Čas na čočku není pouze na Nový rok. Luštěniny bychom měli mít na našem jídelníčku o mnoho častěji. Někdy je třeba si vzpomenout včas, abychom je předem namočili, ale v případě čočky Beluga to není nutné. Vařená bude za pár minut. Svůj název získala díky tomu, že její vzhled připomíná kaviár. Bude skvělá jako příloha nebo také jako základní surovina čočkového salátu. Jako společníka pro čočku jsem vybrala kotletu z přeštíka. Díky tuku a pomalému pečení je úžasně jemná a výpek pomůže čočku báječně dochutit. Na 4 porce čočky budeme potřebovat: • 250 čočky Beluga • 1 l drůbežího vývaru • 1 fenyklovou bulvu • 2 mrkve • 1/2 jablka • 50 g másla • 0,5 dcl suchého bílého vína • čerstvě mletý pepř • sůl • 4 kotlety • pár snítek rozmarýnu • sůl Přípravu začneme od kotlet. Velmi jemně je z obou stran osolíme, vložíme do pečící nádoby a do trouby. Pečeme na 140 stupňů asi 35-40 minut. Pod každou kotletu jsem položila snítku čerstvého rozmarýnu. Kotlety v polovině doby pečení obrátíme. Na každou kotletu můžeme po obrácení položit plátek jablíčka. Čočku propláchneme a na pánvi zalijeme vývarem tak, aby byla zakrytá. Na mírném ohni necháme za občasného míchání jemně probublávat. Dokud není čočka uvařená (nebude tak měkká, jak jsme zvyklí u běžné – zelené čočky), budeme takto postupovat asi 20 minut. Je-li třeba, přidáme horký vývar. Mrkev a fenykl očistíme. Zelené snítky fenyklu si schováme na dozdobení před podáváním. Zeleninu a jablko nakrájíme na malé kostičky. V pánvi na rozpuštěném másle opečeme nejprve mrkev a fenykl. Jakmile začne zelenina dostávat barvu, zastříkneme trochou vína. Až bude zelenina podle našeho přání – mám ráda „al dente“, přidáme na kostičky nakrájené jablko a směs osolíme a opepříme. Nakonec smícháme s uvařenou čočkou a podáváme. Čočku a zeleninu připravujeme odděleně z důvodu rozdílné doby přípravy a také proto, že zelenina si takto zachová svou barvu. Podáváme na nahřátých talířích. Čočku i kotletu přeléváme výpekem z kotlet. Kotlety můžeme posypat špetkou fleur de sel. Dobrou chuť!...

Vaření na ohni pod širým nebem je prostě zábava, ať už je pozdní jaro, jsou letní prázdniny nebo máme krásný a slunečný podzim. Pár volných dní většinou trávíme na Šumavě pěšími výlety na známá místa. Jeden den však vždy věnujeme venkovnímu vaření. Počasí bylo tehdy na podzim perfektní, venku se dalo sedět až do setmění. Uvařené jídlo se pak v lednici uleželo a bylo stále lepší a dokonalejší. A navíc jsme každý podvečer po návratu z pěší túry nemuseli vařit. Chilli con carne má asi tolik verzí jako český guláš (i když několik surovin naznačuje spíše přípravu dezertu… skořice, čokoláda, třtinový cukr). Nakonec – příprava je velmi podobná a jak už jsem psala, odležením může pouze získat. Na vaření jsem použila smaltovaný 10 litrový kotlík na trojnoze. Počet porcí je tedy úměrný této velikosti a schopnostem jedlíků. Zhruba počítejte asi 12 – 14 porcí. Připravíme si: • 2 kg hovězího masa, nejlépe kližky • 200 g vepřového sádla • 1 kg červené cibule • 750 g suchých fazolí „červená ledvina“ • 2 konzervy loupaných krájených rajčat • 2 lžíce mleté skořice • 4 čili papričky • 4 lžíce třtinového cukru • 40 g kvalitní hořké čokolády • čerstvě mletý pepř • sůl • hovězí vývar Od začátku pracujeme v silných kožených rukavicích, které nás ochrání před možnými třískami, ale hlavně budou ohromným pomocníkem v práci s horkým kotlíkem. Před vařením venku je třeba si připravit dostatek dřeva. Nejprve menší třísky na rozhoření ohně, poté přikládáme větší a větší polínka. Kotlík zavěsíme tak, aby se ho pokud možno plameny nedotýkaly. Obsah kotlíku by se připaloval. Ale i tak půjde vaření o dost rychleji, než jste zvyklí v kuchyni na sporáku. A než se oheň rozhoří a rozžhaví se všechna polínka, můžeme si na něm narychlo opéci pár buřtíků 😛 Do kotlíku vložíme sádlo a jakmile se rozpustí, vsypeme cibuli nakrájenou na proužky. Sádlo jsem zvolila pro vaření na ohni proto, že snese vyšší teplotu a jídlo tohoto typu pak prostě chutná lépe. Cibuli stále mícháme, aby se nezačala připalovat. Jakmile zesklovatí a její objem se zmenší, přidáme do kotlíku hovězí maso pokrájené na větší kostky. Dobře zamícháme, necháme trochu opéci a přidáme konzervovaná rajčata. Pro podzimní vaření jsem zvolila rajčata...

