Většina tradičních bramborových příloh už tady byla a tedy dalším z důvěrně známých bramborových jídel jsou škubánky. Jeden má rád škubánky jako přílohu k masu, jiný s mákem nebo tvarohem. Já patřím do té první skupiny. Pro dnešek jsem připravila škubánky s masem, kterému dodá velmi zásadní chuť a vůni fenykl. Dnes opomíjené, ale pro naše babičky velmi často užívané koření. V obchodě můžeme zcela běžně koupit fenykl čerstvý, ale co semínka? Použijte je, tak jako já, na maso. Zcela závratně zvýrazní jeho chuť a voňavá šťáva nebude mít konkurenci. Fenykl Léčivé účinky fenyklu znali už staří Řekové a Římané, kteří jeho semínka jedli jako zaručený prostředek proti nadváze. Je to nejenom chutná přísada do salátů, ale i jedno z nejstarších přírodních léčiv. Původ fenyklu sahá do Středomoří, k nám se dostal díky Benediktinům, kteří jej používali při nachlazení a zažívacích potížích. Je to opravdu ideální zelenina pro všechny ty, kteří trpí na nadýmání, plnost žaludku a střev, zácpu – váže totiž jedovaté a tukové látky ve střevech. Fenyklový olej je osvědčeným prostředkem při kašli, rýmě a zahlenění nosohltanu. Obsahuje ve velké míře draslík, který je důležitý pro správnou funkci buněk, vitamin C pro imunitu a dále 12 důležitých stopových prvků a 14 aminokyselin v ideálním složení. Nezanedbatelná je i míra beta karotenu jako součást protirakovinné prevence. Čaj z plodů má uklidňující účinky. Fenykl snižuje cholesterol a posiluje imunitu i nervovou soustavu. Je to rovněž ideální prostředek při hubnutí. Váže tuky ve střevech, takže se nemohou usadit v tukových polštářcích na břichu, stehnech a hýždích. A co víc: 100 g obsahuje pouze 12 kcal. Fenyklová semínka patří k nejstarším druhům koření, používají se i k přípravě čaje při škytavce. Mohou se žvýkat po jídle k odstranění zápachu z úst. zdroj: Internet Na škubánky jsem si připravila: 1,5 kg oloupaných brambor (odrůda vhodná pro pyré) 150 g hrubé mouky sůl (na vaření brambor) Na přípravu masa budeme potřebovat: 2 vepřové panenky 300 g plátků anglické slaniny několik větviček čerstvého tymiánu dvě lžičky fenyklových semínek sůl, pepř 0,5 dcl Armagnacu (nemusí být) Škubánky s masem jsem podávala společně s ragú z lišek, na které jsem použila: 200 g lišek 100 anglické slaniny 1 kapii 1 červenou cibuli plátek másla Do středu dvojité vrstvy...

Opět se po nějakém čase vracím k domácím těstovinám. Je to vlastně jakási italská variace na naši klasiku – flíčky s houbami. Ani po přípravě liščích těstovin a bramboračky se také nemohu nabažit spojení čerstvých hub a čerstvé majoránky – je to naprosto nedostižná kombinace! Majoránka Majoránka se dostala do Evropy ve středověku a oblíbily si ji nejvíc dámy, které ji nosily ve svých pugétech, kabelkách a přidávaly si ji do koupelí. Jejími listy se také leštil těžký dubový nábytek a podlahy, aby získaly voňavý lesk. Při bouřce vkládaly dojičky majoránku do věder čerstvě nadojeného mléka a věřily, že je tato rostlina ochrání před sražením a zkysnutím. Z téhož důvodu zřejmě také vznikl majoránkový čaj – bylinkář Gerard jej doporučoval těm, kdo „jsou příliš náchylní ke vzdechům a stýskání“. Nálev z majoránky se pije jako čaj při nachlazení, bolestech hlavy, prostých potížích žaludečních, střevních a nervových. Vývar nebo silice se přidávají do koupelí, masek nebo zábalů ke zmírnění revmatických bolestí. Několik kapek silice nakapat na polštář na podporu spánku. Majoránka je velmi úzce spřízněna s oregánem. Zdroj: Bylinář Vypracování těsta na ravioli je hračka a proto se k nim stále vracím. Pro ravioli, kdy pracovní postup vyžaduje dokonalé slepení jednotlivých vrstev těsta, upřednostňuji hladkou bílou pšeničnou mouku. Těsto jsem zpracovala z těchto surovin: 200 g hladké mouky 2 vajec 2 lžic olivového oleje špetky soli Vypracované těsto odpočívá v lednici a zatím si připravíme náplň, na kterou potřebujeme: několik lesních hub 2 šalotky sůl čerstvě mletý pepř 1 balení ricotty 5 lžic najemno strouhaného parmazánu 2 hrsti lístků čerstvé majoránky olivový olej Houby nakrájíme na menší plátky a společně s najemno nakrájenou šalotkou je osmahneme na tenké vrstvě olivového oleje. Směs dochutíme solí a čerstvě mletým pepřem. Po zchladnutí přidáme jedno balení ricotty, strouhaný parmazán, natrhané lístky majoránky a dobře promícháme. Těsto rozdělíme na dva díly a jednu polovinu vložíme do strojku na těstoviny. Zpracujeme ho stejně jako v tomto případě. Mezeru mezi válci postupně zužujeme, cílem je mít co nejtenčí plát těsta. Ten položíme na podložku posypanou hladkou moukou. Na pruhu těsta si naznačíme místa, kde budeme vykrajovat a do středu pak naklademe náplň. Místo kolem náplně, které se bude slepovat, lehce namočíme vlažnou vodou. Pruh těsta s...

