Za chvilku je tady sezóna bezu a tak přidávám recept na sirup, který jsem připravila loni v květnu. Bezový sirup má svou nezaměnitelnou chuť a vůni a navíc naložený ve sklenici vypadá nádherně. Pro sběr bezových květenství si vybereme klidné místo, které je co nejdál od jakékoliv silnice. Pak už to chce jen velkou pevnou tašku a nůžky. Na sirup potřebujeme: • asi 40 květenství bezu • 2,7 l převařené vody • 1 citróny + šťáva z jednoho citrónu • 2 kg krystalového cukru • 20 g kyseliny citrónové Bezové květy neoplachuji. Stačí, že o dost pylu a tedy vyšší intenzitu vůně, přišly v tašce, cestou. Bezové květy naskládáme do čisté nádoby a zalijeme je již zchladlou vodou, kterou jsme před tím nechali přejít varem. K bezu přidáme několik koleček citrónu, která jsme zbavili kůry i bílé části pod kůrou. Bude lépe v této fázi pracovat s kuchařskou pinzetou. Nádobu zakryjeme potravinovou fólií a uložíme do chladu na 24, maximálně 30 hodin. Poté tekutinu slijeme přes plátno do hrnce, přidáme cukr. Podařilo se mi koupit jemný cukr, speciálně určený pro výrobu sirupu. Pak přidáme šťávu z jednoho citrónu. Mírným plamenem zahříváme, necháme přejít varem a sirup odstavíme. Nakonec přisypeme kyselinu citrónovou. Částečně zchladlý plníme do sklenic vylitých vroucí vodou (včetně uzávěrů). Z uvedeného množství získáme téměř 3 litry sirupu. Takto připravený sirup vydrží ve sklepě rok, načatá lahev pak v lednici i několik týdnů. Sirup můžeme kromě vody přidávat i do různých koktejlů. Třeba před dvěma lety jsem si u rakouského jezera Achensee popíjením místního Spritzu krátila čekání na loď. Oblíbený Aperol v tomto nápoji nahradil právě bezový sirup, dále pak stačilo přidat bílé víno a minerálku. Chuť byla skvělá! Na zdraví!...

Kdo má rád sem tam skleničku něčeho sladkého, tak mi dá za pravdu. Takový likér ke svátečním dnům prostě patří. A není jen tak ledajaký. Je ovoněný směsí koření nazvanou „Speculatius“. Jedná se o koření používané pro sušenky typické chuti a vzhledu. Já tohle koření použila, po několika dnech v lednici se v likéru krásně rozpustilo a předalo mu svůj parfém. Na 0,7 l likéru budeme potřebovat: • 400 ml smetany (max 15%) • 250 ml vodky • 5 lžiček čokoládovo-lískooříškového krému (Nutely) • 1 lžičku moučkového cukru • 3 lžičky kořenící směsi Speculatius Smetanu nalijeme do misky a přidáme čokoládovo-lískooříškový krém, tj. Nutelu. Pokud máte doma vyrobenou, tím lépe. Ale v tak minimálním množství nám nemůže uškodit ani ta kupovaná. Vše důkladně rozšleháme metličkou. Přidáme koření na sušenky Speculatius. Pokud byste si takovou kořenící směs chtěli vyrobit doma, budete potřebovat skořici, pomerančovou kůru, citrónovou kůru, kardamom, muškátový oříšek, koriandr a hřebíček. Poté přilijeme vodku a podle chuti přisladíme. Nalijeme do horkou vodou vymyté a vysušené lahve. Necháme v chladu odležet alespoň den. Přeji všem klidný předvánoční čas...