Když se budete chtít trochu vytáhnout před návštěvou, podobný recept se vždycky hodí. A pokud jste nikdy maso podle prvního vévody z Wellingtonu nepřipravovali, doporučuji trénink třeba s vepřovou panenkou. Pochutnáte si i tak, vychytáte chybky a naostro pak budete moci zazářit. Recept vypadá náročně, ale v podstatě se nejedná o nic složitého, zejména vzhledem k výsledku. Originální Beef Wellington se připravuje z hovězí svíčkové, kterou při závěrečném pečení v troubě necháte propéci právě tak, jak máte hovězí maso rádi, třeba stejně jako pečete roastbeef. V případě zvěřiny je však nutné si uvědomit, že uprostřed svaloviny by měla teplota masa dosáhnout alespoň 70 stupňů po dobu minimálně deseti minut. Takže pokud nechcete riskovat, na rare zapomeňte. Maso, ze kterého ještě teče krev (a to i v případě hovězího) není nic převratného. Budeme potřebovat: • 700 g jelení svíčkové • 3 lžíce olivového oleje • čerstvě mletý pepř • sůl • 3 lžíce anglické hořčice (ke koupi v Marks & Spencer) • 80 g sušené šunky prosciutto Na houbovou směr „duxelles“: • 2 šalotky • 200 g hřibů – já dostala nádherné ze Šumavy 🙂 (nebo krémových – tmavých žampiónů) • snítky čerstvého tymiánu • špetku soli • čerstvě mletý pepř Na pečení: • balíček rozváleného listového těsta • vejce na potření Na omáčku: • 250 g směsi lesního ovoce (klidně mraženého) • 1 lžíci silného telecího vývaru demi-glace • 5 cl červeného portského vína • 1 lžičku agávového sirupu • plátek másla Jelení svíčková tak, jak ji zakoupíte třeba ve SKLIZENO nebo u Windsor Enterprise je očitěna a připravena k vaření. Pokud máme opravdu velký kus masa, vybereme střední část, oba konce použijeme třeba na steak (ten bude stačit naklepat hřbetem ruky). Při zkracování se klidně můžeme řídit rozměrem listového těsta. Maso ze všech stran osolíme, opepříme a zprudka osmahneme na olivovém oleji. Při otáčení masa používáme kleště nebo pinzetu, ale rozhodně do masa nezapichujeme vidličku. Maso opečeme ze všech stran, tedy i ze dvou bočních. Prostě ze všech. Už v tomto kroku je dobré vědět, v jakém stupni propečení chci mít maso při podávání – platí v případě, že připravujete pečeni z masa hovězího. Hovězí svíčková může být „rare“ (i když i o tomto stupni má každý trochu...

