Letos opět s velkou chutí vyrábím zavařeniny. Loni jsem neměla vůbec štěstí na třešně, takže třešňová zavařenina je tu až teď. A aby nebyla jen tak obyčejná, připravila jsem ji s levandulí. Měla jsem celkem 4 kg krásných šťavnatých srdcovek, které po vypeckování vážily něco přes 3,6 kg. Třešně už při vypeckování pustily hodně šťávy. V hrnci jsem je pak trochu pomačkala šťouchadlem na brambory, promíchala s 1 kg (dvěma sáčky 3:1) želírovacího cukru. Udávaný poměr je 500g cukru na 1,5 kg ovoce, ale klidně dávám ovoce 1,8 kg. Zavařenina bude sladká i tak. 6 – 8 lžiček sušených květů jedlé, tj. chemicky neošetřené levandule zabalíme do gázy nebo čajového filtru a dobře uzavřeme. Je lépe mít balíčků více, abychom je při vaření mohli mezi třešně dobře rozmístit. Poté už postupujeme obvyklým způsobem. Za stálého míchání necháme asi pět minut probublávat. Balíčky s levandulí vyjmeme, ale ještě před tím je do ovocné hmoty důkladně vymačkáme. Horkou zavařeninu nalijeme do vařící vodou vymytých a vysušených sklenic, uzavřeme a otočíme víčkem dolů. Až zavařenina zcela vychladne, uložíme ji do sklepa nebo na jiné chladnější místo. Pokud by se vám hodila etiketa na skleničky se zavařeninou, je zde: Dobrou chuť!...

Přestože moc nepeču, tak jsem upekla dort. Byl hodně malinký, zdobený letním ovocem. A protože nevím, které mám ráda nejvíce, tak jsem použila, co se dalo 🙂 A proč dort? Protože je co slavit. Mlsná kočka se totiž oficiálně stěhuje do své nové virtuální kuchyně! Nová adresa webu Mlsné kočky je: www.mlsnakockablog.cz … prostě jen vynecháte tečku 🙂 A teď recept na dortík. Pro dvě malinké pečící formy (průměr 12 cm) jsem potřebovala tyto suroviny: 30 g másla 3 vejce 40 g moučkového cukru 30 g mandlové mouky 30 g hrubé mouky 3 lžíce hořkého kakaa Máslo, cukr a žloutky utřeme do pěny, přidáme hořké kakao. V jiné nádobě ušleháme sníh, který postupně společně s moukou a mandlovou moukou přidáváme k utřeným žloutkům. Směs velmi lehce promícháme, aby se dobře spojila, a nalijeme do máslem vymazané a moukou vysypané formy. Pečeme v předehřáté troubě asi 25 minut (ve větší formě 45 minut). Zchladlý dort jsem prořízla na polovinu a natřela ho letošní meruňkovou zavařeninou. Na vrchní část jsem pro ovoce použila pouze šlehačkovou podušku. Dobrou chuť a těším se na setkání s Vámi na mém novém webu!...

Jedna dovolená je za mnou. Moje oblíbené místo v Jižních Čechách tentokrát připomínalo pobyt u moře. Předposlední červnový týden byl prostě v Čechách velmi horký. Opalování bylo pouze pro odvážné, takže bylo lépe trávit denní čas na výletech, v klimatizovaných kavárnách a nedalekých krásných místech, jako jsou Třeboň, Telč nebo Jindřichův Hradec. I zvěř – srnci, zajíci nebo ondatry v potoce – se objevovala pouze brzo ráno nebo navečer. Večeře, která bývala ve velmi pozdních – o poznání chladnějších hodinách, pak mohla být i grilovaná. Tentokrát přišla řada na grilovaná vepřová žebírka se třemi druhy omáček a vynikajícím chlebem. Žebra jsem marinovala 24 hodin v lednici v balzamikovém octu. Přidala jsem česnek, olivový olej, třtinový cukr a čerstvý rozmarýn v tomto poměru: 1 dcl balzamikového octa 1 dcl olivového oleje 2 lžíce třtinového cukru 5 stroužků česneku 7 snítek rozmarýnu Druhý den večer, když už byl gril rozpálený, jsem rozmarýnové větvičky z marinády vhodila přímo na žhavé uhlíky v grilu, aby příjemně provoněly nejen maso, ale i okolní vzduch. A také jsem pečlivě odstranila plátky česneku, které by se na grilu připalovaly. Žebra pak ležela na grilu nad žhnoucími uhlíky do té doby, dokud nebyla dostatečně propečená. Zbylou marinádou jsem je samozřejmě při pečení potírala. Kdo měl chuť, osolil si žebírka až při podávání, ale upřímně řečeno, ani to nebylo potřeba. K žebrům jsem připravila tři omáčky, které byly pro grilované maso jako stvořené: 1) Jogurtová: 1 kelímek tučnějšího bílého jogurtu 1 chilli paprička snítka čerstvé bazalky kůra z jednoho citrónu sůl 2) Švestková: 4 lžíce švestkových povidel 2 lžíce rajčatového protlaku šťáva z jednoho citrónu 2 lžíce švestkového vína 3) Dijonská: 4 lžíce majonézy 2 lžíce dijonské hořčice 1 lžíce medu Vždycky jsem velmi ráda obírala kostičky, takže tohle pro mne byla velká pochoutka… Přeji všem dobrou chuť i na dovolené!...

