Všichni už asi máte dávno napečeno. Mám ale pro vás malou „rychlovku“. Tento starý recept letos objevila moje máma a řekla si, že ho vyzkouší. Cukroví chutná báječně a hlavní surovinou hned po mouce je MRKEV. Takže to cukroví je vlastně i zdravé 🙂 Na přípravu mrkvového cukroví budeme potřebovat: 150 g polohrubé mouky 100 g mrkve 120 g másla 30 g vlašských ořechů špetku prášku do pečiva kůru z jednoho citrónu meruňkový džem na slepování moučkový cukr ochucený vanilkou na obalování Těsto z uvedeného množství surovin by mělo vystačit přibližně na 100 menších kousků vánočního pečiva, po slepení tedy asi 50 kusů. Oříšky nadrobno umeleme, mrkev a citrónovou kůru nastrouháme na jemném struhadle. Ze všech surovin pak vypracujeme těsto, které necháme v chladu odpočinout. Vychladlé těsto rozválíme na plát silný asi 3 mm a vykrájíme našimi oblíbenými vykrajovátky tak, abychom měli vždy dva stejné tvary do páru. Cukroví klademe na plech pokrytý pečícím papírem a pečeme zvolna na 160 – 170 stupňů v předehřáté troubě do doby, až začnou kraje pečiva lehce zlátnout. Když je pečivo v troubě, máme chvíli si připravit meruňkový džem a také cukr na obalování slepeného pečiva. Moučkový cukr na obalování je nejvhodnější ten, který voní vanilkou. Toho dosáhneme tím, že v dóze společně s cukrem uchováváme vanilkový lusk. K ruce si teď vezměte pomocníka, protože bude třeba malinko spěchat. Cukroví je nejlépe obalovat horké. Slepujeme tedy jednotlivé páry džemem a slepené kousky obalujeme v cukru. Dva dny v chladnu budou na odležení hotového pečiva stačit. Uvidíte, jak mrkev a meruňková zavařenina vytvořily bezvadné chuťové duo. A díky absenci cukru v těstě není toto cukroví ani moc sladké. A uvnitř je krásně žluté a voňavé. Přeji Vám dobrou chuť a krásné a pohodové Vánoce!...

Ke konci roku už to tak chodí. Velmi často připravujeme pohoštění pro přátele a neustále vymýšlíme něco nového nebo nějakou změnu. Sáhla jsem tedy do archivu pro pár tipů na pohoštění. Třeba se vám něco z toho bude hodit. Třeba ovoce. Doma najdeme ovoce z jižněji položených oblastí. Nejčastěji to asi budou mandarinky, pomeranče, banány nebo ananas. Ale ke slovu může přijít i třeba taková obyčejná česká sušená švestka. Zabalte je do slaninového kabátku a podávejte stylově: se slivovicí. A co fíky? Ty můžeme sníst jen tak, upéci je na špízu společně s rybou nebo jen s jiným ovocem. Takové špízy nebo samotné pečené fíky lze s úspěchem podávat také k masu. Já osobně mám také velmi ráda fíky společně s prosciuttem. Když už byla řeč o špízech: Lze je vyrobit prakticky z čehokoliv. Ušetříme tím spoustu nádobí, stačí prostě několik špejlí, jehlic nebo párátek. Ovoce zkombinujeme s dobrým sýrem, šunkou a nebo si vytvoříme špízky ve stylu caprese. Na sváteční stůl, zejména ke konci kalendářního roku, rozhodně patří cokoliv „od ryby“. V tu chvíli mám všechny smysly v pohotovosti, protože cokoliv z vody vytažené mám moc ráda. Jako první lahůdku mám na mysli kaviár. Pokud máte v blízkosti ruský obchod se sušenými rybami a různými typicky ruskými pochutinami, rozhodně tam najdete i ten „pravý ruský“ kaviár, mnohdy prodávaný také vážený. Na opečeném toustu, potřeném máslem je kaviár prostě delikatesa. Kaviár však můžeme podávat společně s bliny z pohankové mouky, které jsme ozdobili kopečkem créme fraiche. Dalšími zástupci z vodní říše jsou dozajista mušle. Příprava očištěných mušlí pak zabere ani ne 15 minut a pohoštění, třeba i z „jedhoho hrnce“ pro všechny u stolu je hotovo. Stejně tak krevety, pro které je nejlepší rychlá úprava na pánvi. Můžeme si je ochutit česnekem a petrželkou nebo přímo v pánvi lehce zastříknout šumivým nebo bílým vínem. Takové krevety pak podáváme třeba s avokádem a domácí majonézou. V našich obchodech už je k dostání také humr. Není to nijak extra velký kus, masem z jeho těla a klepet se rozhodně nepřejíte, ale na stole bude působit dokonale svátečně. Pak tu máme kus ryby, třeba kapra. Jenže toho zná většina bohužel jen smaženého. Když už mám mít na stole kapra, připravím si ho raději na sardeli nebo na lososu. Mou...