Pro začátek podzimu je tento recept jako stvořený, protože voní houbami a díky jalovci i lesem. Perlička není úplně běžně k dostání, ale pokud na ni v obchodě narazíte, neváhejte. Má velmi delikátní maso. Na 4 porce si připravíme: • perličku • 150 g anglické slaniny • 8 šalotek • 1 středně velkou mrkev • 3 bobkové listy • 10 celých + 5 v hmoždíři rozdrcených kuliček jalovce • 5 cl Ginu • plátek másla Na vývar na podlévání: • 8 kuliček černého pepře • 5 kuliček nového koření • kousek mrkve Na omáčku s liškami: • 50 g másla • 250 g čerstvých lišek • 2 lžíce créme fraiche Perličku očistíme, usekneme konce křídel, odřízneme zbytečnou kůži z krku a to vše použijeme na vývar. V malém kastrůlku vložíme křídla s kůží do studené vody, přidáme koření a mrkev, nesolíme. Přivedeme k varu a uchováme horké. Vývarem budeme podlévat pečínku. Do nádoby s víkem (nejlépe do litinového hrnce), ve které budeme perličku péci, položíme na dno několik plátků špeku. Na ně ze všech stran i zevnitř osolenou perličku zády dospod. Do břicha perličky vložíme 5 jalovcových kuliček, které jsme před tím rozdrtili v hmoždíři. Přidáme ještě plátek slaniny, plátek másla a zastříkneme ginem. V pekáči kolem perličky nasypeme šalotky nakrájené na klínky společně s mrkví. Přidáme bobkový list, celý jalovec a také zastříkneme ginem. Na stehna a hrudní část položíme ještě několik plátků slaniny, nádobu zakryjeme a vložíme do trouby. Pečeme na 190 stupňů asi hodinu. Po hodině hrnec odkryjeme a podlijeme vývarem z křídel. Plátky slaniny, které zakrývaly stehýnka, sejmeme, aby mohla kůže zezlátnout. Ke stehýnkům a na prsa ještě vložíme plátky másla. Vrátíme do trouby a pečeme na 170 stupňů asi 45 minut. Mezi tím na rozpuštěném másle orestujeme nahrubo nakrájené houby. Upečenou perličku vyjmeme z pekáče a uchováme v teple. Výpek se zeleninou propasírujeme přes jemné síto do menší nádoby na sporáku. Můžeme nastavit vývarem z křídel. Přidáme smetanu a dobře promícháme. Poté přidáme orestované houby a omáčku necháme prohřát. Naporcovanou perličku podáváme na nahřátých talířích, podléváme omáčkou z lišek. Jako přílohu jsem zvolila šťouchané brambory s najemno nakrájeným pórkem. Dobrou chuť!...

Pro většinu z nás je to pochoutka a vzpomínka na dětství. Nasládlá máslová mrkev a měkoučké kousky masa, k tomu vařené brambory a výtečná šťáva. Po právě takhle upravené mrkvi jsem zatoužila, když se mi do ruky dostaly mrkve tří různých barev. Kdysi dávno byla mrkev fialová a bílá, přirozené mutace daly vzniknout žlutým a červeným kořenům. Až v 17. století se v Holandsku objevily první oranžové mrkve „moderního“ typu. Byly vyšlechtěny na oslavu Viliama I. Oranžského v době boje za nezávislost Holandska na Španělsku. Oranžové mrkve díky obsahu beta karotenu a díky svojí výtečné chuti velmi rychle vytlačily z pěstování ostatní barevné formy. zdroj: www.dobrasemena.cz Suroviny: • 1 kg vepřové plece • 6 velkých mrkví • 50 g másla • 1 lžíce olivového oleje • 2 střední žluté cibule • špetka muškátového oříšku Cibuli nakrájíme nadrobno a na rozpálené směsi olivového oleje a másla ji osmahneme. Jakmile začne sklovatět, přidáme maso nakrájené na menší kostky. Maso zprudka osmahneme a hrnec zakryjeme. Maso a cibule mají společně dost tekutiny, takže není třeba podlévat. Zakryté dusíme asi 30 minut. Mrkev očistíme, nakrájíme na kolečka a v tuto chvíli ji přidáme do hrnce k masu a přidáme i čerstvě nastrouhaný muškátový oříšek. Dusíme dalších ještě asi 30 minut, dokud nebudou maso i mrkev zcela měkké. Nakonec přidáme silný plátek másla. Pokud přidáme másla dostatek, šťáva bude krásně vázat a není třeba do jídla přidávat mouku. Podáváme v nahřátém talíři s vařenými brambory sypanými petrželkou nebo libečkem. Dobrou chuť!...