Rebarbora na zahradě rozprostírá své ohromné listy a kočky ji využívají jako slunečník. Pár stonků jsem otrhala a připravila rebarborový sirup. Je příjemně a výrazně sladkokyselý, ale vězte, že do letních koktejlů a limonád se bude náramně hodit. Nabízím recept na můj oblíbený koktejl: • 1 lžička rebarborového sirupu • 1 díl Ginu • 2 díly Prosecca (pro ty méně odvážné perlivá voda) • led Na přípravu sirupu jsem použila odšťavňovač. Stačilo: • 500 g rebarborových stonků • 270 g krystalového cukru • 30 g čerstvého zázvoru • 10 g kyseliny citrónové Rebarborové stonky nalámeme na menší kusy a oloupeme co nejvíce jejich povrchu. I tak se může stát, že s vlákny bude mít odšťavňovač trochu problém. Slupky uchováme pro další vaření. Obsahují totiž celkem dost pektinu, takže sirup bude mít tu správnou konzistenci. Z uvedeného množství rebarbory vznikne asi 300 ml šťávy. Tu přecedíme přes plátno do hrnce a ke šťávě přidáme rebarborové slupky. Zázvor oloupeme a nakrájíme na slabé plátky nebo ho pro intenzivnější chuť můžeme nastrouhat. Přidáme celé množství cukru. Necháme krátce přejít varem, přidáme kyselinu citrónovou a sirup opět přes jemné plátno slijeme do připravených, vroucí vodou vylitých a vysušených sklenic. Před uzavřením necháme téměř zchladnout. Poté uchováme v lednici. Pokud by se vám hodila etiketa na sklenice se sirupem, je zde: Příjemný začátek léta!...

Skvělý pro letní dny, kterých, doufejme, ještě pár bude. Použila jsem: • 3 lžičky zeleného sypaného čaje Tuareg na 1 litr vody • 0,5 dcl mátového sirupu • 1 citrón • několik mátových lístků • ledové kostky • čerstvé maliny, borůvky, jahody Sypaný čaj zalijeme studenou vodou a necháme přes noc louhovat v lednici. Výsledná chuť tak bude intenzivnější. Kdybychom čaj zalili vodou o teplotě 80 stupňů Celsia a louhovali bychom za tepla, bylo by třeba dát čaje alespoň 6 lžiček. Další den tekutinu scedíme do džbánku nebo karafy. Osladíme javorovým sirupem nebo trochou medu nebo přidáme – jako v mém případě trochu mátového sirupu. Do čaje vložíme několik ledových kostek společně s několika lístky čerstvé máty. Do ledových kostek můžeme zamrazit. kousky ovoce – borůvky, maliny… nebo třeba květy sedmikrásky. Na zdraví!...

Je fajn mít doma spoustu dobrých a kvalitních dochucovadel. Mám tím na mysli různé oleje – kromě dost velkého množství olivového oleje mám ve spíži také olej z vlašských ořechů, lískových ořechů, olej konopný, lanýžový a tak podobně. S octy jsem na tom skoro stejně. Ráda je používám zejména na různé zálivky na saláty, ale třeba na dochucení karamelizované zeleniny (červená řepa, mrkev) nebo různých studených omáček k masu nebo k fondue. Právě takové různé oleje a octy se dají koupit třeba v prodejnách Vom Fass. Ale některé z nich si můžeme vyrobit sami. Třeba tento ocet. Výroba domácího malinového octa je velmi jednoduchá. Použijeme 4 dcl kvalitního suchého bílého vína a 125 g čerstvých malin. Skleněnou láhev vypláchneme vroucí vodou a necháme vysušit. Tato pravidla zachovávám jak u výroby zavařenin, tak u čehokoliv, co není určeno k okamžité spotřebě. Maliny opláchneme studenou vodou a necháme v sítku důkladně okapat. Poté je vsypeme do sklenice a zalijeme vínem. Sklenici uzavřeme a ponecháme 14 dní na světlém místě. První den… … po osmi dnech… Teprve asi 11. den jsem zaznamenala jistý úbytek části tekutiny, která se odpařila. Asi 13. den se na skle kolem horní hladiny tekutiny začala tvořit bílá sraženina – ocet je hotov. … po čtrnácti dnech… Pokud bychom si nebyli jisti, malinko nalijeme na lžičku. Chuť je méně „octová“ i když proces proběhl v pořádku. Převládá totiž silná chuť malin a ta obsahuje i chuť sladkou. Připravíme si skleněnou lahvičku, kterou lze pevně uzavřít. Opět ji, včetně zátky, vydesinfikujeme vroucí vodou. Vodu vylijeme, lahvičku necháme vyschnout a poté do ní přes plátno scedíme ocet. Při skladování na chladnějším místě vydrží v pohodě téměř rok. Pokud by se vám hodila etiketa na sklenici s octem, je zde:...