Je tu jeden tip na sváteční pohoštění. Ze zcela obyčejného toustu se sýrem máme za pár minut neodolatelnou a navíc půvabnou lahůdku. Potřebujeme: • světlé pečivo – dva plátky na porci • kozí sýr • čerstvé fíky • med Opečte nasucho nebo na několika kapkách olivového oleje plátky bílé bagety. Na jeden z nich položte silnější plátek kozího sýra. Vložte 1 – 2 minuty pod gril. Zakryjte druhým plátkem toustu, přidejte kus čerstvého fíku a zakápněte medem rozmíchaným s několika kapkami portského. Dobrou chuť!...

… aneb když v Provence prší. Už mohu najisto říci, že se letošní dovolená vydařila. Vrátila jsem se na oblíbené místo do Saillans k našim domácím Aimée a Rogerovi. Všechny plánované výlety mne nadchly a snad bude co nejdříve čas se o dojmy z nich s vámi podělit. Počasí bylo úžasné, někdy bylo dokonce slunce a horka až moc. Ale na poslední dva dny se obloha zatáhla a jeden celý den propršel. Přišla tedy ta správná chvíle vyrobit si vlastnoručně suvenýr z dovolené. Od pana domácího jsem dostala misku fíků, kterých bylo letos v tuto dobu zatím nezvykle málo – teprve dozrávaly. Část fíků jsem tedy koupila na trhu, kde jsem na ně prostě musela mít štěstí. Fíky jsem prohmatala, zda jsou dost měkké a paní u stánku se divila, že nechci ochutnat. K asi 1200 g fíků jsem přidala 10 bílých broskví, které nám rostly přímo před vchodem do našeho letního bydlení. A hned vedle broskvoně byl velký keř meduňky. Fíky jsem zbavila stopek a pak už je stačilo pouze v prstech rozmáčknout. Broskve jsem vypeckovala a jejich tvrdší části (protože letos také zrály o poznání později) pokrájela na malé kostičky. A pak už jen ve velkém hrnci, kam jsem k ovoci přidala asi čtyři snítky meduňky, míchala a míchala, dokud se vše řádně nerozvařilo. Nakonec jsem meduňku odstranila, přidala 1 kg želírovacího cukru (1:3) a přibližně 10 minut provařila. Zavařeninou jsem naplnila horkou vodou vymyté a vysušené sklenice. Před uzavřením sklenic jsem papírovou utěrkou otřela kraje, uzavřela a otočila dnem vzhůru. Zavařila jsem si tak trochu vzpomínek na nádherné chvíle strávené v Provence, protože tato oblast už do ní patří. Doufám, že na další vzpomínání bude čas co nejdříve… …...

Ještě dříve, než uvedu druhou ze série reportáží z dovolené ve Francii, která se bude věnovat návštěvě kozí farmy, mám tu recept na koláč z čerstvých fíků. Uvádím ho přednostně hlavně z toho důvodu, že v současné době jsou u nás v obchodech k dostání čerstvé fíky za celkem rozumnou cenu. Proto neváhejte a koláč si upečte. Jeho chuť je totiž ve spojení s pomerančovou kůrou a šťávou velmi originální. Minule jsem se zmiňovala, že nám domácí pan Roger nosil čerstvé fíky právě utržené ze stromu každý druhý den. Jsou vynikající a netušila jsem, že ty zelené nejsou pouze nedozrálé fialové, ale jsou to fíky úplně jiného druhu. A podle mého názoru s výraznější a sladší chutí. Na koláč jsem použila recept z vesničky Mirmande, která se nacházela pouze několik málo kilometrů od místa našeho pobytu. V původním receptu bylo těsto pro koláčovou formu o průměru 28cm vyrobeno z 200g mouky, 100g tuku, špetky soli a půl skleničky vody – pâté brisée tedy křehké těsto. Já však na sladké koláče ráda používám sladké křehké těsto. Pro přípravu fíkového koláče je možno použít menší množství cukru, protože fíky jsou dostatečně sladké. Na dovolené jsem se ale nechtěla zdržovat domácí přípravou těsta a tak jsem si v obchodě vybrala z ohromného množství druhů a značek pâté sablée. Je to druh těsta, který je svou strukturou a chutí snad nejbližší těstu lineckému. Kromě těsta byl třeba ještě: 1 pomeranč – šťáva i kůra 4 lžíce třtinovéhu cukru Do formy na quiche lehce prsty vtlačíme těsto a na něj rozložíme fíky naříznuté do kříže. Skládáme je těsně vedle sebe a lehce je shora stiskneme. Kůru z jednoho dobře omytého pomeranče opatrně seřízneme ostrým nožem. Pokud na kůře zůstane bílá dužina, taktéž ji seřízneme. Kůru poté nakrájíme na velmi jemné kousky a rovnoměrně ji rozložíme na koláč. Vše zasypeme hnědým cukrem a pečeme v předehřáté troubě na 200 stupňů do doby, než fíky začnou pouštět šťávu. To bude trvat asi 20 minut. Pak vše zalijeme šťávou z celého pomeranče a pečeme dalších 10 – 15 minut. Upečený koláč necháme zchladnout a teprve pak krájíme na jednotlivé porce. Chuť je naprosto úžasná, protože kousky kůry chutnají díky působení horké šťávy z fíků a pomeranče po dobu pečení...