Základem dne je snídaně, která by našemu tělu měla dodat energii. To je v případě vajec, ať už se šunkou, na slanině nebo jen tak míchaných pravda. A když máte navíc po ruce lanýž, může se z obyčejné snídaně stát celkem luxusní okamžik. Navíc, teď mám každé pondělí dodávku vajec od slepiček z farmy. Jsou ohromná, barevná a hlavně naprosto čerstvá. Lanýžové risotto prostě muselo počkat. Pokud jste doposud neochutnali lanýž a rádi byste, je možné ho celkem bez problémů koupit v MAKRO. Vidím je tam téměř při každé návštěvě – v oddělení zeleniny, v uzavřené sklenici, většinou po dvou. A tomu odpovídá i cena. Podruhé jsem v ČR viděla lanýž na farmářských trzích na Kulaťáku u stánku s houbami. Tamní cena mi připadala opravdu dost vysoká. Nijak jsem na koupi lanýže netrvala, ale byla to prostě náhoda. Jeden jarní víkend jsme strávili v Norimberku, o tom zase někdy příště. Na hlavním náměstí, kde se obvykle konají ty největší vánoční trhy, jsou od jara do podzimu (dle webu města Norimberka) trhy místních pěstitelů. Najdete tady ohromný výběr zeleniny v neskutečné kvalitě. I v současné době a kus od hranic člověk žasne a současně je mu smutno. Mimochodem: Byli jsme ve městě v čase chřestové sezóny. V českých obchodech se tou dobou krčily tři, čtyři svazky scvrklého chřestu. Tady byl k mání chřest obrovských rozměrů, ze kterého čerstvost přímo čišela. Cena úměrná, samozřejmě ke konci dne šla směrem dolů. Chřest ve vlhké utěrce a ve stínu, tak to má být. Ale zpět k houbám: Jedním ze stánků byl také stánek s houbami. Kromě hřibů, lišek a třeba i smržů byly k mání čerstvé lanýže. Neodolala jsem a lanýž tedy zakoupila. Cena byla v porovnání s Prahou vcelku přijatelná: 1,- EUR za 1 gram. A doma jsem se pak, jedno slunečné a klidné ráno, rozhodla připravit tu ne zrovna obyčejnou snídani. Na nepřilnavé pánvi – v současné době s velkou oblibou používám pánev s keramickým povrchem – rozpustíme dvě lžíce másla. Do másla pak přilijeme čtyři rozmíchaná vejce. K práci použijeme gumovou stěrku. Pánev mírně zahříváme a vejce neustále mícháme, dokud nemají konzistenci, jaká nám vyhovuje. Můžeme velmi mírně přisolit. Na povrch nádobky s vejci (krásně se budou vyjímat ve skle)...

Po delší odmlce bych ráda pokračovala po stopách Maxe Skinnera. Cestou z Gordes do Chateau la Canorque musíte projet městečkem Bonnieux. Od kostela je pěkný výhled na okolní kopce i nedaleká městečka Gordes a Roussillon. Městečko Bonnieux je vystavěno na svahu pohoří Luberon, takže při procházení úzkými uličkami jdete vždy buď z kopce nebo naopak do kopce. Přesto, že všechna malá městečka jsou kouzelná, tohle je přece jen trochu jiné. Zřejmě za to mohou domky vystavěné z okrových kamenů. Čím více ve Francii směřujete k jihu, tím více potkáte turistů. A také je pravděpodobné, že někde blízko vlastní dům nějaká známá osobnost, třeba známý herec John Malkovich. A s tím vším logicky přímo úměrně stoupají ceny nemovitostí. Při několika zastávkách u výkladů realitních kanceláří nás proto nejprve napadlo, zda nejsou ceny uvedeny v korunách 🙂 Ale nebyly… Po krátké procházce městečkem jsme nasedli do auta a vydali se směrem k Chateau la Canorque. Značení nebylo moc výrazné, takže jsme se u místního výrobce keramiky zeptali na cestu. Prostě u četnické stanice přímo uprostřed Bonnieux zatočíte vlevo dolů z kopce a pak už jen rovně… Příště si tedy prohlédneme zámek, který zdědil Max Skinner…...