu jídla venku. Protože času bylo celkem dost, vrhla jsem se na přípravu kaštanové nádivky. Je to vlastně takový malý trénink pro přípravu oblíbeného a tradičního jídla pro vánoční svátky. Právě v tomto čase se nejčastěji připravuje pečená krůta s nádivkou. Stejně dobře však můžeme tímto způsobem naplnit i kuře. Nádivka bývá většinou mandlová, ale pokud máte po ruce kaštany, klidně je vyměňte za mandle. Kaštany stačí naříznout, upéci a pak oloupat, třeba jako tady. Jedlé kaštany Jedlé kaštany byly nazvány také „malými bochníky chleba, které dává příroda“. Kaštany jsou jedním z nejlepších zdrojů sacharidů, který je srovnatelný jen s obilninami a obilím. Jejich největší podíl tvoří škrob a sacharóza, zatímco glukóza ani fruktóza se v nich téměř nevyskytují. Neobsahují sice vitamin E a mají málo provitaminu A, ale jsou poměrně bohaté na vitamin C a vitaminy B1, B2, B6 a niacin. Koncentrace těchto látek je podobná jako v celozrnné pšenici (včetně klíčku). Díky tomu, že obsahují velké množství draslíku a málo sodíku, mají velmi dobrý vliv na lidi s hypertenzí a kardiovaskulárními poruchami. Kaštany dále obsahují hodně železa, hořčíku, vápníku, fosforu, zinku, mědi a manganu. Dodávají svalům sílu – jsou vhodné pro sportovce a těžce pracující. Tělu pak dodávají energii a mysli pocit pohody. Jsou dobrým zdrojem kalorií, vitaminů a minerálů potřebných k vývoji svalů a kostí u dospívajících. Jedlé kaštany se doporučují jako potrava pro lidi, kterým selhávají ledviny, protože jejich alkalizující účinek snižuje škodlivé množství kyselých látek v krvi. Při průjmovém onemocnění je vhodné zejména kaštanové pyré. Za syrova se mohou konzumovat, jen pokud jsou dostatečně jemné. Vždy se musí dobře pokousat. Vařené se zbaví slupky a vaří se 20-30 minut ve vodě, do které můžeme přidat aromatické byliny, jako např. kmín, fenykl nebo tymián. Pečené se připravují v troubě nebo na žhavém uhlí, a to...

Šťavnaté a nádherně modré švestky. Dobou jejich sklizně je u nás srpen a září. A v září také začíná sezóna zvěřiny. Co kdyby se tedy obě ingredience setkaly na jednom talíři? Zvěřina bývá velmi často kombinována s ovocem – třeba višňovou, brusinkovou nebo švestkovou omáčkou. A tyto smažené švestky mohou být nejen sladkým dezertem, ale také vhodnou přílohou k jemnému a chutnému masu. Švestka domácí (Prunus domestica) Poznávacím znamením kvalitního plodu je stříbřité ojínění. Plody by neměly být ani příliš tvrdé, ty nejměkčí se pak nejvíce hodí třeba na povidla. Švestky jsou někdy přirovnávány k tabletě B-komplexu. Nejdůležitější vitamínem zastoupeným ve švestkách je vitamín E – silný antioxidant, chránící buňky těla před poškozením. Švestky jsou také bohatou zásobárnou minerálů, obsahují draslík (srdce, nervy, svaly), fosfor (látková přeměna, zuby, kosti), železo (krvetvorba, okysličování buněk), hořčík (mozek, svaly, metabolismus), vápník (kosti, zuby, nervy) a menší množství síry a zinku. Švestky byly dříve v jakékoliv formě cennou potravinou. Dají se konzervovat hned několika způsoby. V podobě povidel, sušených švestek nebo kompotu tak sloužily jako zásobárna nedostatkových a zdraví prospěšných látek a také jako zdroj energie. Švestky také fungují jako spolehlivé projímadlo (podobně jako fíky): několik sušených švestek, lehce povařených ve vodě nebo miska švestkového kompotu, lžíce chutných povidel a náš problém je vyřešen. Švestky zlepšují peristaltiku střev a zároveň je čistí a zbavují nadměrného množství tuku. Když se řekne švestka, většinou se nám vybaví slivovice. I ta může mít při umírněné konzumaci příznivý vliv na naše zdraví, avšak nesrovnatelné s konzumací samotných plodů. Zdroj: Bylinky v akci Přípravu švestek jsem zvolila trochu netradiční, ale ne tak úplně neznámou. Oč divněji zní název, o to lepší je výsledek, uvidíte. Připravíme si: 20 kusů švestek (pro tuto přípravu se hodí výhradně pevné nepřezrálé plody) mandle 2 dcl mléka 1 vejce asi 10 – 15 dkg hladké mouky špetku soli párátka Pokud nemáme mandle loupané, spaříme je vařící vodou a potom zbavíme slupek. Švestky omyjeme, důkladně osušíme a podélným řezem opatrně otevřeme tak, abychom je poškodili co nejméně. Vyjmeme pecky a nahradíme je mandlemi. Pokud máte větší švestky a malinké mandle, klidně dejte mandle dvě. Pak opatrně spíchneme párátkem. V misce rozšleháme mléko s vejcem a špetkou soli a pak postupným přidáváním mouky vymícháme husté...