Také vám po svátcích doma zbyla vánočka? Můžeme se obětovat a ten kousek sníst ještě jen tak k snídani a nebo si za půl hodinky vykouzlíme snídani téměř luxusní. Žemlovka bývá jedno z elegantních zpracování zbytků vánočky nebo velikonočního bochánku. Alespoň já mám tu ze sladkého pečiva raději. Žemlovku známe asi nejčastěji s jablky, to je oblíbená česká klasika. V těchto dnech po svátcích se však doma určitě najde trocha nějakého exotického ovoce, v obchodech je ho v tomto období také dostatek a v balíčku od Mikuláše se většinou objevily sušené fíky, datle nebo jiné sušené ovoce. Vezměte tedy ovoce dle vaší chuti a pusťte se do vaření. Já jsem si připravila: asi polovinu vánočky 1 dcl mléka 0,5 cl portského 2 vejce 1 balení zakysané smetany kůru z jedné limetky 1 balení sušených fíků 100 g másla 2 lžíce moučkového cukru Toto množství postačí jako moučník pro 4 osoby. Na pečení žemlovky jsem použila kokotky, takže jednotlivé porce vypadají velmi úhledně, případně je lze velmi lehce vyklopit a podávat na talíři. Tento moučník ale můžeme připravit i ve větší zapékací nádobě. To pak množství surovin úměrně zvýšíme. Velkou zapékací mísu, nebo menší zapékací nádobky – kokotky, vymažeme máslem. Vánočku nakrájíme na co nejtenčí – asi 4 milimetry silné látky. Těmi vyložíme dno vymazané zapékací misky. Mléko smícháme s portským a vánočku směsí zvlhčíme. Fíky nakrájíme na tenké plátky a rozložíme je na vrstvu vánočky. Zakysanou smetanu, žloutky a limetkovou kůru dobře promícháme a zakryjeme jí vrstvu fíků. (Pokud bychom použili fíky čerstvé, doporučuji směs smetany a žloutků trochu přisladit.) Znovu zakryjeme slabými plátky vánočky, zakápneme směsí mléka s portským, naklademe pokrájené fíky, zalijeme smetanou. Poslední vrstvou jsou opět plátky vánočky. Na ně položíme pláteček másla. Ten nám v troubě vytvoří lahodou kůrku. Pečeme v předehřáté troubě asi 15 minut na 180 stupňů. Ze dvou zbylých bílků vyšleháme sníh, do kterého jsme přidali asi dvě lžičky moučkového cukru. Před koncem pečení na povrch každé nádobky naklademe noček pevného sněhu a pečeme v troubě se zapnutým grilem na 120 stupňů asi 5 minut. Podáváme nejlépe horké, ozdobené čerstvým fíkem … Nebo můžeme hotovou žemlovku před podáváním ozdobit úžasně aromatickou mučenkou… Lahodná zimní snídaně nebo odpolední moučník jsou na světě a...

Francie je také proslavena konáním bleších trhů. Francouzi mají bleší trhy ve velké oblibě. Patří k jejich životnímu stylu. Nezřídka získáte dojem, že není hlavním účelem trhu něco prodat nebo nakoupit, ale setkat se s lidmi, popovídat si. Mapováním a organizací bleších trhů se zabývá také mnoho webů. Vzhledem k našemu místu dočasného bydliště a dalším plánům jsme navštívili bleší trh v Malissard. Počasí zpočátku nebylo úplně nejlepší, ale pak se umoudřilo a my se nestačili divit. Na bleším trhu jsme strávili více, než polovinu dne a naše auto bylo zase o nějaký ten „poklad“ těžší. Velmi často se u silnice objeví nápis „BROCANTE“ těsně před domem. Nejlépe je co nejrychleji zastavit a dojít se podívat. A nezáleží na tom, jestli je všední den nebo neděle. Lidé, pro které je shromažďování a renovování starožitností koníčkem, bývají v místnosti dole v domě nebo v malém přístřešku na zahradě stále. Jednou jsme to vyzkoušeli: zaparkovali jsme a při otevření dveří se ozval zvonek – znamení, že pán domu má sejít dolů. V klidu jsme si prohlíželi a žasli, v jak bezvadném stavu převážná část jeho sbírky je. Většina starožitných věcí je tak v dané kvalitě za cenu více než dobrou. Při návratu jsme zabrousili do vesnice nedaleko Saillans, která nese název Piegros la Clastre. Klikatá cesta začínala mezi vinicemi… Cesta vedla mezi již sklizenými levandulovými poli. Vůně levandule byla přesto velmi intenzivní… A pak už jsme se strmou a klikatou cestou přibližovali k místní dominantě – hradu, který byl vysoko nad námi. Musel nám však stačit pohled z povzdálí. Hrad obývá jeho majitel. A po celém dnu bylo třeba také myslet na večeři. Zajeli jsme tedy do města Crest na nákup a hlavně pro bagetu. Za tu krátkou dobu zde jsme viděli, že toto pečivo je pro Francii velmi typické. Někteří bez něj prostě neudělají ani krok… Koupili jsme také jehněčí a vepřové kotletky. Ty jsme marinovali v olivovém oleji společně se sušenou bylinkovou směsí. Mimochodem: kořenící směsi jsme v obrovském supermarketu objevili pouze dva druhy – každá z nich byla vynikající a bez jediného zrnka soli. Ve Francii se ve velké míře využívají hlavně čerstvé bylinky. A nebo si ze sušených bylinek může každý vytvořit směs podle vlastní chuti. Jako...