V posledních říjnových dnech jsem se opět přesvědčila o tom, jak je Šumava krásná. Je příjemné navštěvovat známá místa a když se vydaří počasí tak, jako tomu bylo poslední říjnový víkend, pak je to úžasné. Tělo dostalo v kopcích a na lesních cestách pořádně zabrat a tak si také žádalo příděl energie ve formě chutné potravy. Užila jsem si vaření na kamnech, ve kterých se topí dřevem a také částečnou přípravu jídla venku. Protože času bylo celkem dost, vrhla jsem se na přípravu kaštanové nádivky. Je to vlastně takový malý trénink pro přípravu oblíbeného a tradičního jídla pro vánoční svátky. Právě v tomto čase se nejčastěji připravuje pečená krůta s nádivkou. Stejně dobře však můžeme tímto způsobem naplnit i kuře. Nádivka bývá většinou mandlová, ale pokud máte po ruce kaštany, klidně je vyměňte za mandle. Kaštany stačí naříznout, upéci a pak oloupat, třeba jako tady. Jedlé kaštany Jedlé kaštany byly nazvány také „malými bochníky chleba, které dává příroda“. Kaštany jsou jedním z nejlepších zdrojů sacharidů, který je srovnatelný jen s obilninami a obilím. Jejich největší podíl tvoří škrob a sacharóza, zatímco glukóza ani fruktóza se v nich téměř nevyskytují. Neobsahují sice vitamin E a mají málo provitaminu A, ale jsou poměrně bohaté na vitamin C a vitaminy B1, B2, B6 a niacin. Koncentrace těchto látek je podobná jako v celozrnné pšenici (včetně klíčku). Díky tomu, že obsahují velké množství draslíku a málo sodíku, mají velmi dobrý vliv na lidi s hypertenzí a kardiovaskulárními poruchami. Kaštany dále obsahují hodně železa, hořčíku, vápníku, fosforu, zinku, mědi a manganu. Dodávají svalům sílu – jsou vhodné pro sportovce a těžce pracující. Tělu pak dodávají energii a mysli pocit pohody. Jsou dobrým zdrojem kalorií, vitaminů a minerálů potřebných k vývoji svalů a kostí u dospívajících. Jedlé kaštany se doporučují jako potrava pro lidi, kterým selhávají ledviny, protože jejich alkalizující účinek snižuje škodlivé množství kyselých látek v krvi. Při průjmovém onemocnění je vhodné zejména kaštanové pyré. Za syrova se mohou konzumovat, jen pokud jsou dostatečně jemné. Vždy se musí dobře pokousat. Vařené se zbaví slupky a vaří se 20-30 minut ve vodě, do které můžeme přidat aromatické byliny, jako např. kmín, fenykl nebo tymián. Pečené se připravují v troubě nebo na žhavém uhlí, a to...