Konečně jsem mohla vyrazit do lesa s košíkem! Na tu chvilku se vždy moc těším. V listnatém lese houby silně voněly a tak jsem se s chutí ponořila mezi ostré větve ostružiní, kde jich bylo nejvíce. Přibližně za hodinku jsme hned po nedělní snídani nasbírali košík, který bude s přehledem stačit jak na dobrou bramboračku, tak na další houbové speciality. V období, kdy jsou lesy plné hub a na záhonech spousta zeleniny a bylinek, je fajn uvařit si dobrou polévku. Příležitost pro letní bramboračku z těch nejčerstvějších surovin. Jak už samotný název napovídá, základem bramboračky jsou brambory. Společně s brokolicí, květákem, vodnicí, jarními cibulkami, řapíkatým celerem bývají v tomto období také součástí bedýnky, kterou pravidelně odebírám. Kromě brambor jsem použila zeleninu, která je aktuální právě v tomto období: kapustu kedlubnu cibuli mrkev petržel (kořen i nať) celer brokolici hrášek paličku česneku a dále pepř sůl A další ingredience, bez kterých si bramboračku nedovedu představit: Především to jsou čerstvé lesní houby. Já měla po ruce pestrobarevnou směs: masáky (těm je třeba před vařením oloupat klobouček), babky, hříbky, lišky a olivy – houbičky fialové barvy. Olivy není třeba před vařením krájet, mají skvělou chuť a navíc na talíři mohou posloužit jako dekorace. Druhou důležitou ingrediencí pro bramborovou polévku je také majoránka. V zimě nejčastěji sušená, ale v létě je třeba bohatě využít zelených stonků na bylinkové zahrádce. Lístečky v ruce jemně potrháme a zatočí se nám hlava z té silné a omamné vůně. Budeme také počítat s malou snítkou na ozdobení každé porce. Zeleninu očištěnou a nakrájenou na přibližně stejně velké kousky vložíme do hrnce s vodou. Pro léto volím tuto lehkou variantu, v chladnějším období bych zeleninu osmahla na troše sádla. Jako první přijdou na řadu tvrdší druhy zeleniny (mrkev, petržel, celer, kapusta, kedlubna), po chvilce varu přidáme nakrájené brambory. Když je zelenina skoro měkká, přihodíme nakrájené houby, hrášek, několik prolisovaných stroužků česneku a povaříme ještě asi 10 minut. Polévku dochutíme solí, pepřem, posekanou petrželovou natí a lístečky čerstvé majoránky. Abychom našemu tělu ulehčili práci s trávením, nezahušťujeme jíškou. Část polévky odebereme, rozmixujeme a vrátíme zpět do hrnce. Polévka tak bude krásně hustá a bez mouky a tuku velmi zdravá a lehká. A nezapomeňte na tu nejdůležitější přísadu. Vařit se...