Možná jsem se ještě nezmínila o jedné příhodě. Asi před dvěma lety jsme v létě vyrazili na vandr. Přes den jsme se toulali a navečer se šli uložit do našeho „pokojíčku“. Místo jsem popsala už kdysi. Možná jsem se nezmínila, že je tam starý pařez, který občas slouží jako stoleček. Byl to jeden z těch horkých dnů a večerů – několikátý v pořadí. Proto by nás ani ve snu nenapadlo rozdělávat oheň a už vůbec ne v lese! Nosíme však s sebou malou svíčku na podpálení ohně. Takže zbytky pařezu nám posloužily jako svícen a na ně jsme svíčku postavili. Položili jsme se na karimatku, na které byl volně rozprostřený spacák. Každý měl před sebou kousek chleba, sýra, nůž a plecháček s trochou červeného vína. Ležíme, povídáme a najednou slyšíme divné zvuky. Že by se zase na nás přišel podívat zvědavý zajíc? Ti se sem dívat chodí, ale většinou k ránu a šustící listí na zemi je prozradí. Co to tedy je? Úplně jsme ztichli, zvuk se přibližoval a zesiloval… To „naše“ místo je blízko cesty, která odděluje dvě části lesa. A právě z té jedné vedla kančí máma svoje již ne zcela malá divoká prasátka přes cestu do druhé části lesa. To celé se odehrávalo asi 15 metrů za mými zády. Už delší dobu byla úplná tma, takže jsme i přes světlo svíčky byli slušně rozkoukaní. Když zvuk nepřestával, popadla jsem nůž, který ležel přede mnou a jedním skokem (ani nevím, jak jsem se tak bleskově a tiše zvedla) se schovala za záda silnějšího, který ležel naproti. Z toho místa jsme celou rodinku krásně viděli, selat bylo asi deset. Za chvíli přešla a už nebylo slyšet a vidět nic… Byl to pro mne silný zážitek do té míry, že mi ke spánku musel pomoci notný lok slivovice. Jinak bych snad byla ochotna držet hlídku až do rána. Neodpustila jsem si také otázku: „A co když půjdou zpátky?“ Žádné „zpátky“ není a nebylo. Prasátka prostě putovala… Nelekejte se, toho kance jsme nezařízli a nerozčtvrtili, ale tahle příhoda mi prostě posloužila jako malý oslí můstek k následujícímu receptu. Kančí maso bylo koupeno a je na něm cedulka…. Bylo hodně libové a bylo jasné, že se po jakékoliv úpravě množství ještě...

Svátek, kdy měl Martin přijet na bílém koni, byl už minulý týden. Ale všechno bylo tak nějak uspěchané a čas se malinko zastavil až o prodlouženém, příjemném víkendu. Ten jsem trávila na Šumavě. Musím říci, že počasí bylo perfektní. Ráno mrazík ozdobil poslední sedmikrásky a trojlístky svými kresbami, přes den bylo azurové nebe a slunce nádherně svítilo. První den vedly naše kroky do údolí řeky Vydry. Nádhera. Dali jsme si trochu „do těla“ a tak nám večer chutnalo. Druhý den byl výlet k pramenům řeky Vltavy. Místy jsme už záhlédli v lese první stopy letošního sněhu. Tak na Šumavě ten Martin na bílém koni zřejmě přijel. A nebo to bylo na černém koni? Po našem návratu z každého z výletů bylo v chalupě chladno. Tak jsme nanosili dostatečné množství dřeva, dali si panáčka na zahřátí a mohly začít přípravy na večeři. Vlastně jsme měli ráno jen snídani. Nejraději mám už pár let tenhle podnik v Sušici. Velmi příjemná kavárna s pohledem na vodu. Měli otevřeno i o státním svátku. Nabízejí např. snídani anglickou, dva tipy francouzské, „snídaňový čaj“ v obrovském hrnku a hlavně: kavárna je nekuřácká. Moc fajn. Věděli jsme, že na téhle chalupě jsou velká kamna, na kterých se dá vařit jako za starých časů. Taková „sklokeramická“ prababiččina plotna 🙂 Kamna byla ale letos vyměněna za nová, ale stejného typu. Na dvířkách trouby měla dokonce teploměr. Samozřejmě s námi na Šumavu cestoval můj hráškově zelený litiňáček (tentokrát si to vyměnil s titanovou pánví), slánka a pepřenka na „čerstvě mletý“ a také nůž a ocílka. Auto uveze hodně. V plánu bylo srnčí na burgundský způsob. Do tohoto podzimního času vína se výborně hodí. Na vaření tedy máme: 1 kg srnčí maso na guláš 1 dcl portského vína 6 šalotek 2 mrkve 200 g krémových žampiónů (ty s tmavším kloboučkem) olivový olej 1/16 másla rajčatový protlak sůl, pepř jalovec nové koření celý pepř bobkový list tymián, nejlépe několik čerstvých větviček 0,5 suchého červeného vína 2 lžíce brusinkového kompotu Na fotce vidíte Svatomartinské víno, ale do hrnce přišlo víno jiné. Tohle jsme si vychutnali až k jídlu. Dáme se do vaření. Srnčí maso bylo nakrájeno na kostky. V míse bylo přelito sklenkou portského. Bylo by lépe nechat maso chvilku marinovat, ale...