Kdo by neznal jablečný závin. Spojení jablek a skořice je klasické, ale stále omamné a každé sousto se přímo rozplývá na jazyku. Těším se na vůni skořice, která nás spolu s blížícími se vánočními svátky bude obklopovat čím dál častěji. Skořice Skořice je aromatická kůra skořicovníků, stále zelených tropických stromů. Vyrábí se z ní silice, tinktury, olej. Má kořenně nasládlou chuť a příjemnou vůni, které jí dává zejména obsažená sloučenina cinnamaldehyd. Působí na chuť k jídlu, celkově osvěžuje a podporuje trávení. Ze skořicovníku se využívá sušená vnitřní část kůry bohatá na silice. Z listů, větví i květů se získává skořicový olej. Skořicovník nachází uplatnění v mnoha průmyslových odvětvích: v potravinářství – ve většině zemí se používá prášková skořice, která se přidává zejména do sladkých pokrmů, do pečiva a cukrářských výrobků, při zavařování ovoce. Může se však používat i skořicová kůra vcelku (např. v Indii se smaží v horkém oleji). Do masitých pokrmů se přidává skořice v asijské, latinskoamerické, arabské i španělské kuchyni. ve farmaceutickém průmyslu – upravuje nepříjemnou chuť léků (chuťové korigens) v likérnictví – výroba žaludečních likérů, kořeněných a bylinných likérů a vína ve voňavkářství – pro svoji charakteristickou vůni v kosmetice – výroba mýdla, přípravky pro ústní hygienu v léčitelství – díky vysokému obsahu silic se využívá zvl. skořicový olej, tinktura a sirup Další blahodárné účinky skořice: pomáhá krevnímu oběhu snižuje krevní tlak zlepšuje metabolismus tuků a cukru u lidí s cukrovkou zahřívá a stimuluje zažívací trakt uklidňuje koliky, průjmy, nevolnosti, nadýmání podporuje chuť k jídlu má dezinfekční a antibiotické účinky, ničí bakterie používá se jako prostředek proti nachlazení, kašli, chřipce zdroj: Wikipedie Každý má na závin ten svůj nejlepší recept. Někdo do závinu používá vlašské, někdo lískové ořechy, jiný krájí jablka na plátky, někdo dává přednost strouhání. Já nabízím svou tak trochu netradiční verzi, která ten pravý závin připomíná ve všech svých chuťových rozměrech. Pouze jsem pozměnila závěrečnou podobu a výsledek je více než sváteční. Na čtyři porce si připravíme tyto suroviny: 1 balení listového těsta (používám rozválené) 4 lžíce třtinového cukru 3 špetky mleté skořice silnější plátek másla 4 menší jablíčka 2 lžíce rozinek naložených v rumu hrst nasekaných vlašských ořechů Polovinu množství cukru smícháme se špetkou skořice a rozválené listové těsto směsí hustě posypeme....

Také nemáte rádi jako já smaženého kapra? Ryby miluji, ale tahle úprava už tak dost tučné ryby mi prostě dosud nepřišla k chuti. Mám v ruce takřka rodinný recept, který se ještě do žádné kuchařky nemohl dostat. Původní recept byl kapr na sardeli. Ale ouha! Stalo se jednou, že doma nebyla sardelová pasta. Jsme v dobách, kdy neexistovalo dojít si do obchodu o Štědrý den. To by bylo něco jako vyhnat Marušku do lesa ke dvanácti měsíčkům. A tak tedy vznikl kapr na lososu. V lednici se naštěstí totiž našlo trochu uzeného lososa (tehdy se tak nazývalo malé balení „tresky á la losos“ v oleji). Od té doby se kapr připravoval na oba způsoby. Když jsem byla seznámena s tímto receptem, na kapříkovi si začínám pochutnávat. Třeba si na něm o letošních Vánocích pochutnáte i Vy. A možná v mrazáku dřímá kousek kapříka mraženého, třeba z výlovu. Na kapra v této úpravě a v tomto množství budeme potřebovat: polovinu kapra v kuchyňské úpravě (bez šupin a bez dlouhých kostí) 1 balení uzeného lososa 2 citróny sardelovou pastu 1/16 másla Kapra máme očištěného už z obchodu. Pokud ne, zbavíme ho šupin a silných žebrových kostí. Polovinu kapra nakrájíme na 5 – 6 cm široké díly. Pruhy, které budou na způsob „kapr na lososu“ nařízneme po délce třemi zářezy. Do prostředního zářezu vtlačíme dílek důkladně omytého citrónu. Do zářezů vedle citrónu nacpeme kousky uzeného lososa. Na způsob „kapra na sardeli“ nařízneme pruh pouze jedním středovým řezem (proužky mohou být tedy užší, než ty předešlé). Celý proužek potřeme sardelovou pastou způsobem „cik cak“ a do prostředního zářezu opět zatlačíme dílek citrónu. Trochu pasty se tak dostane i dovnitř. Druhý citrón důkladně vymačkáme a porce kapra naskládané v pečící nádobě bohatě zalijeme citrónovou šťávou. Pak rozehřejeme a přepustíme celé množství másla a lžičkou, protože musíme být důkladní, zalijeme celé porce v nádobě. Máslo slouží svým způsobem k určité konzervaci chutí a vůní v kapřím mase. Zároveň všechno svou typickou chutí ovoní a při pečení se krásně dostane dovnitř. Kapří proužky zalité máslem vložíme do lednice a necháme je tam nejlépe do druhého dne. Pak už jen vložíme do předehřáté trouby a pečeme „do tuku“. Jako příloha se hodí cokoliv: vařené brambory, dobrý chléb,...