Máme za sebou první sníh a přece rostou! Nevěřila jsem, že je možné na konci měsíce října najít za dvě hodinky takovou úrodu. Krásná podzimní procházka zahřeje a košík plný hub svádí k uskutečnění voňavých kuchyňských plánů. S láskou vzpomínám na bramborové placky, které pekla moje babička. Jen tak nasucho, na tálu, který byl položený na sporáku. Upečené placky hned potřela z obou stran sádlem a skládala je na hromadu do mísy. Pak jsme si všichni uvařili bílou kávu a po vynikajících horkých plackách se jen zaprášilo. A teď si představte podzimní Šumavu… … jednu šumavskou chalupu… … a v ní kachlová kamna. Na nich by se placky pekly jedna radost… … a třeba přesně tak to vaše babička pamatuje… Zkusila jsem takové placky vyrobit. Myslím, že i když už je pečící technika malinko jiná, těm babiččiným se hodně podobaly. Nejvíce mi vždy chutnaly ty tmavé puchýřky z těsta. Takové placky, pokud zrovna nemáte k dispozici kachlová kamna, se vám mohou podařit i na suché pánvi. Na placky jsem si připravila: 1 kg ve slupce uvařených, vychladlých a oloupaných brambor 300 g polohrubé mouky 100 g hrubé mouky 1 vejce 1 lžičku soli polohrubou mouku na vyválení těsta Placky nebudeme jíst jen tak samotné, ale s kozím sýrem, podušenými houbami. Na ozdobu a dochucení si ještě vyrobíme brusinkovou redukci. Budeme tedy dále potřebovat: asi 10 menších hřibovitých hub (můžeme nahradit krémovými žampióny) 3 šalotky 25 g másla několik větviček čerstvého tymiánu (i na ozdobu) sůl pepř 2 dcl suchého červeného vína 4 lžíce brusinkového kompotu 150 g čerstvého kozího sýra (pokud kozí sýr ke své škodě nemáte rádi, nahraťe ho jiným kvalitním tučnějším čerstvým sýrem) Brambory nastrouháme na jemném struhadle. Z nastrouhaných brambor vytvoříme hnízdo a do něho vyklepneme jedno vejce. Přidáme sůl a s postupným přidáváním mouky těsto propracujeme. Možná budete mouky potřebovat o trochu méně nebo o trochu více. To už ale bude záviset na druhu brambor, se kterými budete pracovat. Těsto necháme chvíli odpočinout a pak rozválíme na asi 4 mm silný plát. Z něho vykrajujeme placky… Na rozpálené pánvi je pak pečeme nasucho asi 3 minuty z každé strany. Pokud se nám budou placky při obrácení „nafukovat“, propíchneme těsto špejlí, aby se i druhá strana...

Jak tohle jídlo vlastně nazvat? Také třeba „dietní Bigos“. Hodně se Bigosi podobá a je to vlastně jeho odlehčená verze. Ideální nádobou na přípravu bude znovu náš starý známý litinový hrnec. Jídla, která musí dlouho probublávat, jsou pro zimu a litinový hrnec jako stvořená. V průběhu přípravy tohoto receptu jsem však zjistila, že ten můj hráškově zelený litiňáček začíná být malý. Ale nakonec se tam všechna ta drůbež vešla. Nic jiného jí prostě nezbylo. Něco o kysaném zelí: Po 1 až 3 měsíčním kvašení se kysané zelí dá v chladnu nebo po sterilaci uchovat několik měsíců až do sklizně čerstvého zelí. Kysání tedy umožňuje, aby se zelí mohlo konzumovat po celý rok. Obsah vitamínu C je v kysaném zelí dokonce vyšší než v čerstvém, což je důsledek činnosti bakterií mléčného kvašení. Již 200 g kysaného zelí pokryje u člověka denní potřebu vitaminu C. Kromě toho při kvašení vznikající kyselina mléčná je nejenom chuťově lahodná, ale také zdravá, což se o kyselině octové, používané ke konzervaci, říci nedá. Zelí působí také proti depresím a obsah vitamínu B12 je dobrý pro nervovou soustavu. Vysoké množství vitamínu C zvyšuje imunitu a je velice potřebné ke tvorbě hormonů. V kysaném zelí najdeme také draslík, železo, vápník a zinek. Zelí umožňuje bojovat proti únavě, zlepšuje obranyschopnost organismu a zvyšuje odolnost proti stresu. Dále aktivuje imunitní systém v boji proti virům a bakteriím, posiluje organismus proti infekcím. Snižuje také vysoké hodnoty krevního tlaku a zároveň aktivuje funkci střev a vylučování toxických látek. Podporuje i látkovou výměnu a má odvodňující účinek, a proto umožňuje rychlé odstraňování odpadních látek z těla. zdroj Internet Takže postupně do litiňáčku přišlo: 1000 g kysaného bílého zelí 8 kuřecích špalíčků (horních stehen) bez kůže 2 kachní zadní čtvrtky (s kůží) 4 cibule 200 g sušených švestek 2 hrsti sušených hub 2 bujónové kostky 1 rajský protlak 1,5 dcl suchého červeného vína bobkový list nové koření celý pepř mletý pepř sůl dle chuti (dle mé zkušenosti solit není třeba) Houby jsou nasušené z loňského sběru a nádherně voní… Nejprve si připravíme maso. Kdo by chtěl mít toto jídlo ještě více dietní, může použít oba druhy masa bez kůže. Já mám ale vůni kachního tuku ráda a tak jsem zadní kachní čtvrtky použila...